Za Píku prosil u Gottwalda i Svobody. Skončil jako dělník, v roce 1968 ale generála očistili | info.cz

Články odjinud

Za Píku prosil u Gottwalda i Svobody. Skončil jako dělník, v roce 1968 ale generála očistili

4. DÍL SERIÁLU ADVOKÁTI PROTI TOTALITĚ | „V posledních chvílích života Heliodora Píky odvolávám se vašeho milosrdenství a obracím se na vás pane presidente se žádostí o udělení milosti a zastavení výkonu trestu.“ Přesně tak zní telegram, který obhájce Rastislav Váhala (1909-1988) adresoval 20. června 1949 Klementu Gottwaldovi. Šlo o poslední pokus, jak zachránit zpod šibenice respektovaného generála a první fatální oběť komunisty zinscenovaného soudu. Bohužel nevyšel, Gottwald se nad Píkou neslitoval. Váhala ale za generála bojoval i dál.

Rastislav Váhala je další osobností, kterou Česká advokátní komora zařadila do projektu Advokáti proti totalitě, jímž připomíná 30 let od sametové revoluce a jehož je INFO.CZ mediálním partnerem. 

„Rastislav Váhala byl statečný, neohrožený člověk, který nesnášel nespravedlnost. Člověk, který s velkým nasazením bojoval za práva svých klientů, velký vlastenec, hrdý na svůj původ a na historii své země,“ popisuje jej pro INFO.CZ Jana Horáková, ředitelka Slezského zemského muzea a správkyně pozůstalosti Heliodora Píky.

INFO.CZ mělo možnost položit otázky o Rastislavu Váhalovi i jeho dceři Lee Rathausové: „Při vzpomínce na otce se mi vynořuje spousta klíčových slov: charakterní člověk, energický, statečný bojovník, společenský, veselý, vtipný, obětavý muž, který ctí tradiční morální hodnoty, skvělý a milující otec, valašský patriot. Měl rád lidi a rád jim pomáhal, myslím, že i proto se chtěl stát advokátem.“

Nacisty popravený otec

Třicátník Rastislav Váhala, veden svým otcem Františkem, rovněž advokátem, se během druhé světové války zapojil do odboje. „František Váhala byl pro své styky s biskupem Gorazdem a kaplanem Petřekem, kteří ukrývali parašutisty po atentátu na Heydricha, zatčen a 3. července 1942 popraven v Kounicových kolejích. Po přechodu do ilegality působil Rastislav Váhala ve štábu Vojtěcha Luži, velitele odbojové skupiny Rada tří. Po jeho odchodu na Moravu byl Váhala velitelem odbojové skupiny Avala-Modrý kruh, která byla do konce roku 1944 součástí Rady tří. Na začátku roku 1945 unikl zatčení gestapem. Ukrýval se v Praze, v ilegalitě setrval až do konce války, během pražského povstání velel z pověření České národní rady kasárnám Jiřího z Poděbrad,“ rekapituluje jeho odbojovou činnost Horáková.

Za války se Váhala mnohokrát projevil jako hrdina. „Byl vyznamenán válečným křížem a vyznamenáním za zásluhy 1. stupně. Dodnes obdivuji jeho duchapřítomnost, když si pro něj v lednu 1945 přišlo gestapo. Podařilo se mu uniknout z domu zadním vchodem a oni pak prohledávali dům od shora dolů, k naší radosti marně,“ dodává pak jeho dcera Lea Rathausová, která na svého otce vzpomíná jako vzor statečnosti a morálky: „Jeho životní příběh znají moje tři dcery i všechna vnoučata, věřím, že ho předají i další generaci.“

U Píky jako „náhradník“

Po válce se Váhala nakrátko přidal ke komunistům. „Ač pocházel ze středostavovské rodiny, měl silné sociální cítění. Jako mnoho jiných intelektuálů první republiky inklinoval k levici. Za války se u něj projevilo slavjanofilství. Do KSČ vstoupil 7. června 1945, osvobození Československa Rudou armádou sehrálo v jeho rozhodnutí svou roli,“ popisuje jeho dcera. „Měl ovšem trochu jiné představy o budoucnosti KSČ a celé země, myslím, že prozřel už krátce po únorovém puči ještě v roce 1948. Během procesu s generálem Heliodorem Píkou ztratil iluze nadobro,“ dodává.

Advokát se k tomuto osudovému případu, kterému se věnoval až do konce svého života, dostal poměrně pozdě. „Rastislava Váhalu doporučil generálovi Píkovi jeho spoluvězeň, partyzán Pliczka, který se s Váhalou znal z odboje za okupace. Setkání s generálem Píkou bylo pro Rastislava Váhalu, v té době obhájce u státních soudů, osudové. Váhala, jako bývalý odbojář, se setkal s vojákem, který se účastnil první světové války, významnou vojenskou osobností meziválečné doby a jednou z vůdčích osobností zahraničního odboje za druhé světové války. Píka byl pro Váhalu hrdinou, statečným vlastencem, který trpělivě a s hrdostí nesl svůj těžký osud,“ zmiňuje Horáková.

Váhala se tak stal Píkovým obhájcem těsně před koncem roku 1948. Jak dále upozorňuje Jana Horáková, hlavní přelíčení bylo naplánováno už na 26. ledna 1949: „Doktor Kaizr, původní Píkův obhájce, nebyl v seznamu obhájců pro státní soudy, proto případ převzal Rastislav Váhala. Věděl, že má velmi málo času pro přípravu obhajoby, proto si přibral doktora Čeřovského, ten měl na starosti činnost generála Píky v době jeho vojenské činnosti. Rastislav Váhala sledoval obvinění, důkazy a skutkovou podstatu trestných činů, z nichž byl Heliodor Píka obviněn. Váhala si byl rovněž vědom, že jako obhájce je jeho úloha velmi omezená, protože o vině ve skutečnosti nerozhodovaly soudy, ale tehdy již stranický aparát KSČ.“

Váhala tak podle Horákové „obsáhle rozporoval jednotlivé body obžaloby, o níž věděl, že stojí na podvržených dokumentech, na tvrzeních, která nebrala v potaz odbojovou činnost Heliodora Píky v celkových souvislostech, ale vzala si jako podklad jen některé dokumenty, vytržené z kontextu“.

Generál měl být zproštěn obžaloby

Jak vypadala Váhalova obhajoba a argumentace není možné v tomto textu obsáhnout, Jana Horáková tak rozebírá alespoň několik příkladů: „V bodě obžalování z vojenské zrady argumentoval tím, že styky s anglickou zpravodajskou službou probíhaly na příkaz exilové vlády, nikoli tajně bez vědomí nadřízených. V dalším bodě obžaloby, že Píka sledoval činnost velvyslance Fierlingera a podrýval jeho autoritu, Váhala uvedl, že Píka velvyslanci nepodléhal, služebně podléhal pouze a jen ministru národní obrany a prezidentu republiky. Váhala uvedl, že není prokázáno, že by Píka sledoval korespondenci velvyslance a ani k tomu neměl možnosti. V bodě obžaloby, že Píka mařil vysílání parašutistů ze SSSR na území protektorátu, Váhala uvedl, že nebyla dostatečně posouzena celková situace, týkající se počátků vzniku a vývoje československé jednotky v SSSR a že odkládání výsadků se dělo na příkaz vlády. Váhala navrhoval soudu zproštění obžaloby. K tomuto návrhu se připojil i dr. Čeřovský.“

„Jak se soudní líčení vyvíjelo, však nebylo pro obhájce těžké dát si dohromady, že se jedná o politický proces a zadáním žaloby i soudu je odstranit, doslova zlikvidovat výjimečného muže a vlastence, generála, který věděl příliš mnoho nepříliš dobrého o některých komunistických mocných a o sovětské realitě. Pak to pro advokáta byla především věc odvahy a statečnosti – ačkoliv otec přinejmenším začínal tušit, že Heliodoru Píkovi možná nepomůže, bojoval až do konce,“ říká k tomu Lea Rathausová.

Váhala bohužel neuspěl a Píkovu justiční vraždu nepřekazily ani jeho další kroky. „Po vynesení rozsudku podali obhájci zmateční stížnost, ale ta byla zamítnuta. Přesto Rastislav Váhala nevěřil, že rozsudek smrti bude skutečně vykonán. Snažili se se synem Milanem intervenovat u řady lidí, včetně Ludvíka Svobody, tehdejšího ministra národní obrany nebo u francouzského velvyslance Dejeana,“ popisuje Horáková.

„Dopis Heliodora Píky na rozloučenou je důkazem velikosti jeho ducha a zrůdnosti komunistického režimu. I proto otec udělal vše, aby splnil slib, který dal generálu Píkovi těsně před popravou v noci z 20. na 21. června 1949, že budou společně s jeho synem Milanem bojovat za jeho plnou rehabilitaci. Podařilo se to až díky politickému uvolnění a pražskému jaru. Otec byl v roce 1968 jmenován Hlavním vedoucím rehabilitačních poraden, obnovení soudního řízení podporoval i prezident Ludvík Svoboda. Soud konstatoval, že proces byl první poúnorovou justiční vraždou a 13. prosince 1968 byl Heliodor Píka konečně plně rehabilitován,“ vypráví dál příběh Váhalova dcera.

V té době už ale statečný obhájce advokátem nebyl. „Po událostech roku 1949, po popravě generála Píky, kterou nesl velmi těžce, i poté, co viděl, jak jsou k vysokým trestům odsuzováni jeho spolubojovníci z doby války, a jak malou, vlastně žádnou, možnost jako obhájce má, se rozhodl ukončit svou advokátní činnost a pracoval v dělnických profesích. Přesto dokázal žít plnohodnotný život a v roce 1966 začal s Milanem Píkou připravovat rehabilitační proces. Splnil tak svůj slib generálovi, daný v noci z 20. na 21. června 1949,“ dokresluje Váhalův příběh Jana Horáková.

Pvorepublikový elegán a chlap

Dejme ale slovo ještě jednomu pamětníkovi advokáta bojujícího proti oběma totalitám, historikovi Jindřichu Markovi z Vojenského historického ústavu: „Za 40 let, co se aktivně zabývám historií, jsem se setkal s dlouhým zástupem pozoruhodných lidí – od legionářů z první světové války až po bojovníky proti komunistické totalitě. Co člověk, to dramatický životní příběh. Nad těmi všemi mi však nějak vyčnívají dva úžasní muži – výsadkář a vězeň z komunistických lágrů generálmajor v.v. Rudolf Pernický a odbojář, právník a obhájce neprávem komunisty pronásledovaných odbojářů JUDr. Rastislav Váhala. Oba roduvěrní charakterní Valaši s rovnou páteří!“

„Jsem pyšný na to, že jsem se s nimi mohl dlouho stýkat. Pernický byl voják každým coulem, Váhala byl úžasná renesanční osobnost. Noblesní právník se vzhledem prvorepublikového filmového herce a později se svými šedinami muž s elegancí anglického lorda. A také chlap, který ve správnou chvíli dokázal vzít do ruky pistoli za nacistické okupace či sbírku zákonů za komunistické totality. Obojí znamenalo riskovat… Trápil ho případ generála Píky i dalších obětí komunistů. Za Píku bojoval neúnavně, i když věděl, že útočí s dřevcem proti větrným mlýnům. Přesto se nikdy nevzdal. On nebyl don Quijote, on byl chlap!“

V seriálu INFO.CZ Advokáti proti totalitě již vyšlo:

Advokáti vystaví i skleněné oko K. H. Franka. Připomenou tak bojovníky proti totalitě

Advokáti museli slibovat věrnost Hitlerovi i pracujícímu lidu, říká historik Blažek

K. H. Frank nebyl za války příčetný, hájil ho advokát Kamill Resler. Sám byl v odboji

„Chtěl zničit vlast třetí světovou.“ Advokát Křížek pomáhal i Píkovi, komunisté s ním tvrdě zúčtovali

Šel po Gottwaldovi i nacistech. Po prozrazení dostal provaz, jeho tělo se nikdy nenašlo

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud