Volby 2018: Marek Hilšer, kandidát na prezidenta | info.cz

Články odjinud

Kandidát na prezidenta Marek Hilšer: Kvůli Krymu se svléknul, do boje o Hrad šel mezi prvními

V roce 2014 na sebe upozornil, když se na protest proti ruské anexi Krymu svlékl na Úřadu vlády do půl těla. Jako o prezidentském kandidátovi o něm lidé v Česku slýchávají od loňského července. Lékař a občanský aktivista Marek Hilšer se v boji o Hrad postavil do pozice vyzyvatele Miloše Zemana a obránce „ohrožené“ svobody a demokracie, kdy zdůrazňuje především roli občanské společnosti. V předvolebním klání spoléhá na relativně nízký věk – ve svých 41 letech je totiž nejmladším ze všech kandidátů. Hilšer věří, že může do české politické scény vnést svěží vítr, podle průzkumů by mu ale zatím dalo hlas jen asi jedno až dvě procenta voličů. INFO.CZ vám postupně v abecedním pořadí představí všechny prezidentské kandidáty.

O tom, že se Marku Hilšerovi zatím nepodařilo oslovit větší počet voličů, svědčí i neúspěch při sbírání potřebných 50 tisíc podpisů. Získal jich celkem 48 850, a přestože nebyl – i díky pomoci Michala Horáčka – k vytoužené hranici daleko, nakonec se rozhodl, že požádá o podporu senátory. Jedenáct z nich mu kandidaturu podepsalo, do boje o Pražský hrad tak jde právě díky senátorské podpoře.

Hilšer nenasbíral dostatek podpisů, prozatímní podporu považuje ale za úspěch

Poslední šetření Centra pro výzkum veřejného mínění však naznačuje, že by momentálně měl podporu jen zhruba od procenta voličů, červnový průzkum společnosti Median mu přisuzoval o procentní bod víc. Za prohru to ale nepovažuje. „Já dvě procenta – i když se tomu může někdo vysmívat – v dnešní době vnímám jako poměrně značný úspěch, protože jsem začínal od nuly, aniž by mě podporovala nějaká finanční skupina nebo lobby, a aniž bych měl na kontě nějaké miliony,“ řekl pořadu INFO.CZ Štrunc! začátkem července.

Kandidaturu na prezidenta Hilšer oznámil jako jeden z prvních už v červenci 2016. Od té doby si kampaň vede vesměs svépomocí. Důvodem, proč by se v pouhých 41 letech chtěl stát hlavou státu, vysvětluje tím, že Česko potřebuje prezidenta, který ctí Ústavu a nebude se řídit pokyny miliardářů a zákulisních hráčů. „Mám strach o politický vývoj země. Nechci, aby byl prezidentem někdo, kdo je loutkou v rukou oligarchů, a třeba i z Ruska,“ řekl pro INFO.CZ na jaře, když začínal sbírat podpisy mezi občany.

Prezident musí vytvářet pozitivní atmosféru

Že tím Hilšer míří především na současného prezidenta Miloše Zemana, nelze přeslechnout. Jak řekl v pořadu Štrunc!, Zeman podle něj lže a uráží své oponenty, což by jako hlava státu dělat neměl. „Myslím, že budoucí prezident by měl být někdo, kdo je schopen vnášet určité pozitivní emoce. Prezident musí vytvářet tu atmosféru,“ řekl v rozhovoru.

Prioritou v prezidentském klání je pro Hilšera důraz na spolupráci se západoevropskými zeměmi a především pak na roli občanské společnosti. „Občanský princip v naší společnosti je velice důležitý a určitým způsobem ustupuje. Mám obavy před určitou koncentrací moci do rukou úzké skupiny lidí. Já tomu říkám monopolizace, někdo tomu říká oligarchizace,“ řekl pro INFO.CZ v červenci s tím, že to je jedním z důvodů jeho kandidatury. „Chci lidem dodávat energii, naději a odvahu, aby se nebáli a o politiku se zajímali, protože jinak to z demokracie přejde do té oligarchie.“

Vyrostl v Chomutově, emigroval do Španělska a začal studovat

Marek Hilšer se narodil v březnu 1976 v Chomutově, dětství a dospívání prožil na místním sídlišti Březenecká. V červnu 1989 se jeho otec rozhodl, že děti odveze do svobodné společnosti a celá rodina emigrovala do Španělska. Na Západě strávil Hilšer rok a půl, zpět do Československa se rodina vrátila v roce 1991. O čtyři roky později se přihlásil ke studiu mezinárodních vztahů na Univerzitě Karlově, které později vyměnil za studium medicíny.

