Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

I Sověti měli šílené rallyeové béčko. Závodilo jen doma

I Sověti měli šílené rallyeové béčko. Závodilo jen doma

Moskvič 2141, v západních zemích prodávaný jako Aleko, měl i svou zajímavou soutěžní verzi. Soupeře ve skupině B na světových kolbištích ale nepotrápila.

 

Moskviče si v rallye vydobyly poměrně slušnou pověst, nejen v dálkových maratonech typu Londýn-Sydney, ale i v těch klasických. Moskevský AZLK měl tovární tým, se kterým občas vyrážel i mimo domovinu na podniky mistrovství Evropy a světa. Zapomenutou kapitolou je však ostrý speciál z druhé poloviny 80. let minulého věku, který se mimo SSSR nedostal.

Stasys Brundza, známý litevský soutěžák, stál za mnoha tehdy ještě sovětskými „zbraněmi“ pro rallye. Není tedy divu, že inicioval mimo jiné i stavbu Moskviče 2141 (alias Aleka 141) KR. Postarali se o ni mladí inženýři v UKER (Upravlenije konstruktorskich i eksperimentalnych rabot). Jednalo se o „gran turismo“ s motorem podélně uprostřed a pohonem zadních kol. Formálně vycházelo z onoho Moskviče čtvrté generace, o čemž svědčilo čelní sklo, dveře i hlavní světla. Pětidveřový hatchback s předním pohonem se prodával i v bývalém Československu a měl základ ve francouzské Simce 1307/1308. Změn ale bylo tolik, že si Chrysler, potažmo později PSA nenárokovaly žádné licenční poplatky...

Ve skutečnosti šlo v případě speciálu spíše o siluetu, ze série toho moc nezbylo. Zcela změněná základní koncepce s prostorovým rámem poskytla slušné rozložení hmotnosti, všechna kola byla od sebe vzdálena 1500 mm a hlavně zavěšena nezávisle, vpředu pomocí vzpěr McPherson, vzadu víceprvkově. Za nimi našly své místo kotoučové brzdy. Dovnitř musela být navařena povinná bezpečnostní klec, karoserie dostala panely z polyuretanu a laminátu, všechna skla kromě čelního byla ve skutečnosti také plastová... Nic výjimečného.

Více si přečtěte na webu Auto.cz.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744