Drahoš: Volby 2018. Životopis kandidáta | info.cz

Články odjinud

Drahoš postoupil do druhého kola voleb. Profil kandidáta přehledně

Když před několika měsíci oznámil bývalý předseda Akademie věd ČR svou prezidentskou kandidaturu, ptali se komentátoři, zda se mu podaří vystoupit z pozice vědce a oslovit davy. Zda na nabídku „klidné síly“ Češi uslyší. Teď se mu podařilo probojovat do druhého kola, ve kterém se utká se současným prezidentem Milošem Zemanem. INFO.CZ vám postupně v abecedním pořadí představilo všechny prezidentské kandidáty.

Racionalita, klid, trpělivost. To jsou atributy, které se k Drahošovi váží především. Politika a předvolební kampaně zvlášť jsou ale často spíše než o rozumu o emocích. A to by pro vědce Jiřího Drahoše nemusel být správný ring. „Vím, že politici říkají, že když se o nich nepíše, tak jsou vlastně mrtví. Jakýkoliv způsob se jim tak hodí k vyvolání mediálního zájmu. Stále si ale myslím, že prezidentský úřad by měl být spojen s určitou solidností. Politiků je mnoho, strany se v parlamentu střídají. Prezident je ale jen jeden. Mnoho lidí tak ode mě očekává, že budu důstojným protějškem politických šarvátek,“ vyprávěl pro INFO.CZ Drahoš na jaře letošního roku.

Drahoš vyvrátil pomluvu o StB, doložil lustrační osvědčení

„Nemyslím si, že bych byl nějaký suchar. V kontaktní kampani, kterou připravuji, určitě nebudu mluvit čistě akademicky,“ bránil se tehdy pochybnostem, zda dokáže oslovit davy. A zatím se mu dařilo. Objížděl kraje, na sociální sítě dává pravidelně fotografie ze setkání z regionů. Prostor pravidelně dostával i v médiích. Mezi prezidentskými kandidáty se navíc těšil velké podpoře z řad podnikatelů. Z transparentního účet lze ale vyčíst, že ho podporují i drobní dárci.

Drahoš sám sebe vnímá jako občanského kandidáta a o podporu stran se nesnažil. Některé partaje mu ale i tak náklonost vyjadřují, především lidovci a Starostové a nezávislí. Podle průzkumů patří mezi favority voleb, bookmakeři ho dokonce v létě stavěli na první místo. V létě se začala šířit pomluva, že Drahoš spolupracoval s StB. Kandidát ale podezření vyvrátil zveřejněním lustračního osvědčení.

Kandidatura byla rozhodnutí rozumu i srdce

„Byla to kombinace rozumu a srdce. Přece jen když člověk dospěje k takovému rozhodnutí, tak to nemůže být jen vykalkulované na základě sociologických průzkumů, zda má, nebo nemá šanci,“ vyprávěl Drahoš pro INFO.CZ, když se vracel se v myšlenkách do uplynulých měsíců, kdy svůj vstup do boje o Hrad zvažoval.

Přiznává, že to bylo dlouhé rozhodování. „Člověk se nemůže jednoho dne ráno probudit, podívat se z okna a říct si: mohl bych být prezidentem,“ popisuje. Stejně ale existuje okamžik, kdy si poprvé připustil reálnou možnost, že by se tak opravdu mohlo stát.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde.

V šedesáti osmi letech, na sklonku úspěšné kandidatury by se klidně mohl rozhodnout, že se bude raději věnovat koníčkům. Vystoupit z veřejných funkcí. „Uměl bych si to představit. Vlastně jsem se na to duševně dlouhou dobu připravoval,“ vypráví. Jenže v něm pak podle jeho slov převážil pocit zodpovědnosti. „Je to jeden z důležitých faktorů, který hrál roli při mém rozhodování. Je to něco, co mám zřejmě v sobě,“ říká. A nepopírá, že vliv na něj měl i pohled na to, jakým způsobem prezidentskou funkci zastává Miloš Zeman, jak potvrdil i v rozhovoru pro pořad Štrunc!. První úkol získat dostatečný počet podpisů Drahoš s přehledem splnil. Nyní ho čeká ostrá fáze kampaně. Otázkou je, jak do skupiny kandidátů, kteří se jasně vymezili proti Miloši Zemanovi, zasáhne vstup Mirka Topolánka, který se rozhodl kandidovat na poslední chvíli.

Pohyby na transparentním účtu Jiřího Drahoše můžete sledovat tady.

Z Akademie věd na Hrad

Jiří Drahoš se narodil ve slezském Jablunkově 20. února 1949. Po absolvování oboru fyzikální chemie na VŠCHT v Praze v roce 1972 nastoupil do Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV. Po listopadu 1989 působil na několika manažerských pozicích, mimo jiné jako předseda ústavních odborů, zástupce ředitele a posléze ředitel Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR.

V roce 2003 byl jmenován profesorem v oboru chemického inženýrství, o dva roky později byl zvolen místopředsedou a v roce 2009 předsedou Akademie věd ČR. V roce 2012 mu prezident Václav Klaus udělil Medaili prvního stupně za zásluhy o stát v oblasti vědy. Je spoluautorem řady patentů, mimo jiné na recyklaci odpadního plastu nebo vysoušení papírového materiálu. S manželkou Evou má dvě dcery.

www.jiridrahos.cz

Vše o prezidentských volbách najdete zde.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Čína není Sovětský svaz. Válka s ní je možná, Američané nechtějí přijít o místo na výsluní

ANALÝZA | Vše začalo nenápadnou schůzkou, která se loni v říjnu uskutečnila v Bílém domě. Týdeník The Economist ve svém posledním čísle popisuje, jak se zde sešli zástupci několika velkých technologických společností. Čekali na ně dva senátoři – Mark Warner  a Marco Rubio – a taky Dan Coates, který má v Trumpově administrativě na starosti zpravodajské služby.

Zástupci firem museli podepsat prohlášení, které jim umožnilo krátkodobě nahlédnout do přísně tajných dokumentů. Poté Warner, Rubio a Coates začali přítomným ukazovat a popisovat jednotlivé příklady, kdy jejich firmy byly okradeny o některá výrobní tajemství Číňany. „Čína je největší hrozba, které naše země v historii čelila,“ řekl podle The Economist Rubio a následně začal vyjmenovávat oblasti, kam by vůbec Číňané podle americké administrativy neměli mít přístup. Seznam není s ohledem na dění v několika předchozích dnech vůbec překvapivý – umělá inteligence, kvantové počítače a zejména technologie založené na sběru osobních dat.

Link

Čerstvé rozhodnutí Googlu přerušit spolupráci s čínským technologickým obrem Huawei tak nyní působí naprosto logicky. Můžeme jen cynicky poznamenat, že existovaly obavy, že čínské technologické firmy poslouchají stát. Teď vidíme, že zdaleka nejde jen o Čínu.

Mnohem zajímavější ovšem je obsazení schůzky v Bílém domě. Rubio je republikán, Warner demokrat a Coates spolupracovník Trumpa. Téma Číny jako hrozby je zjevně jedním z mála, které politiky Spojených států spojuje a o to mu musíme věnovat větší pozornost. USA nepochybně přijdou do Evropy a budou se důsledně ptát, na čí stojíme straně. Leccos jsme mimochodem mohli vypozorovat už při návštěvě Andreje Babiše. Odpověď bychom měli mít dobře připravenou, v sázce je hodně.

Historické paralely

Mohli bychom dokonce říct, že od pádu Sovětského svazu na začátku 90. let ještě nebylo v sázce tolik. Čína není ekonomicky bezvýznamný Sovětský svaz, ale známe z historie i příklady, kdy začaly válčit dvě ekonomicky zcela propojené velmoci. Stačí si vzpomenout na Británii a Německo v roce 1914. The Economist také upozorňuje na posedlost čínských expertů takzvanou Thukydidovou pastí. Podle této teorie jsou aktuální hegemon a velmoc na vzestupu předurčeni k válečnému konfliktu, tak jako tomu bylo mezi Aténami a Spartou.

Spojené státy jsou dnes nezpochybnitelný hegemon a Čína velmoc na vzestupu, která šlape USA nepříjemně na paty.

V 80. letech minulého století vzájemný obchod mezi oběma zeměmi činil zhruba dvě miliardy dolarů ročně, v současnosti je to stejná částka, jen s tím rozdílem, že se mezi USA a Čínou protočí každý den. Export do Číny představuje 13 procent veškerého amerického vývozu, americká automobilka General Motors prodá v Číně víc aut než v USA. Tohle všechno Američany zjevně notně znervózňuje, přestože za mořem díky tomu dokázali vydělat pořádné peníze. Situace částečně připomíná 70. a 80. léta, kdy podobné obavy vyvolával japonský ekonomický boom. Američtí politici volali po zavádění ochranářských opatření. Mezi oběma zeměmi byl ovšem jeden velmi významný rozdíl. Japonsko nepředstavovalo pro USA vojenskou hrozbu, Čína ji začíná představovat.

5699888:article:false:false:false

Zranitelné zbraně

To je mimo jiné i jeden z důvodů, proč jsou Američané zjevně nervózní. Americká armáda stále znatelněji stojí na velmi sofistikovaných zbraních, vybavených pokročilými technologiemi. Zatímco v minulosti vojenský materiál patřil výhradně státu, dnes jsou Američané odkázáni na dodávky materiálu složeného z komponentů z celého světa. Vyřazení výzbroje hackerským útokem se zcela nepochybně stalo reálnou obavou. Právě obchodní válka a s ní spojená postupná technologická a ekonomická izolace Číny můžou takové hrozbě v hlavách amerických politiků zabránit.

Link

„Mezi ekonomikou Číny a USA může vyrůst železná opona,“ říká bývalý americký ministr financí Henry Paulson, který je považovaný za jednoho z největších expertů na Čínu. Paulson v minulosti již několikrát upozorňoval, že Čína sice bohatne, ale zůstává uzavřena vnějším vlivům, díky nimž by byla pro zbytek planety čitelnější. Světu se podle Paulsona otevírala do roku 2001, kdy se stala členem Světové obchodní organizace (WTO) a od té doby tento trend znatelně zpomalil.

Holubice místo jestřába

Paulson nepochybně patří mezi americké politiky, kteří Čínu vnímají jako hrozbu. Patří mezi ně i bývalý šéf CIA a současný ministr zahraničí Mike Pompeo. Ten před časem prohlásil, že Čína je „jedna z nejhorších zemí v oblasti lidských práv, kterou jsme mohli od 30. let minulého století vidět“. Zjevná narážka na nacistické Německo se týkala informací o koncentračních táborech, kam čínský režim posílá ujgurskou muslimskou menšinu. Bez zajímavosti ovšem není, že americký prezident Donald Trump Čínu kvůli porušování lidských práv příliš nekritizuje. Na první pohled postupuje sice tvrdě, ale může to být on, kdo nakonec uvolní napětí mezi oběma velmocemi.

„Když jde o Čínu tak Trump není takový jestřáb,“ cituje The Economist analytika Michaela Pillsburyho z Hudson Institute. I Trumpovi spolupracovníci se shodují, že prezidenta otázky lidských práv příliš nezajímají a řeší pouze obchod. Dobře je to vidět na příkladu Tchaj-wanu. Pokud mezi oběma zeměmi přeroste napětí v ozbrojený konflikt, stane se tak dost možná právě kvůli ostrovu, na němž žije 24 milionů lidí. Když byl Trump v roce 2016 zvolen prezidentem, neváhal před kamerami telefonovat tchajwanské prezidentce. Od té doby ovšem jeho podpora poměrně uvadla, přičemž zablokoval snahy o osobní setkání s prezidentkou navzdory údajnému nátlaku svých spolupracovníků.

Link

Trump tak nepochybně činí z obav, že by podobné demonstrace podpory Tchaj-wanu poškodily zahraniční obchod. To může být také důvod, proč Číňané zatím nezavedli žádná drastická protiopatření. Americký prezident dost možná chápe celé napětí jako byznysový handl, což je nepochybně i pro Číňany schůdnější varianta než ozbrojený konflikt. Otázkou je, jak dlouho bude schopný odolávat tlaku svých spolupracovníků a dalším americkým politikům. Pokud by podlehl, řítíme se minimálně do studené války, která bude úplně jiná, než ta se Sovětským svazem.

SSSR byl schopen vytvářet rozsáhlé aliance po celém světě, Čína takový potenciál zatím nemá. Má ovšem něco, co sovětští komunisté neměli. Obrovskou ekonomickou sílu, na níž je do značné míry napojen celý svět skrze tamní výrobu a distribuční síť. Tyto konexe nepochybně lze přerušit, ale bude to bolet. Velmi.

5692311:article:true:true:true

-1