Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Předvolební průzkumy pro prezidentské volby 2018 slibují napětí. Šance jsou dle čísel vyrovnané

Předvolební průzkumy pro prezidentské volby 2018 slibují napětí. Šance jsou dle čísel vyrovnané

V Česku působí několik agentur, které zjišťují názor obyvatelstva a připravují volební průzkumy. Každá společnost využívá trochu jinou metodiku vyhodnocení dat. Proto se jednotlivé predikce výsledku mohou mezi sebou významně lišit.

Žebříčky favoritů uveřejňují pravidelně i bookmakeři. Na první místo nejpravděpodobnějších vítězů se v létě dostal Jiří Drahoš, koncem října sázkaři opět nejvíce na vítězství tipovali Miloše Zemana.

Dle zářijového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) více než čtvrtina lidí neví, koho volit. 31 % oslovených by dalo hlas Miloši Zemanovi, Drahoše by si vybralo 18 % obyvatel a na třetím místě skončil se 14 % Michal Horáček. K volbám se dle dat chystá přijít 67 % lidí

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde >

Výzkum agentury Median z přelomu května a června ovšem favorizuje Jiřího Drahoše, který by dle dat měl v případném druhém kole získat 53,3 % hlasů. Miloš Zeman by dle tohoto průzkumu post v čele země neobhájil.

Volební preference se mohou lišit, někoho před hlasováním přesvědčí

Podle některých teorií není vhodné průzkumy zveřejňovat. Řada nerozhodnutých lidí se totiž může řídit právě průzkumy a ne vlastními preferencemi. Každoročně rostou obavy, zda by případné ovlivnění průzkumu tak nemohlo zásadním způsobem ovlivnit i volby. Podle říjnových dat CVVM nad výběrem kandidáta váhá 9 % obyvatel.

Prezidentské volby se budou konat 12. a 13. ledna 2018. Pokud v prvním kole volby ani jeden z kandidátů nezíská nadpoloviční většinu hlasů, bude se konat druhé kolo volby, do kterého postupují dva kandidáti s nejvyšším ziskem. Případné druhé kolo se bude konat o dva týdny později 26. a 27. ledna.

Volební preference se v čase dokáží značně měnit. Přestože na první místo zatím bookmakeři i výsledky výzkumů dosazují Miloše Zemana, v létě ho z prvního místa sesadil Jiří Drahoš. Že ani aktuální čísla těsně před volbami se nemusí nutně naplnit, dokázaly prezidentské volby v USA na podzim 2016.

Průzkumy zveřejněné den před volbami ve většině favorizovaly Hillary Clintonovou. Také sčítání hlasů bylo velmi těsné a na předních příčkách se celou noc střídala Clintonová s Trumpem. Média jako BBC nebo CNN tak sledovala sčítání hodinu po hodině, jako je obvyklé i v českých médiích.  

Dlouhodobě se ve společnosti vede debata o tom, zda je vhodné průzkumy zveřejňovat, protože mohou ovlivnit voliče, kteří by jinak vybrali jiného kandidáta. Podle sociologa Jana Hartla k výsledkům průzkumů přihlíží zhruba 40 % lidí.

I to je důvod, proč se tři dny před volbami už nesmí výsledky průzkumů zveřejňovat. Česká televize si navíc sama určila pravidla, dle kterých se nesmí od 16. dne před volbami až do konce hlasování ve vysílání programů ČT objevit pořady a další části vysílání, v nichž účinkují kandidáti na prezidenta republiky.

Toto ustanovení způsobilo problémy při letošním uvedení pohádky Anděl Páně 2, ve kterém v menší roli účinkuje Michal Horáček. Pohádka se ale nakonec dle vánočního vysílacího schématu v televizi objeví.

Vše o prezidentských volbách najdete zde.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek

Památníček z internačního tábora ukazuje, jak se nacistům nedařilo převychovat děti odbojářů

Uvidím ještě svou dcerku? Nezapomněli na mě už doma? Vrátím se ještě někdy? Podobné myšlenky mohly napadat české odbojáře, kteří v dešti v Mauthausenu čekali, aniž by to věděli, na svou popravu. 24. října uplyne 76 let od chvíle, kdy nacisté v koncentračním táboře povraždili 262 českých vlastenců, kteří pomohli parašutistům odstranit kata českého národa, zastupujícího říšského protektora, Reinharda Heydricha. Některé odbojáře zabili i s jejich staršími dětmi, jiné potomky ušetřili. Až do konce války je ale Němci drželi v zajetí a plánovali, zda budou mít stejný osud jako jejich rodiče, nebo se je podaří převychovat v poslušné říšské občany. Děti si nesměly vzájemně říkat svá jména, ale přesto v nich dědictví jejich statečných rodičů zůstalo.

„Buď hrdou, že jsi Češka, dcera krásné Čechie, kde se láska jenom rodí, kde lesť srdce neryje,“ stojí ve válečném památníčku devítileté Věrky Vejvodové, která byla se svým bratrem internována na zámečku Jenerálka s ostatními dětmi odbojářů. Její rodiče Marie a Emanuel byli blízkými odbojovými spolupracovníky doktora Břetislava Lyčky, který po útoku na Heydricha ošetřil parašutistovi Janu Kubišovi zraněné oko. Vejvodovi zemřeli už v roce 1942, Marie v Mauthausenu, Emanuel po výslechu na gestapu, když vyskočil z okna. Jejich děti, které nacisté vyrvali v srpnu 1942 z náručí příbuzných a internovali na Jenerálce, se o smrti obou rodičů ale dozvěděly až po válce.

Link

Nacisté sváželi děti odbojářů na Jenerálku od srpna do listopadu 1942. To bylo v době, kdy Němci jejich rodiče už věznili v Malé pevnosti v Terezíně. Děti většinou přebývaly u blízkých příbuzných, kteří se jich po zatčení rodičů ujali. Někdy ale nacisté zatýkali celé rodiny. To se stálo i v případě rodiny Novákových z Libně, která parašutistům poskytovala potraviny a Janu Kubišovi také první úkryt po útoku na Heydricha. Kromě rodičů Novákových pak nacisté zatkli i jejich čtyři děti včetně nejmladší dcery, 14leté Jindřišky, která pomohla po útoku odklidit Kubišovo zakrvácené kolo. Také Jindřišku nacisté v Mauthausenu zavraždili výstřelem do týlu.

5223409:article:true:true:true

Pošlete mi teplé šaty a vitamíny, prosila uvězněná maminka. Věcí už se nedočkala

Některé z dětí naopak jako zázrakem unikly potrestání za činy svých rodičů. Jedním z nich je i Jaroslav Ort, jehož matka Ludmila Ryšavá zásobovala parašutisty potravinami a dědeček Jan Sonnevend jim pomohl obstarat poslední úkryt v kryptě svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Ačkoli matka i prarodiče Jaroslava Orta zemřeli, on jako tehdy 11letý se svými dvěma mladšími bratry přežil.

Důvodem byl zřejmě fakt, že jeho rodiče byli rozvedení a on žil s otcem, byť maminku a prarodiče pravidelně vídal. „Tatínek zřejmě tehdy musel potvrdit, že jsme se s maminkou nestýkali, kromě toho času, co nám určil soud. Musel se také zavázat, že nás bude vychovávat v německém duchu. Takže třeba na procházce, když jsme viděli, že nás sledují, tak jsme spolu mluvili německy,“ vysvětloval v loňském rozhovoru pro INFO.CZ Ort.

5223411:article:true:true:true

Jeho dědečka Jana Sonnevenda zavraždili 4. září 1942 na Kobyliské střelnici. Matku s babičkou pak nacisté drželi s ostatními odbojáři v Malé pevnosti v Terezíně. Mohly dokonce domů napsat pár vět. „Směly odtud jednou za měsíc napsat domů korespondenční lístek. Musel být ale německy a mohl mít tuším maximálně pět řádek, aby to mohli Němci rychle cenzurovat. Maminka nejdříve psala tatínkovi, ale poslední lístek adresovala přímo mně. Na všechny ty lístky jsem mamince odpovídal já. Tatínek mě vždycky v noci vzbudil a vzal mě do své ordinace, aby to moji mladší bratři nevěděli. Tam mi pak německy diktoval, co mám psát. Maminka nás prosila, abychom jí poslali nějaké teplé šaty a vitamíny, to velice zdůrazňovala, protože tam měli asi velice nezdravou stravu. A přestože jsme jí to všechno poslali, tak nic nedostala a bylo jí to asi velice líto, protože v jednom lístku píše, že nás o to tolik prosila a že jsme jí to neposlali. Poslední lístek od ní je z 16. října 1942, týden před jejím odjezdem do Mauthausenu a její smrtí,“ dodává Ort.

Link

Děti s pláčem volaly maminku a tatínka. Před ostatními musely tajit svá jména

Nacisté většinou zatýkali především rodiče a jejich děti nechávali u příbuzných. Ne však na dlouho. S koncem léta začali potomky zatčených možná ze strachu z budoucí pomsty svážet na pražský zámeček Jenerálka. Celkem zde žilo 46 dětí uvězněných odbojářů ve věku dva až šestnáct let. Dalších devatenáct dětí, těch nejmenších, nacisté internovali na kojeneckém oddělení v Sociálním ústavu v Praze-Krči.

5225379:article:true:true:true

Přestože i na Jenerálce žily poměrně malé děti, nebraly se na ně žádné ohledy. Každá starší dívka dostala na starost jedno mladší dítě, o které se musela starat, oblékat je, mýt i ukládat ke spánku. Všichni s pláčem volali maminku a tatínka a byli pod dohledem většinou německých vychovatelek. Co nacisté 24. října 1942 udělali s jejich milovanými rodiči v Mauthausenu, nikdo netušil. Na Jenerálce panoval údajně až jakýsi polovojenský režim, děti musely pomáhat s domácími pracemi, nesměly si číst, ani se nijak vzdělávat a zakázali jim, aby si navzájem řekly svá příjmení. Na rodiče měly zapomenout.

I tady ale byli lidé, kteří se snažili dětem pomoci. Kromě přísné německé vychovatelky Karoly Gally, která byla podle svědectví velmi zlá, dětem vařil vrchní kuchař Kocour, který se snažil dětem přilepšovat a také jim umožňoval komunikovat s příbuznými, když pronášel na Jenerálku dopisy. Rodiny dětí se tak brzo dozvěděly, kam je nacisté ukryli, a při vycházkách v zahradě je mohly alespoň na chvíli tajně pozorovat.

Link

Nacisté chtěli děti povraždit. Už bylo ale pozdě

Nacisté přemýšleli, co s dětmi udělají. Lidické děti bez milosti povraždili, podobný osud měly mít i potomci odbojářů. „V létě 1943 začal Heinrich Himmler řešit, co s těmi dětmi dál bude a chtěl je dát povraždit, ale K. H. Frank mu to rozmluvil. Údajně proto, že když se to neudělalo hned, tak teď už je na to pozdě, protože teď by to v protektorátu vzbudilo nežádoucí rozruch,“ vysvětluje pro INFO.CZ archivář Vojtěch Šustek.

„Na podzim roku 1943 provedli Němci registraci všech ostatních dětí veškerých popravených Čechů a měli v plánu, že po válce je zlikvidují, protože Himmler je považoval za budoucí mstitele. Ne všechny děti popravených Čechů Němci totiž již během války věznili. Tato nedůslednost byla způsobena možná i tím, že příslušníci gestapa měli plné ruce práce a uvěznění a pozdější likvidaci všech těchto dětí nepovažovali za aktuálně nejnaléhavější úkol,“ doplňuje Šustek.

5225385:article:true:true:true

Na zámečku děti vyrůstaly asi rok a půl. V dubnu 1944 je nacisté přesunuli do internačního tábora ve Svatobořicích na Hodonínsku. Tam již od podzimu 1942 shromažďovali příbuzné těch, kteří odešli bojovat do zahraničí. Dětí se v táboře ujaly některé české vězenkyně a vězni, kteří se o ně začali starat a pokoušeli se je ve zhoršených podmínkách také vzdělávat. Právě podle umístění tábora se pro skupinu přeživších potomků odbojářů vžil název Svatobořické děti.

Link

Svatobořické děti na hrdinství rodičů nezapomněly. Do Mauthausenu jezdí každý rok

V dubnu 1945, když se blížilo osvobození, nacisté děti deportovali do pracovně-výchovného tábora v Plané nad Lužnicí. Cestou na přelomu 15. a 16. dubna dokonce děti zažily ve vlaku na odstavné koleji v Brně nálet spojenců. Místní obyvatelé v Plané se jim také pokoušeli všemožně pomáhat obstaráváním oblečení i potravin a s koncem války jim pomohli se ukrýt, protože měli obavu, aby je ustupující nacisté nepovraždili. V Plané se tak dočkaly konce války a 12. května 1945 je speciální vagon dopravil zpět do Prahy na Wilsonovo nádraží. Velkou radost ale po příjezdu vystřídal nezměrný smutek. Děti se dozvěděly, že jejich rodiče už nežijí a naděje na shledání, kterou v sobě dva a půl roku udržovaly, se už nenaplní.

5225384:article:true:true:true

Svatobořické děti se stále setkávají, přestože mnoho z nich již nežije. Když mohou, jezdí navíc vždy 24. října do rakouského Mauthausenu, aby zde uctily památku svých rodičů, kteří umřeli v boji za svobodu. Od roku 2011 se také v chrámu svatého Víta koná díky aktivitě trojice badatelů Vojtěcha Šustka, Jaroslava Čvančary a Vlastislava Janíka pravidelně zádušní mše za zabité odbojáře. „Spousta svatobořických dětí se dočkala jakéhosi uznání zásluh jejich rodičů, až jim bylo přes padesát. Je to dobře, že se na ně vzpomíná, ale nikdy toho nebude dostatek,“ domnívá se badatel Pavel Šmejkal.

-1