Údaje dáte úřadům už jen jednou, pak je dostanou i operátoři a banky. Půjde o Zákon roku? | info.cz

Články odjinud

Údaje dáte úřadům už jen jednou, pak je dostanou i operátoři a banky. Půjde o Zákon roku?

Zákon o právu na digitální služby může znamenat opravdovou revoluci v přístupu úřadů k občanům. „Poprvé bude mít každý občan právo poskytnout své údaje veřejné správě jen jednou, bude moci takto získaná data svým souhlasem zpřístupnit i dalším úřadům, ale hlavně bude moci zpřístupnit svá data i dalším soukromoprávním subjektům jako svému dodavateli vody, plynu, energie, telefonnímu operátorovi, své bance, pojišťovně atd. A stát bude povinen data poskytnout. Konečně budou obíhat data a ne občané," popisuje pro INFO.CZ plánovaný přínos zákona ředitel odboru legislativy Hospodářské komory a dřívější první náměstek ministra financí Ladislav Minčič. Stane se právě tento předpis Zákonem roku?

Jak již jsme informovali, Deloitte hledá za mediálního partnerství INFO.CZ Zákon roku 2019. V sérii pěti článků vám postupně s vybranými členy Nominační rady představíme jednotlivé nominace. Budeme řešit podstatu daných změn, jejich přínos i to, zda se již prakticky osvědčila.

Začínáme s první z pěti nominací, konkrétně zákonem č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů. Ten je nominován s charakteristikou „digitální stát: obíhají data, nikoliv lidé“ a s tímto zdůvodněním:

„Zákon zakládá obecné právo komunikovat se státem digitální formou a povinnost státu záležitosti digitálně řešit. Vytváří právní rámec, díky kterému by v průběhu pěti let mělo dojít k digitalizaci všech služeb státní správy, měly by být vydány potřebné elektronické formuláře a propojeny registry, aby lidé už nemuseli nosit dokumenty z úřadu na úřad. Shoda na přijetí předpisu napříč politickým spektrem dává příslib reálného provedení do praxe. Při provedení bude třeba zajistit efektivní snížení administrativní zátěže podnikatelů a zabezpečení dat v propojených registrech státu.“

„Jedinečnost této právní úpravy spočívá v jiném úhlu pohledu na vztah občana a státní správy. Na státní správu nahlíží jako na poskytovatele služby. Uživatelem služby je každý obyvatel našeho státu. V digitální sféře nicméně doposud neexistovala ucelená právní úprava postavení uživatelů služeb poskytovaných orgány veřejné moci. Neexistoval žádný státem garantovaný seznam služeb, na jejichž poskytnutí má každá osoba právo. To se změnilo s přijetím zákona  o právu na digitální služby,“ říká pak Václav Filip, Associate Partner Deloitte Legal.

„Zákon po dvou letech od přijetí dále umožní vytvořit na dálku i úředně ověřený podpis, což nás konečně definitivně rozváže s papírovou podobou dokumentů aktuálně vlastnoručně opatřovaných nejvyšší dostupnou podobou podpisu. V rámci změn souvisejících zákonů dostává stát možnost koordinovaně využívat řešení cloud computingu, díky čemuž bude docházet k významným úsporám a zjednodušení státní IT infrastruktury,“ vyzdvihuje pak další přínosy tohoto právního předpisu František Korbel, partner kanceláře Havel & Partners.

Hlasovat můžete na stránkách Zákona roku. A co na této nominaci vyzdvihují někteří z členů Nominační rady?

Ladislav Minčič, poradce prezidenta a ředitel odboru legislativy, práva a analýz Hospodářské komory České republiky:

Jak byste popsal podstatu daných změn?

Konstrukce zákona o právu na digitální služby a o změně některých zákonů poprvé v historii zásadně změnila paradigma v přístupu k legislativnímu rámci digitalizace. Poprvé neukládá povinnosti úřadům, ale tlak na digitalizaci vytváří definováním nových práv občana a garancí jejich vymahatelnosti, a to včetně sankcionování viníků případného nenaplnění práv. Poprvé bude mít každý občan právo poskytnout své údaje veřejné správě jen jednou, bude moci takto získaná data svým souhlasem zpřístupnit i dalším úřadům, které dosud nedisponují nezbytným zákonným titulem, ale hlavně bude moci zpřístupnit svá data i dalším soukromoprávním subjektům jako svému dodavateli vody, plynu, energie, telefonnímu operátorovi, své bance, pojišťovně atd. A stát bude povinen data poskytnout. Konečně budou obíhat data a ne občané.

Další zásadní změnou je právo občana si zapsat svá práva, povinnosti i právní skutečnosti do Registru práv a povinnosti. Takto zapsané informace již občan nebude muset prokazovat příslušnými veřejnými listinami či doklady. Ověřovat si je budou muset úředníci.

Druhou největší přidanou hodnotou zákona je vytvoření tlaku veřejnosti na plošnou digitalizaci veřejné správy. Zákon stanovil státu povinnost do 5 let od nabytí účinnosti zákona digitalizovat všechny úkony, ať již činěné na žádost nebo z moci úřední. Díky zákonu vznikne Katalog služeb, tedy přehled všech úkonů, které veřejná správa činí či má činit na základě konkrétních zákonů a na které mají občané právo ve všech formách, tedy jak při fyzické komunikaci, tak v listinné podobě nebo digitálně. Konečně tedy budeme vědět, co je stát oprávněn vůči občanům činit, a co naopak od státu mohou žádat občané.

V čem budou podle vás nová pravidla pro byznys konkrétně přínosná?

Zákon bez rozdílu definuje práva na přístup k digitálním službám jak pro občany, tak i pro podnikající subjekty. Největší přínos však lze spatřovat ve skutečnosti, že zákonem jsou vytvořeny podmínky pro urychlené dokončení propojeného datového fondu veřejné správy a pro zahájení plošného povinného sdílení jednou pořízených dat o každém občanovi i právnické osobě, a to všemi oprávněnými úřady.

Jak již bylo uvedeno v první odpovědi, zásadní přidanou hodnotou zákona bude i pro podnikatelské subjekty zásadní snížení administrativní zátěže při jejich komunikaci se státem, zejména v ohlašovacích, registračních a evidenčních povinnostech podnikatelů. Povinné sdílení jednou pořízených dat, plošnou digitalizaci, sjednocení a interaktivnost formulářů pro různá podání atd. jistě ocení právě podnikatelé.

Osvědčila se již nová pravidla nějak přímo v praxi?

Zákon je vlastně vytvořením podmínek pro dokončení plošné digitalizace veřejné správy. Zcela jistě lze tak na tuto otázku odpovědět přínosy dosud realizovaných kmenových státních projektů, které již prakticky ulehčily život jak občanům, tak i podnikatelům, jako jsou základní registry veřejné správy, datové schránky nebo CzechPointy. Zákon vlastně nad těmito základními „back-office” nástroji vytvoří podmínky pro postupnou digitalizaci všech služeb, prostřednictvím kterých občané v různých životních rolích a v různých životních situacích komunikují s příslušnými úřady a úředníky.

Je téměř symbolické, že u projektů CzechPoint, datové schránky a základních registrů, které se realizovaly již před více než 10 lety, stál Zdeněk Zajíček, v té době  náměstek ministra vnitra, který nyní stojí za legislativní novinkou jako prezident ICT Unie a předseda sekce pro podporu podnikání a digitální agendu Hospodářské komory. Opět přišel s odvážným inovačním přístupem, který dělá z eGovernmentu skutečnou službu občanům a podnikatelům. Jsem přesvědčen, že bez jeho osobního nasazení by některé dnešní, a obávám se, že ani budoucí projekty a systémy nemohly existovat.

Odrážejí podle vás tato pravidla i obecné záměry zákonodárce?

Jelikož se v případě zákona o právu na digitální služby a o změně některých zákonů jednalo o poslanecký návrh, který získal historicky nejširší podporu napříč politickým spektrem (proti zákonu nehlasoval ani jeden poslanec, ani jeden senátor), jsou tímto zákonem nezpochybnitelně naplněny záměry zákonodárců.

Budou podle vás tato pravidla použitelná či inspirativní i pro jiné oblasti byznysu?

Inspiraci bych viděl ve dvou rovinách. Za prvé jako skutečně zásadní systémové opatření ke snížení administrativní zátěže jak na straně občanů a podnikatelů, tak i na straně veřejné správy samotné.

Za druhé, a podle mne je to stejně důležité jako samotný obsah zákona, novou právní úpravu vidím jako inspiraci nedocenitelného přínosu spolupráce veřejného sektoru se soukromým sektorem. Právě a jen tato vzájemná spolupráce umožnila přijetí tak revoluční změny, která by jinak automaticky z podnětu samotné veřejné správy s velkou pravděpodobností – přinejmenším v této době – nevznikla. Ukazuje se, že vzájemná spolupráce obou sektorů je nezbytná a že bez využití odborného potenciálu a praxí ověřené erudice soukromého sektoru při řešení různých témat se nejen, ale zejména v oblasti ICT skutečně kvalitní, efektivní a dlouhodobě udržitelná řešení nalézt nepodaří.

Václav Filip, Associate Partner, Deloitte Legal:

Jak byste popsal podstatu daných změn?

Zákon o právu na digitální služby je jedinečný normativní počin. Vyznačuje se jednoduchostí a srozumitelností. Jedinečnost této právní úpravy spočívá v jiném úhlu pohledu na vztah občana a státní správy. Na státní správu nahlíží jako na poskytovatele služby. Uživatelem služby je každý obyvatel našeho státu. V digitální sféře nicméně doposud neexistovala ucelená právní úprava postavení uživatelů služeb poskytovaných orgány veřejné moci. Neexistoval žádný státem garantovaný seznam služeb, na jejichž poskytnutí má každá osoba právo. To se změnilo s přijetím zákona  o právu na digitální služby. Zákon stanoví jednoznačné povinnosti orgánů veřejné správy při poskytování služeb a podnikatelům a občanům poskytuje práva - právo činit digitální úkon, právo na osvědčení digitálního úkonu, právo na využívání údajů, právo na zápis práva, povinnosti nebo právní skutečnosti, právo na zápis kontaktního údaje.

V čem budou podle vás nová pravidla pro byznys konkrétně přínosná?

Všem uživatelům státní správy, což zahrnuje i podnikatele, to usnadní komunikaci s úřady, sníží administrativní zátěž i náklady. Komunikovat se bude prostřednictvím elektronických formulářů, které mají orgány veřejné moci povinnosti vydat. Pokud je nevydají a nezveřejní, má uživatel služby právo učinit digitální úkon dle své volby v jakékoli formátu. Administrace jednotlivých agend se zrychlí. Podnikatelé nebudou muset obíhat úřady. Úřady budou mít povinnost využívat údaje ze svých informačních systémů a propojit se i s ostatními informačními systémy. Úkony činěné v digitální podobě budou zvýhodněny slevou na správním poplatku 20 % (nejvýše 1000 korun).

Osvědčila se již nová pravidla nějak přímo v praxi?

Zatím se ještě nemohla projevit zcela. Nabytí jednotlivých částí zákona je rozloženo v čase. Zákon jako celek nabyl účinnosti 1. února 2020. Již od prvního dne účinnosti může každý uživatel služby činit digitální úkony. Pro učinění digitálního úkonu se musí řádně identifikovat. Má k dispozici několik možností – svoji datovou schránku, kontaktní místo veřejné správy, uznávaný elektronický podpis nebo uznávaná elektronická pečeť, elektronická identifikace v informačním systému veřejné správy. Do budoucna by to mohla být i bankovní identita (tj. ověření přes internetové bankovnictví). Orgány veřejné moci mají povinnost sdílet údaje, které mají k dispozici v základním registru či jiných informačních systémech. Uživatelé služby se mohou na povinné sdílení odvolat a nemusí dokládat údaje evidované v informačních systémech veřejné správy (např. údaje o vzdělání, řidičské oprávnění, živnostenské oprávnění apod.). Dále jsou uživatelé oprávněni přistupovat k údajům vedených v základních registrech a agendových informačních systémech.

Odrážejí podle vás tato pravidla i obecné záměry zákonodárce?

Zákon o právu na digitální službu by měl urychlit zamýšlený proces digitalizace státní správy. Ta již několik let probíhá. Máme portál občana, do kterého se postupně napojují jednotlivé agendy (např. ePortal ČSSZ, eRecepty, daňový portál, registr řidičů). Na základě zákona o právu na digitální službu má stát povinnost sestavit katalog služeb do 1. ledna 2021. To je seznam činností spadajících do agend jednotlivých orgánů, které se budou postupně digitalizovat.

Budou podle vás tato pravidla použitelná či inspirativní i pro jiné oblasti byznysu?

Je to spíše naopak. V tomto případě se státní správa inspirovala v byznysu. Na základě této právní úpravy by stát měl poskytovat služby podnikatelům, jako je tomu zvykem v byznysu.

František Korbel, partner Havel & Partners:

Jak byste popsal podstatu daných změn?

Zákon by měl primárně přinést postupnou digitalizaci veškerých dílčích úkonů (služeb), které státní správa provádí a které je teoreticky možné činit digitálně. Aby bylo jasné, co bude vlastně digitalizováno, stát musí sestavit detailní přehled svých povinností a typů jednání s důsledky navenek, tzv. katalog služeb, díky němuž by mělo být zaručeno právo jednat vzdáleně (digitálně) a povinnost státu naši volbu akceptovat. Stát na to má jeden rok, v dalších čtyřech letech od sestavení katalogu bude vláda ve spolupráci s dalšími orgány veřejné moci postupně digitalizovat všechny prozatím nedigitální agendy.

Zákon po dvou letech od přijetí dále umožní vytvořit na dálku i úředně ověřený podpis, což nás konečně definitivně rozváže s papírovou podobou dokumentů aktuálně vlastnoručně opatřovaných nejvyšší dostupnou podobou podpisu. V rámci změn souvisejících zákonů dostává stát možnost koordinovaně využívat řešení cloud computingu, díky čemuž bude docházet k významným úsporám a zjednodušení státní IT infrastruktury.

V čem budou podle vás nová pravidla pro byznys konkrétně přínosná?

Otevřený katalog služeb přinese prozatím zcela neznámou perspektivu státních služeb, kterou by měl být velmi dobře schopen vytěžit soukromý sektor a pomáhat tak digitalizaci i „zespoda“. Představte si například kompletní prodej auta nebo nemovitosti provedený on-line (prostřednictvím moderní aplikace nebo jiného rozhraní vytvořeného komerčním subjektem), s nímž bude propojen i jednoduchý vzdálený zápis změny vlastníka do příslušného registru (např. přes portál či samostatnou službu poskytnutou státem či např. bankou). Takové spojení si samozřejmě vyžádá ještě řádově roky, ale úmysl tvůrců zákona jej podporuje. Přínosnost možnosti koordinovaně využívat cloud computing nejen pro poskytovatele IT řešení není potřeba ani komentovat.

Osvědčila se již nová pravidla nějak přímo v praxi?

Jelikož zákon přináší zcela nový pohled na dosavadní vnímání práv a povinností státu i občanů v digitálním světě, o praktických zkušenostech lze hovořit zatím pouze v rovině dosavadní digitalizace státu. Dosavadní zkušenosti s propojováním datových sad, publikováním otevřených dat a informováním občanů např. na základě zákona č. 106/19999 Sb. jsou v drtivé většině případů pozitivní a praxe již roky čeká na prohloubení principů sdílení, které v revolučním podání přináší právě zákon o právu na digitální služby. Cloudová řešení již stát v omezené míře využívá nyní, byť s přísným resortním přístupem, ale jsem přesvědčen, že i v této oblasti se jedná v zásadě pouze o řešení, která jsou v porovnání s původními konvenčními řešením zásadním krokem vpřed.

Odrážejí podle vás tato pravidla i obecné záměry zákonodárce?

Prvotní návrh včetně změn doprovodných zákonů vznikal v rámci soukromého sektoru (především v ICT Unii), jehož angažovanost je v poslední době klíčem k pokroku digitalizace veřejné správy. Na jeho podobě se podílel i „digitalizační“ poslanecký výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, který zajistil jeho předložení Poslanecké sněmovně. Následně se s návrhem ztotožnilo i gesční Ministerstvo vnitra, což byl velmi důležitý moment, byť kvůli kompromisům původní návrh opustilo několik zajímavých konceptů a myšlenek. Na druhou stranu vznikla cenná shoda mezi autory myšlenek návrhu ze soukromého sektoru, poslanci všech parlamentních stran i exekutivou. Pravidla tedy dle mého názoru odrážejí jak obecné tak i zcela konkrétní záměry zákonodárce.

Budou podle vás tato pravidla použitelná či inspirativní i pro jiné oblasti byznysu?

Digitalizace státní správy je velmi důležitým krokem a inspirací k digitalizaci soukromého sektoru a změně myšlení občanů. Pokud uvidí občané i firmy zlepšení v tomto ohledu, věřím, že přestanou mít tolik obav z digitalizace jako mají doposud. Strnulost některých oblastí byznysu nebo některých firemních agend vnímáme prakticky každodenně a je to ohromná škoda a zásadně nevyužitý potenciál. V této souvislosti bychom rádi i nadále pomáhali jako spolutvůrci zákona o právu na digitální služby dalšímu pokroku v oblasti digitalizace České republiky.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud