Udrží Ústavní soud Schillerovou na uzdě? Zákaz „nezákonných“ tiskopisů může být Zákonem roku | info.cz

Články odjinud

Udrží Ústavní soud Schillerovou na uzdě? Zákaz „nezákonných“ tiskopisů může být Zákonem roku

Ústavní soud opakovaně zasahuje proti extenzivním snahám ministerstva financí. Jeho související nález z loňského listopadu je nyní nominován na Zákon roku. „Potvrzuje základní princip fungování právního státu. Dle něj platí, že plnění povinností ze strany státu je možné vyžadovat pouze prostřednictvím právního předpisu. Není tedy možné, aby to, co mají za povinnost daňové subjekty uvádět do daňových tiskopisů, bylo stanoveno pouze rozhodnutím Ministerstva financí ČR, které bude zveřejněno na internetových stránkách,“ hodnotí nález pro INFO.CZ člen prezidia Komory daňových poradců ČR Jiří Nesrovnal.

Jak jsme již psali, Deloitte hledá za mediálního partnerství INFO.CZ Zákon roku 2019. V sérii pěti článků vám postupně s vybranými členy Nominační rady představujeme jednotlivé nominace. Řešíme podstatu daných změn, jejich přínos i to, zda se již prakticky osvědčila.

Po první z celkem pěti nominací, které jsme se věnovali minulý týden, pokračujeme nálezem Ústavního soudu ze dne 12. listopadu 2019 sp. zn. Pl. ÚS 19/17, který vyšel ve Sbírce zákonů pod číslem 337/2019, nominovaným s charakteristikou „stát může povinnosti ukládat jen právním předpisem“ a zdůvodněním:

„Ačkoliv se nález týká daňového práva, jeho přesah je značný – obecně totiž posiluje zásadu právní jistoty jako neoddělitelný znak právního státu. Základním poselstvím je připomenutí, že stát může vyžadovat plnění povinností jen na základě právního předpisu. Jedině tak mohou být právo i postupy orgánů veřejné moci předvídatelnými, ve své podstatě i plnitelnými a mohou také být předmětem ústavní kontroly. Ústavní soud zde konzistentně navazuje na své předchozí obdobné nálezy ve věci kontrolních hlášení a elektronické evidence tržeb a spolu s odbornou veřejností zaujímá dlouhodobý postoj, že vyšší efektivita při výběru daní nesmí nastat za cenu eroze právního státu.“

Hlasovat lze na stránkách Zákona roku. A co na této nominaci zdůrazňují někteří z členů Nominační rady?

Jiří Nesrovnal, člen prezidia Komory daňových poradců ČR:

Jak byste popsal podstatu daných změn?

Uvedený nález potvrzuje základní princip fungování právního státu. Dle něj platí, že plnění povinností ze strany státu je možné vyžadovat pouze prostřednictvím právního předpisu. Není tedy možné, aby to, co mají za povinnost daňové subjekty uvádět do daňových tiskopisů, bylo stanoveno pouze rozhodnutím Ministerstva financí ČR, které bude zveřejněno na internetových stránkách, aniž by toto bylo stanoveno právním předpisem. Daný nález pak kontinuálně navazuje na obdobné závěry Ústavního soudu, který se již dříve vyslovil ve vztahu ke kontrolním hlášením a elektronické evidenci tržeb.

Na tento problém a jeho ústavní rozměr bylo Ministerstvo financí ČR opakovaně upozorňováno například Komorou daňových poradců ČR. Základní ústavní principy platí dle navrženého nálezu i v této oblasti a z tohoto hlediska je proto uvedený nález horkým kandidátem na Zákon roku.  Předmětný nález má významný přesah i do jiných oblastí, než jsou daně.

V čem budou podle vás tato pravidla pro byznys konkrétně přínosná?

Nález je významný zvláště v současné době, kdy pod heslem boje proti daňovým únikům (proti kterému samozřejmě nelze obecně nic namítat) podnikatelům přibývají další a další informační povinnosti. Státní správa tak disponuje velkým množstvím dat, u nichž není vždy zcela zřejmá efektivita jejich využití a existuje zde potenciální riziko jejich zneužití.

Považujeme za velmi důležité, že v této věci Ústavní soud zdůraznil, že informace je možné požadovat po daňových subjektech pouze prostřednictvím právního předpisu, mimo jiné proto, aby mohla fungovat ústavní kontrola takto stanovených povinností a mohlo být posouzeno, zda rozsah, obsah a struktura požadovaných údajů již nepřekročily ústavní mantinely toho, co je možné po daňových subjektech ještě spravedlivě požadovat.