Od roku 2007 pracuje jako pedagog a vědecký pracovník na 1. lékařské fakultě UK, kde působil také v akademickém senátu. Svůj profesní život zasvětil především výuce mediků a výzkumu léčby rakoviny. V letech 2011 a 2012 působil také jako dobrovolník pro humanitární organizaci ADRA, kdy jako lékař pomáhal lidem v Keni.

Profily všech prezidentských kandidátů naleznete zde.

Kromě toho se Hilšer podílel na pořádání řady demonstrací – například v roce 2008 proti vládě Mirka Topolánka a záměru privatizovat fakultní nemocnice nebo v roce 2012 proti reformě vysokých škol. Pozornost na sebe strhl především v říjnu 2014, kdy se na tiskové konferenci pořádané na Úřadu vlády svlékl do půl těla. S vlajkou Severoatlantické aliance a Evropské unie v ruce protestoval proti ruské anexi Krymu. Demonstrací se účastnil i během loňské návštěvy čínského prezidenta v Praze, kdy se vymezil proti příklonu prezidenta Zemana k Číně.

Hilšer se do boje zapojil už více než před rokem, mezi prvními měl transparentní účet

Jak ukazují zkušenosti z demonstrací, Hilšer nemá problém se za své názory bít a vyjít kvůli nim do ulic. Jít mezi lidi by ale byl schopný i jako hlava státu. „Myslím, že bychom měli mít prezidenta, který má sílu a který je schopen přijít mezi lidi, když budou nějaké povodně nebo nějaký velký problém – přijde mezi ně a klidně vezme do ruky i lopatu a bude jim pomáhat, protože jim tím morálně pomůže,“ řekl v rozhovoru pro INFO.CZ a podotkl, že něco takového už prezident Zeman, který „není v dobrém fyzickém stavu“, dělat nemůže.

Právě věk, který je v porovnání s drtivou většinou ostatních soků v boji o Hrad velmi nízký, je něco, na co chce Hilšer také nalákat své voliče. Zda se mu podaří z pomyslného koláče ukrojit víc, se ukáže až v lednu. Přestože kampani věnoval rok a půl svého života, z případné prohry hlavu nevěší.

„Dělám to kvůli té myšlence. Jsem pro to, aby se bojovalo za to, jak věci mají být, ne jak jsou. Pokud se to podaří, bude to jedině dobře. Pokud ne, tak se o to pokusíme třeba někdy dál a jiným způsobem. Pro mě je ale podstatné to říct a inspirovat lidi. Dnes převládá pragmatismus a skepse. Idealismus je ale důležitý,“ řekl na jaře redakci.

www.mareknahrad.cz

Vše o prezidentských volbách najdete zde.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

ZPRÁVY

Články odjinud

Půr: Kalouskův odchod je jen další dílek do skládačky. Babiš by měl být sakra nervózní

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Oznámení Miroslava Kalouska, že už nebude kandidovat v příští parlamentních volbách, může působit jen jako odchod dalšího politického barda, opak je ale pravdou. Je to jen jeden z kroků, které postupně a poměrně nenápadně sbližují opoziční strany. Sám Kalousek uvedl, že se chce věnovat dojednávání předvolebních koalic. Dává to absolutní logiku, zkušenější zákulisní vyjednavač v české politice patrně neexistuje. Kalousek si také zjevně dobře uvědomuje, že už dávno nepůsobí jako lákadlo pro voliče, resp. oslovuje jen velmi úzkou skupinu voličů.

Není to zdaleka první krok, který ukazuje, že jsme svědky dějů, které bychom při jejich ideálním vyústění mohli nazvat „Babišovou labutí písní“. Současný premiér ve své politické kariéře nečelil nebezpečnější situaci.

Opozice ví, že jej kampaní, televizními vystoupeními či sebelepší aktivitou ve sněmovně neporazí. Spojením sil ve volbách by se to ale povést mohlo. Podle našich informací už několik měsíců běží jednání, které se spojením opozičních politických stran počítá jako s reálnou možností. Množí se i informace od politiků a výzkumných agentur, že si opoziční strany zadávají průzkumy, kde si nechávají měřit případnou voličskou podporu a hledají společná témata.

Link

Poslední zmíněný bod je přitom klíčový. Pokud existuje vůle vzdát se části svého programu výměnou za překlenutí ideologických sporů, je důvod věřit, že to zainteresované strany tentokrát myslí vážně. Jestli vzniknou jedna, nebo dvě neideologické opoziční koalice, šance na úspěch jsou podle všeho obrovské. Vládní hnutí ANO se může chlácholit posledními volebními preferencemi, kde drží velmi solidních 32 procent (Kantar v České televizi 12. 7. 2020), ale to vůbec nemusí stačit.

6411743:article:false:false:false

Premiér a jeho hnutí se opírají podle drtivé většiny průzkumů a analýz především o hlasy penzistů. Není důvod si myslet, že by jejich podpora kolísala. Je to voličská skupina, která bude krizí zasažena nejméně, ale zároveň ji Babiš už nemůže příliš rozšířit.

Opozice se naopak může opřít o všechny zbylé věkové skupiny a jejich příslušníky ještě oslovit. Pokud se bude situace vyvíjet nadále podobně, je klidně možné, že Babišova vláda bude předávat zemi v horším stavu, než ji přebírala. Samozřejmě klíčový význam sehraje koronavirus, s nímž nikdo nemohl počítat, na druhou stranu to voliče příliš nezajímá. Když přijdou o práci, je jim úplně jedno, proč ji ztratili. Viník je jasný.

Link

Otázkou tak zůstává, kdo se spojí s kým. Za poměrně nepravděpodobnou bych považoval situaci, kterou jsme viděli v minulosti na Slovensku, kde se spojila drtivá většina opozičních stran. Znamenalo by to, že by se musela dát dohromady i ODS s Piráty. Není to zcela vyloučené, ale daleko pravděpodobnější se jeví varianta, kdy vzniknou dva bloky – ODS, TOP 09 a KDU-ČSL a druhý blok Piráti a STAN. O Starosty a nezávislé logicky stojí i občanští demokraté, ale to není zase tolik důležité. Volič opozice by měl každopádně zajímavý výběr. Konzervativnější by si mohli zvolit blok vedený třeba Petrem Fialou a mladší liberálnější koalici vedenou Ivanem Bartošem. Pokud by oba bloky před volbami jasně vyjádřily chuť spolupracovat, Andrej Babiš by se ocitl ve vážných problémech.

Nedá se očekávat, že by se do sněmovny dostaly všechny strany, které v současnosti s Babišem otevřeně spolupracují, tedy ČSSD a KSČM. Pokud by do voleb nastoupila jednotná opozice, bude to čistě referendum o hnutí ANO a jeho šéfovi. Babišovi koaliční partneři by na takový vývoj samozřejmě zle doplatili.

Z tohoto pohledu bude velmi zajímavé sledovat nadcházející krajské volby. Do nich nastupují rozličné koalice, jejichž úspěch by jen posílil možnost, že se opozice v parlamentních volbách sjednotí. Babišovou nevýhodou je, že není v tak komfortní situaci jako třeba Viktor Orbán, kterého podporuje více než polovina voličů, nebo polské Právo a spravedlnost, jež má také velmi solidní podporu. Na čerstvých výsledcích prezidentských voleb je ale vidět, že polská opozice dokáže hegemona politické scény potrápit.

Do situace v Česku bude promlouvat ještě celá řada proměnných, ale jsme možná svědky zlomu, který jen zatím není tak viditelný. Každopádně je to důvod, aby Babiš začal být pořádně nervózní.

Link

-1