10 slavných fotbalových derby. Když se dá nenávist krájet…

Michaela Kratochvílová

01. 12. 2016 • 22:32

Někteří se nesnáší už téměř čtyři sta let a do fotbalu jen promítli emoce z minulosti. Jiní neváhají „vyrovnat“ skóre prohraného utkání prostřednictvím vraždy fanoušků soupeře. A najdou se i rivalové, kteří spolu desítky let sdílejí stejný stadion. Při kterých derby jde pořádně do tuhého a občas také teče krev?

Al Ahly – Zamalek

V zápase konkurenčních klubů z Káhiry se dostává ke slovu kromě sportu také politika. Zamalek znamená „smíšený“ a poukazuje na to, že v minulosti kopali za tým kromě Egypťanů také hráči z řad evropských kolonialistů. Al Ahly značí „národní“ a je tedy jasné, že se dříve skládal výhradně z tamních fotbalistů. Nenávist mezi fanoušky dosáhla jednoho z vrcholů v sedmdesátých letech, kdy byl kvůli žhářům dokonce zrušen ligový ročník. Káhirské derby na sebe přitahuje pozornost nejen ve městě samotném, ale v celém regionu severní Afriky. Když jdou Al Ahly a Zamalek do boje, chystají se do bitvy bez předem daného vítěze také káhirští policisté.

Borussia Dortmund – Schalke 04

Slavné Revierderby patří už tradičně k vrcholům německé Bundesligy. V současnosti už mezi sebou fanoušci obou týmů soupeří především na dálku na stadionu, když ženou své favority do boje, a pokud jeden či druhý tým hraje se soupeřem odjinud, ctí podporu regionu. V minulosti to ale taková idylka zdaleka nebývala. Porúří, kde leží jak Dortmund, tak Gelsenkirchen, odkud pochází Schalke, je industriální a o sociální nepokoje v něm nikdy nebyla nouze. V 80. letech se to promítlo do boje mezi rivaly, když proti sobě válčili v ulicích hooligans Gelsenszene na straně jedné a Borussenfront na straně druhé.

Sparta – Slavia

Nejslavnější derby České republiky se poprvé odehrálo 29. března 1896 na Císařské louce. Sparta vyhrála 1:0, slávisté si ale tak dlouho stěžovali sudímu, kterým byl Josef Rössler-Ořovský, dokud nevzal výsledek zpět a nevyhlásil remízu 0:0. Od té doby panuje mezi klubem z Letné a vršovickými fotbalisty rivalita, k druhému utkání proti sobě nastoupily kluby až o jedenáct let později.

V případě těchto dvou měst o nenávisti rozhodovala politika, a to dávno předtím, než vznikly tamní fotbalové kluby. V anglické občanské válce, která probíhala v letech 1642-1651 podporoval Newcastle stranu krále, zatímco Sunderland se přiklonil na stranu parlamentu. Nenávist trvá dodneška. Mezi mírnější projevy patří, že někteří fanoušci Newcastlu odmítají jíst slaninu, protože je červenobílá jako dresy soupeře, a Sunderlandští si nedají k snídani medové křupínky, protože v jejich reklamě účinkoval někdejší trenér soka Kevin Keegan. Tvrdá jádra klubů si ale neberou servítky ani v ulicích. V roce 2000 se mimo den zápasu střetlo sedmdesát fanoušků v tvrdé pouliční bitce, jeden si odnesl doživotní následky, část dalších tresty v době trvání až čtyři roky.

AC Milán – Inter Milán

Inter Milán vznikl odštěpením z AC Milán poté, co část členů klubu chtěla přibrat i zahraniční hráče (internazionale) a ta druhá se tomu bránila. Týmy se následně profilovaly odlišným způsobem i sociálně, z čehož pramenily jejich rané přezdívky. Fanouškům Interu, kteří se z velké části rekrutovali z vyšších vrstev, se říkalo náfukové, zatímco příznivci AC byli označováni jako šroubováky. Před devadesáti lety potom AC Milán díky sponzoringu Pirelli postavili stadion San Siro, kam se za nimi později nastěhoval jejich rival. Poté, co v potyčce zahynul v roce 1983 fanoušek, uzavřely oba tábory dohodu o příměří, přesto proti musí policie občas při Derby della Madonnina použít slzný plyn. Aspoň by spolu do budoucna ale neměly sdílet stadion, AC i Inter totiž chystají stěhování ze San Sira.

Fenerbahce – Galatasaray

Jedno město, dva světadíly. V Istanbulu reprezentují Evropu fotbalisté Galatasaraye, za Asii kopou ve Fenerbahce. V interkontinentálním derby ale nehrají etnické, náboženské nebo politické rozdíly žádnou roli. Kdokoliv se může stát fanouškem kteréhokoliv z klubů. Tím nejslavnějším v případě Fenerbahce byl zakladatel moderního Turecka Mustafa Kemal Atatürk, který neváhal klubu požehnat, aby stále jen vítězil. Jednu z vln nenávisti rozdmýchal před dvaceti lety sportovní ředitel Galatasaraye, který po výhře ve finále poháru zapíchl vlajku svého klubu do středu hřiště Fenerbahce. Domácí fanoušci mu následně názorně předvedli, že to nebyl ten nejlepší nápad.

Boca Juniors – River Plate

Obyvatelé argentinského hlavního města Buenos Aires mají lásku k fotbalu v krvi. Na krev ale často dojde, pokud na sebe narazí Boca Juniors a River Plate. V zápasech se to hemží červenými kartami, nenávist k soupeři bublá i v srdcích samotných hráčů. V případě fanoušků je to ještě nesrovnatelně silnější. Když River Plate v roce 1994 v derby porazili své nepřátele ze čtvrti Boca 2:0, nenechala na sebe odveta čekat. Zanedlouho byli nalezeni dva mrtví fanoušci červenobílých a v centru metropole přibylo nové graffiti: „Vyrovnali jsme na 2:2“.

Barcelona – Real Madrid

Ačkoliv mají oba týmy své městské rivaly – v případě Barcelony je to Espanyol a v Madridu zase Atlético – nejslavnějším španělským derby je El Clásico. Rivalitu pomáhal roznítit generál Francisco Franco, který chtěl jednotné Španělsko a Katalánci nebo Baskové se mu nezamlouvali. Kataláncům se naopak začal těžce nezamlouvat Real Madrid, který byl vojenskou vládou propagovaný. Za jeden z neodpustitelných momentů je považovaný pohár v roce 1943. V prvním zápase Barcelona Real zdolala 3:0. Před odvetou její hráče navštívil ministr vnitra Frankovy vlády, aby jim připomenul, že pokud vyhrají i v odvetě, nemuseli by už také hrát vůbec a mohli by prostě zmizet. Real v odvetě zvítězil 11:1 a zajistil si nepřátele na život a na smrt.

Celtic – Rangers

V případě rivality klubů z Glasgowa hrají ústřední roli náboženské rozdíly. Zatímco příznivci Rangers se rekrutovali z řad protestantů, Celtic založili irští přistěhovalci, kteří se hlásili ke katolictví. V neklidném dvacátém století, kdy se ve Velké Británii řešila otázka Severního Irska, nebyl prostor, aby bariéry padly. Oba soupeři jsou navíc svrchovanými vládci skotské ligy, ze 120 ročníků zvítězily celky z Glasgowa 101krát. Rangers rivalitu prožívali natolik, že od první světové války až do roku 1989 nepodepsali kontrakt s hráčem, který by se hlásil ke katolické víře. Od přelomu tisíciletí měly oba kluby po dobu čtrnácti let stejného sponzora. Společnost se totiž obávala bojkotu z druhého tábora, pokud by svou podporu poskytla jen jednomu z týmů, které proti sobě bojují v Old Firm derby.

AS Řím – Lazio Řím

Pro konkurenční celky z italské metropole je mnohem důležitější porazit ty druhé, než jak nakonec skončí v tabulce Serie A. Parádní výkony jsou tak k vidění nejen na hřišti, ale také v hledišti, protože si fanoušci obou týmů dávají pečlivě záležet na choreografii. Mezi povedené situace patří ta z roku 2000. Příznivci AS Řím rozvinuli pro podporu svého celku transparent s nápisem: „Podívejte se nahoru. Jen nebe je více než vy.“ Na to reagovali příznivci Lazia se zřejmou narážkou na svou barvu dresů: „Ano, protože nebe je modrobílé.“

Manchester United – Liverpool

Ačkoliv Liverpool má nejbližšího protivníka v Evertonu a Manchester United v City, pravé peklo nastává, když na sebe narazí navzájem. I v případě těchto dvou klubů ze středozápadu Anglie má nevraživost kořeny v historii. V devatenáctém století totiž průmyslový vnitrozemský Manchester usoudil, že poplatky, které mu napálil přístavní Liverpool, jsou přemrštěné. S přímořským městem se rozešel ve zlém a prokopal si vlastní 40kilometrový kanál, díky kterému se spojil s mořem a stal navzdory vnitrozemské poloze významným přístavem. Rivalita se přenesla i na trávník, snad proto, že si obě města jsou založením velmi podobná. Série násilností, především ze 70. a 80. let, patřila k černým okamžikům fotbalu.  

 

SDÍLET