Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Hokej ve stínu voleb a obav. Fanzóna v Paříži neexistuje, Češi si ji navzdory puškám udělali sami

360p240p

Paříž si v souvislosti s hokejem vybaví asi málokdo. Mistrovství světa se ve francouzské metropoli naposledy konalo v roce 1951 a místní tým “Modrých” tehdy patřil do béčkové skupiny. Letos si Francouzi zahrají hlavní show, na první pohled to ale ve městě vůbec patrné není. V době, kdy se země rozhoduje mezi dvěma prezidentskými kandidáty, kteří by snad ani nemohli být víc odlišní, a stále ve vzduchu visí otázka bezpečnosti po útoku na policisty před prvním kolem voleb, je hokej na posledním místě.

První skupinky Čechů jsem potkala už na letišti. Jsou oblečení v dresech, šalách, v barvách národního týmu. Měli jste kvůli teroristickým útokům v Paříži před cestou obavy, ptám se otce a syna z Prahy, kteří čekají v Berlíně na přestup. “Nějaká nervozita tam je, ale zase mě to určitě neovlivnilo tak, že bych neletěl,” říká Michal Lukaštík. Zároveň ale připouští, že pokud by se první zápas českého týmu konal v Kolíně nad Rýnem a ne v Paříži, byl by klidnější.

“Tam bych se bál míň asi, i když já se nebojím. To je jenom takový nějaký divný pocit, že se to děje a že se to stát může, hlavně ty letiště. Myslím si, že hala a tohle, to bude všechno v pohodě, někde v centru do nějaké zavřené dlouhé ulice mezi baráky taky nepůjdu.”

 

Češi ve FranciiČeši ve Franciiautor: Radka Zítková

Francie už dopředu avizovala, že bezpečnostní opatření na místě budou nebývale silná. Stejně jako v případě hokejové atmosféry to ale není znát až do momentu, než se bezprostředně přiblížíte hale. Uzavřené jsou jen těsně navazující ulice, zaparkovat v nich můžou jen majitelé rezidenčních karet. Na promenádu barů a restaurací podél stadionu dohlíží hned několik policejních aut, na každém rohu stojí dvojice až trojice strážníků s poloautomatickými puškami. Mezi nimi prochazí skupiny Čechů, který křičí: “My jsme tady doma”, případně začíná skandovat “Kdo neskáče, není Čech.”

“Bál jsem se”, říká mi Zdeněk z Rakovníka, který do Paříže i na mistrovství světa přijel vůbec poprvé. Rozhodl se schválně neletět letadlem, připlatil si za vyšší pojištění. “Překvapilo mě, že policisté ve městě nevěděli, že se nějaký hokej vůbec hraje. Těch policistů mi tu celkově připadá poměrně málo, čekal jsem jich víc,” dodává s tím, že je stále trochu nervózní. “Obavy mám i tady, přímo před stadionem, klidně tady můžou islamisti zaútočit.”

Češi ve FranciiČeši ve Franciiautor: Radka Zítková

Jeho názor je spíše ojedinělý, tak velké obavy většina Čechů nemá. Většinou se spíš obávají, co můžou a nemůžou pronést dovnitř. Žádné tekutiny, jen malé tašky, žádá zavazadla. Stěžují si hlavně na to, že v oblasti není fanzóna, nemají si kde koupit suvenýry jako třeba puky. Organizátoři ji pár dnů před začátkem šampionátu preventivně zrušili. “Měli učinit větší bezpečnostní opatření, ale fanzóna měla být, to český fanoušek očekává.”

Češi se proto rozhodli si udělat svoji vlastní fanzónu. Těsně před zápasem s Kanadou v okolí nebylo téměř vidět jiný než národní dres, slyšet byla jen čeština. “Jinak bychom museli zůstat doma, kdybychom se báli až moc,” říká skupinka z Mikulova.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1