Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Vznik státu bychom měli slavit až příští rok, říká právní historik Jan Kuklík. Právní osmičky 4

Vznik státu bychom měli slavit až příští rok, říká právní historik Jan Kuklík. Právní osmičky 4

Dnes si připomínáme další důležité výročí, 100 let od takzvané Martinské deklarace, kterou se k samostatnosti a společnému národu přihlásili Slováci. K dotvoření Československa však došlo až po mírových konferencích v roce 1919, z mezinárodního pohledu bychom tak měli výročí vzniku samostatného státu slavit až příští rok. Myslí si to alespoň děkan pražské právnické fakulty a právní historik Jan Kuklík. Prosazení republiky, její podoby a následně i jejích hranic se totiž podle něj podařilo až po roce 1918. Velmoci v té době totiž mohly o osudu První republiky rozhodnout ještě zcela jinak.

Češi byli na samostatnost připraveni a dokázali ji na pařížské mírové konferenci obhájit, uvedl u příležitostí oslav 100. výročí vzniku samostatného československého státu děkan pražské právnické fakulty a profesor právních dějin Jan Kuklík. Stalo se tak na multioborové konferenci Na prahu nové doby, kterou pořádala ve spolupráci s dalšími partnery Akademie věd ČR, a to od minulého pátku až do tohoto pondělí. Kuklík na akci mluvil o mezinárodních souvislostech vzniku nového státu.

Jak připomněl, svou roli na mírových konferencích sehrál zejména skvěle připravený ministr zahraničních věcí Edvard Beneš. Z mezinárodního pohledu tak byl pro existenci samostatného Československa v porovnání s rokem 1918 důležitější až rok 1919, kdy vítězové první světové války akceptovali existenci republiky v její tehdejší podobě, i když přesné dořešení státních hranic ještě nějakou dobu trvalo.

Velmocím šlo spíše o Balkán než o Československo

Bez mezinárodního prvku by Československo podle Kuklíka nevzniklo. Bylo totiž podle něj nutné, aby velmoci přistoupily k myšlence, že se Rakousko-Uhersko může rozpadnout. K tomu ale podle profesora následně došlo bez ohledu na Československo, ale vzhledem k uspořádání na Balkáně. Proto ostatně spolupracoval Tomáš Garrigue Masaryk s jižními Slovany, jak říkal. K důležitým patřily podle Kuklíka rovněž otázky spojené s polským územím.

Československo podle děkana pražské právnické fakulty vyjádřilo svou vůli k samostatnosti na mezinárodní úrovni zejména prostřednictvím legií, které dokazovaly, že je za ni národ ochoten bojovat. Zároveň šlo ale podle něj o vývoj v Rusku, zejména proto, že tam působily nejsilnější československé jednotky.

Jako klíčové se tak jeví rovněž vyjednávání o právním postavení legií, zlomem se stal duben 1918, kdy se Milanu Rastislavu Štefánikovi podařilo v Itálii dojednat právo na státní samostatnost, což podle děkana změnilo mezinárodní právo. Důležitou roli ale podle něj sehrály například i krajanské organizace, které exilové aktivy významně finančně podporovaly.

Československo vzniklo, dál ale platily rakouské zákony

Velkolepé oslavy spojené s letošním 28. říjnem tak mohou kontinuálně pokračovat dál, alespoň z právního pohledu. INFO.CZ v sérii textů připomene i 100. výročí existence prvních československých zákonů. V seriálu Právní osmičky tak navazuje na některé důležité legislativní milníky spojené se srpnovou okupací v roce 1968, kterým jsme se již věnovali v předchozích týdnech.

Právě o prvních právních předpisech ostatně na zmíněné konferenci mluvil legendární profesor právní historie a emeritní děkan Univerzity Karlovy Karel Malý.

Šlo zejména o takzvaný recepční zákon, který sepsal pozdější ministr financí Alois Rašín. I když podle něj „samostatný stát československý vstoupil v život”, zároveň dál platily rakouské zákony. Národní výbor totiž musel zabránit anarchii, až do sepsání nových předpisů se tak měli lidé řídit stávajícími pravidly.

Klíčové pak byly obě prvorepublikové Ústavy. Nejprve ta prozatímní z listopadu 1918, následně ta stálá z roku 1920. Těmto právním předpisům se ale budeme věnovat až v dalších pokračováních tohoto seriálu.

Profesor Malý vyjádřil rovněž svůj obdiv k úrovni prvorepublikových právníků, kteří vytvářeli československou ústavnost, a to i přes svou výchovu na rakouských univerzitách. To je mimochodem rozměr, který se často opomíjí.

Malý ale připomněl rovněž další důležitou a taktéž ne úplně zřejmou souvislost. Obtížnější než napsat nové právní normy byla podle něj nutnost vytvořit nové právní vědomí. Lidé si totiž zvykli na monarchii a vztah k novému státu si teprve museli vybudovat.

Postavení, kterému se rakouský císař dlouhodobě těšil, je totiž pro nás dnes už nepředstavitelné. Karel Malý v této souvislosti odkázal na výpočet prvorepublikového profesora Alberta Pražáka, podle něhož měl panovník v parlamentní monarchii celkem 21 různých práv.

Ústavní soud řešil za První republiky jen 50 kauz

Podobně jako před ním místopředseda Ústavního soudu a profesor trestního práva Jaroslav Fenyk tak profesor Malý připomněl, že aktuální 100. výročí souvisí rovněž s počátky československé demokratické ústavnosti.

A jak profesor Fenyk uvedl, 100 let existence samostatné státu je spojeno rovněž se vznikem ústavního soudnictví. Prvorepublikový Ústavní soud přitom fungoval podle jeho slov jen 18 let a řešil pouhých 50 případů, přičemž jen ve dvou z nich konstatoval porušení ústavních pravidel.

Těleso, v němž v počátcích existence samostatného československého státu zasedalo jen sedm soudců, zaniklo na konci 30. let na dlouhé desítky let. K jeho obnově totiž došlo až  začátkem 90. let. I tuto smutnou historii bychom si měli dále připomínat.

Kam se vytratil národ?

Jan Kuklík na zmíněné konferenci rovněž uvedl, že v oslavách postrádá národní prvek. Navázal tak na vystoupení profesora Miroslava Hrocha, podle něhož je rozhodující skutečností vzniku samostatného státu právě existence československého národa a dlouhodobého národního hnutí. Národ si podle něj nelze vymyslet, musí dozrát a formovat se zdola.

Národ je podle něj evropskou specifickou, nikde jinde jej v této podobě nenajdeme. Zatímco v Evropě totiž může podle něj národ existovat i před státem, jinde je tomu naopak: vzniká stát a až následně se formuje takzvaný nation, který se vlastně rodí z boje o moc a například z obrany proti kolonialismu nebo despotismu. Toto dělení ale spíše platilo pro minulost, dnes už má podle Hrocha národ blíže právě k nation a již není tak evropsky specifický.

Profesor Hroch rovněž uvedl, že zákony bývají v rukou silnějších, v případě Rakouska-Uherska byly spojeny s Vídní. Předáci národního hnutí nejprve vyjednávali jen o ústupcích, když ale získali dojem, že vyjednávat již nelze a zároveň, že mají šanci na úspěch, legalitu porušili silou.

Slováci se k Československu připojili Martinskou deklarací. Podle jejího signatáře byla ale zfalšovaná>>>


 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1