Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Ze státních zástupců se staly ustrašené myši, říká jejich někdejší šéfka Benešová

Ze státních zástupců se staly ustrašené myši, říká jejich někdejší šéfka Benešová

Někdejší nejvyšší státní zástupkyně a bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová v rozhovoru pro ČTK uvedla, že ze státních zástupců se staly ustrašené myši. Právnička, bývalá poslankyně a milovnice koček v úterý oslaví sedmdesáté narozeniny, do důchodu se ale rozhodně nechystá. S mladšími kolegy vede advokátní kancelář, radí prezidentovi Miloši Zemanovi v oblasti justice a nadále sleduje politické dění.

Benešová za svou dlouhou a výraznou kariéru proslula tím, že bez okolků říká, co si myslí - a často jsou to kontroverzní názory. Její nástupkyně ve funkci šéfky veřejných žalobců Renata Vesecká s ní vedla táhlý soudní spor poté, co ji Benešová označila za součást „justiční mafie“. Benešová se za to musela omluvit, následně se jí ale zastal Nejvyšší soud a pře skončila smírem. Autorka výroku nyní i nadále tvrdí, že Vesecká udělala ze státního zastupitelství „zakázkové krejčovství mocných“. Navíc prý práci veřejných žalobců přehnaně zformalizovala, což trvá dodnes.

„Sešněrovali to nesmyslnými interními pokyny, takže dneska jsou ze státních zástupců ustrašené myši,“ řekla Benešová. Formalistické předpisy podle ní ubírají státním zástupcům „kyslík a nadšení“. „Jejich nezávislost byla v tom, že jsme jim dali volnost rozhodování. Mohli i promluvit do tisku. Dozorový státní zástupce má snad právo ke kauze něco říct,“ podotkla. „Teď je to prostě úplně někde jinde. Šéfové tam poroučejí a oni nesmějí bez jejich pokynů nic,“ míní.

„Do vedoucích funkcí se v současnosti zpravidla dostávají kariéristé, kterým tento styl práce vyhovuje. Novým a nebezpečným fenoménem v práci státních zástupců se stala selekce, což v praxi znamená, že některé osoby efektně odstíháme, a u jiných se tváříme, že jejich závadnou činnost nevidíme,“ pokračovala v kritice.

Benešová začínala na kladenské okresní prokuratuře, kde za normalizace dvakrát odmítla vstoupit do KSČ. Po sametové revoluci se i díky tomu dostala na stáž na generální prokuratuře. Z pražského vrchního státního zastupitelství odešla v roce 1996 kvůli výhradám k tehdejšímu šéfovi Liboru Grygárkovi a začala se věnovat advokacii.

Do čela Nejvyššího státního zastupitelství ji o tři roky později přivedl ministr spravedlnosti a velký vzor Benešové Otakar Motejl. „Sám cítil, že to nefunguje, jak má, a že to nesmí být doména mocných, ale padni komu padni. To se mi líbilo,“ popsala.

„V té době běžely privatizační podvody ve velkém, takže jsme začali cítit, že je potřeba řešit ekonomickou kriminalitu. Vymysleli jsme speciální odbory při vrchních státních zastupitelstvích. Státní zástupci měli elán, protože dostali proškolení, peníze a hlavně viděli, že jim nikdo neříká, jak by měli rozhodnout. Prostě že mají volnou ruku,“ podotkla. Ve funkci musela skončit v roce 2005 po sporech s novým ministrem Pavlem Němcem (US-DEU), který podle ní spolu s Grygárkem rovněž patřil do „justiční mafie“.

Poté se Benešová začala politicky angažovat a vstoupila do ČSSD, kde působila i jako místopředsedkyně strany. Půl roku vykonávala funkci ministryně spravedlnosti v úřednické vládě Jiřího Rusnoka, za sociální demokracii také usedla ve Sněmovně. Loni již na poslankyni znovu nekandidovala. „Říkala jsem si, že když to nejde z pozice státního zástupce, tak se věci musejí dát změnit jedině přes politiku. Ale ono to ani v politice nejde změnit, protože těch syčáků je vždycky víc,“ konstatovala. Mezi politiky prý ale potkala i slušné lidi a s některými se stále stýká.

V kanceláři Benešové v pražském Karlíně nelze přehlédnout velký portrét prezidenta Miloše Zemana. Právnička se také netají lidskými sympatiemi k premiérovi Andreji Babišovi (ANO) i despektem k současnému směřování ČSSD. Do politiky se však vrátit nechce.

„Chci si trochu odfrknout, a tak si v advokacii vybírám kauzy, které mě zajímají. To mi vyhovuje. Nenudím se, přijdu mezi lidi, a o to mi hlavně jde - aby člověk nezakrněl,“ vysvětlila. „Pracuju se synem, to je taky radost. Teprve teď jsme dostali příležitost k tomu, abych mu předávala zkušenosti,“ uzavřela.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744