V domácím vězení je jen zhruba 100 lidí. Na náramky se čekalo deset let | info.cz

Články odjinud

V domácím vězení je jen zhruba 100 lidí. Na náramky se čekalo deset let

V domácím vězení je jen zhruba 100 lidí. Na náramky se čekalo deset let
 

5. DÍL SERIÁLU TRESTY BUDOUCNOSTI | Možnost potrestat pachatele domácím vězením, existuje v České republice už přes deset let. Soudy k ní ale stále nepřistupují nikterak často. Až do loňského roku totiž naplno nefungoval potřebný elektronický monitorovací systém a takzvané náramky pro odsouzené, které tak bylo velmi těžké kontrolovat. Situace se sice v tomto ohledu před necelým rokem změnila, soudci ale lidi do domácího vězení stále moc neposílají.

Tresty budoucnosti
Česká republika má dlouhodobě přetížené věznice a počtem vězňů se vymyká evropskému průměru. Trestní zákoník přitom nabízí vedle trestu odnětí svobody dalších 11 typů trestů, takzvaných alternativ k vězení. Proč se nevyužívají tak často, jak by bylo žádoucí? Co je třeba udělat pro to, aby soudy častěji nařizovaly peněžité tresty a posílaly odsouzené do domácího vězení? A neměli bychom se na začátku 21. století zamyslet i nad tím, zda nepotřebujeme i zcela nové tresty, třeba zákaz vstupu na sociální sítě či povinné seznámení se s dějinami? Na tyto otázky odpovídá patnáctidílný seriál INFO.CZ Tresty budoucnosti.

Domácí vězení, které může trvat maximálně dva roky, připadá v úvahu zejména u lehčí kriminality. Pokud pachatel nedodržuje pravidla tohoto trestu, soud jej pošle do klasického vězení. „Trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se po dobu výkonu tohoto trestu v určeném obydlí nebo jeho části v soudem stanoveném časovém období, nebrání-li mu v tom důležité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotních služeb u poskytovatele zdravotních služeb v důsledku jeho onemocnění nebo úrazu,“ dočteme se ve třetím odstavci paragrafu 60 trestního zákoníku, který tento druh trestu rozebírá.

Domácí vězení se používá pořád málo

„Trest domácího vězení umožňuje při použití elektronického monitorovacího systému omezení osobní svobody odsouzeného, ale jiným způsobem než pobyt ve vězení, a to za nesrovnatelně nižších nákladů,“ upozorňuje Kristína Labohá z Probační a mediační služby, která má právě „hlídání“ domácích vězňů na starosti.

„V září loňského roku byl zahájen rutinní provoz elektronického monitorovacího systému, pomocí něhož lze velmi efektivně kontrolovat a zajistit řádný výkon trestu domácího vězení. Po zavedení došlo za prvních šest měsíců k nárůstu evidovaných případů domácího vězení o 23 procent ve srovnání se stejným obdobím o rok dříve. Je tedy zřejmé, že orgány činné v trestním řízení postupně a stále více začínají využívat ve své rozhodovací praxi tento druh alternativního trestu,“ dodává Labohá.

V absolutních číslech ale není nárůst využívání trestu domácího vězení nikterak masivní. „Domácí vězení trochu uleví přeplněným věznicím a na každém člověku, který nejde do vězení, ušetříme většinu z částky 400 tisíc korun za rok, kterou nás jinak stojí. Ministerstvo bohužel selhává v masivnějším rozšíření, jsme stále něco nad stovkou, ačkoliv plán bylo mít brzy 500 lidí,“ říká totiž předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek.

„I domácí vězení je trest, který umožňuje, aby odsouzený zůstal v kontaktu se svým prostředím, svojí rodinou a nesnížil její životní úroveň tím, že přestane vydělávat a jde do vězení. Na druhé straně jde o dost specifický trest a asi jej nelze ukládat v zásadně větším počtu případů,“ říká proti tomu prezident Unie obhájců a místopředseda České advokátní komory Tomáš Sokol.

Jak vypadá domácí vězení?

Odsouzený k domácímu vězení musí být ve stanoveném čase na určeném místě, prakticky jde většinou o noční hodiny v pracovních dnech, víkendy a státní svátky. Jak vyplývá z výše popsaného, umožňuje to pachateli dál pracovat, ale rovněž i fungovat relativně běžným rodinným životem. „Soud může odsouzenému povolit navštěvování pravidelných bohoslužeb nebo náboženských shromáždění i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna,“ stojí také ve čtvrtém odstavci zmíněného paragrafu 60 trestního zákoníku.

„Svůj účel může plnit jako klasické odnětí svobody, avšak nejsou zde negativní dopady jako bývají u klasického odnětí svobody. U určitých pachatelů může splnit svůj účel lépe než klasické vězení. Zároveň je osoba v domácím vězení v mnohém omezena - víme, kde je, má režim a má dohled. Ředitelka probační a mediační služby mi nabídla, ať si jdu vyzkoušet den práce s odsouzenými, tak to aspoň brzo uvidím z praxe,“ dodává pak Jakub Michálek.

Soud přitom může tento trest spojit s různými dalšími opatřeními, například se zákazem pití alkoholu či užívání drog nebo se související léčbou. „Zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem,“ stanoví odstavec pět.

Na častější ukládání trestu domácího vězení se teď chce zaměřit i Nejvyšší soud. „Nestačí jen zákonná změna či vytvoření podmínek, je třeba také vysvětlovat a komunikovat. Mrzí mě, že Ministerstvo spravedlnosti a Justiční akademie nedělá v tomto směru dost. Proto je třeba se na to více zaměřit. Semináře ale nesmí soudce prvoplánově nutit k ukládání určitých trestů v konkrétních věcech, to by bylo v rozporu s jejich nezávislostí. Spíše by měli zjistit příčiny jejich dosavadního přístupu a pokusit se najít řešení, které změní nevhodnou praxi. A nejde jen o soudce, ale rovněž o státní zástupce i policii,“ říká předseda Nejvyššího soudu a hlavní autor trestního zákoníku Pavel Šámal.


V seriálu Tresty budoucnosti vyšlo:

1. DÍL: Domácí vězení i peněžité sankce pachatele opravdu zasáhnou, podmíněné tresty ne

2. DÍL: Každý vězeň stojí ročně stovky tisíc. Česko jich má nadprůměrně a zbytečně moc 

3. DÍL: Pracuje jen necelá polovina vězňů a do věznic se příliš často vracejí

4. DÍL: Peněžité tresty mohou státu přinést miliony, soudci je ale nařizují pořád málo

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud