Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Na Rusko s Krejčím a Pastrňákem? O jejich startu se rozhodne před utkáním

Na Rusko s Krejčím a Pastrňákem? O jejich startu se rozhodne před utkáním

Hokejoví útočníci David Krejčí a David Pastrňák hned po dnešním ranním příletu z Bostonu do dějiště mistrovství světa v Kodani absolvovali s českou reprezentací rozbruslení. O jejich startu ve večerním zápase s Ruskem (20:15) se rozhodne před utkáním. Obě posily z týmu Bruins byly dopsány na soupisku českého výběru, kam přibyl i třetí brankář Dominik Hrachovina.

„Co se týče dnešního zápasu, tak rozhodnutí je de facto na nich, podle toho, jak se budou cítit před zápasem. Kdyby byli odpočatí, dobře se vyspali a přišli s tím, že chtějí hrát, tak by určitě v sestavě nastaly nějaké změny, protože jsou to oba rozdíloví hráči. Určitě bychom je zařadili, ale spíš počítáme s tím, že budou hrát až zítra (proti Bělorusku),“ řekl po rozbruslení asistent trenéra Václav Prospal.

Krejčí s Pastrňákem vypadli s Bostonem v neděli po porážce ve 2. kole play off NHL s Tampou Bay 1:4 na zápasy, ve středu definitivně prošli výstupní lékařskou prohlídkou a zamířili do Dánska. Přiletěli z Bostonu s přestupem před Amsterodam ráno v 8:45 a přijeli přímo na týmovou poradu. Po rozbruslení se chystají na oběd a pak dohnat spánkové manko po náročné cestě.

„Nějaká únava je cítit, moc jsme toho v letadle nenaspali a určitě se těším na odpolední šlofíček. Pak uvidíme, musíme to probrat s trenéry. Fakt jsem nespal v letadle ani minutu. Uvidíme, jak se rozhodneme,“ popsal své rozpoložení kanonýr Pastrňák, který startoval na předchozích dvou mistrovstvích světa i na Světovém poháru v roce 2016 v Torontu.

Krejčí oblékne český dres poprvé od olympijských her v Soči v roce 2014. „Bohužel nám to nevyšlo v Bostonu. Myšlenky byly všelijaké, ale já už jsem chtěl přijet posledních pár let a nevyšlo to kvůli zranění, tak jsem moc rád, že to vyšlo. Je to to docela dlouho, co jsem oblékal český dres, takže se moc těším. Uvidíme, jestli to bude dneska nebo zítra,“ doplnil Krejčí.

Na rozbruslení se necítil ideálně. „Vzal jsem si na cestu dokonce prášek na spaní, ale bohužel mi nezabral a vůbec jsem neusnul. Snad usnu odpoledne a hezky se vyspím. Cítím se unavený a doufám, že je to tím letem. Pokud ne, mám tedy co dohánět,“ doplnil Krejčí.

Pastrňák také nechtěl s rozhodnutím předbíhat. „Těžko soudit. To ranní rozbruslení je, abyste se rozcvičili a zahřáli. Přeci jen je zápas něco jiného a uvidíme,“ zopakoval.

Pravé křídlo Pastrňák a centr Krejčí by se měli po zařazení do sestavy posunout do elitní formace. „Jsou to kluci, kteří na těch pozicích hrají ve svém klubu v nejlepší lize na světě. Jsme moc rádi, že nám přijeli pomoct a budou tady, takže je určitě nešoupneme do čtvrté lajny,“ usmál se Prospal.

Kdo je doplní na levém křídle, zatím není jasné. „Teď je o tom bezpředmětné mluvit, dokud nám nedají na sto procent vědět, že půjdou do zápasu. Varianty nějaké jsou, ale se jménem zatím počkáme. Máme na hotelu předzápasovou poradu, takže tam bude jasné, jaká sestava bude,“ doplnil Prospal, podle nějž rozhodnutí o sestavě padne přibližně tři hodiny před utkáním.

Možnostmi k posilám z Bostonu jsou podle Prospala dva typy hráčů. „Buď tam půjde střelec, který dokáže proměnit nahrávky Davida Krejčího. Nebo někdo, kdo jim udělá prostor. Ať už před brankou nebo v rohách, vybojuje jim nějaké kotouče, protože David Pastrňák je taky střelec a David Krejčí to rád rozdává,“ podotkl Prospal.

Soupiska českého týmu se uzavřela a ve středu odletěli domů útočníci Robin Hanzl, Martin Kaut a David Šťastný, kteří se do týmu nedostali. Již dříve z širšího kádru nezbylo místo ani na Filipa Pyrochtu a Davida Musila.

„Je důležité, že každý ví, na čem je. Všichni kluci jsou teď dopsaní. Je to samozřejmě vždycky takové mrzuté a nepříjemné pro kluky, kteří musí odjet domů. Pro některé je to obrovská zkušenost, že se udrželi až to této chvíle přes celý kemp. Pro někoho je to určitě hodně nepříjemná záležitost,“ doplnil Prospal.

Útočník Hanzl už v sezoně vinou zranění přišel o boj o nominaci na únorové olympijské hry v Pchjongčchangu. „Šlo hlavně o jeho zdravotní stav. Nemůžeme si dovolit dopsat na soupisku hráče, který není stoprocentně zdravý, abychom nepřišli o jedno místo, kdyby se potom zase zranil. Jinak měl za sebou Robin výbornou přípravu. Hrál velmi dobře a byl i produktivní,“ dodal Prospal.

 

MS v hokeji 2018 v Dánsku

Program a výsledky Český tým Systém turnaje Kde se hraje Vstupenky Soupisky týmů MS 2019 Čtvrtfinále Play off Tabulky

Mistrovství světa v hokeji se hraje od 4. do 20. května v Dánsku (Kodaň a Herning), čeští hokejisté čekají na medaili už pět let. Ze dvou osmičlenných skupin postupují první čtyři týmy do čtvrtfinále. Finále se odehraje 20. 5. od 20.15 v Kodani.

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1