Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Dana Zátopková slaví 95. narozeniny. „Nemůžu si na nic stěžovat,“ říká vitální legenda

Dana Zátopková slaví 95. narozeniny. „Nemůžu si na nic stěžovat,“ říká vitální legenda

Ačkoli její manžel Emil byl jedním z nejslavnějších atletů historie, Dana Zátopková nežila pouze v jeho stínu. Sama totiž získala zlato a stříbro z olympijských her či dva tituly mistryně Evropy. Po ukončení závodní kariéry působila držitelka posledního světového rekordu hozeného dřevěným oštěpem jako trenérka a funkcionářka. V atletickém i společenském dění se angažuje i po 95. narozeninách, které oslaví 19. září.

Jeden z nejznámějších sportovních párů světa „Ťopci“, o jejichž životě bylo napsáno několik knih i nespočet článků, zazářili především na olympiádě v Helsinkách 1952. Emil ve finské metropoli během osmi dnů vyhrál běh na pět a deset kilometrů i maraton, což dosud nikdo jiný nedokázal. Jen pár minut po manželově triumfu na 5000 metrů Dana díky vydařenému prvnímu pokusu ovládla soutěž oštěpařek.

O osm let později v Římě přidala Zátopková do rodinné sbírky ještě olympijské stříbro, mezitím vybojovala dva tituly mistryně Evropy. Kariéru ukončila v roce 1962, poté pracovala jako trenérka mládeže a posléze i ústřední trenérka vrhačů. Úzce spolupracovala s Mezinárodní atletickou federací, byla též členkou předsednictva Českého klubu olympioniků.

„Celý život jsem věnovala atletice, ať už jako závodnice, trenérka či funkcionářka. Takže si vlastně tu cenu asi zasloužím,“ řekla Zátopková, jež až do 80 trénovala, při přebírání ceny Evropské atletické asociace za pomoc při rozvoji tuzemské „královny sportu“. V roce 1988 obdržela Olympijský řád, o 15 let později převzala státní vyznamenání Medaili Za zásluhy.

Rodačka z Fryštátu (dnes součást Karviné) vyrůstala na Slovácku, kde se závodně věnovala házené. V roce 1949 se dokonce v dresu Slovácké Slavie Uherské Hradiště stala mistryní republiky, to už ale byla podle svých slov zamilována do oštěpu, k němuž se během studií na vysoké škole dostala víceméně náhodou, a také do Zátopka.

S ním se seznámila o rok dříve na závodech ve Zlíně, kde oba vytvořili národní rekordy. Napoprvé mezi nimi jiskra ještě nepřeskočila, sblížil je až moment, kdy odhalili shodu v datu narození. Po návratu z olympiády v Londýně, kde Emil získal zlato a stříbro a Dana ještě pod dívčím jménem Ingrová skončila sedmá, se vzali.

Z běžce s prořídlými vlasy a svéráznými tréninkovými metodami se později stal národní hrdina. Jako voják z povolání byl komunistickým režimem dosazen do několika politických funkcí, po Pražském jaru v roce 1968 byl ale ze všech pozic odvolán a musel se živit i jako dělník. Později své protirežimní postoje odvolal a až do důchodu pracoval v dokumentačním středisku ČSTV. Po převratu byl rehabilitován a vyhlášen domácím atletem i olympionikem století. Zemřel v listopadu 2000 ve věku 78 let.

Ztrátu milovaného „Ťopka“ dokázala paní Dana překonat a přes pokročilý věk zůstala velice vitální a činorodou osobou. Dokázala se zotavit i z loňské zlomeniny krčku stehenní kosti a následné operace. „Měla jsem zajímavý život. Měla jsem hodně práce, úspěchů, takže si nemůžu na nic stěžovat. Naopak. Jsem ráda, že můj život proběhl takovým zajímavým způsobem,“ prohlásila kdysi Zátopková, jež kvůli následkům nemoci v mládí zůstala bezdětná.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1