V této souvislosti je nutné zdůraznit, že obecně nelze nic namítat proti tomu, aby v rámci daňového řízení byly používány formuláře a nezpochybnil to ani Ústavní soud. Formuláře však musí být v základních obrysech stanoveny zákonem a případné detaily podzákonnou právní normou, tj. například vyhláškou. Je zřejmé, že vzhledem k počtu daňových formulářů může toto rozhodnutí způsobovat na straně státu technické problémy. Na druhé straně při zavádění dalších a dalších povinností na straně daňových subjektů se také nikdo neptá, zda je budou poplatníci schopni splnit a kolik je to bude stát.

Osvědčila se již tato pravidla nějak přímo v praxi? Budou podle vás tato pravidla použitelná či inspirativní i pro jiné oblasti byznysu?

Reakci ministerstva financí na předmětný nález nepovažujeme za příliš šťastnou. Místo toho, aby byla nutná nová právní úprava této věci v souladu s názorem Ústavního soudu realizovaná na základě standardního legislativního procesu, připravilo ministerstvo pozměňovací návrh, který bez jakékoliv odborné diskuze a připomínkového řízení načetla v nejzazším možném termínu k projednávané novele daňového řádu (sněmovní tisk č.580) poslankyně Vostrá.

Tento pozměňovací návrh byl schválen Poslaneckou sněmovnou a v současné době projednává novelu Senát. Uvedený návrh, dle našeho názoru, ne zcela reflektuje předmětný nález Ústavního soudu. Například v odůvodnění se uvádí, že podmínkám, které stanovil Ústavní soud, budou vyhovovat mnohé v současné době existující formuláře. Mimo to uvedený návrh např. vychází z toho, že ve formulářích bude možné uvádět další údaje nezbytné pro správu daní. Takový obecný a de facto ničím neomezený údaj může vést k tomu, že ve formulářích bude vyžadováno množství údajů, které nejsou nutné k vlastnímu výpočtu daně, ale budou požadovány s tím, že jsou nezbytné pro správu daní.

To že nejde o planou obavu, ukazuje poslední kauza formuláře pro poplatníky, kteří budou moci tržby evidovat ve zvláštním režimu. První verze formuláře měla přes 500 kolonek. Následně (po té, co se zvedla vlna kritika) označilo ministerstvo tuto verzi jako pracovní. I tento příklad ukazuje, že je zcela nezbytné, aby obsah formuláře byl stanoven právní předpisem. 

Domníváme se, že Ústavní soud svým rozhodnutím vytvořil dostatečný časový prostor (když zohledním i možnosti v nutných případech legislativní proces zrychlit), aby bylo možné provést nezbytnou úpravu v souladu s jeho názorem prostřednictvím standardního legislativního procesu.  Vyvarovali bychom se tak pak tomu, že nová právní úprava může být ze stejných důvodů, jako předchozí text, znovu Ústavním soudem minimálně v některých částech zrušena.

Je také zajímavé, že ministerstvo v jiných případech schválení zásadních změn v daňovém řádu mimo standardní legislativní proces striktně odmítá.

Tereza Tomanová, manažerka v oddělení daní, Deloitte:

Jak byste popsala podstatu daných změn?

Nominovaný nález Ústavního soudu nepřináší nějaký zásadní myšlenkový obrat nebo změnu – právě naopak – je konzistentní s nálezy z minulých let, které se týkaly obdobného přístupu – kdy jsou daňovým poplatníkům ze strany státu ukládány povinnosti bez patřičné opory v zákoně. Nyní se Ústavní soud vyjadřoval k náležitostem tiskopisů, v minulých letech řešil kontrolní hlášení a elektronickou evidenci tržeb – nicméně princip je stejný.

V čem budou podle vás nová pravidla pro byznys konkrétně přínosná?

Právě konzistence v přístupu Ústavního soudu představuje jeden z hlavních faktorů, proč nález nominujeme. Časté změny v daňové praxi a legislativě vnímají podnikatelé negativně. Pokud Ústavní soud svými nálezy apeluje na nezbytnost existence právního rámce pro ukládání povinností občanům a nezbytnost předvídatelnosti práva, je to jednoznačný přínos i pro podnikatelské prostředí. 

Osvědčila se již tato pravidla nějak přímo v praxi? Budou podle vás tato pravidla použitelná či inspirativní i pro jiné oblasti byznysu?

Jak již padlo výše, přístup Ústavního soudu je konzistentní již několik let a předchozí nálezy musely být ze strany ministerstva financí zohledněny, i když ne zcela a většinou nesystémově, jinak bychom neměli tento poslední nález. Princip předvídatelnosti práva a právního státu jde napříč různými oblastmi, nejen v rámci podnikatelského prostředí, ale má dopad na celou společnost. V tom je nominovaný nález pro nás zásadní a inspirativní i pro jiné oblasti než jsou daně.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud