Volby 2018: Marek Hilšer, kandidát na prezidenta | info.cz

Články odjinud

Kandidát na prezidenta Marek Hilšer: Kvůli Krymu se svléknul, do boje o Hrad šel mezi prvními

V roce 2014 na sebe upozornil, když se na protest proti ruské anexi Krymu svlékl na Úřadu vlády do půl těla. Jako o prezidentském kandidátovi o něm lidé v Česku slýchávají od loňského července. Lékař a občanský aktivista Marek Hilšer se v boji o Hrad postavil do pozice vyzyvatele Miloše Zemana a obránce „ohrožené“ svobody a demokracie, kdy zdůrazňuje především roli občanské společnosti. V předvolebním klání spoléhá na relativně nízký věk – ve svých 41 letech je totiž nejmladším ze všech kandidátů. Hilšer věří, že může do české politické scény vnést svěží vítr, podle průzkumů by mu ale zatím dalo hlas jen asi jedno až dvě procenta voličů. INFO.CZ vám postupně v abecedním pořadí představí všechny prezidentské kandidáty.

O tom, že se Marku Hilšerovi zatím nepodařilo oslovit větší počet voličů, svědčí i neúspěch při sbírání potřebných 50 tisíc podpisů. Získal jich celkem 48 850, a přestože nebyl – i díky pomoci Michala Horáčka – k vytoužené hranici daleko, nakonec se rozhodl, že požádá o podporu senátory. Jedenáct z nich mu kandidaturu podepsalo, do boje o Pražský hrad tak jde právě díky senátorské podpoře.

Hilšer nenasbíral dostatek podpisů, prozatímní podporu považuje ale za úspěch

Poslední šetření Centra pro výzkum veřejného mínění však naznačuje, že by momentálně měl podporu jen zhruba od procenta voličů, červnový průzkum společnosti Median mu přisuzoval o procentní bod víc. Za prohru to ale nepovažuje. „Já dvě procenta – i když se tomu může někdo vysmívat – v dnešní době vnímám jako poměrně značný úspěch, protože jsem začínal od nuly, aniž by mě podporovala nějaká finanční skupina nebo lobby, a aniž bych měl na kontě nějaké miliony,“ řekl pořadu INFO.CZ Štrunc! začátkem července.

Kandidaturu na prezidenta Hilšer oznámil jako jeden z prvních už v červenci 2016. Od té doby si kampaň vede vesměs svépomocí. Důvodem, proč by se v pouhých 41 letech chtěl stát hlavou státu, vysvětluje tím, že Česko potřebuje prezidenta, který ctí Ústavu a nebude se řídit pokyny miliardářů a zákulisních hráčů. „Mám strach o politický vývoj země. Nechci, aby byl prezidentem někdo, kdo je loutkou v rukou oligarchů, a třeba i z Ruska,“ řekl pro INFO.CZ na jaře, když začínal sbírat podpisy mezi občany.

Prezident musí vytvářet pozitivní atmosféru

Že tím Hilšer míří především na současného prezidenta Miloše Zemana, nelze přeslechnout. Jak řekl v pořadu Štrunc!, Zeman podle něj lže a uráží své oponenty, což by jako hlava státu dělat neměl. „Myslím, že budoucí prezident by měl být někdo, kdo je schopen vnášet určité pozitivní emoce. Prezident musí vytvářet tu atmosféru,“ řekl v rozhovoru.

Prioritou v prezidentském klání je pro Hilšera důraz na spolupráci se západoevropskými zeměmi a především pak na roli občanské společnosti. „Občanský princip v naší společnosti je velice důležitý a určitým způsobem ustupuje. Mám obavy před určitou koncentrací moci do rukou úzké skupiny lidí. Já tomu říkám monopolizace, někdo tomu říká oligarchizace,“ řekl pro INFO.CZ v červenci s tím, že to je jedním z důvodů jeho kandidatury. „Chci lidem dodávat energii, naději a odvahu, aby se nebáli a o politiku se zajímali, protože jinak to z demokracie přejde do té oligarchie.“

Vyrostl v Chomutově, emigroval do Španělska a začal studovat

Marek Hilšer se narodil v březnu 1976 v Chomutově, dětství a dospívání prožil na místním sídlišti Březenecká. V červnu 1989 se jeho otec rozhodl, že děti odveze do svobodné společnosti a celá rodina emigrovala do Španělska. Na Západě strávil Hilšer rok a půl, zpět do Československa se rodina vrátila v roce 1991. O čtyři roky později se přihlásil ke studiu mezinárodních vztahů na Univerzitě Karlově, které později vyměnil za studium medicíny.

Od roku 2007 pracuje jako pedagog a vědecký pracovník na 1. lékařské fakultě UK, kde působil také v akademickém senátu. Svůj profesní život zasvětil především výuce mediků a výzkumu léčby rakoviny. V letech 2011 a 2012 působil také jako dobrovolník pro humanitární organizaci ADRA, kdy jako lékař pomáhal lidem v Keni.

Profily všech prezidentských kandidátů naleznete zde.

Kromě toho se Hilšer podílel na pořádání řady demonstrací – například v roce 2008 proti vládě Mirka Topolánka a záměru privatizovat fakultní nemocnice nebo v roce 2012 proti reformě vysokých škol. Pozornost na sebe strhl především v říjnu 2014, kdy se na tiskové konferenci pořádané na Úřadu vlády svlékl do půl těla. S vlajkou Severoatlantické aliance a Evropské unie v ruce protestoval proti ruské anexi Krymu. Demonstrací se účastnil i během loňské návštěvy čínského prezidenta v Praze, kdy se vymezil proti příklonu prezidenta Zemana k Číně.

Hilšer se do boje zapojil už více než před rokem, mezi prvními měl transparentní účet

Jak ukazují zkušenosti z demonstrací, Hilšer nemá problém se za své názory bít a vyjít kvůli nim do ulic. Jít mezi lidi by ale byl schopný i jako hlava státu. „Myslím, že bychom měli mít prezidenta, který má sílu a který je schopen přijít mezi lidi, když budou nějaké povodně nebo nějaký velký problém – přijde mezi ně a klidně vezme do ruky i lopatu a bude jim pomáhat, protože jim tím morálně pomůže,“ řekl v rozhovoru pro INFO.CZ a podotkl, že něco takového už prezident Zeman, který „není v dobrém fyzickém stavu“, dělat nemůže.

Právě věk, který je v porovnání s drtivou většinou ostatních soků v boji o Hrad velmi nízký, je něco, na co chce Hilšer také nalákat své voliče. Zda se mu podaří z pomyslného koláče ukrojit víc, se ukáže až v lednu. Přestože kampani věnoval rok a půl svého života, z případné prohry hlavu nevěší.

„Dělám to kvůli té myšlence. Jsem pro to, aby se bojovalo za to, jak věci mají být, ne jak jsou. Pokud se to podaří, bude to jedině dobře. Pokud ne, tak se o to pokusíme třeba někdy dál a jiným způsobem. Pro mě je ale podstatné to říct a inspirovat lidi. Dnes převládá pragmatismus a skepse. Idealismus je ale důležitý,“ řekl na jaře redakci.

www.mareknahrad.cz

Vše o prezidentských volbách najdete zde.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Tady nacisté trýznili české vlastence: do ran jim lili i žíraviny. 10 zajímavostí o Pečkárně

Pohasínaly tu naděje, ale také se utvrzovaly charaktery. Petschkův palác, nebo-li lidově zvaná Pečkárna, byla řídící úřadovnou gestapa v Praze a doslova místem, kde se za protektorátu koncentrovalo to nejhorší zlo. Celami zde za šest válečných let prošly desetitisíce Čechů, kteří museli čelit tomu nejbrutálnějšímu mučení a nátlaku. Někteří odolali, jiní se zde naopak přiklonili na stranu nacistů. Místo však zůstává i 70 let po válce zachováno téměř v původním stavu.

Z banky pro honoraci se stal obávaný úřad s mučírnou

Petschkův palác nevzniknul původně jako centrála tajné státní policie. Budovu si mezi lety 1923 až 1929 nechala postavit bankéřská rodina Petschkových, která ji chtěla využívat jako reprezentativní centrálu svého impéria. Novoklasicistní dům na rohu ulic Washingtonova a Politických vězňů kousek od Hlavního nádraží sloužil jako banka pro lepší klientelu ale jen několik let. Židovská rodina Petschkových ze strachu před šířícím se antisemitismem v roce 1938 emigrovala.

Když nacisté vtrhli 15. března 1939 na české území, vyhlídli si opuštěnou budovu banky za sídlo své tajné policie. Přesto nejdříve operovali ze zabraného hotelu Palace v Panské ulici, ale jakmile se v protektorátu začala stejně jako v říši utvářet síť německých úřadů, přesídlilo gestapo do Petschkova paláce, kde vznikla řídící úřadovna, která zde byla až do posledních dnů války v květnu 1945. Přestože nacisté tedy považovali židy za méněcenné, jejich majetku se rozhodně neštítili.

Link

Biograf, ve kterém se čekalo na utrpení

Prostory k věznění se nacházely v suterénu budovy. Zadržení lidé čekali na výslech v takzvaném biografu, což byl největší prostor v této části budovy. Vzadu v místnosti seděl na vyvýšené stoličce strážný a na druhé straně místnosti bylo okénko ve zdi, kterým zadržené pozoroval další nacista. Uprostřed seděli zadržení na dřevěných lavicích. Museli mít mezi sebou velké rozestupy, protože se s ostatními nesměli bavit. Ten, kdo to porušil, musel počítat s brutálním trestem – třídenním půstem a stejně dlouhým stáním až do vyčerpání, jak informuje dochovaná dobová cedule.

5884124:article:true:true:true

Biograf se tomuto místu říkalo proto, že zadržení museli především hledět před sebe na bílou zeď, kde se jim v očekávání brutálních výslechů a mučení promítal na stěně možná celý jejich dosavadní život.

Link

V celách končily naděje i životy

V suterénu byly kromě biografu i cely, ve kterých zadržení čekali, pokud byly výslechy delší a pokračovaly například i do druhého dne. Všech jedenáct místností je zhruba stejně velkých. Působí velice stísněně, rozměrově mají zhruba 2 krát 1,5 metru. V každé cele se nacházela dřevěná pryčna asi 50 centimetrů široká, která rozhodně nesloužila k plnohodnotnému spánku. Místnosti byly bez oken, jen dole u každých dveří byla malá mřížka, kterou dovnitř proudil vzduch, a úplně u stropu malé okénko s žárovkou zvenčí, kterou ale nacisté rozsvěceli jen, když chtěli vězně zkontrolovat.

Čeští vlastenci tak trávili hodiny v těchto kobkách, ze kterých je odváděli k mučivým výslechům, z nichž se mnohdy vraceli potlučení a krvaví. Proto se také stávalo, že nacisté vězně po otevření cely nacházeli už bez života, ať vlivem rozsáhlých zranění, nebo protože si v zoufalství sami radši vzali život.

5884136:article:true:true:true

Nacisté s oblibou používali obušky, rákosky a pouta a do ran lili vězňům žíraviny

Zřejmě nejobávanějším prostorem byla mučírna, kterou nacisté používali při zvlášť tvrdých výsleších. Nacházela se v prvním patře budovy, v místnosti číslo 102. Gestapáci tu měli k dispozici celou řadu nástrojů, kterými chtěli donutit zadržené, aby udali další členy odboje, nebo jim poskytli důležité informace. Vězni si například museli obléknout železnou vestu, kterou nacisté původně ukořistili americkým letcům, a do níž vložili železné pláty. Když pak gestapáci bili vězně přes tuto vestu, způsobovali mu rozsáhlá vnitřní zranění, která ale na povrchu těla nebyla téměř vidět. I nacisté se totiž báli, aby jejich centrálu nenavštívila delegace Červeného kříže, jako tomu bylo v Terezíně, a nezjistila, že se k vězňům chovají nehumánně…

Promyšleně jim tak ubližovali nejlépe pouze tak, aby to nebylo příliš vidět. Po konci války se v Pečkárně našly dokonce různé bičíky a obušky, které nacisté k mlácení vězňů používali. Také zde zůstaly lahve se zbytkem žíravin, které gestapáci lili vězňům do otevřených ran.

Link

Kdo nechtěl mluvit, musel jít na Stalinovu houpačku

Jedním z nejbrutálnějších způsobů jak dostat z hrdinů odboje potřebné informace, bylo použití takzvané Stalinovy houpačky. Šlo o tyč zapřenou mezi stěnami, na kterou gestapáci pověsili spoutaného vězně a rozhoupávali ho kopanci, pěstmi i taháním za vlasy.

V expozici v Petschkově paláci se stále nacházejí autentická pouta, ve kterých byli drženi a mučeni přední zástupci protinacistického odboje. Nejsou už ale v místnosti číslo 102, nýbrž v suterénu. V původní mučírně měla vzniknout kancelář, ale ze zřejmých důvodů v ní údajně nikdo nechtěl pracovat, a proto se dnes místnost nevyužívá.

5884163:article:true:true:true

Tam, kde byly dříve přepážky, padaly tresty smrti

V přízemí budovy se nachází také rozsáhlý sál, ve kterém původně byly bankovní přepážky. V době protektorátu a především období heydrichiády se zde ale konaly stanné soudy, které vynášely fatální ortely nad těmi, kteří byli zapojeni do odboje, ale i nad těmi, u kterých gestapo pouze vyhodnotilo, že útok výsadkářů na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha schvalují.

3. září 1942 se zde uskutečnil například proces se zástupci pravoslavné církve Vladimírem Petřkem, Václavem Čiklem, Janem Sonnevendem a biskupem Gorazdem, kteří poskytli parašutistům vyslaným z Británie úkryt v kostele svatých Cyrila a Metoděje. Všichni byli odsouzeni k smrti.

Link

V celách trpěli hrdinové odboje, ale i zrádci

Pečkárna byla ústředím tajné policie, a proto také prvním místem, kam se zadržení dostávali. Probíhaly zde první výslechy a vězně sem převáželi i opakovaně z pankrácké věznice. V celách v Pečkárně totiž zůstávali zadržení většinou jen několik hodin, nebo maximálně dnů, když z nich gestapáci potřebovali nutně vymlátit jen s krátkými pauzami důležité informace. V biografu i celách tak trpěla většina dopadených hrdinů odboje. Statečně tu vzdorovali muži i ženy, kteří pomáhali parašutistům, v jedné z cel drželi také předsedu vlády Aloise Eliáše, a nebo Josefa Mašína z odbojové skupiny Tři králové, který se údajně s nacisty i pral a při výsleších přes neskutečnou brutalitu neprozradil vůbec nic.

Celkem se v Pečkárně dle knihy, kam nacisté s pověstnou německou pečlivostí zapisovali příchozí zadržené, vystřídalo za šest let 35 721 lidí. Kromě hrdinů odboje byl mezi nimi ale například i Karel Čurda, který přišel udat parašutisty Jana Kubiše a Josefa Gabčíka a všechny odbojáře, které znal. Nacisté zprvu nevěřili, že jim přišel předat důležité informace, a proto i jeho podrobili výslechům a drželi jej v podzemí.

Kancelář vedoucího úřadovny gestapa se příliš nezměnila

Kromě podzemních prostor se ale zachovala například i kancelář vedoucího řídící úřadovny. Tuto pozici zastával od června 1939 do podzimu 1942 Hans-Ulrich Geschke a po něm až do konce války Ernst Gerke. V rohové místnosti, kde úřadoval, zůstal veškerý původní nábytek včetně masivního dřevěného stolu, na kterém podepisoval rozsudky smrti. Jen kousek vedle je také zachovaná zasedací místnost s původním posezením, kde nejvyšší činitelé gestapa pravděpodobně oslavovali po dobití krypty, ve které se skrývali čeští parašutisté vyslaní zahraničním odbojem.

Link

Navzdory socialistickému realismu nábytek zůstal

To, že se velká část prostor i nábytku zachovala v původním stavu, lze možná považovat za malý zázrak. Po válce budovu začalo využívat Ministerstvo zahraničního obchodu. Obložené stěny, monumentální schodiště i bytelný nábytek ale nenahradily výdobytky socialistického realismu, až na malé výjimky se vše po buržoazní rodině Petschkových dochovalo až dodnes.

Pečkárna není přístupná nonstop, dostat se tam ale dá

Areál Pečkárny není volně přístupný bez omezení, v budově totiž nyní sídlí Ministerstvo průmyslu a obchodu. Expozici spravuje Český svaz bojovníků za svobodu a prostřednictvím této instituce je možné se na prohlídku místa objednat. Je nutné tak ale učinit minimálně sedm dní předem a do prostor je možné se podívat ve všední dny mezi 9. až 15. hodinou. O podmínkách prohlídky se více může dozvědět na telefonu 224 262 874, nebo emailu csbspraha@volny.cz.

42709