Články odjinud

Kandidát na prezidenta Michal Horáček: Sázkař, který zbohatl na Fortuně. Bude mít štěstí v boji o Hrad?

Kandidát na prezidenta Michal Horáček: Sázkař, který zbohatl na Fortuně. Bude mít štěstí v boji o Hrad?

Textař, producent, plavčík, sázkař či antropolog. To jsou jen některé odstíny osobnosti prezidentského kandidáta Michala Horáčka. Nyní k nim přibývá role podstatnější - prezidentský kandidát. Michal Horáček aspiruje na nejvyšší úřad v zemi, odborníci ho řadí do takzvané velké čtyřky – vedle Miloše Zemana, Mirka Topolánka a Jiřího Drahoše. Jaký skutečně je prezidentský kandidát, který je i díky prodeji společnosti Fortuna z této čtyřky nejbohatši? INFO.CZ vám postupně v abecedním pořadí představí všechny prezidentské kandidáty.

Na Univerzitu Karlovu byl mladý Michal Horáček přijatý v roce 1970, ale jeho tamní pobyt netrval dlouho. Horáček totiž krátce po nástupu na univerzitu chtěl do USA, doporučení od Svazu socialistické mládeže však tehdy nezískal. Nad řešením se dvakrát nerozmýšlel: výjezdní doložku si padělal. Originální přístup se mu nicméně vymstil, Státní bezpečnost ho zatkla ihned po příjezdu do Československa. Byl vyloučen z fakulty a strávil dva měsíce za mřížemi.

„Nikdo si mě nemůže koupit, a proto můžu hájit zájmy všech občanů. Můžu a chci,“ odpovídá Horáček na otázku, proč kandiduje.

Horáček se zapletl s StB. Spolupráci skončil, než vůbec začala

To byl tehdy počátek Horáčkových trablů s StB, jejíž pozornost v 70. letech upoutal. Po předčasně ukončeném studiu Horáček vystřídal mnoho zaměstnání, pořádně se však neuchytil nikde. Vyzkoušel plavčíka, skladníka, umývače nádobí až to dopracoval na dělníka výrobního podniku Svazu invalidů. Pozice ve svazu však na StB zapůsobila jako rudý hadr na býka. V té době totiž v témže svazu, odkladišti nepohodlných osob, pracovala skupina známých disidentů, třeba bratr bývalého prezidenta Ivan Havel, Jan Brabec, Martin Palouš či Pavel Zajíček. A těm všem se StB chtěla dostat na kobylku, k čemuž by mohl být Horáček jako donašeč ideální. 

Současně se svými běžnými zaměstnáními si Horáček začal přivydělávat i jako bookmaker v pražské Chuchli. Tam se mu dařilo. Znalost prostředí mu přinesla nejenom jednoduché peníze, ale také spolupráci se zahraničními časopisy v USA, Austrálii či Velké Británii, do kterých přispíval svými články. Ty mu následně pomohly získat v roce 1982 novinářskou cenu, která byla předstupněm k zisku stipendia na World Press Institute, jež absolvoval v roce 1984. Své zkušenosti z prostředí sázek na koně a karbanu v proslulé herně U Nováků rovněž zúročil i ve své třísetstránkové dizertační práci nazvané Habitus hazardního hráče.

Horáček v roce 1981 Státní bezpečnost neodmítnul, styčný důstojník Vlach dokonce do záznamu uvedl, že Horáček s návrhem na donášení v podstatě souhlasil. „Představte si to v mé situaci. Za komunistů vás předvolá jejich tajná bezpečnost, která říká, že o vás ví všechno. A vy tomu věříte. Jak se budete cítit?“ vzpomínal Horáček pro deník Blesk. „Já jsem se bál. Strašně jsem se bál. Napřímo jim odpor klást nešlo, a tak jsem přemýšlel, jak se z toho dostat,“ dodává současný kandidát na prezidenta. Horáček tak získával čas a na další schůzku přišel s výmluvou, proč pro StB pracovat nemůže – prý dostává záchvaty, během nichž se pomočuje. Vyšlo mu to, spis Sázkař, který se na nynějšího prezidentského kandidáta vedl, se opět uzavřel.

720p 480p 360p 240p
Michal Horáček pro INFO.CZ

Ve druhé polovině 80. let se Horáček věnoval zejména novinářské kariéře, začal psát rozhovory pro Mladý Svět, prohlubil svou textařskou kariéru, spolupráci se svým parťákem Petrem Hapkou a rovněž v roce 1988 přivezl do Československa kapelu Depeche Mode. V revolučním roce pak založil s Michaelem Kocábem iniciativu MOST, která tvoří platformu pro dialog mezi opozicí a komunistickou stranou. 

Horáček založil Fortunu, po 15 letech ji prodal za 2,4 miliardy

Již rok po sametové revoluci založil Horáček sázkovou kancelář Fortuna. Jeho kritici sice hudrují, že zákon „O loteriích a jiných podobných hrách", který Fortuně umožnil rozkvět, byl přijat téměř ihned po revoluci. Horáček však zneužití svého vlivu na legislativní proces popírá.

V listopadu 2016 zveřejnil své majetkové přiznání, kde přiznal majetek 458 milionů korun.

Fortuna se stala jedničkou na trhu, a proto když ji Horáček se svými obchodními partnery v roce 2005 prodal investiční skupině Penta, inkasoval za ní 2,4 miliardy korun.

Pohyby na transparentním účtu Michala Horáčka můžete sledovat tady.

Od druhé poloviny 90. let se Horáček kromě Fortuny věnoval i tvůrčí činnosti, psal texty, byl zvolen předsedou Rady Akademie populární hudby a zahájil studium na Univerzitě Karlově. Je dlouhodobým kritikem prezidenta Miloše Zemana.

Možnou kandidaturu na českého prezidenta producent a textař oznámil 29. dubna 2016, potvrdil ji pak o půl roku později. A to přesto, že v pořadu serveru INFO.CZ Štrunc! později uvedl, že jeho kolega Petr Hapka by si jeho kandidaturu nejspíše nepřál.

Na Horáčkův transparentní účet se nedá přispívat

Také Horáček si založil povinný transparentní účet. Náklady na kampaň si ale hradí zcela sám a dary nepřijímá.

Počátkem listopadu 2017 Horáček oznámil, že má už dostatek podpisů. Podpořilo ho celkem 86 tisíc lidí. Na svých petičních místech sbíral i podpisy pro Marka Hilšera.

www.michalhoracek.cz

Vše o prezidentských volbách najdete zde.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Za socialismu umíraly stovky vojáků. Historici dospěli k ohromujícím číslům o obětech vojny

Odborníci z Vojenského historického ústavu vůbec poprvé po pádu totality v Česku spočítali, kolik vojáků zemřelo během výkonu vojenské služby v době socialismu. Ze statistiky, kterou má portál INFO.CZ exkluzivně k dispozici, vyplývá, že i když tehdejší Československá socialistická republika s nikým neválčila, počet úmrtí v armádě byl paradoxně srovnatelný s válkou. Jen mezi lety 1964 až 1989 nepřežilo službu v Československé lidové armádě 3 843 mužů.

Celkové počty mrtvých za celou dobu existence „socialistické“ armády však byl ještě několikanásobně vyšší. Vojáci přitom neumírali v boji, ale při běžném výcviku, dopravních nehodách, cvičných střelbách a dalších událostech, spojených s pobytem na vojně. Mnoho příslušníků armády také spáchalo během vojenské služby sebevraždu. I když zřejmě každý, kdo byl za socialismu na základní vojenské službě, se buď přímo nebo nepřímo setkal s nějakou tragickou událostí ve svém okolí, tak vysoký počet evidovaných úmrtí nečekali ani historici.

Například jen ve výcvikovém roce 1966/67 zahynulo při výkonu vojenské služby nebo v souvislosti s ní 278 vojáků, dalších 397 utrpělo těžké zranění. Nešlo přitom o žádnou výjimku. „Od počátku šedesátých let se počet úmrtí v armádě pohyboval přes dvě stovky ročně prakticky každý rok,,“ řekl INFO.CZ historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu.

Link

Citat

V armádního archivu se mu podařilo dohledat čísla o takzvaných mimořádných událostech v armádě od roku 1964 až do sametové republice. „Starší statistiku zatím bohužel nemám, ale dá se předpokládat, že ani v padesátých letech se nejednalo o výrazně nižší čísla,“ řekl Prokop Tomek pro INFO.CZ.

Ve výcvikovém roce 1964 až 1965 (počítá se rok od září do září) zemřelo v rámci výkonu služby 237 vojáků, 429 utrpělo těžké zranění. V dalších letech to bylo 281 (374 zraněných), pak 278 (397) a 268 (453). „Pod dvě stovky se počet úmrtí dostal až v roce 1972,“ uvedl Tomek. Možná kvůli zlepšeným bezpečnostním opatřením uvnitř Československé lidové armády se pak ale množství tragických událostí se smrtelnými následky trvale snižovalo.

5364021:article:false:false:true

Ve výcvikovém roce 1984/85 se z vojny domů nevrátilo 103 mužů, v roce 1988/89, tedy těsně před sametovou revolucí, to bylo 50 obětí takzvaných mimořádných událostí. Na enormně vysokém počtu úmrtí vojáků v časech socialismu to ale nic nemění. „Za období 1969 až 1989 jsem napočítal 2 799 usmrcených a 3 146 těžce zraněných,“ uvedl Tomek. V průměru umíralo tedy za poslední dvě desetiletí  „českého socialismu“ na vojně každý rok 140 vojáků. Pokud by se k tomu připadala ještě čísla ze šedesátých let, kdy byl počet úmrtí ještě mnohem vyšší, průměrný počet mrtvých od roku 1964 by se dostal až k číslu 250 ročně.

Link

Citat

Statistika mimořádných událostí v Československé lidové armádě (ČSL) nerozlišuje, zda při nich  zahynul voják z povolání nebo takzvaný „záklaďák“, tedy voják základní služby. Obecně se ale předpokládá, že se v drtivé většině jednalo o úmrtí záklaďáků. V ČSL sloužilo zhruba 200 000 mužů, z toho asi 61 000 byli „profesionální“ vojáci. Zbytek tvořili příslušníci dvouleté základní vojenské služby. Vysokoškoláci po absolvování takzvané vojenské katedry odcházeli na vojnu na jeden rok.

Příčiny smrti při mimořádných událostech  jsou různého charakteru. Od dopravních nehod až k zastřelení při neopatrné manipulaci se zbraní či smrtelným úrazům při cvičení v terénu. Řada vojáků si také vzala život dobrovolně. K tomu ale v mnoha případech přispělo dlouhé odloučení od rodiny či přítelkyně a z toho vyplývající osobní problémy. Za mnoha sebevraždami stálo také šikanování mezi vojáky. „Dne 12. 1. 1972 voj. Luděk K. 1. Dělostřelecký pluk 1. Tankové divize, sebevražda zastřelením ze samopalu na str. stanovišti, labilní, možná šikana,“ píše se stroze v jedné z tisíců archivních zpráv o  mimořádné události v armádě.

V archivní statistice, ze které vycházel doktor Tomek, se nerozlišuje mezi dokonanou sebevraždou a pokusem o sebevraždu. Obě možnosti jsou zahrnuty do jedné kolonky. I tak se ale opět jedná o hrozivá čísla, vypovídající o atmosféře v tehdejší Československé lidové armádě. Ve výcvikovém roce 1965/66 se dobrovolně zabilo nebo pokusilo zabít celkem 192 vojáků.

Link

I když se armádnímu velení těsně před pádem totality podařilo počet úmrtí v ČSL výrazně snížit, data jednoznačně vypovídají o tom, že služba v komunistické armádě byla z hlediska rizika úmrtí  čistě statisticky výrazně rizikovější než práce dnešních profesionálních vojáků. A mnoha mladým mužům tak pád socialismu a s ním i konec socialistického způsobu „udržování branných sil“ zachránil život.

Profesionální armáda, která v Česku funguje od roku 2005, je oproti Československé lidové armádě,  v níž složili i Slováci, zhruba desetkrát méně početná. Zahrnuje 23 184 vojáků aktivní služby. I při přepočtu na „vojáka“ je ale počet tragických událostí se smrtelnými následky v profesionální armádě nesrovnatelně nižší než v ČSL. A to včetně případů, kdy čeští vojáci položili život při službě v zahraničí. „V souvislosti s výkonem služby zemřelo od roku 2004 celkem 36 vojáků z povolání, z toho 15 v zahraničních misích,“ řekla pro INFO.CZ mluvčí Armády ČR Magdaléna Dvořáková.

38115