Vládnou nám primitivové a hlupáci, i proto zbytečně popravujeme firmy, říká Ivan Langer | info.cz

Články odjinud

Vládnou nám primitivové a hlupáci, i proto zbytečně popravujeme firmy, říká Ivan Langer

Ivan Langer patřil dlouhá léta k těm nejznámějším a také nejvlivnějším politikům ODS, v jejíž vládách opakovaně zastával post ministra vnitra. Nyní působí v advokacii a je partnerem kanceláře Pečený, Fučík, Langer. Věnuje se i trestní odpovědnosti firem, v níž se podle něj skrývá mnoho problémů: „Třeba zajišťovací opatření, která mohou být použita už v přípravném řízení a jedním z nich je také zákaz činnosti firmy ještě dříve, než je pravomocně rozhodnuto o tom, zda se provinila či nikoliv. Podobné dopady může mít zajištění majetku firmy, to ji může ochromit a zlikvidovat ještě před tím, než se věc dostane vůbec k soudu a ten rozhodne o vině a trestu. Úskalí a rizik je tam mnohem více, než jsou samotná čísla stíhaných, obviněných a odsouzených.“

Brzy to bude deset let, co jste opustil vysokou politiku. Od té doby se věnujete zejména právu a advokacii. Jakých to bylo deset let?

Po skončení politické kariéry jsem si uvědomil, že mám úžasnou příležitost v jednom fyzickém životě prožít minimálně dva kariérní životy. S politikou a s veřejnými funkcemi jsem skončil a vrátil se do advokátní kanceláře Petra Pečeného a Petra Fučíka jako advokátní koncipient, kterým jsem kvůli pravidlům neslučitelnosti přestal být jako ministr. Odolal jsem vábení velkých právnických továren, protože pro mě je advokacie v mnohém o hodnotách, pro které jsem šel i do politiky.

Je to svobodné a nezávislé povolání, ve kterém kombinujete různé schopnosti a dovednosti, nejde jenom o právo, jako doktor medicíny můžu upozornit, že mnohdy jde o rozhovor psychologa s klientem. Advokacie je postavená na důvěře mezi advokátem a klientem, na advokátním tajemství, na ochraně soukromí a práv, v mnoha případech před státní mocí. Bylo to pro mě naprosto přirozené, i když jsem tehdy byl asi jedním z nejstarších koncipientů v České republice. Advokátní zkoušky byly nejtěžší zkouškou v mém životě, probíhaly v přímém přenosu před novináři, kteří čekali, že dopadnu jako Standa Gross a vyletím. Ale to se nestalo. Advokacie mě naplňuje.

Jak vypadá vaše advokátní praxe?

Jsme středně velká firma, kde každý zná každého a z drtivé většiny všichni známe své klienty. Každý se specializuje na něco jiného a pěkně se doplňujeme.  Ve své praxi významně vycházím z toho, že mám medicínské vzdělání, zabývám se tak zdravotnickým právem a pacientskými žalobami. Věrný svému hodnotovému systému se pak věnuji svobodě a nedotknutelnosti soukromí, ochraně osobních údajů, souvislostem GDPR, nastavovaní souvisejících systémů a trestnímu právu včetně trestní odpovědnosti právnických osob.

Co říkáte zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim?

Je to paradoxní, přijetí tohoto zákona jsem jako aktivní politik dlouho bránil. Ale poté, co jsem skončil v politice, byl v roce 2011 schválen. Když vyjdeme už z římského práva, právnická osoba je fiktivní a ukládat jí odpovědnost, kterou reálně nemá, protože je to neexistující subjekt, je nesmyslné. Právnická osoba nejedná, jednají lidé, ti by měli nést trestní odpovědnost.

Trestní právo by se na základě principu subsidiarity nemělo plést tam, kam nemá. Firmy podnikají, jde jim o zisk. Největší potrestání pro ně tak znamená finanční sankce. Stejně tomu je i u lidí, mnozí jsou si schopni představit, že stráví několik let ve vězení, ale spočítají si, jakou mají hodinovou sazbu, protože na to, co ukradli nebo zpronevěřili, se nepřijde. Spočítají si, že se jim to prostě vyplatí. Z tohoto důvodu jsem byl odpůrcem zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Zatímco ale trest smrti pro fyzické osoby byl zrušen 1. ledna 1990, pro právnické osoby byl zaveden s účinností zákona 1. ledna 2012.

Zákon prošel v roce 2016 výraznou novelizací, která v mnohém otočila jeho dosavadní koncepci. Evidentně to znamená, že pořád příliš nevíme, co s ním…

Rizikovost zákona potvrzuje i to, že Nejvyšší státní zastupitelství vydává každý rok aktualizovanou metodiku, v níž se znovu a znovu posouvá přístup k této problematice, výklad zákona a upřesňuje se to, co mají orgány činné v trestním řízení chtít a co firma má a nemá dělat a jak. Což v situaci, kdy firmám hrozí tresty smrti a čísla těch stíhaných rostou, tvoří velmi nebezpečné prostředí.

Problémem jsou třeba zajišťovací opatření, která mohou být použita už v přípravném řízení a jedním z nich je také zákaz činnosti firmy ještě dříve, než je pravomocně rozhodnuto o tom, zda se provinila či nikoliv. Podobné dopady může mít zajištění majetku firmy, to ji může ochromit a zlikvidovat ještě před tím, než se věc dostane vůbec k soudu a ten rozhodne o vině a trestu. Úskalí a rizik je tam mnohem více, než jsou samotná čísla stíhaných, obviněných a odsouzených.

Na zrušení firem založených vysloveně k páchání trestné činnosti není nic špatného, ale problém tedy je, že tento trest smrti je v přeneseném slova smyslu daleko častější? Odsouzení i k jinému trestu totiž může firmě zabránit v dalším ekonomickém životu…

Není to jednoduché setnutí hlavy, může to být také velmi pomalá a nehumánní smrt. V byznysu je rovněž důležitá pověst a renomé a to, co se o vás říká. Čím více je firma zapojena do mezinárodního obchodu, tím přísnější pravidla mezinárodní korporace ve svých etických kodexech a compliance doložkách mají. A když je postižena podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, může velmi snadno vypadnout z dodavatelsko-odběratelského řetězce. A v kontextu toho je i prostý trest zveřejnění rozsudku už sankcí, která může bránit v soukromoprávních vztazích a v podnikání. Může vás to samozřejmě diskvalifikovat také z veřejných tendrů a subvencí.

Sledujeme nepravomocné odsouzení Metrostavu. Co na něj říkáte?

Jako lékař nemá stanovovat diagnózu na dálku, ani advokát nemá činit právní rozbor bez znalosti spisu. Ale v obecné rovině, nikomu nepřeji takové tresty, ale bude rozhodovat odvolací soud. Věřím však, a abstrahuji od Metrostavu, že takovýto druh trestu by měl vést všechny ostatní podnikatelské subjekty k veliké ostražitosti. Pokud ale v zákoně – a jak jsem říkal, byl jsem proti němu – spatřuji něco pozitivního pro podnikatelský sektor, tak je to tlak na společnosti, aby si samy zanalyzovaly systém rozhodování, fungování a dělby kompetencí tak, aby minimalizovaly riziko selhání. Což sice může přinést dílčí byrokratické náklady, ale současně zefektivnění řízení a fungování společnosti. Ať již Metrostav dopadne, jak dopadne, bude to velké varování pro všechny ostatní, aby se nad tím zamysleli a uvědomili si, že to riziko není virtuální, ale všudypřítomné.

A ambice orgánů činných v trestním řízení využívat jako nástroj tento zákon je stále rostoucí. Sice stále platí, že orgány činné v trestním řízení musí dokázat vinu, ale v mnoha situacích je to převrácené skoro na ruby a vracíme se k principům téměř bolševického práva v Rusku, kdy podezřelý byl povinen dokázat svoji nevinu. Firmy pak prokazují, jaká opatření měla zavedena. Je ale fér, že právě díky nim mají možnost se liberovat, to ale platí až od roku 2016. Zapomíná se ale pak také na to, že firmy odpovídají i za nedbalostní trestné činy. A to je jedno z dalších velkých rizik, které v sobě zákon má.

Co byste s ním dále dělal? Zrušil byste jej?

Přesto, že se tím živím, uměl bych si představit život bez tohoto zákona. Setrval bych u nástrojů klasického trestního zákoníku a odpovědnost právnických osob bych řešil primárně nástroji správního práva a v podobě zejména peněžitých trestů.

Proč je v české společnosti naopak snaha řešit všechno trestním právem, tedy tím vůbec nejpřísnějším způsobem?

Ve společnosti se mění atmosféra, bobtná role státu. Připomíná mi to až rakovinu, která rozežírá organismus čím dál tím více. Jsme svědky stále větší expanze do soukromí, regulace podnikání, ambice všechno řídit, rozhodovat a všechno trestat. Nástroje trestního práva nevnímáme opravdu jako tu krajní mez řešení existujících problémů a jsme mnohdy svědky kriminalizace jednání, kde sice může jít třeba o neplnění dohody, ale to neznamená, že je tím zasažen veřejný zájem. V různé podobě se podávání trestních oznámení stává i součástí konkurenčního boje.

Roste pak také absence neodpovědnosti těch, kteří mají moc o nás rozhodovat a rozhodují. Jde o odpovědnost státu ve všech jeho podobách, počínaje finančními úřady a konče policií a státními zástupci, kteří říkají, že stíhat musejí, a tak stíhají. Možná ale přichází nová doba. Dosud v pochybnostech státní zastupitelství obžalovávalo, pan Šaroch to ale udělal v případě Čapího hnízda naopak.

Kdyby se ale tohle stalo trendem, mohlo by to být dobře…

Nepochybně. Ale ryba smrdí od hlavy. Pokud by si někdo dal práci a důsledně analyzoval činnost a výsledky jednotlivých státních zástupců a neskrýval se za obludnou formulaci „právní názor“, tak si myslím, že tlak na větší míru odpovědnosti zejména státního zastupitelství je tady zcela na místě.

Stát je stále přísnější ve chvílích, kdy má pochybnosti o tom, zda je právo dodržováno. Občané ale mají stále větší problémy se s právem seznámit. Vy jste ještě jako ministr vnitra podnikl výrazné kroky pro elektronizaci veřejné správy, stále ale nemáme například elektronickou Sbírku zákonů…

…chyběly nám dva roky a eSbírka by byla…

…a obecně v poslední době ale e-Government vázne. Proč jsme v něm podle vás tak pozadu?

Protože nám už několik let vládnou primitivové a hlupáci. A nemůžu to říct jinak. Podívejte se na výkon, který předvádí tato vláda a na výkon, který převáděla ta minulá vláda. Z 99 procent jsou to naprosto nekompetentní lidé pro svá rozhodování. Protože necítí odpovědnost z výkonu své funkce, je pro ně parlament zbytečná instituce, proto jsme tam, kde jsme.

Ale ještě k tomu právu. Opravdu žijeme v době hypertrofie veřejného práva. Vzpomeňme si třeba na tu absurdní situaci s DPH u piva, kterou vymýšlela paní ministryně Schillerová. Čím složitější systém a čím nesrozumitelnější regulace, tím větší prostor pro stát vykládat si ta pravidla podle svého a uzurpovat více moci, než má. Stát se pak promění v drába, který vás neustále mrská a kontroluje. Na jednu stranu vám dává pokutu za nevydání účtenky podle EET, ale to, že bývalý ředitel Generálního finančního ředitelství vydával podle opakovaných rozsudků Nejvyššího správního soudu nezákonné zajišťovací příkazy a likvidoval firmy, je věc, která nikoho netrápí. Za vlád v době, kdy jsem byl v politice, by to automaticky znamenalo konec toho člověka a rezignaci ministra financí.

Jaké jsou teď další plány kanceláře Pečený, Fučík, Langer?

Zůstat v takové podobě, abychom byli schopni klientům nabídnout komplexní servis a současně si udržet osobní klientský přístup.

Tedy advokacie staré školy v dobrém slova smyslu?

Advokacie staré školy. A pokud si něčeho vážím, tak toho, že nečerpáme s výjimkou obchodní korporace zřízené jednou městskou částí ani korunu z veřejných zdrojů. Na to jsem hrdý.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud