Zeman: Volby 2018. Profil kandidáta | info.cz

Články odjinud

Miloš Zeman: vyznavač politického středu, socialista i plebejský radikál

Tak jako před pěti lety patří i letos mezi favority přímé volby prezidenta. V jistém ohledu lze říct, že jeho výchozí pozice je letos dokonce lepší, než tehdy. Nic na tom nemění jeho den ode dne viditelněji chřadnoucí zdraví, obhroublé chování, mstivost, nebo třeba kladný vztah k alkoholu. Možná je to právě naopak: okázalé plebejství, přizpůsobivost většinovým náladám, schopnost vytěžit téměř jakoukoli konstelaci ve svůj prospěch, jeho neskrývané pohrdání téměř vším včetně ústavních zvyklostí, to vše a mnohé další z něj činí jednoho z nejúspěšnějších politiků polistopadových dějin. Řeč je o Miloši Zemanovi. 

Pragmatická přizpůsobivost. Právě tak hovoří o jeho základní a charakteristické vlastnosti politolog Lubomír Kopeček, který o něm nedávno napsal politickou biografii. „Je zvláštní, když člověk, který se významně podílel na destabilizaci československého komunistického režimu v roce 1989, dnes chválí komunistickou Čínu a přistupuje k ní způsobem, který se nedá nazvat jinak než podlézání. Totéž se dá ukázat na jeho změnách názoru na toleranci, referendum, intelektuály, a tak bych mohl pokračovat. Na druhou stranu celkem rozumím tomu, proč tak měnil a mění své názory. Jeho prioritou zkrátka bylo a je udržet se ,u vesla´. Miloš Zeman je talentovaný i v tom, že dokáže odhadnout vývoj nálady mnoha lidí,“ glosuje proměny Miloše Zemana Kopeček v rozhovoru pro server Pravý břeh.

Z členství v KSČ k Občanskému fóru

Pojďme se tedy pokusit základní trajektorii Zemanova nejen politického života připomenout. Narodil se 28. září 1944 v Kolíně, vyrůstal bez otce, pouze s matkou a babičkou. Vystudoval Národohospodářskou fakultu VŠE, byl dvakrát ženatý, z každého manželství má jedno dítě. V období Pražského jara vstoupil do KSČ, vyloučen ze strany byl v roce 1970. Byl poslancem Federálního shromáždění za Občanské fórum, v roce 1992 vstoupil do ČSSD, krátce po vstupu do strany, v únoru 1993, byl v Hradci Králové zvolen předsedou sociálních demokratů. V letech 1996 až 1998 byl předsedou Poslanecké sněmovny, od roku 1998 do roku 2002 předsedou jednobarevné vlády ČSSD. V roce 2003 neúspěšně kandidoval na Hrad, prezidentem byl zvolen o deset let později, v její historicky první přímé volbě.

Tomu všemu ale předcházel jeho legendární text Prognostika a přestavba, který vyšel v Technickém magazínu v létě roku 1989. Zeman v něm podrobil kritice normalizační režim, krátce na to byl pozván do tehdejší Československé televize, kde svou kritiku ještě vyhrotil. Současný prezident několik měsíců před listopadem 1989 varoval před tím, že je zaostávání naší země srovnatelné s úrovní Alžírska nebo Peru a hluboko pod úrovní Portugalska. „V kvalifikačním rozvoji jsme na padesátém místě za Nepálem,“ pravil Zeman. Jeho odvážné vystoupení mu následně umožnilo zapojit se do dění ve dnech sametové revoluce. „Na scénu nově se rodící politiky vstoupil Zeman v sobotu 25. listopadu na pražské Letné. Jednalo se o největší shromáždění sametové revoluce, kterého se zúčastnilo podle různých odhadů půl milionu, možná dokonce až osm set tisíc lidí,“ připomíná Kopeček.

Po listopadu se Zeman přihlásil k politickému liberalismu. Kopeček v této souvislosti upozorňuje na možná úplně zapomenutou věc, a totiž, že Zeman tehdy pravidelně přispíval svými komentáři do Lidových novin. V nich podle něj nabízel zcela odlišný myšlenkový svět od toho, který prezentuje dnes. „Autor v textech vyzdvihoval politický střed, protože čím silnější bude, tím bezpečnější bude přechod k demokratické společnosti. Právě ve středu měl být největší prostor pro skutečné národní porozumění a toleranci. Zemanův politický svět dále zahrnoval chválu liberálních stran a moderního liberálního centrismu,“ připomíná politolog. Leč liberálové a jejich Občanské hnutí, kam se Zeman vrtnul po rozklížení OF, ve volbách v roce 1992 prohráli. Zeman se tudíž musel poohlédnout jinde.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde.

Zemanova éra u sociálních demokratů

Nakonec skončil v sociální demokracii. Posun politického sólisty doleva, píše Kopeček ve své knize Miloš Zeman - příběh talentovaného pragmatika, která nedávno vyšla, způsobila především jeho opozice vůči Klausovské verzi ekonomické reformy. „Ve veřejném vnímání se proto Zeman změnil v antipod pravice a ve ztělesnění levicového politika, kterým být původně nechtěl.“ A ještě jedna citace Lubomíra Kopečka týkající se tohoto Zemanova obratu: „Neaktuální se tím stala jeho nedávná slova, že každý radikalismus, ať už vychýlený napravo nebo nalevo, přitahuje především slabší povahy a radikalismus v porevolučním období je v podstatě synonymem pro nevzdělanost. Od tohoto nadřazeného intelektuálského elitářství se v další etapě své kariéry oprostil. Příští Miloš Zeman bude právě takovým plebejským radikálem.“

Víte, jaké má prezident pravomoci? Jejich přehled najdete zde>>>

Buď jak buď, vstupem Zemana do tehdy marginální ČSSD byla započata její pozdější expanze. Zeman si postupně osvojil strategii, která spočívala zjednodušeně řečeno na dvou pilířích: prvním byla ostrá a radikální kritika politiky ODS, druhým integrace malých levicových a levostředových subjektů, případně jejich významných osobností, do ČSSD. Tato Zemanova strategie přinesla první výsledky ve sněmovních volbách v roce 1996. Ty totiž znamenaly posun mocenského těžiště české politiky ke středu, ba doleva. Druhá Klausova vláda totiž nemohla fungovat bez podmínek sociálních demokratů, byla totiž menšinová. Po krátkém čase se to sice změnilo, avšak proměna české politiky po volbách v roce 1996 byla znamením nikoli nahodilým, nýbrž znamením počátku nové tendence: nástupu levice, respektive sociální demokracie, která se stala hegemonem české politiky nalevo od středu. Což byla zásluha především Miloše Zemana. Tento posun stvrdily také předčasné volby v roce 1998, po kterých dovedl Zeman sociální demokracii do vlády.

Dalším uzlovým momentem Zemanovy politické dráhy byly prezidentské volby v roce 2003. Pro plné pochopení jejich kontextu je potřeba připomenout, že sněmovní volby, které se konaly necelý rok předtím, vyhrála ČSSD s Vladimírem Špidlou v čele. Podstatné je to, že Špidla odmítl pokračování opoziční smlouvy, tedy mocenského paktu dvou nejsilnějších stran, bez něhož by se čtyři roky předtím ČSSD do „Strakovky“ nedostala. A právě tato okolnost byla jedním důvodů, proč Špidla odmítal Zemana podpořit v prezidentské volbě 2003. Odpůrci Zemana se totiž obávali, že by se na Hradě mohl pokoušet o obnovu spojenectví s občanskými demokraty. „Ty obavy byly, aby se neobnovila nějaká forma opoziční smlouvy,“ cituje Pavla Rychetského Erik Tabery v knize Hledá se prezident. Podle něj to navíc nebyly obavy liché.

První neúspěšná volba prezidenta a problémy s alkoholem

Nominaci Zemana podepsalo šestapadesát sociálnědemokratických poslanců ze sedmdesáti. Zeman nakonec v prvním kole volby získal ve Sněmovně 78 hlasů, v Senátu pouhých pět. Vzhledem k tomu, že ho volili mnozí komunisté, bylo jasné, že nezískal podporu všech sociálních demokratů. Právě toto byl moment, kterým započal tu skrytý, tu otevřený, střet Zemana s řadou sociálních demokratů. Zeman tehdejší jednání sociálních demokratů, kteří pro něj nehlasovali, považoval za zradu, kterou je třeba pomstít. A mimochodem, Zemana nevolil nejen Špidla, nýbrž i budoucí předseda ČSSD a premiér Bohuslav Sobotka. Připomenout na tomto místě musíme – i s ohledem na aktuální Zemanovu kondici – ještě jiné odůvodnění Špidlova postupu. Zmiňuje ho Pavel Rychetský v knižním rozhovoru s novinářem Tomášem Němečkem.

Pohyby na transparentním účtu Miloše Zemana můžete sledovat zde>>>

Podle jeho svědectví nechtěl Špidla na Hradě Zemana kvůli jeho zálibě v alkoholu: „Jakási hluboká averze vůči Miloši Zemanovi byla podle mého soukromého názoru dána hlubokými kořeny z dětství. Špidlův otec byl významná osobnost českého divadelnictví, a jak je u umělců dost časté, rodina velmi trpěla jeho sklony k alkoholu. Dlouhodobě, hluboce a trvale. Vladimír mi o tom několikrát povídal. Jestli něco Vladimír podvědomě, instinktivně, iracionálně odmítá a nenávidí, pak alkohol v jakékoli podobě. Uvědomte si, že jsme měli za sebou čtyři roky Zemanovy vlády, kdy nelze nepřipomenout dva momenty. Za prvé, každé úterý ráno pracovní snídaně předsednictva vlády v Kramářově vile, kde dostáváme párky a míchaná vajíčka a Miloš snídá jednu becherovku a dvě plzně. A za druhé, od jisté doby – netvrdím, že od počátku, ale zhruba od druhé poloviny funkčního období vlády – bývá schůze vlády přerušena polední přestávkou s obědem, po němž se podává koňak.“

Zeman se ale přesto dočkal. Po nuceném několikaletém odpočinku na Vysočině se v plné síle vrátil ihned poté, co zákonodárci schválili přímou volbu prezidenta pro volby v roce 2013. Zeman v jejich druhém kole porazil tehdejšího předsedu TOP 09 Karla Schwarzenberga, svůj hlas mu dalo 54,80 procent voličů. Jeho první mandát na Hradě má prakticky každý v živé paměti, pro účel tohoto stručného průvodce jeho politickou dráhou proto postačí pouze letmý výčet uzlových momentů. Po pádu Nečasovy vlády jmenoval premiérem Jiřího Rusnoka, jehož vláda vznikla bez toho, že by premiér s prezidentem postup koordinovali s Poslaneckou sněmovnou. I proto nezískala důvěru. Po předčasných volbách na podzim 2013 Zeman se svými kumpány z ČSSD osnoval puč proti Bohuslavu Sobotkovi. Opět neúspěšně.

O jeho zdravotním stavu mnozí pochybují, vše je ale prý v pořádku

V den sametové revoluce 17. listopadu 2015 vystoupil s projevem na demonstraci Bloku proti islámu. 18. října 2016 byl jedním ze signatářů „Prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů“ o územní celistvosti Čínské lidové republiky v souvislosti s návštěvou dalajlámy v České republice. 4. května 2017 přijal demisi, kterou předseda vlády Bohuslav Sobotka nepodal. Koncem května 2017 udělil milost odsouzenému dvojnásobném vrahovi Jiřímu Kajínkovi.

Krátce po sněmovních volbách na podzim 2017 vyšel ve všech ohledech vstříc jeho vítězi Andreji Babišovi, kterého nejen že pověřil vyjednáváním o vládě, ale slíbil mu také případný druhý pokus. Babiš na oplátku nepostavil do prezidentské volby svého kandidáta. Dlouhodobě se spekuluje o Zemanově zdravotním stavu. Prezident ale vyvrací, že by měl významné potíže.

Zeman má blízko k Putinovi, chce rozšířit prezidentské pravomoci

Zeman je občanským kandidátem, podpisy ho podpořilo 115 tisíc Čechů. V jednom ze svých vystoupení na televizi Barrandov uvedl, že by byl pro významné rozšíření prezidentských pravomocí. Veřejně projevuje náklonnost k Rusku a Vladimiru Putinovi. V prvním kole prezidentských voleb 12. a 13. ledna 2018 podpořilo Zemana přes 38 % voličů. V druhém kole se utká s Jiřím Drahošem.

www.zemanznovu.cz

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Holec: Minář k Babišovi mlčí. Stává se z Milionu chvilek turistický spolek?

KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Trestní stíhání premiéra Andreje Babiše bylo hlavním důvodem, proč se z šéfa spolku Milion chvilek pro demokracii Mikuláše Mináře stal profesionální aktivista. Bez toho by na Letnou určitě nedostal čtvrt milionu lidí. Když žalobce Jaroslav Šaroch navrhl přestat Babiše stíhat, Minář to rychle odmítl uznat. Prostě podle něj existují „důkazy“ a Babiš patří před soud. Když teď jeho stíhání skutečně nechal zastavit Šarochův nadřízený Martin Erazím, Minář najednou mlčí.

„Situaci analyzujeme a stanovisko k ní připravujeme,“ dočtete se už několik dní na webu Milionu chvilek pro demokracii. Možná teď Minář a spol. přemýšlejí, proč by se lidi měli vrátit na Letnou 16. listopadu, kdy tam plánuje repete z června. Právě kauza Čapí hnízdo a údajné ovlivňování nezávislosti justice totiž drží spolek i demonstranty pohromadě. Je to jejich společné krédo. A taky způsob, jak se Babiše zbavit nepoliticky, když to nejde politicky.

Link

Nejen herečka Anna Geislerová, jedna z tváří protibabišovských demonstrací, proto premiéra veřejně odsoudila i bez justice, za jejíž nezávislost spolu s ostatními demonstruje: „Takže Andy. Jseš trestně stíhanej podvodník s dotacema,“ říkala na náměstích. Jenže „Andy“ už není „trestně stíhanej podvodník s dotacema“, i když se vsadím, že srdce Geislerové mu nejspíš stále nepatří. Na veřejnou obranu demokracie a nezávislosti justice si ale Geislerová s Minářem budou muset najít jiný argument, ten hlavní jim totiž nezávislí státní zástupci sebrali.

Když Babiše nejdřív navrhl osvobodit Šaroch, spekuloval Minář o tlaku na něj. „Je možné, že Jaroslav Šaroch tento tlak neustál, což by vysvětlovalo tak náhlou ‚změnu názoru‘. Je také možné, že se chtěl zbavit odpovědnosti a nechat konečné rozhodnutí na svých nadřízených,“ komentoval to tehdy Milion chvilek s vírou, že se případ nakonec dostane před soud. Nyní máme i „konečné rozhodnutí“ Šarochových „nadřízených“, kteří jeho konstrukci o Babišově nevinně bez výhrad přijali a potvrdili – a Milion chvilek nás napíná. Šaroch mezitím vysvětluje pro iRozhlas, že jediný tlak, který cítil, byl ze začátku ze strany médií.

Link

„Pár kroků k demokracii“ ale s Minářem můžete udělat i bez oficiálního stanoviska, která jeho spolek vcelku pravidelně vydává. Podle všeho se totiž mění na turistický oddíl. „V Praze se tentokrát nekoná žádná centrální akce,“ oznamuje sice na svém webu, přesto ale můžete 28. září zůstat s Minářem v kontaktu. Alespoň v tom pomyslném, mentálním… Z šéfa Milionu chvilek se stává národní buditel: „Formování české občanské společnosti bylo v 19. století úzce spjato s nově vznikající turistikou,“ odkazuje se spolek k národnímu obrození. A proto vybízí: „Připojte se k celorepublikové akci a uspořádejte v Den české státnosti, tedy v sobotu 28. září společnou procházku, pochod, výšlap na kopec, běh či výlet. Umět společně být, mluvit a ujít kus cesty, je předpokladem k tomu, abychom se jako společnost mohli posunout dál. Je to první krok k řešení každého problému,“ píše se na webu.

Ano, hromadnou turistikou k demokracii! To je jistě pozitivní posun: Místo na demonstracích si teď všechno vyříkáme na výletě. Jen se obávám, že i zběhlého studenta postihl obvyklý syndrom politiků: Opil se vlastní mocí a prostě nemůže přestat. Ve jménu Milionu chvilek proto budou lidé 28. září společně opékat, držet se za ruce a zpívat. Jen doufejme, že ty sváteční buřty aspoň nebudou z Agrofertu.