Vrtuli opravil zlatnickým nářadím a v Jordánsku získal novou identitu. Advokát před rokem obletěl svět | info.cz

Články odjinud

Vrtuli opravil zlatnickým nářadím a v Jordánsku získal novou identitu. Advokát před rokem obletěl svět

Společník advokátní kanceláře JŠK Roman Kramařík se před rokem vydal na cestu kolem světa jednomotorovým letadlem Cessna. Oslavil tak 100 let existence samostatného Československa. Jak na svou výpravu, během které musel opravit vrtuli, přistát kvůli monzunu nebo předstírat, že nebyl v Izraeli, po roce vzpomíná? „Do vesmíru letělo něco přes 500 lidí. Svět jich ale stejně jako já sólově obletělo jen něco přes 200. Kdybych si mohl vybírat, letěl bych určitě raději znovu kolem světa než do vesmíru,“ říká Roman Kramařík v rozhovoru pro INFO.CZ.

Vaše cesta kolem světa trvala 46 dní. Trasa vám byla od začátku jasná?

Připravoval jsem se tři roky a trasa se neustále měnila. Přípravy byly náročné a mnohdy frustrující, nedokážu si bez nich ale let představit. Připravil bych se o kus zážitku. 

Dlouho jsem například odmítal letět ruským vzdušným prostorem. Je to poměrně drahé a jde o zemi malému letectví ne příliš zaslíbenou. A krom toho jsem to měl pro přelet Pacifiku i trochu z ruky. Když mi ale daly japonské úřady pro přímý let na Aljašku nesplnitelné podmínky, musel jsem hledat alternativní řešení. Narychlo jsem tak v Thajsku musel získat - a v tom mi vyšla nesmírně vstřícná jak česká, tak ruská diplomacie - vízum do Ruska. Nakonec jsem tak letěl přes ruský Dálný východ a Čukotku. Pikantní na tom bylo, že se navigační data na toto území kupují jako východní Evropa.

Čím byly vaše přípravy frustrující?

Zjišťujete, kudy všudy to nejde. Musíte hledat cesty, které by vás nikdy dřív nenapadly. Z doby, kdy měla trať vést jižním Pacifikem, mám tak třeba kontakt na chilského rybáře, který mi slíbil dopravit sudy s palivem na Ostrov Robinsona Crusoe. Tam totiž palivo normálně k dostání není. Vezmete si zkrátka mapu a kružítko, tím si vyměříte dolet letadla a hledáte letiště, kde vám umožní přistání, imigrační a celní formality a dopravu paliva. 

Tohle bylo právě v Pacifiku nejsložitější. Na Blízkém východě je zase mnoho míst, kde není rozumné nebo možné létat vůbec. Třeba nad Sinajským poloostrovem, kde není kvůli vojenským operacím bezpečno až do výšky 25 tisíc stop, a já jsem výše letět nemohl. Podobný problém je i nad Sýrií. Mohl jsem letět přes Turecko a Írán, což by mi přišlo zajímavé, ale vyrobil bych si tím problémy do Spojených států. S obrovskou podporou izraelského velvyslance jsem nakonec získal povolení k přistání v Izraeli, odkud jsem mohl zase letět jen do Jordánska, protože do zemí Arabské ligy z Izraele letět nejde. V Jordánsku jsem tak jakoby získal novou identitu pro let dál na jihovýchod, do zemí Arabské ligy, které Izrael bojkotují.

Problémy jste měl i v Indii…

O monzunu se totiž v Indii říká, že je to skutečný ministr zemědělství. Mraky nelze bezpečně letět, monzunovým děšťům se snaží vyhýbat i profesionální piloti. Nakonec jsem letěl napříč Indií a právě tam jsem musel jednou za celou cestu takzvaně divertovat, čili letět jinam, než jsem původně plánoval. Právě kvůli počasí, což jsem ale předpokládal, už když jsem startoval. Nedoletěl jsem tak z Nového Dillí až do Kalkaty, musel jsem přistát v jiném městě. 

A řešil jste rovněž technický problém…

Ano, přivezl jsem si ho také z Indie. V Thajsku jsem při kontrole zjistil, že je ve vrtulovém listu malý zásek. Pravděpodobně ho způsobil kamínek, který si vrtule nasála na dráze kousek od Kalkaty, kam jsem letěl pro palivo. Několik dní jsem řešil co s tím. Nakonec se ukázalo, že jsem tuto závadu schopen opravit, neměl jsem na to ale nářadí. Za 30 let, co létám, jsem totiž právě takovýto problém nikdy neměl. Thajsko je ale zlatnická velmoc, a tak jsem nakoupil zlatnické nářadí, kterým jsem mohl onen zásek přesně zabrousit a zaleštit. Pak jsem se defektoskopickou zkouškou ujistil, že list nemá žádnou mikroskopickou trhlinu a mohl jsem letět dál.

Poznamenalo to další cestu? Nebo jste si byl jistý, že je vrtule v naprostém pořádku?

Nemohl jsem si dovolit kompromisy, čekala mě cesta přes dva oceány. Opravou jsem si byl úplně jistý a v Americe jsem za ní dokonce dostal pochvalu od místního mechanika. Říkal, že by mě vzal do učení.

Letěl jste jednomotorovým letadlem. Co kdyby mu nad oceánem motor vynechal?

Ta pravděpodobnost je velmi malá, mnohem menší než že budete mít nehodu na cestě automobilem z Prahy do Brna. I na tu malou pravděpodobnost ale musí být člověk připravený. Netřásl jsem se hrůzou, ale měl jsem na to vybavení, byl jsem vycvičen. Před každým letem jsem také kontroloval, jak bude vzedmuté moře. To je totiž v dnešní době plné lodí. Dříve, nebo později by mě některá z nich nabrala. Nejprve se ale musí vydařit přistání na hladinu, a to je vždy snazší, když je moře méně vzedmuté. Nikdy jsem nestartoval nad moře, které by mělo více než šestý z dvanáctistupňové Beaufortovy škály. Měl jsem také balíček s nouzovou potravou, stejně jako přístroj na výrobu pitné vody a dva satelitní nouzové vysílače, takže po případném nouzovém přistání bych měl vše, co bych potřeboval pro komfortní čekání na záchranu, které by mohlo trvat i několik týdnů

Největší zádrhel byla poničená vrtule. A největší zážitek?

Každé přistání a určitě to poslední, tady v Praze. Také vstup do českého vzdušného prostoru byl velmi emotivní. Silným zážitkem byl také vstup do Ruského vzdušného prostoru – nad Sachalinem a shodou náhod právě 21. srpna, tedy přesně padesát let od bratrské návštěvy, pro kterou tehdy žádné letové povolení českým řízením letového provozu vydáno nebylo. Když jsem se nad Sachalinem hlásil ruskému řídícímu, měl jsem emocí úplně roztřesený hlas. Hodně dobře jsem se také cítil, když jsem přeletěl Atlantik, to už jsem věděl, že všechno dopadne dobře.

A po roce, co se vám vybaví jako první?

To, že musím dopsat knížku. Budu ji mít hotovou ale až tak půl roku poté, co ve Wolters Kluwer odevzdám svůj příspěvek do velkého komentáře k občanskému zákoníku, ten má pochopitelně přednost.

Mimochodem, jak si může v současné době advokát dovolit vydat se na takovou cestu? Musel jste za tu dobu řešit i nějaké klientské věci, nebo jste se mohl plně soustředit na let?

Mám to štěstí, že nejsem samostatně působící advokát, ale ve firmě jsem obklopen mnoha skvělými lidmi, na které se mohu spolehnout. Ti se o zdejší klientské potřeby postarali lépe, než bych to zvládl sám. Za celou tu dobu jsem musel asi jen dvakrát něco řešit, jinak jsem se ale mohl zcela soustředit na přípravy na jednotlivé úseky letu a řešení administrativních, meteorologických a technických výzev.

Moje advokátní profese mě ale na tuto cestu připravila asi lépe než 30 let létání. V přípravě a řízení projektů a vyhodnocování rizik jsme my advokáti kovaní. Pojal jsem to zkrátka jako transakci. Dokonce u toho byly i šanony - na různá povolení a další dokumentaci byly potřeba hned dva. A jako transakce to i klaplo. 

Takováto cesta se asi jen tak neopakuje, co ale plánujete teď?

Paulo Coelho říká, že když o svých snech a plánech mluvíte, plýtváte tím energii na jejich uskutečnění.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud