Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

GALERIE: Před 70 lety vybojovali českoslovenští hokejisté první titul mistrů světa

GALERIE: Před 70 lety vybojovali českoslovenští hokejisté první titul mistrů světa

Radost, zklamání i nadšení před 70 lety postupně prožili fanoušci v Praze či u rozhlasových přijímačů po celé zemi v mrazivých únorových dnech, kdy se na stadionu na Štvanici uskutečnilo první poválečné mistrovství světa v ledním hokeji. Po porážce se Švédy se zdálo, že premiérový titul hráčům se lvíčkem na prsou unikne, avšak díky nečekanému zaváhání Seveřanů a výhře domácích nad USA zachvátila 23. února 1947 Československo zlatá horečka. Z kádru, který se o historický úspěch zasloužil, žije již jen Vladimír Zábrodský.

Původně měl světový šampionát s pořadovým číslem 14 hostit Londýn, avšak když bylo zřejmé, že kvůli neshodám s Mezinárodní ligou ledního hokeje (dnešní IIHF) nepřijede favorizovaná Kanada, podstoupili Britové pořadatelství Praze. Čs. organizátoři po krátkém zvažování nabídku přijali.

Protože vedle absence Kanaďanů dlouho nebyla jistá ani účast celku USA, hrozilo, že se turnaj bude hrát jen jako mistrovství Evropy. Američané ale nakonec dorazili, spolu s nimi vyjelo při slavnostním zahájení na led štvanického nekrytého stadionu dalších sedm mužstev.

Během následujících devíti dnů se střetl každý s každým, nejlépe si podle očekávání vedli Čechoslováci a Švédové. Domácí celek vedený koučem Matějem Bucknou postupně bez problémů zdolal Rumunsko, Rakousko, Polsko, Švýcarsko a Belgii (Rumunům a Belgičanům dokonce nadělil „dvacítku"). O titulu tak měl rozhodnout předposlední duel s rovněž neporaženým Švédskem.

K prasknutí našlapaná Štvanice byla svědkem tuhého boje. K velkému zklamání více než 13.000 přítomných diváků, mezi nimiž byl i prezident Edvard Beneš, pomohla Švédům obleva k vítězství 2:1. Po tomto utkání většina místních deníků prohlásila tým "Tre kronor" za mistry světa, přestože Švédsko mělo před sebou ještě závěrečný zápas.

Seveřané však duel s podceňovanými Rakušany nezvládli. „Staří páni z Vídně" v čele s výtečným brankářem Wurmem udrželi vedení 2:1 až do konce a zajistili si bronzové medaile. Hráči Československa se nečekané příležitosti nezalekli a po jednoznačné výhře 6:1 nad Američany se nakonec přece jen mohli radovat z premiérového titulu mistrů světa.

„Vím, že jsme plakali štěstím, ale žádné velké oslavy nebyly zvykem. Hokej se hrál pro radost, nemysleli jsme na žádné peníze, a tak jsme šli domů za svými rodiči a přítelkyněmi," vzpomínal s odstupem půl století útočník Jaroslav Drobný, pozdější wimbledonský vítěz v tenisu.

Nejvýraznější postavou zlatého týmu byl střední útočník Zábrodský, jenž v sedmi utkáních zaznamenal 29 gólů a stal se suverénně nejlepším střelcem šampionátu. V útoku mu zdatně sekundovali především autoři 14 branek Drobný a Stanislav Konopásek, obraně až do svého zranění ve střetnutí s Belgií šéfoval kapitán František Pácalt. Velkou oporou byl i spolehlivý brankář Bohumil Modrý.

Prakticky stejný kádr vybojoval o rok později na olympiádě ve Svatém Mořici stříbrné medaile, na prvenství na MS ve Stockholmu se v roce 1949 podílelo šest mistrů světa z Prahy. Mezitím však pět hráčů ze zlatého týmu zahynulo při leteckém neštěstí, tragický osud prvních světových šampionů završil vykonstruovaný soudní proces v roce 1950, při němž bylo 11 hokejistů včetně Modrého, Konopáska a Václava Roziňáka odsouzeno k více než 70 letům vězení.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1