Články odjinud

Kandidát na prezidenta Marek Hilšer: Kvůli Krymu se svléknul, do boje o Hrad šel mezi prvními

Kandidát na prezidenta Marek Hilšer: Kvůli Krymu se svléknul, do boje o Hrad šel mezi prvními

V roce 2014 na sebe upozornil, když se na protest proti ruské anexi Krymu svlékl na Úřadu vlády do půl těla. Jako o prezidentském kandidátovi o něm lidé v Česku slýchávají od loňského července. Lékař a občanský aktivista Marek Hilšer se v boji o Hrad postavil do pozice vyzyvatele Miloše Zemana a obránce „ohrožené“ svobody a demokracie, kdy zdůrazňuje především roli občanské společnosti. V předvolebním klání spoléhá na relativně nízký věk – ve svých 41 letech je totiž nejmladším ze všech kandidátů. Hilšer věří, že může do české politické scény vnést svěží vítr, podle průzkumů by mu ale zatím dalo hlas jen asi jedno až dvě procenta voličů. INFO.CZ vám postupně v abecedním pořadí představí všechny prezidentské kandidáty.

O tom, že se Marku Hilšerovi zatím nepodařilo oslovit větší počet voličů, svědčí i neúspěch při sbírání potřebných 50 tisíc podpisů. Získal jich celkem 48 850, a přestože nebyl – i díky pomoci Michala Horáčka – k vytoužené hranici daleko, nakonec se rozhodl, že požádá o podporu senátory. Jedenáct z nich mu kandidaturu podepsalo, do boje o Pražský hrad tak jde právě díky senátorské podpoře.

Hilšer nenasbíral dostatek podpisů, prozatímní podporu považuje ale za úspěch

Poslední šetření Centra pro výzkum veřejného mínění však naznačuje, že by momentálně měl podporu jen zhruba od procenta voličů, červnový průzkum společnosti Median mu přisuzoval o procentní bod víc. Za prohru to ale nepovažuje. „Já dvě procenta – i když se tomu může někdo vysmívat – v dnešní době vnímám jako poměrně značný úspěch, protože jsem začínal od nuly, aniž by mě podporovala nějaká finanční skupina nebo lobby, a aniž bych měl na kontě nějaké miliony,“ řekl pořadu INFO.CZ Štrunc! začátkem července.

Kandidaturu na prezidenta Hilšer oznámil jako jeden z prvních už v červenci 2016. Od té doby si kampaň vede vesměs svépomocí. Důvodem, proč by se v pouhých 41 letech chtěl stát hlavou státu, vysvětluje tím, že Česko potřebuje prezidenta, který ctí Ústavu a nebude se řídit pokyny miliardářů a zákulisních hráčů. „Mám strach o politický vývoj země. Nechci, aby byl prezidentem někdo, kdo je loutkou v rukou oligarchů, a třeba i z Ruska,“ řekl pro INFO.CZ na jaře, když začínal sbírat podpisy mezi občany.

Prezident musí vytvářet pozitivní atmosféru

Že tím Hilšer míří především na současného prezidenta Miloše Zemana, nelze přeslechnout. Jak řekl v pořadu Štrunc!, Zeman podle něj lže a uráží své oponenty, což by jako hlava státu dělat neměl. „Myslím, že budoucí prezident by měl být někdo, kdo je schopen vnášet určité pozitivní emoce. Prezident musí vytvářet tu atmosféru,“ řekl v rozhovoru.

Prioritou v prezidentském klání je pro Hilšera důraz na spolupráci se západoevropskými zeměmi a především pak na roli občanské společnosti. „Občanský princip v naší společnosti je velice důležitý a určitým způsobem ustupuje. Mám obavy před určitou koncentrací moci do rukou úzké skupiny lidí. Já tomu říkám monopolizace, někdo tomu říká oligarchizace,“ řekl pro INFO.CZ v červenci s tím, že to je jedním z důvodů jeho kandidatury. „Chci lidem dodávat energii, naději a odvahu, aby se nebáli a o politiku se zajímali, protože jinak to z demokracie přejde do té oligarchie.“

Vyrostl v Chomutově, emigroval do Španělska a začal studovat

Marek Hilšer se narodil v březnu 1976 v Chomutově, dětství a dospívání prožil na místním sídlišti Březenecká. V červnu 1989 se jeho otec rozhodl, že děti odveze do svobodné společnosti a celá rodina emigrovala do Španělska. Na Západě strávil Hilšer rok a půl, zpět do Československa se rodina vrátila v roce 1991. O čtyři roky později se přihlásil ke studiu mezinárodních vztahů na Univerzitě Karlově, které později vyměnil za studium medicíny.

Od roku 2007 pracuje jako pedagog a vědecký pracovník na 1. lékařské fakultě UK, kde působil také v akademickém senátu. Svůj profesní život zasvětil především výuce mediků a výzkumu léčby rakoviny. V letech 2011 a 2012 působil také jako dobrovolník pro humanitární organizaci ADRA, kdy jako lékař pomáhal lidem v Keni.

Profily všech prezidentských kandidátů naleznete zde.

Kromě toho se Hilšer podílel na pořádání řady demonstrací – například v roce 2008 proti vládě Mirka Topolánka a záměru privatizovat fakultní nemocnice nebo v roce 2012 proti reformě vysokých škol. Pozornost na sebe strhl především v říjnu 2014, kdy se na tiskové konferenci pořádané na Úřadu vlády svlékl do půl těla. S vlajkou Severoatlantické aliance a Evropské unie v ruce protestoval proti ruské anexi Krymu. Demonstrací se účastnil i během loňské návštěvy čínského prezidenta v Praze, kdy se vymezil proti příklonu prezidenta Zemana k Číně.

Hilšer se do boje zapojil už více než před rokem, mezi prvními měl transparentní účet

Jak ukazují zkušenosti z demonstrací, Hilšer nemá problém se za své názory bít a vyjít kvůli nim do ulic. Jít mezi lidi by ale byl schopný i jako hlava státu. „Myslím, že bychom měli mít prezidenta, který má sílu a který je schopen přijít mezi lidi, když budou nějaké povodně nebo nějaký velký problém – přijde mezi ně a klidně vezme do ruky i lopatu a bude jim pomáhat, protože jim tím morálně pomůže,“ řekl v rozhovoru pro INFO.CZ a podotkl, že něco takového už prezident Zeman, který „není v dobrém fyzickém stavu“, dělat nemůže.

Právě věk, který je v porovnání s drtivou většinou ostatních soků v boji o Hrad velmi nízký, je něco, na co chce Hilšer také nalákat své voliče. Zda se mu podaří z pomyslného koláče ukrojit víc, se ukáže až v lednu. Přestože kampani věnoval rok a půl svého života, z případné prohry hlavu nevěší.

„Dělám to kvůli té myšlence. Jsem pro to, aby se bojovalo za to, jak věci mají být, ne jak jsou. Pokud se to podaří, bude to jedině dobře. Pokud ne, tak se o to pokusíme třeba někdy dál a jiným způsobem. Pro mě je ale podstatné to říct a inspirovat lidi. Dnes převládá pragmatismus a skepse. Idealismus je ale důležitý,“ řekl na jaře redakci.

www.mareknahrad.cz

Vše o prezidentských volbách najdete zde.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Dostál: Petříček hraje o všechno. Za dané situace mu nezbývalo, než přitlačit na pilu

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Už minulý týden jsme tady psali, že pokud ministr zahraničí Tomáš Petříček nebude na sjezdu sociálních demokratů zvolen místopředsedou strany, jeho pozice ve vládě bude stěží udržitelná. Svou kandidaturou do vedení tak de facto rozhoduje o své nejbližší politické kariéře. V dané chvíli si spočítal, že nejlepší obranou je útok, a proto dnes připustil, že pokud na sjezdu neuspěje, zváží setrvání ve vládě. Jak známo, Petříčka kritizují především komunisté a prezident Miloš Zeman. Přesto může být jeho tah úspěšný, a to nejen proto, že jde o zástupce tradičně vlivné pražské organizace ČSSD.

Oblíbenec liberálních novinářů v úterý předstoupil před novináře také s tím, že chce na sjezdu prosazovat moderní levicovou politiku, a pokud bude zvolen do vedení strany, tak chce zároveň ve vládě razantněji prosazovat priority sociálních demokratů vůči hnutí ANO. Pozoruhodný je v této souvislosti výrok, dle kterého by ČSSD neměla setrvávat ve vládě za každou cenu. „Myslím, že sociální demokracie by měla vždy nejprve prosazovat svůj program a pak trvat na setrvání v nějaké koalici. Pokud nebudeme schopni prosazovat svoji politiku, to, co chceme, abychom pro lidi dělali, tak v tu chvíli ta spolupráce možná postrádá smysl,“ řekl.

Link

Přestože bychom to mohli označit za povinné rétorické cvičení před sjezdem, je skoro jisté, že jde o Petříčkovu reakci na tlak, kterému čelí uvnitř sociální demokracie ze strany spojenců prezidenta. Ministra zahraničí přitom nekritizuje pouze Miloš Zeman, který na sjezdu v Hradci Králové příští týden vystoupí, ale také komunisté, bez jejichž podpory by menšinová vláda složená z hnutí ANO a ČSSD nevznikla. A dobré je v této souvislosti připomenout, kterak se jejich předseda Vojtěch Filip pravidelně schází s premiérem a konzultuje s ním aktuální politické záležitosti. Právě na tomto zdánlivě bezvýchodném půdorysu je třeba Petříčkův tah číst.

Krátká rekapitulace: Vojtěch Filip minulý týden v pátek už po několikáté – tentokrát tak učinil po jednání výkonného výboru KSČM – novinářům řekl, že odmítají Petříčkovu nedávnou cestu na Ukrajinu, zrovna tak kritizoval jeho postoj k situaci ve Venezuele. Filip hovořil v souvislosti s Petříčkem o totální neschopnosti. Petříček na to ihned reagoval na sociálních sítích: „KSČM opět vyzývá k mému odvolání z vlády, i když podpořila programové prohlášení s jasným prozápadním kurzem, včetně našeho členství v EU a NATO. Já tuto politiku naplňuji i proto, že jde o mé osobní přesvědčení.“

Link

Zdůraznil přitom, že KSČM není stranou vládní koalice a nemůže proto mluvit do zahraniční politiky či našeho politického a bezpečnostního ukotvení. „O personálních otázkách rozhoduje za ČSSD její předseda,“ dodal Petříček. Odkaz na předsedu Jana Hamáčka je za dané konstelace klíčový. Petříček byl předtím, než se stal ministrem, širší veřejnosti zcela neznámou politickou figurou. V dané chvíli těžil z jediného: je to člen tradičně vlivné pražské organizace sociálních demokratů, a především bývalý asistent europoslance Miroslava Pocheho, který se – a na to by se nemělo zapomínat – výrazně zasloužil o zvolení Hamáčka do čela strany. Dokonce lze říct, že byl jedním z architektů nového vedení.

Odtud také Petříčkova překvapivá nominace do vlády poté, co z ní byl samotný Poche Zemanem vystrnaděn. Jinak řečeno: Petříček v čele ministerstva odráží vnitrostranickou konstelaci, je skoro jistě produktem dohod, bez nichž by se Hamáček nejspíš nestal předsedou strany. Z logiky věci je teď tedy na něm, aby si Petříčka prosadil do vedení, což je také jediný způsob, jak ho v danou chvíli udržet na pozici ministra zahraničí. A pokud Hamáček nemá ve volbě předsedy strany protikandidáta, bude to právě střet o Petříčka, který mimo jiné ukáže, jak pevná je aktuálně jeho pozice ve straně.

Link

Úterní Petříčkovu ofenzivu lze číst také tak, že si uvědomuje, jak riskantním manévrem pro něj kandidatura do vedení ČSSD je. Ministrem zahraničí se stal díky zákulisním dohodám, do té doby byl programově nevyprofilovanou figurou, ostatně dodnes si s ním lze jen stěží spojovat nějakou výraznější sociálně demokratickou agendu. A navíc, pokud jde o volby, lze ho označit za neúspěšného politika. Petříček se loni ucházel o hlasy voličů v komunálních volbách na Praze 7 jako lídr kandidátky a pohořel. ČSSD zde získala necelá dvě procenta hlasů, on sám pouhých 320 preferenčních hlasů. Pokud by neuspěl ve volbě místopředsedy sociální demokracie, byla by to další porážka v řadě.

Přesto všechno nemusí být jeho vyhlídky zas tak špatné. A to nejen proto, že za sebou bude mít Hamáčka a vlivnou pražskou centrálu. Svou roli totiž zcela jistě také sehraje fakt, že se do čela zdecimované strany zrovna dvakrát nikomu nechce. Sociální demokraté procházejí nejsložitějším obdobím své polistopadové historie, což lze mimo jiné ilustrovat právě na počtu kandidátů do vedení strany. Na post řadových místopředsedů jich kandiduje sedm, a pokud jich ČSSD bude mít i nadále pět, má Petříček slušnou šanci uspět. Pouze on a Jana Maláčová disponují více než jednou nominací. Maláčová jich má osm, Petříček pět.

40454