Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Na Korejce doléhá drsná kocovina olympijského pořadatelství. O další OH se nikdo nepere

Na Korejce doléhá drsná kocovina olympijského pořadatelství. O další OH se nikdo nepere

Stadionu v kanadském Montrealu, který vyrostl pro účely olympijských her v roce 1976, se přezdívalo "Velká půjčka". Město si totiž kvůli jeho vybudování muselo půjčit 1,6 miliardy dolarů, kterou dokázalo splatit až o 30 let později - v roce 2006. Jižní Koreu nyní s koncem zimní olympiády čeká podobná kocovina. Účet za pořadatelství se vyšplhal na 13 miliard dolarů, což je přibližně roční ekonomický výkon celé Albánie. Zda se peníze vrátí, experti pochybují. Naopak varují, že země bude muset stále platit miliony dolarů za údržbu sportovišť a za odstranění škod.

Bráno podle výkonu ekonomiky, třetina všech zemí světa má hrubý domácí produkt menší, než kolik stála organizace letošních zimních olympijských her. A právě příliš velký účet byl jeden z důvodů, proč byli běžní Korejci k organizaci olympiády spíše skeptičtí. Bylo jim jasné, že takové peníze jdou vynaložit mnohem účelněji.

Olympijské pořadatelství je drahé a jako příklad nemusíme brát pouze jihokorejský Pchjongčchang. Stejnou sumu jako v Koreji utratili pořadatelé olympiády v brazilském Riu, v ruském Soči se cena vrcholné sportovní události dostala dokonce až k 50 miliardám dolarů. To je roční výkon ekonomiky celého Chorvatska.

„Když chce nějaký stát pořádat olympiádu, tak musí zabezpečit asi 35 různých atletických středisek. Dále vybudovat olympijskou vesnici, která spolkne až 3 miliardy dolarů a mediální a produkční středisko, které stojí od 500 milionů dolarů až po miliardu. A pak je tu hlavní stadion, zajištění transportu, prostor pro udělování medailí...,“ říká pro deník Business Insider Andrew Zimbalist, profesor ekonomie na univerzitě Smith College.

Zarytí obhájci pořádání olympijských her se snaží popřít očividné. Zájem o pořadatelství pomalu uvadá a olympiáda se pro města z finančního hlediska stává spíš bolehlavem než čestným privilegiem. Podle statistik mělo zájem o pořádání olympiády v roce 2004 12 měst, pro rok 2020 již jen pět měst a o olympiádu v roce 2022 se ucházela již jen Čína s Kazachstánem. Argument, že se investované peníze vrátí na vstupenkách a televizních právech a města nakonec na vydělají? To už dávno není pravidlem.

Organizátoři korejských her sice tvrdili, že prodali asi 90 procent vstupenek, nicméně při pohledu do hlediště bylo každému jasné, že tato čísla neodpovídají ani vzdáleně. A i s financemi na televizní práva to je o něco složitější, než si lidé myslí. Největší podíl těchto peněz totiž připadne Mezinárodnímu olympijskému výboru. Tomu sice ještě v 90. letech šly do kapsy z těchto financí čtyři procenta, během olympiády v Riu to však již bylo procent 70.

„Myslím, že organizátoři letošních her své peníze zpátky nedostanou,“ odhaduje pro CNN Park Sung-bae, profesor sportovního managementu na Hanyangské univerzitě v Soulu. Varuje, že je naopak třeba počítat s dalšími náklady na údržbu areálů, které paradoxně nejspíše nebude nikdo využívat. Pchjongčchang je totiž chudá odlehlá oblast 50 kilometrů od nejnebezpečnější hranice světa, kde kromě olympijských areálů není moc co jiného dělat. „Vynaložili jsme na ty areály hodně peněz a teď budou prázdné.“

Organizátoři sice počítají s tím, že velký olympijský stadion s 35 tisíci místy rozeberou a přemění jej na velké divadlo. Co však bude s ostatními sportovišti je ve hvězdách. Jasné je jen to, že udržovat je v takovém stavu, jak jsou nyní, bude drahé. Náklady mohou dosáhnout až 9 milionů dolarů ročně, odhaduje Kim Won-young, profesor sportovního managementu z Wichita univerzity.

To, co jednou byly trumfy pořadatelských států, se tak často mění na mementa smutku, jako právě v případě stadionu v kanadském Montrealu. Akce se tam téměř nekonají, stálého nájemce nemá. V poslední době se do povědomí dostal jen kvůli přeměně na dočasné přijímací centrum pro uprchlíky. Ironicky mu ani to dlouho nevydrželo a až na vyhlídkovou věž je znovu nevyužívaný. 

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1