Vrchní soud v Praze teď bude mít v justici zásadní slovo, plánuje jeho nový předseda Dörfl | info.cz

Články odjinud

Vrchní soud v Praze teď bude mít v justici zásadní slovo, plánuje jeho nový předseda Dörfl

Vrchní soud v Praze teď bude mít v justici zásadní slovo, plánuje jeho nový předseda Dörfl
 

Nový předseda Vrchního soudu v Praze Luboš Dörfl má za sebou zhruba tři týdny ve funkci. Co všechno plánuje? Jak se mu spolupracuje s protikandidátem z výběrového řízení Janem Sváčkem, který je nyní místopředsedou soudu? A jak se dívá na chystané legislativní změny dopadající právě na justici? O tom všem jsme mluvili v rozhovoru pro INFO.CZ.

Jak jste strávil první dny a týdny jako předseda Vrchního soudu v Praze?

Stačil jsem obejít většinu soudních oddělení a seznámit se s větší částí lidí, se všemi vedoucími různých útvarů, několikrát jsem hovořil se všemi místopředsedy. Připravili jsme si plán společných porad, začínáme rozjíždět systém vzájemné odborné komunikace. Prošel jsem stavy zaměstnanců, rozpočet a investiční akce soudu.

Své záměry jste už naznačoval loni na podzim v rozhovoru pro INFO.CZ a mluvil jste o nich i po svém uvedení do funkce. Přesto, jaké jsou ty hlavní?

Chci věnovat více pozornosti otázce odbornosti Vrchního soudu v Praze. Myslím tím odborné rozhodování a sdílení odborných zkušeností s ostatními spolupracujícími justičními složkami, to znamená Vrchním soudem v Olomouci, Nejvyšším soudem a krajskými soudy. Tedy propojovat soudcovskou výměnu informací o vytváření judikatury.

Chceme začít sjednocováním vlastní rozhodovací činnosti senátů vrchního soudu a navazovat na to výměnou odborných názorů s kolegy z Vrchního soudu v Olomouci, z Nejvyššího soudu i českých krajských soudů.

Rád bych posouval vnímání vrchních soudů jako významných odvolacích specializovaných soudů, které mají v řadě agend dost zásadní slovo v tom, kudy se bude judikatura dále ubírat. Do této rozšířené spolupráce chci zapojit co nejvíce soudců a co nejvíce předsedů senátů a výsledky této spolupráce dávat pokud možno na vědomí odborné veřejnosti. Například zveřejňováním rozhodnutí soudu na našich webových stránkách.

Toto je můj cíl, musím ale pro to získat u soudců více jejich času a energie. Pokusím se proto vyřizování této agendy zefektivnit, možná něco v organizaci práce přeskupíme.

Pozvu sem také osobnosti z justičního managementu, které mi pomohou s určitým auditem v těchto otázkách. Následovat pak bude jednání s ministerstvem či s jednotlivými soudci, kteří by k nám mohli zamířit na stáže.

Úkolem každého předsedy soudu je pak samozřejmě vykonávat běžné věci, které má na starosti: zajistit svícení, topení, dostatek lidí a jejich platy. Nesmím se nechat zlákat jen vizemi a musím rutinně zpracovávat i ostatní věci.

Mluvil jste o justičních osobnostech, které vám pomohou s auditem. O koho by mělo jít?

Typově to bude jednak člověk se zkušenostmi z řídící a dohledové činnosti na soudech, který by mi pomáhal se zmapováním kancelářské práce a zdrojů pro ni a s ideálním nastavením organizace práce, jednak člověk se zkušenostmi s nastavováním otázek výpočetní techniky a správou aplikací, které na soudech využíváme. Potřeboval bych si zmapovat, jak dobře, nebo špatně na tom jsou naši zaměstnanci s využíváním těchto aplikací a co všechno se ještě můžou naučit k tomu, aby jejich práce byla efektivnější. Zatím jsem se dohodl na spolupráci s paní Mgr. Elenou Ransdorfovou z Městského soudu v Praze.

Jak jste daleko s plánovaným častějším zveřejňováním rozsudků?

Souvisí to s vyšší informovaností o činnosti Vrchního soudu v Praze. Od prvního lednového týdne jsme tu vytvořili konkrétní tým, dáváme dohromady oblast, kterou začneme, a senát, který bude ochotný na tom spolupracovat. Musíme to pilotně vyzkoušet. Speciální aplikace na zveřejňování zatím není, budeme používat naše webové stránky.

Nechceme k tomu úkolu přistoupit hned od začátku příliš široce, ale spíše vymezit okruh případů, s nimiž začneme a ty v řádu týdnů rozjet. A po zkušenostech na ně nabalovat další agendy, které by mohly být odborně zajímavé a zároveň sloužit jako linie pomáhající ke směřování judikatury. Určitě začneme u obchodněprávních oddělení, kde je rozhodnutí jednodušší připravovat ke zveřejňování s ohledem na jejich rozsah i okruh chráněných informací.

Plánujete nějaké personální změny?

Paní ministryni jsem navrhl ke jmenování místopředsedou doktora Františka Kučeru, který je kmenově insolvenčním soudcem a je to i viceprezident Soudcovské unie. Jeho hlavním úkolem bude prosazovat hlavní cíle: sjednocování rozhodnutí, odbornou komunikaci, vzdělávání, stáže. Měl by být elementem, který bude rozvíjet úsilí zaměřené tímto směrem. To bude největší plánovaná změna. (Ministryně Benešová již Kučeru jmenovala - pozn. redakce)

Jinak pokračujeme v dojednaných stážích z krajských soudů, budeme domlouvat nové. Samozřejmě se musíme držet systemizovaných počtů soudců. Potřeboval bych ale doplnit počty asistentů, určitě mě tak čeká jednání s ministryní spravedlnosti o vizi o odborné cestě Vrchního soudu a o vytvoření času pro soudce, o němž jsem mluvil. Moje představa je, aby měl každý soudce na Vrchním soudu svého asistenta.

S místopředsedou Janem Sváčkem, který se rovněž ucházel o pozici předsedy Vrchního soudu, jste našli společnou řeč?

Určitě. Sházíme se každý týden nejméně jednou. Když nad tím přemýšlím, tak vlastně daleko častěji. Probíráme spolu všechny základní otázky. Předpokládám, že doktor Sváček mě bude v případě mé nepřítomnosti zastupovat.

Podobně, jako doktor Kučera bude ve spolupráci s odbornými místopředsedy určitým garantem rozvoje odborné činnosti soudu na civilním oddělení, počítám s doktorem Sváčkem v této roli na trestním oddělení.

Pokud jde o Jaroslava Bureše, bývalého předsedu Vrchního soudu v Praze, zůstává jako soudce?

Zůstává jako soudce.

U Krajského soudu v Ústí nad Labem jste skončil o něco dříve, než jste původně plánoval. S jakými pocity jste odcházel?

Že jsme jako vedení Krajského soudu v Ústí nad Labem nastoupili určitou cestu, která má již svůj rytmus, zvyklosti a vytyčené priority. Měl jsem pocit, že se dá pokračovat úspěšně a že místopředsedové, kteří tam působí, jsou schopni pokračovat v této linii dál. Uvědomuji si ale, že jsem rozhodně všechno nedotáhl do takové fáze, abych mohl být spokojen. Jsou oblasti, které hotové nejsou, protože jsme se k nim ještě nedostali s takovou pozorností, kterou by vyžadovaly. Nepodařilo se nám ještě zcela ideálně obsadit úsek správního soudnictví. Hodně práce a úsilí také bude stát dotažení stavby nového justičního areálu.

Dlouhodobě se mluví o reformě justiční soustavy a také o tom, že by vrchní soudy mohly být zrušeny. Jak se na to díváte jako nový předseda Vrchního soudu v Praze?

(smích) Samozřejmě ode mě neočekáváte souhlas s tím, že by se měly rušit vrchní soudy, to bych sem asi nešel. Jsem příznivcem toho, aby se specializované agendy řešily na specializovaných pracovištích. Musíme si říci, která agenda to vyžaduje. (pozn.: Vrchní soudy jsou odvolacími soudy pro soudní případy, které se v prvním stupni soudí až na krajských soudech, např. těžké zločiny, insolvenční řízení a některé obchodněprávní případy).

Současné vymezení je myslím odpovídající, vrchní soudy jsou tak zatím umístěny v soudní soustavě logicky a funkčně. Pokud ale dojde k celkové reformě, je otázka, kdo bude odvolání ve specializovaných věcech vyřizovat. Třeba se pak těm soudům už nebude říkat vrchní, to je ale vedlejší. Mrzelo by mě však, kdyby to mělo znamenat zánik specializovaných agend a tím i specializovaných pracovišť, které mají dobrou odbornou tradici.

Aktuálně se projednává novela zákona o soudech a soudcích. Jak se na ni díváte?

Její přínos je v tom, že vymezí zákonné předpoklady pro výběr soudců a mechanismus, jak se soudci vybírají. Současná úprava už poměrům vůbec nedostačuje. Tyto otázky by neměly být upraveny jen instrukcemi a opatřeními, které ani nemají normativní charakter. Druhou věcí je, jak má být nastavené opakování mandátů soudních funkcionářů a kdy mají končit místopředsedové soudů. Obávám se ale, že legislativní výsledek úplně neodpovídá předcházející diskusi. Nyní to má být nastavené tak, že by s předsedou končili i všichni místopředsedové. Je to zajímavý, ale nedomyšlený nápad.

Uvítal bych, kdyby se v rámci legislativního procesu tato otázka ještě otevřela a řešilo se, jak to nastavit, aby to bylo transparentní, ale také funkční. Je důležitá totiž i určitá kontinuita odborných úseků. Model, který je teď nastavený v návrhu zákona, by vyvolal spíše problémy. Tradicí v justici bylo, že se funkce místopředsedů dokončují (nedohodnou-li se s předsedou jinak) a na ně navazují další. A tato tradice není špatná.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud