Články odjinud

Kdo kandiduje v prezidentských volbách 2018

Kdo kandiduje v prezidentských volbách 2018

Obecná pravidla kandidatury i konkrétní kandidáti - kdo může kandidovat, kdo kandiduje a jaké jsou šance kandidátů? Stručný předhled těch, ze kterých vybereme příští hlavu státu.

Kdo může kandidovat

Navrhnout kandidáta na prezidenta České republiky může každý občan starší 18 let, pokud pod petici shromáždí 50 000 podpisů. Kandidáta mohou navrhnout také poslanci či senátoři. Poslanců však musí být minimálně 20, senátorů pak nejméně 10. Prezidentem se může stát osoba, která je občanem České republiky a dosáhla věku 40 let.

Kandidáti na prezidenta ve volbách 2018

Prvního kola voleb se zúčastnilo celkem devět kandidátů. Křeslo chce obhájit současný prezident Miloš Zeman, který svoji kandidaturu potvrdil 9. března 2017. O funkci prezidenta se ucházel také podnikatel a textař Michal Horáček, vědec a bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš, lékař a aktivista Marek Hilšer nebo bývalý šéf mladoboleslavské automobilky Škoda Auto Vratislav Kulhánek. Kandidoval i Petr Hannig. Do boje o Hrad se zapojil také bývalý velvyslanec Pavel Fischer a kandidát Realistů, šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek. Na poslední chvíli oznámil záměr zúčastnit se i bývalý premiér Mirek Topolánek. Z původně 18 přihlášených kandidátů podmínky dle ministersva vnitra splnilo 9 mužů. Z prvního kola voleb postoupil Miloš Zeman, který získal 38,56 % hlasů, a Jiří Drahoš, kterého podpořilo 26,60 % voličů. Společně se utkají ve druhém kole, které se uskuteční 26. a 27. ledna.

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

Jiří Drahoš

Fyzikální chemik Jiří Drahoš oznámil svoji kandidaturu na prezidenta 28. března 2017. Bývalý předseda Akademie věd ČR usiluje o hlasy voličů jako nezávislý kandidát, jak potvrdil i v rozhovoru pro pořad Štrunc!. Podporu mu už přesto vyhlásili lidovci, nebo zesnulý kardinál Miloslav Vlk.

Jiří Drahoš se narodil ve slezském Jablunkově 20. února 1949. Jeho otec byl učitelem, matka dětskou sestrou v jeslích. Drahoš vystudoval fyzikální chemii na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Nebyl členem KSČ, do roku 1989 tak působil jako řadový vědec. V roce 2003 se stal profesorem a mezi lety 2009 až 2017 byl předsedou Akademie věd ČR. S manželkou Evou má dvě dcery. 

Drahoš získal pod svoji kandidaturu podpisy 142 tisíc lidí.

www.jiridrahos.cz

Transparentní účet Jiřího Drahoše si můžete prohlédnout zde>>>

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše naleznete zde>>>

Miloš Zeman

Současný prezident Miloš Zeman potvrdil svoji opětovnou kandidaturu do úřadu v březnu 2017. Prezidentem je od roku 2013. Na post hlavy státu kandidoval poprvé neúspěšně v roce 2003. Zeman oznámil, že pokud ve volbě v příštím roce neuspěje, odejde z politiky.

Miloš Zeman se narodil 28. září 1944 v Kolíně. Jeho otec byl poštovní úředník, matka učitelkou. Vystudoval národohospodářské plánování na Vysoké škole ekonomické v Praze. Po sametové revoluci se stal poslancem, v roce 1993 předsedou ČSSD. Mezi lety 1998 až 2002 byl předsedou vlády. Po neúspěšných prezidentských volbách v roce 2003 se stáhl z politiky, do které se vrátil až při kampani k prezidentským volbám v roce 2013. Poslední dobou se objevují spekulace o jeho zhoršeném zdravotním stavu.

Zeman získal 133 tisíc podpisů občanů.

www.zemanznovu.cz

Transparentní účet Miloše Zemana si můžete prohlédnout zde>>>

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Miloše Zemana najdete zde>>>

Kandidáti, kteří nepostoupili z prvního kola:

Pavel Fischer

O prezidentské křeslo chce bojovat i Pavel Fischer. Fischer už dříve řekl, že by chtěl prověřit amnestii Václava Klause. Za možného kandidáta na post hlavy státu ho loni označila iniciativa Kroměřížská výzva.

Narodil se 26. srpna 1965 v Praze. V minulosti působil jako český velvyslanec ve Francii a v Monaku, pracoval také v prezidentské kanceláři za Václava Havla, v současné době je ředitelem agentury STEM. Je ženatý a má čtyři děti.

Fisherovu kandidaturu podpořilo 17 senátorů.

www.pavelfischer.cz

Transparentní účet Pavla Fischera si můžete prohlédnout zde>>>

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Pavla Fischera naleznete zde>>>

Petr Hannig

Boje o Hrad se chce zúčastnit také hudebník Petr Hannig. Jeho zapojení do voleb podpořila podpořila krajně pravicová strana Národní demokracie Adama B. Bartoše.

Narodil se 20. ledna 1946 v Ústí nad Labem. O vstup do politiky pokoušel několikrát. Založil Stranu zdravého rozumu, která dnes působí pod názvem Rozumní, a od roku 2002 pravidelně kandiduje ve volbách do Sněmovny či Senátu. Je vdovcem, má jednoho syna.

Hanniga podpořilo 20 poslanců.

www.petrhannig-rozumni.cz

Transparentní účet Petra Hanniga si můžete prohlédnout zde>>>

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Petra Hanniga naleznete zde>>>

Marek Hilšer

Lékař a občanský aktivista Marek Hilšer svoji kandidaturu na prezidenta oznámil v červenci 2016. Hilšera podporuje skupina Kroměřížská výzva. Jeho cílem je kultivovat politickou scénu, jak uvedl i v rozhovoru v pořadu Štrunc!.

Marek Hilšer se narodil 23. března 1976 v Chomutově. V roce 1989 s rodinou emigroval do Španělska, po roce a půl se vrátili. Vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde nyní působí jako pedagog a vědecký pracovník. Zúčastnil se dobrovolné lékařské práce pro organizaci ADRA v Keni. Je ženatý a bezdětný.

Hilšer získal podpisy 11 senátorů.

www.mareknahrad.cz

Transparentní účet Marka Hilšera si můžete prohlédnout zde>>>

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Marka Hilšera naleznete zde>>>

Michal Horáček

Podnikatel a textař Michal Horáček 20. října 2016 potvrdil, že chce kandidovat na prezidenta. Na Velikonoce 2017 začal sbírat podpisy, v květnu 2017 oznámil, že už nasbíral potřebných 50 tisíc. Horáček kandiduje jako nestraník. V rozhovoru pro pořad Štrunc! uvedl, že pokud nepostoupí do druhého kola, podpoří Jiřího Drahoše.

Michal Horáček se narodil 23. července 1952 v Praze. Jeho otec byl dramaturgem, matka psycholožkou. Na počátku roku 1990 založil s kolegy sázkovou společnost Fortuna, kterou prodal v roce 2004. Po revoluci vystudoval antropologii na Univerzitě Karlově v Praze. Společně s hudebníkem Petrem Hapkou jsou autory písní pro Hanu Hegerovou nebo Lucii Bílou. Je podruhé ženatý, má celkem tři děti.

Na Ministerstvo vnitra odevzdal petici s 86 tisíci podpisy občanů.

www.michalhoracek.cz

Transparentní účet Michala Horáčka si můžete prohlédnout zde>>>

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Michala Horáčka najdete zde>>>

Jiří Hynek

Kandiduje také šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek. Je oficiálním kandidátem Realistů.

Narodil se 20. prosince 1960 v Ústí nad Labem. Je vedoucím delegace České republiky v NIAG (Severoatlantická aliance Industrial Advisory Group), členem rady resortu Ministerstva obrany pro aplikovaný výzkum, vývoj a inovace a členem české Mensy. Podporuje členství Česka v NATO, ale nesouhlasí s přijetím eura. Je podruhé ženatý, má čtyři děti.

Hynek získal podporu 22 poslanců.

www.hynek2018.cz

Transparentní účet Jiřího Hynka si můžete prohlédnout zde>>>

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Jiřího Hynka najdete zde>>>

Vratislav Kulhánek

Prezidentem se chce stát také bývalý šéf mladoboleslavské automobilky Vratislav Kulhánek. Jeho kandidaturu podporuje a sponzoruje předseda obnovené ODA Pavel Sehnal.

Kulhánek se narodil 20. listopadu 1943 v Plzni. Zapojení do struktur Evropské unie a NATO považuje za samozřejmé, i když vztah k Evropské komisi má negativní. Byl by pro zahájení příprav na zavedení eura. Byl předsedou Českého svazu ledního hokeje a sedm let předsedou představenstva Škoda Auto. Žije s partnerkou, má dvě děti.

Kulhánkovu kandidaturu podpořilo 23 poslanců.

www.kulhaneknahrad.cz

Transparentní účet Vratislava Kulhánka si můžete prohlédnout zde>>>

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Vratislava Kulhánka najdete zde>>>

Mirek Topolánek

Na poslední chvíli se do voleb zapojil také bývalý premiér Mirek Topolánek.

Topolánek se narodil 15. května 1956 ve Vsetíně. Je bývalým senátorem, poslancem ODS a expremiérem. V součanosti se věnuje energetice. Je podruhé ženatý, má čtyři děti.

Topolánek získal podporu 10 senátorů.

www.mirekprezident.cz

Transparentní účet Mirka Topolánka si můžete prohlédnout zde>>>

Kompletní a podrobný profil prezidentského kandidáta Mirka Topolánka najdete zde>>>

Informace o termínu a způsobu voleb >>>

Vše o prezidentských volbách 2018 najdete ZDE 

Jan Palach: Upálení, čtyři poslední dopisy a dva hroby. Podrobnosti o statečném činu, od kterého uplynulo 50 let, čtěte zde>>>

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Otec přišel o prsty, matce prostřelili lýtko. Rodina v roce 1967 dramaticky utekla přes hranice

Dne 13. srpna 1967, krátce před šestou večer, přijela na hraniční přechod v Českých Velenicích velká stará škodovka s osmičlennou rodinou Šindarových: nejstarší byl otec Karel (ročník 1920), nejmladší vnučka Claudie (1965). Chtěli do Rakouska, avšak nebyli svobodní občané, nýbrž obyvatelé komunistického státu, který se jim rozhodl nevydat pasy. Všichni vystoupili z vozu, a když otec zavelel „Teď!“, vyrazili k hraniční závoře. Tehdy dvanáctiletý syn Ctibor běžet nemohl - v šoku ztuhl na místě a díval se, jak příslušník pohraniční stráže Pavol Mišo pálí ze samopalu po jeho příbuzných.

Vzpomínkám Ctibora Šindara byly věnovány rozhlasové Příběhy 20. století vysílané na Českém rozhlasu Plus.

Narozen ve Venezuele

Ctibor se narodil v květnu 1955 ve Venezuele. Jeho otec Karel pocházel z české rodiny z Uherského Brodu, matka Olga, která se v některých dokumentech vyskytuje pod jménem Alexandra, přišla na svět roku 1924 v Polsku nedaleko Krakova. Poznali se a vzali za druhé světové války (oba měli dost dobrodružné a ne zcela jasné osudy), na jejímž konci přišli společně z Vídně do Čech. Po porážce nacistů se jim narodily dcery Olga (1946) a Darina (1947) a syn Karel (1949).

Link

Karel Šindar starší v obnoveném Československu krátce sloužil na hranicích a u Sboru národní bezpečnosti, avšak brzy po komunistickém převratu odešel na vlastní žádost do civilu. Na přelomu léta a podzimu 1949 vzal ženu a tři děti a pěšky tajně vyrazili přes hranice do Rakouska. „Bratr Karel byl v kočárku, bylo mu pár měsíců,“ říká Ctibor: „Přesto dokázali přejít hranice v místech, kde to táta znal. V Rakousku putovali od statku ke statku, až se dostali do Vídně a požádali o azyl. Otec se rozhodl, že odplují do Venezuely, protože tam se jako uprchlíci mohli dostat nejsnáz… Ve Venezuele postavil domek a začal se živit jako truhlář. V roce 1951 se tam narodil bratr Petr a po něm já.“

Šindarovi se z politicky neklidné Venezuely často stěhovali. V roce 1955 žili chvíli ve Švýcarsku, od roku 1956 opět ve Venezuele, od roku 1958 v Rakousku. Jejich putování, to je dlouhá a zajímavá historie, nicméně v jedenašedesátém se už nemohli do Venezuely vrátit a Karel Šindar se z řady důvodů rozhodl k cestě do Československa, oficiálně na návštěvu své matky.

Ctibor vzpomíná: „Bylo mi šest let, ale pamatuju si, že jsme tenkrát velmi dlouho čekali na hranicích, až nakonec nějací strážní prohlásili, že nás musí doprovodit do Prahy a že s nimi v jejich autě pojedou mé sestry. Skončili jsme ve vězení v Ruzyni.“ Rodina pak několik týdnů žila v ruzyňské věznici v izolaci, Karel Šindar byl držen odděleně. Ctibor si pamatuje, že otec nakonec přišel v doprovodu policisty a oznámil ženě a dětem, že všichni v Československu zůstávají (první útěk Šindarových po komunistickém převratu byl považován za trestný čin, vztahovala se však na ně amnestie z roku 1960).

Chuť moře… a druhý útěk

V Československu pracoval Karel Šindar jako tesař, jeho žena nejdřív jako krmička dobytka, děti začaly chodit do školy. Šindarovi bydleli v domě v Třeskonicích, který zčásti zaplatili z prodaného majetku, nějakou dobu žili i v Jáchymově. V roce 1965 se nejstarší dceři Olze narodila dcera Claudie. „Žilo se nám docela dobře,“ vypráví Ctibor, „ale jednou jsem přišel do školy a spolužačka, která se vrátila z dovolené v Jugoslávii, donesla láhev s mořskou vodou. Já jsem se té vody napil, protože jsem chtěl vědět, jak moře chutná. Doma jsem to vyprávěl tátovi, ten vytřeštil oči a prohlásil: ´¨Synu, ale vždyť ses u moře narodil a byls v moři mockrát!´ Tak jsem mu řekl, že si to nepamatuju - a on se rozhodl, že bychom se tedy měli do té Jugoslávie taky vypravit.“

Link

V srpnu 1967 pak Karel Šindar posadil celou rodinu i s dvouletou vnučkou do vozu a vyrazil pro pasy: „Jeli jsme všichni na nějaký úřad. Čekali jsme na rodiče v autě, ale když se vrátili, byli strašně naštvaní. A matka říkala otci: ´Jsi blázen, nemůžeš takhle člověka chytit pod krkem!´. Stalo se totiž, že úředník vydal pasy jenom pro mámu a sestry, ale pro otce a bratry ne. Rodičům oznámil, že letos může jet na dovolenou matka s dcerami a příští rok my, muži. Otec se rozzuřil, popadl ho a zařval na něj: ´Ty svině komunistická, já ti uteču!“ Ctibor vypráví, že otec se pak bál vrátit domů, aby ho za napadení úředníka nezatkli – a dospěl k rychlému závěru, že bude lepší z Československa opět odejít.

České Velenice, 13. srpna 1967

Podle Ctiborových vzpomínek přijeli všichni Šindarovi na hranice v Českých Velenicích už v sobotu 12. srpna. Otec si prý přechod obhlédl a dozvěděl se, že v neděli je malý provoz a klid. Rodina se tedy vrátila následující den. První z několika závor překonali poté, co Karel Šindar namluvil pohraničníkovi, že všichni mají pasy – a slíbil, že mu z Rakouska přiveze čokoládu. Další závoru jim otevřeli bez kontroly. Pak se blížili k třetí závoře, kterou chtěl Karel Šindar podle původního plánu prorazit autem, ale cosi se mu prý nezdálo a rychle oznámil ostatním, že útěk provedou jinak: půjde s Ctiborem k důstojníkovi, který kontroloval dokumenty, ostatní vylezou z vozu, postaví se co nejblíž k závoře - a až dá pokyn, vyrazí co nejrychleji do Rakouska. Museli překonat asi pětadvaceti metrovou vzdálenost.

Ctibor vzpomíná: „Šel jsem s otcem k tomu důstojníkovi a všichni ostatní také vystoupili... Matka nesla malou Claudii. A otec najednou zavolal: ´Teď!´ Všichni začali utíkat, otec se vrhl za nimi, ale já jsem se koukal na toho oficíra, který vytáhl pistoli a střílel do vzduchu. Zůstal jsem stát, nemohl jsem se ani pohnout. Díval jsem se, jak dva vojáci se samopaly běží k rodině, jak se spustila palba… Viděl jsem, že skoro všichni už jsou na druhé straně, kde se schovali za nějaké auto. Bratr dostal kulku do nohy, spadl, a ten, co střílel, uklouzl na dlažbě a upadl mu samopal. Bratr se vrátil o krok, vzal mu ten samopal, ale otec křičel: ´Nech to ležet, zabijí tě!´ Tak bratr ten samopal zase odhodil… Pak mě vzali do strážnice, odvedli mě do patra a přes otevřené okno jsem slyšel, jak maminka křičí: ´Vy svině komunistický, vám se to vymstí!´“

Link

Útěk se tehdy podařil sedmi členům rodiny, část z nich skončila v nemocnici se zraněními: matka Olga Šindarová měla prostřelené lýtko, otec Karel Šindar ustřelené prsty na ruce, syn Karel Šindar měl prostřelené stehno, vnučka Claudia poraněné oko od střepiny. Ctibor byl zatčen, vyslechnut a odvezen do dětského domova.

Ze střelby do uprchlíků a především do ženy s malou holčičkou v náručí, o níž pak obsáhle referovala rakouská média, se stala mezinárodní roztržka (podpořená tím, že některé střely dopadly do Rakouska a navíc na hranicích zahynul ve stejné době i další člověk). Skandál velmi napomohl tomu, že se Ctibor prostřednictvím Červeného kříže dostal za příbuznými už za měsíc a pár dní.

Zlatá šedesátá

Dobový tisk v roce 1967 publikoval několik propagandistických článků, v nichž bylo konstatováno, že Karel Šindar svou rodinu k útěku „donutil“ a že měl „nepochybně z rakouské strany své informátory, možná inspirátory a každopádně pomocníky“ a že „síly, kterým jsou rozvíjející se styky mezi námi a Rakouskem trnem v oku, se aktivizovaly a dělají všechno proto, aby je narušily.“ Zlatá šedesátá léta...

Link

Všichni Šindarovi posléze opět odjeli do Venezuely, z Ctibora se stal truhlář, po pádu komunismu se vrátil do Čech, kde dodnes žije, ale to už je jiný příběh.

Za střelbu v Českých Velenicích v srpnu 1967 nebyl ani po listopadu 1989 nikdo souzen. Podle vyšetřovací zprávy Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu z roku 2002 dal tehdy rozkaz k palbě nadrotmistr František Bicek, ze samopalu střílel vojín základní služby Pavol Mišo. Zpráva konstatuje, že Mišo zřejmě porušil i tehdy platné zákony, avšak případ byl promlčen.


Paměť národa

Příběh Karla Šindara zaznamenali dokumentaristé z neziskové organizace Post Bellum. Jeho vyprávění je uloženo a zpřístupněno ve sbírce Paměť národa. Tento jedinečný archiv dostupný na internetu vzniká především díky soukromým dárcům a podporovatelům z Klubu přátel Paměti národa. Ten tvoří více než dva tisíce lidí, kteří pomáhají drobnými pravidelnými dary. Připojit se můžete i Vy. Děkujeme.

40501