Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Čech se dostal na stupně vítězů jednoho z nejextrémnějších závodů světa. Trasa má 246 kilometrů

Čech se dostal na stupně vítězů jednoho z nejextrémnějších závodů světa. Trasa má 246 kilometrů

Český vytrvalostní běžec Radek Brunner se v jednom z nejextrémnějších závodů na světě opět dokázal dostat na stupně vítězů. V řeckém závodě Spartathlon, jehož trať z Atén do Sparty měří 246 kilometrů, si v úchvatném finiši doběhl pro druhé místo. A to měl ještě pořádný pech, že letošní závod byl jeden z nejrychlejších v historii – čas, který zaběhnul, by mu totiž loni pohodlně stačil na vítězství. 

Pokud se český vytrvalec sportovního kubu Babice bude zlepšovat tak, jako doposud, bude to příští rok už na vavříny. Loni totiž Brunner na Spartathlonu skončil třetí, letos si o jeden stupínek a 75 minut polepšil. Výjimečný český běžec letos zdolal vzdálenost 246 kilometrů v osmém nejlepším čase historie za 22.48 hodin a nechal za sebou japonského mistra světa v běhu na 24 hodin Ičikawu i polského vicemistra Bialobrezského.

Český běžec ale neměl jednoduchý závod, značnou část vzdálenosti se totiž naháněli se třetím v pořadí Nikolaosem Sideridisem, což však byla úchvatná podívaná pro diváky. „Řecký soupeř mi to nechtěl dát zadarmo a rvali jsme se o každý metr. Dělat si po 235km trháky? Co to jako je?“ smál se po závodě Brunner.

„Tenhle závod byl z říše snů. Ale vypadá to, že se sem budu muset ještě jednou vrátit, abych se pokusil zkompletovat sbírku," tvrdí český běžec na svém profilu na sociálních sítích. „Pod 23 hodin tu běžela jen ultramaratonská elita-Yannis Kouros, Scott Jurek, Ivan Cudin, no a letos Sorokin a nějakej Brunner. Loni jsem doběhl za rozbřesku, letos byla ještě tma jak v pekle. Myslím, že jsem to nepodělal,“ rekapituloval po závodě vytrvalec.

Jako první letos doběhnul suverénní Litevec Aleksandr Sorokin v pátém nejrychlejším čase historie – 22.03, třetí doběhl Nikolaos Sideridis.

Brunner na trati nezávodil jen se vzdáleností a svými soupeři, ale i se svou nemocí. Běhu se totiž český vytrvalec věnuje i přesto, že jej trápí astma a vzácná Bechtěrevova nemoc, která způsobuje bolest v místě křížové kosti a pánve. Bolest je však největší, pokud je člověk v klidu; při fyzické aktivitě se zmírňuje.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744