Články odjinud

Kandidát na prezidenta Michal Horáček: Sázkař, který zbohatl na Fortuně. Bude mít štěstí v boji o Hrad?

Kandidát na prezidenta Michal Horáček: Sázkař, který zbohatl na Fortuně. Bude mít štěstí v boji o Hrad?

Textař, producent, plavčík, sázkař či antropolog. To jsou jen některé odstíny osobnosti prezidentského kandidáta Michala Horáčka. Nyní k nim přibývá role podstatnější - prezidentský kandidát. Michal Horáček aspiruje na nejvyšší úřad v zemi, odborníci ho řadí do takzvané velké čtyřky – vedle Miloše Zemana, Mirka Topolánka a Jiřího Drahoše. Jaký skutečně je prezidentský kandidát, který je i díky prodeji společnosti Fortuna z této čtyřky nejbohatši? INFO.CZ vám postupně v abecedním pořadí představí všechny prezidentské kandidáty.

Na Univerzitu Karlovu byl mladý Michal Horáček přijatý v roce 1970, ale jeho tamní pobyt netrval dlouho. Horáček totiž krátce po nástupu na univerzitu chtěl do USA, doporučení od Svazu socialistické mládeže však tehdy nezískal. Nad řešením se dvakrát nerozmýšlel: výjezdní doložku si padělal. Originální přístup se mu nicméně vymstil, Státní bezpečnost ho zatkla ihned po příjezdu do Československa. Byl vyloučen z fakulty a strávil dva měsíce za mřížemi.

„Nikdo si mě nemůže koupit, a proto můžu hájit zájmy všech občanů. Můžu a chci,“ odpovídá Horáček na otázku, proč kandiduje.

Horáček se zapletl s StB. Spolupráci skončil, než vůbec začala

To byl tehdy počátek Horáčkových trablů s StB, jejíž pozornost v 70. letech upoutal. Po předčasně ukončeném studiu Horáček vystřídal mnoho zaměstnání, pořádně se však neuchytil nikde. Vyzkoušel plavčíka, skladníka, umývače nádobí až to dopracoval na dělníka výrobního podniku Svazu invalidů. Pozice ve svazu však na StB zapůsobila jako rudý hadr na býka. V té době totiž v témže svazu, odkladišti nepohodlných osob, pracovala skupina známých disidentů, třeba bratr bývalého prezidenta Ivan Havel, Jan Brabec, Martin Palouš či Pavel Zajíček. A těm všem se StB chtěla dostat na kobylku, k čemuž by mohl být Horáček jako donašeč ideální. 

Současně se svými běžnými zaměstnáními si Horáček začal přivydělávat i jako bookmaker v pražské Chuchli. Tam se mu dařilo. Znalost prostředí mu přinesla nejenom jednoduché peníze, ale také spolupráci se zahraničními časopisy v USA, Austrálii či Velké Británii, do kterých přispíval svými články. Ty mu následně pomohly získat v roce 1982 novinářskou cenu, která byla předstupněm k zisku stipendia na World Press Institute, jež absolvoval v roce 1984. Své zkušenosti z prostředí sázek na koně a karbanu v proslulé herně U Nováků rovněž zúročil i ve své třísetstránkové dizertační práci nazvané Habitus hazardního hráče.

Horáček v roce 1981 Státní bezpečnost neodmítnul, styčný důstojník Vlach dokonce do záznamu uvedl, že Horáček s návrhem na donášení v podstatě souhlasil. „Představte si to v mé situaci. Za komunistů vás předvolá jejich tajná bezpečnost, která říká, že o vás ví všechno. A vy tomu věříte. Jak se budete cítit?“ vzpomínal Horáček pro deník Blesk. „Já jsem se bál. Strašně jsem se bál. Napřímo jim odpor klást nešlo, a tak jsem přemýšlel, jak se z toho dostat,“ dodává současný kandidát na prezidenta. Horáček tak získával čas a na další schůzku přišel s výmluvou, proč pro StB pracovat nemůže – prý dostává záchvaty, během nichž se pomočuje. Vyšlo mu to, spis Sázkař, který se na nynějšího prezidentského kandidáta vedl, se opět uzavřel.

720p 480p 360p 240p
Michal Horáček pro INFO.CZ

Ve druhé polovině 80. let se Horáček věnoval zejména novinářské kariéře, začal psát rozhovory pro Mladý Svět, prohlubil svou textařskou kariéru, spolupráci se svým parťákem Petrem Hapkou a rovněž v roce 1988 přivezl do Československa kapelu Depeche Mode. V revolučním roce pak založil s Michaelem Kocábem iniciativu MOST, která tvoří platformu pro dialog mezi opozicí a komunistickou stranou. 

Horáček založil Fortunu, po 15 letech ji prodal za 2,4 miliardy

Již rok po sametové revoluci založil Horáček sázkovou kancelář Fortuna. Jeho kritici sice hudrují, že zákon „O loteriích a jiných podobných hrách", který Fortuně umožnil rozkvět, byl přijat téměř ihned po revoluci. Horáček však zneužití svého vlivu na legislativní proces popírá.

V listopadu 2016 zveřejnil své majetkové přiznání, kde přiznal majetek 458 milionů korun.

Fortuna se stala jedničkou na trhu, a proto když ji Horáček se svými obchodními partnery v roce 2005 prodal investiční skupině Penta, inkasoval za ní 2,4 miliardy korun.

Pohyby na transparentním účtu Michala Horáčka můžete sledovat tady.

Od druhé poloviny 90. let se Horáček kromě Fortuny věnoval i tvůrčí činnosti, psal texty, byl zvolen předsedou Rady Akademie populární hudby a zahájil studium na Univerzitě Karlově. Je dlouhodobým kritikem prezidenta Miloše Zemana.

Možnou kandidaturu na českého prezidenta producent a textař oznámil 29. dubna 2016, potvrdil ji pak o půl roku později. A to přesto, že v pořadu serveru INFO.CZ Štrunc! později uvedl, že jeho kolega Petr Hapka by si jeho kandidaturu nejspíše nepřál.

Na Horáčkův transparentní účet se nedá přispívat

Také Horáček si založil povinný transparentní účet. Náklady na kampaň si ale hradí zcela sám a dary nepřijímá.

Počátkem listopadu 2017 Horáček oznámil, že má už dostatek podpisů. Podpořilo ho celkem 86 tisíc lidí. Na svých petičních místech sbíral i podpisy pro Marka Hilšera.

www.michalhoracek.cz

Vše o prezidentských volbách najdete zde.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Přichází éra hypersonických zbraní a s ní nové kolo zbrojení. Rusové mají dočasnou převahu

Ruský prezident Vladimir Putin se před časem nechal slyšet, že ruská armáda letos dostane hypersonickou zbraň Avangard, proti které neexistuje účinná obrana. Experti se však domnívají, že zavedení těchto střel do běžné výzbroje ještě nějaký čas potrvá.

Vladimír Putin označil loni na konci roku hypersonickou zbraň za „perfektní novoroční dárek pro svoji zemi“. Ruská média posléze zdůrazňovala, že snadno pronikne americkou obranou a že Rusko vyhrává závod o zavedení nového druhu výzbroje se Spojenými státy a Čínou. Zřejmě se ale nebude radovat dlouho.

Tento týden Spojené státy představily svoji novou protiraketovou strategii, ve které počítají i s obranou proti hypersonickým střelám a kluzákům, a urychlují vývoj svých vlastních hypersonických zbraní. Čína také údajně nedávno výrazně pokročila ve vývoji vlastního hypersonického kluzáku a podobné zbraně chystají Francie, Indie, Austrálie a Japonsko. Suma sumárum, další závody ve zbrojení jsou na spadnutí.

Link

Vývoj hypersonických zbraní probíhá od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století a stejně tak se uvažuje o obraně proti nim. Mezi odborníky se to ví už dlouho, ale veřejnost si toho až do loňských testů ruských zařízení a veřejných prohlášení ruského prezidenta Vladimira Putina příliš nevšímala, uvádí vojenský a bezpečnostní analytik Lukáš Visingr. Jedná se hlavně o tak zvané hypersonické kluzáky, tedy střely které vyletí podobně jako balistická raketa a pak se odrážejí od atmosféry a skáčou k cíli jako jakési žabky.

Oproti balistickým raketám se pohybují relativně nízko a vysokou rychlostí, více než pětinásobně oproti rychlosti zvuku. V ruském případě například dvacetinásobnou rychlostí zvuku. Podobnou rychlostí se sice pohybují na určitém úseku dráhy i některé balistické střely, ale tyto nové zbraně při tom navíc ještě dokáží manévrovat. Jejich dráhu a místo dopadu tak nedokáže protivník snadno vypočítat. Tyto atributy – vysoká rychlost, nízká výška a manévrovatelnost a k tomu navíc malé rozměry a nízké tepelné vyzařování – jim dávají výhodu oproti klasickým raketám a činí obranu za použití současných protiraketových systémů obtížnou. Problematickou se stává zejména obrana většího území. Časopis The Economist dokonce cituje nejmenovaného francouzského představitele, podle kterého to „zcela mění rovnováhu mezi útokem a obranou“ – myšleno ve prospěch útoku.

Link

„Už teď je rovnováha dlouhodobě vychýlena ve prospěch útoku, posune ji to dál, ovšem nijak dramaticky,“ myslí si nicméně Visingr. Mimo jiné kvůli tomu, že se připravuje obrana proti hypersonickým střelám a kluzákům, i když zatím nikdo nemá zbraň, která by něco takového dokázala zastavit. Vyvíjejí se lepší antirakety, dokonalejší čidla a uvažuje se o využití většího počtu satelitů na nízkých oběžných drahách, aby bylo možno lépe zaměřit přilétající zbraň. K tomu je třeba přidat to, že vyrobit fungující hypersonický kluzák, který navíc dokáže manévrovat a zasáhnout cíl není jednoduché. Zařízení se díky tření při průletu atmosférou extrémně zahřívá na povrchu – Rusové uvádějí až na dva tisíce stupňů Celsia – materiál se namáhá a střela se může přelomit. „Navíc dráhu letu ovlivňují i malé změny v atmosféře, takže nelze jen tak zařízení teoreticky namodelovat a spočítat, jak poletí. Jsou nutné zkoušky,“ uvádí Visingr. Spousta jich zatím skončila neúspěchem.

Podle Visingra mají Rusové sice v zavádění těchto technologií náskok, ale jen tak rychle je nezavedou do armády jako běžnou a rozšířenou výzbroj. Za dva až tři roky by mohly být zavedeny k jednotkám jako neověřená zbraň a mnohem delší dobu bude trvat, než dosáhnou spolehlivosti dnes používaných střel. Mezitím Američané podle časopisu The Economist zdvojnásobili svůj rozpočet na vývoj vlastních hypersonických zbraní. Americký deník The Washington Post či britský list The Guardian v této souvislosti dokonce psaly o novém kolu závodů ve zbrojení, do kterého budou kromě Ruska a USA zapojeny i další země. „Závody ve zbrojení už v posledních letech mezi USA a Ruskem zase znovu probíhají, takže nejde o nic až tak nového,“ uklidňuje Visingr.

39690