Za jednání ve virtuální realitě budeme stejně odpovědní jako ve skutečnosti, říká advokát | info.cz

Články odjinud

Za jednání ve virtuální realitě budeme stejně odpovědní jako ve skutečnosti, říká advokát

Virtuální realita už dávno není jen doménou sci-fi filmů, ale stále více začíná pronikat do našich životů. Technologie se neustále zlepšují, což představuje nové výzvy, mimo jiné i v právní oblasti. O tom, jak bude právo posuzovat otázky odpovědnosti ve virtuální realitě, hovořil na konferenci LAW FIT advokát Ondřej Vykoukal pracující v kanceláři KPMG.

Vývoj moderních technologií je čím dál rychlejší. Důkazem je i virtuální realita (VR) či augmentovaná realita (AR), které si dnes může vyzkoušet prakticky každý. Se zvyšující se dostupností i stále se rozšiřujícími možnostmi použití se virtuální a augmentovaná realita častěji stávají součástní naší reality. A logicky na to musí reagovat i právo, kupříkladu vyřešením otázky kdo a jak bude odpovídat za to, co se ve virtuálním světě stane.

Kdo by čekal inovativní vzletné právní konstrukce a zcela nové istituty, ten by byl nejspíše zklamaný. „Ač se jedná o moderní a ve své podstatě i módní obor, pokud jej začneme analyzovat z právního hlediska, dojdeme k tomu, že stejně jde jen o aplikaci obyčejného civilního práva,“ řekl na konferenci LAW FIT Ondřej Vykoukal z advokátní kanceláře KPMG. Podle něj skutečně budou k posuzování odpovědnosti ve virtuální realitě stačit již existující právní předpisy. A ocenil proto postoj eurokomisařky Věry Jourové (má tuto oblast na starosti), která na téže konferenci řekla, že je odpůrcem nové regulace.

Podle Vykoukala může odpovědnost podle konkrétních okolností vzniknout výrobcům, poskytovatelům služeb za jejich vlastní jednání, poskytovatelům služeb za jednání uživatelů stejně jako samotným uživatelům. „ V zásadě se posuzování moc neliší od řešení odpovědnosti třeba při používání pračky, ledničky nebo jiného spotřebiče. Platí zde klasická odpovědnost za vady výrobku. Může dojít nejen k újmě vyčíslitelné v penězích, ale i k té nemateriální. Tedy k újmě na zdraví a v krajním případě i na životě,“ vysvětluje Vykoukal. Závažnost jeho slov dokládá fakt, že například při hraní populární AR hry Pokémon Go došlo již k 17 úmrtím a 56 vážným zraněním.

Zatímco v angloamerickém právním prostředí může výrobce vyloučit svou odpovědnost za konkrétní dopady, například za vyvolání epileptického záchvatu, u nás toto možné není. Důvodem jsou vyšší standardy ochrany spotřebitele platné v právu EU. A skutečnost, že v drtivé většině bude poškozeným ve virtuální realitě právě spotřebitel. „Nelze vyloučit odpovědnost za újmu na zdraví. Ani omezit právo na náhradu újmy. Výrobce může jen uplatnit opakované varování. Kupříkladu v jedněch podmínkách užití brýlí pro VR bylo varování, že objekty které vidíme při jejich používání, ve skutečnosti neexistují. A nemáme se o ně opírat nebo si na ně sedat či stoupat, protože bychom mohli přijít k újmě,“ říká Vykoukal s tím, že výrobce se sice nezbaví odpovědnosti, ale usnadní si důkazní situaci. Tím, že pro ochranu spotřebitele udělal vše, co bylo v jeho silách. „Jsou situace, kdy některé spotřebitele ani takto ochránit nelze a tam za následky výrobce neodpovídá,“ dodává.

Další z možností, jak může výrobce svou odpovědnost omezit, je například časové varování. Po určitém čase tak zařízení uživateli sdělí, že by měl přestat, nebo mu hrozí určité následky. Některá zařízení mají i omezení prostorová: analyzují prostředí, ve kterém se uživatel nachází a upozorní ho na nedostatek místa k používání. Jiná zařízení se nezapnou při rychlosti vyšší než chůze, typicky při jízdě autem. „Pokud tato upozornění bude uživatel ignorovat, výrobce by za případné následky neměl odpovídat,“ hodnotí situaci Vykoukal.

Konkrétní řešení odpovědnosti výrobce her ukázal Vykoukal na příkladech z USA. „Rodiče kupříkladu žalovali společnost Nintendo, že jejich syn při hraní začal trpět závažnými záchvaty. Jak spor dopadl ale nevíme, došlo k mimosoudnímu vyrovnání, které je neveřejné. Jindy pozůstalí rodiče obětí masakrů na školách žalovali vývojáře, že jejich hra vyvolala v pachateli násilné chování. Ti ale nikdy neuspěli, neboť odpovědnost výrobce se vztahuje jen na hmotnou věc, ne na obsah,“ uvedl advokát. Zajímavý byl podle něj též případ Rosenberg versus Harwood, kde žena neúspěšně žalovala (kromě jiných) společnost Google za to, že ji navigace pro pěší navedla na dálnici, kde ji srazilo auto.

Co se odpovědnosti provozovatele za uživatelský obsah týče, podle Vykoukala bude posuzována na základě zákona o některých službách informační společnosti, který stanovuje, kdy provozovatel není odpovědný za jednání uživatelů. „Nevidím důvod, proč neaplikovat tato pravidla analogicky na vývojáře VR a AR. Princip je zde zcela stejný,“ soudí právník. „Vezměme si příklad, kdy uživatel ve virtuální prostředí zpívá písničku, k níž nemá autorská práva. Když se to jejich nositel dozví, může uplatnit princip notice and také down. Požadovat po provozovateli, aby tomuto jednání zabránil. Otázkou ale je, jak. Posuzování podobných případů bude složité,“ říká přednášející.

Aspekty odpovědnosti provozovatele vůči uživatelům uvádí Vykoukal na příkladu hry Second Life, v níž si mohli uživatelé směnit skutečné peníze za virtuální. A za ty posléze kupovat třeba domy nebo oblečení. Když provozovatel některé uživatele za porušování pravidel zablokoval a smazal jejich účty, vyvstala otázka, co s virtuálním majetkem uživatelů, jejíž řešení si vyžádalo hromadnou žalobu blokovaných uživatelů, „Vývojář, společnost Linden Lab byl nakonec povinen vyplatit uživatelům část náhrady v penězích a část ve virtuálních Linden dolarech. Kupříkladu za metr čtvereční virtuálního pozemku náležela uživateli náhrada ve výši dvou Linden dolarů,“ konstatuje advokát.

Nejzajímavější bude podle Vykoukala posuzování odpovědnosti uživatelů za jednání při užívání VR či AR. „V prvé řadě by si každý měl uvědomit, že děje ve virtuálním světě mohou mít následky v tom skutečném,“ říká Vykoukal. Týkat se to může například porušování práv duševního vlastnictví, ať už autorských, tak například práv k ochranným známkám. Docházet může i k jednání vykazujícímu znaky nekalé soutěže. Typické ale budou spíše zásahy do osobnostních práv. „Když se budou dva uživatelé ve virtuálním prostředí pomlouvat, bude do mít stejné následky jako by se pomlouvali v běžném životě. I kdyby někdo pomlouval někoho, kdo ve virtuálním prostředí vůbec není, tak mu tam šířená pomluva může způsobit újmu na právech,“ upozorňuje expert.

„Omluva musí dnes odpovídat svou formou zásahu. Bude zajímavé sledovat, jak soudy budou nařizovat omluvy ve virtuálním prostředí nebo třeba omluvu vytištěnou ve virtuálních novinách,“ zamýšlí se nad budoucností Vykoukal. A upozorňuje též na to, že ve virtuální realitě se lze dopustit i přestupků a trestných činů. Také zde ale bude složité hlavně dokazování. „V prvé řadě to bude nejspíše problematické vůbec vysvětlit soudci nebo orgánu činnému v trestním řízení. Už dnes je občas jejich přístup k moderním technologickým záležitostem ovlivněn tím, že se v oblasti tolik neorientují. Podepíše se to i na otázce vymahatelnosti práva: už jen zjistit totožnost konkrétního pachatele bude složité. Každopádně to bude pro právní svět velká výzva,“ dodává advokát.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud