Zákaz Facebooku za nadávky a šíření poplašných zpráv? Problém by byl s kontrolou, shodují se experti | info.cz

Články odjinud

Zákaz Facebooku za nadávky a šíření poplašných zpráv? Problém by byl s kontrolou, shodují se experti

9. DÍL SERIÁLU TRESTY BUDOUCNOSTI | České soudy využívají k potrestání hříšníků nejčastěji tradiční tresty. Vzhledem k přetíženým věznicím a vysoké recidivě se ale nabízí otázka, zda bychom se neměli zamyslet nad zcela novými druhy trestů. Tedy skutečnými tresty budoucnosti, které opravdu zohlední jednotlivé prohřešky a odpoví na ně relevantním způsobem. Nebylo by tak například vhodné některým pachatelům zakázat vstup na sociální sítě?

Tresty budoucnosti
Česká republika má dlouhodobě přetížené věznice a počtem vězňů se vymyká evropskému průměru. Trestní zákoník přitom nabízí vedle trestu odnětí svobody dalších 11 typů trestů, takzvaných alternativ k vězení. Proč se nevyužívají tak často, jak by bylo žádoucí? Co je třeba udělat pro to, aby soudy častěji nařizovaly peněžité tresty a posílaly odsouzené do domácího vězení? A neměli bychom se na začátku 21. století zamyslet i nad tím, zda nepotřebujeme i zcela nové tresty, třeba zákaz vstupu na sociální sítě či povinné seznámení se s dějinami? Na tyto otázky odpovídá patnáctidílný seriál INFO.CZ Tresty budoucnosti.

Nenávistné komentáře na Facebooku, mířící třeba proti uprchlíkům či zástupcům národnostních menšin, vyhrožování násilím či šíření závažných falešných zpráv, které mohou vzbudit paniku a poplach. Právě to je jednání, které bychom mohli - zatím čistě v rovině nápadu - postihovat jinak než doposud. Třeba zákazem vstupu na sociální sítě či dalšími tresty budoucnosti, na které se zaměříme v příštích dílech tohoto seriálu.

Jaká omezení mohou soudy nařizovat?

Už nyní najdeme v trestním zákoníku příkladný výčet různých omezení, které může soud v trestněprávních případech uložit. V právním slova smyslu přitom nejde o tresty, ale o související zásahy do svobody pachatele. Podle českého práva může soud rovněž upustit od potrestání člověka a uložit mu právě některé z těchto omezení. I to může být do budoucnosti cesta, jak některé ze současných problémů českého trestního systému a obecně trestní politiky řešit a vyřešit.

„Soud může jako přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uložit zejména a) podrobit se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace, b) podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy, c) podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle tohoto zákona, d) podrobit se vhodným programům psychologického poradenství, e) zdržet se návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami, f) zdržet se neoprávněných zásahů do práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob, g) zdržet se hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek, h) zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek, i) uhradit dlužné výživné nebo jinou dlužnou částku, j) veřejně se osobně omluvit poškozenému, nebo k) poskytnout poškozenému přiměřené zadostiučinění,“ dočteme se ve čtvrtém odstavci 48. paragrafu trestního zákoníku.

Spíše než jako nové druhy trestů by nastíněné nové cesty mohly být průchozí v rámci takovýchto opatření. Odborníci totiž považují současné druhy trestů vesměs za dostačující. „Sleduji vývoj a digitalizaci společnosti, zatím ale nejsem přesvědčený o tom, že by zavedení takového trestu v současné době bylo účelné,“ říká například předseda Nejvyššího soudu a hlavní autor trestního zákoníku Pavel Šámal: „Musíme zajistit, aby se například děti nedostávaly na internetu tam, kam by neměly. Pokud jde o trestání, prostředky nám zatím stačí, podobné zákazy můžeme ukládat jako přiměřená omezení či přiměřené povinnosti při ukládání stávajících trestů. Vlastní samostatný trest musí vždy být dobře vykonatelný a dobře kontrolovatelný. A to by tady bylo velmi obtížné. Uvidíme ale jak se vyvine společnost, třeba něco takového jednou zavedeno bude.“

„Nevím, zda zákaz přístupu na sociální sítě by mohl být uložen podle současného znění trestního zákoníku, konkrétně § 52 odst. 1, ale pravděpodobně spíše ne.  Dovedu si představit, že takový trest by ale mohl být zaveden a ukládán. Trochu složitější by to ale asi bylo v případě jeho vynucení, respektive dohledu nad respektováním takového trestu,“ myslí si pak místopředseda České advokátní komory a prezident Unie obhájců Tomáš Sokol.

Nové tresty nepotřebujeme?

„Domníváme se, že současná trestně právní legislativa upravuje dostatečné množství trestů a jejich škálu bychom již dále rozhodně nerozšiřovali,“ uvádí Kristína Labohá z Probační a mediační služby: „Vítáme naopak jakoukoliv iniciativu směrem k širšímu a efektivnějšímu využívání stávajících alternativních trestů a hlavně tzv. odklonů v trestním řízení, které lze již nyní uplatňovat v případech méně závažné trestné činnosti a také v případech, kdy se někdo dopustil trestněprávního jednání poprvé či v nedbalosti, a svým jednáním způsobil jinému újmu.“

„Vyšší míra aplikace odklonů v tzv. přípravném řízení by mj. přispěla k širšímu aktivnímu zapojování obětí trestných činů do řešení následků jim způsobené újmy a v neposlední řadě by také velmi pravděpodobně vedla k odbřemenění soudů. Probační a mediační služba se v tomto směru snaží být maximálně aktivní. Potřebné je však zvýšit účinnost postupů, kterými Probační a mediační služba a posléze soud reaguje na neplnění podmínek trestu ze strany odsouzeného,“ dodává.

Právě limitaci možností kontroly pak připomínání třeba i u teoretického zákazu vstupu na sociální sítě: „V současné době nedisponujeme adekvátními nástroji kontroly, jimiž by mohl být výkon potenciálního trestu zákazu přístupu na sociální sítě řádně monitorován.“

A podobně odpovídají i politici, kteří se do seriálu INFO.CZ zapojili. „Nepovažuji za potřebné dávat do zákona nový trest, to je věc režimu věznice nebo jiného takového zařízení,“ říká předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek.

„Nové typy trestů mě moc nenapadají, buď jsou velmi obtížně kontrolovatelné, jako zákaz přístupu na sociální sítě, čtení knih, nebo se dají snadno obejít, například zabavení automobilu, které ostatně i dnes jako propadnutí věci je možné,“ uvádí předseda sněmovního Ústavně právního výboru Marek Benda (ODS).

„Spíše je otázka, zda bychom v této souvislosti neuměli nějak pracovat s dobou před výkonem trestu. Celý proces přípravného a pak soudního řízení trvá poměrně dlouho dobu. Je proto otázka, zda by v některých případech (nenásilný druh trestné činnosti, doznání a spolupráce obviněného) nebylo možné přijmout ze strany obviněné osoby nějakou formu alternativního trestu, například domácí vězení, již před vynesením rozsudku a tato doba by byla započtena do celkového rozsudku. Kdo zažil soudní řízení, ví, že celé to období je pro obviněné vlastně už trestem, protože postupně ztrácíte pracovní postavení, společenskou prestiž a tak dále. Není to žádná novinka, funguje to tak v Itálii,“ otevírá pak další novou možnost Marek Benda.


V seriálu Tresty budoucnosti vyšlo:

1. DÍL: Domácí vězení i peněžité sankce pachatele opravdu zasáhnou, podmíněné tresty ne

2. DÍL: Každý vězeň stojí ročně stovky tisíc. Česko jich má nadprůměrně a zbytečně moc 

3. DÍL: Pracuje jen necelá polovina vězňů a do věznic se příliš často vracejí

4. DÍL: Peněžité tresty mohou státu přinést miliony, soudci je ale nařizují pořád málo

5. DÍL: V domácím vězení je jen zhruba 100 lidí. Na náramky se čekalo deset let

6. DÍL: Tomáš Řepka si díky prospěšným pracím odsedí kratší dobu. Jak tento trest funguje?

7. DÍL: Zapletli jste se do fotbalové bitky? Na stadion se nemusíte podívat až deset let

8. DÍL: Posílat neplatiče výživného do vězení nedává smysl, říká šéf Nejvyššího soudu Pavel Šámal

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud