Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nervy, splněný sen a slzy. „Zní to až neuvěřitelně,“ září bronzová Vítková

Nervy, splněný sen a slzy. „Zní to až neuvěřitelně,“ září bronzová Vítková

Třináctkrát se biatlonistka Veronika Vítková vešla na světových šampionátech a olympiádách v individuálních závodech do elitní desítky. Vysněné osobní medaile se ale dočkala až dnes ve sprintu na hrách v Pchjongčchangu, kde si v mrazu a větru dojela pro bronz.

„Zní to až neuvěřitelně. Byl to můj sen mít svou olympijskou medaili. A je neuvěřitelné, že se to povedlo hned v prvním závodě,“ usmívala se spokojeně a přitakala, že se na vlastní medaili načekala. „Když si vezmu, jak dlouho se pohybuju v biatlonu, tak to bylo hodně dlouhý,“ řekla Vítková, která poprvé startovala na MS před deseti lety.

Fyzicky si medaili na krk pověsí až v neděli při slavnostním vyhlášení. Na stadionu po závodě dostala „jen“ květinu a hobla od týmu a emoce s ní příliš necloumaly. „Moc jich zatím ještě není, asi mi to úplně nedochází. Až budu mít medaili na krku, až ji budu mít u sebe..., ale i tak je to krásné,“ řekla devětadvacetiletá Vítková.

Na olympiádě potvrdila, že od nového roku jezdí výborně. Ve Světovém poháru dojela třikrát třetí, nabrala sebevědomí a je v psychické pohodě. „Od začátku roku jsem se dostala na vlnu a pořád se na ní vezu dál,“ usmívala se.

Pohodu udržela i v závěrečné přípravě v Almaty a přivezla si dobrou náladu také na olympiádu. „Cítila jsem se tady dobře. Jen jeden den byl krizovej, ale co jsme se bavili s trenéry, tak to mělo být. To byla vlastně ta forma,“ řekla Vítková.

Na pohled vypadá křehce, ale v Alpensia Olympic Parku ukázala ve sprintu vnitřní sílu. Závod se jel v mrazivém severáku. „Chvílemi tam byly úplné větrné mlýny, co nás zastavovaly, na střelnici se to taky točilo. Naštěstí jsem dokázala vleže zareagovat na vítr, tam mi to popadalo, škoda jedné rány ve stoje,“ zhodnotila závod.

Na střelnici minula jen jednou, druhou ránu vstoje. V běhu předvedla devátý nejlepší výkon a na stříbrnou Norku Marte Olsbuovou, která startovala před ní, ztratila 1,6 sekundy. V posledním kole se snažila soupeřku nahánět. „Bohužel jsem se nedokázala přiblížit. Už jsem toho v konci měla fakt plné zuby,“ pronesla Vítková.

Jelikož startovala s číslem dvanáct, po dojezdu nevěděla, jestli na stupních vítězů vydrží až do konce. Byla druhá a rychle přijela pozdější vítězka Laura Dahlmeierová z Německa. Vítková se odběhla zahřát do buněk. „Zapnula jsem si mobil,“ prozradila, jak sledovala vývoj. Ohrožovala ji Slovenka Paulína Fialková. „Která byla pár vteřin za námi. Byla jsem taková nervózní, aby z toho nebylo čtvrté místo,“ přiznala obavy.

Fialková ale byla před olympiádou nemocná a postupně v posledním kole fyzicky odpadávala. „Když jsem viděla, že přijela na první mezičas po střelnici, tak jsem začala věřit. Co mi říkali předtím, tak tam nikdo za námi už nejel,“ řekla Vítková.

O pár minut později už mohla slavit. Krátce se telefonicky spojila s přítelem Markem Lejskem, biatlonovým trenérem. „Byl strašně rád. Vypadalo to, že tam jsou i nějaké slzy,“ slyšela na dálku. Doma se spolu prý o biatlonu moc nebaví, pokud zrovna není trénink. „Snažíme se tomu vyhýbat, protože bychom se z toho oba asi zbláznili,“ řekla.

Loni jela z tratí v Koreji při SP do nemocnice, ale v roce 2009 zde při mistrovství světa ještě coby juniorka málem vystoupila na stupně vítězů. Tehdy dojela ve vytrvalostním závodu pátá. „Sahala jsem tenkrát po medaili. Teď jsem se sem po letech vrátila a medaili mám, což je neuvěřitelně krásné,“ řekla Vítková.

Jak radí sportovní příručky, každý závod je třeba brát jako normální, a Vítková se tím v této zimě řídí. {Jdu závod od závodu a vůbec se neupínám, že jsem na olympiádě. Beru to jako každý jiný závod a to si myslím, že mi hodně pomáhá. Nepřipouštím si, že jsem tady na závodech. Jedu si takhle od začátku sezony a vychází to.“

Už v pondělí může ve stíhačce ukázat, že to tak je. Ze třetího místa může útočit na další medaili. „Bude to těžký závod, střelecký, protože tady ta střelnice je hodně nevyzpytatelná a trať je náročná, ale člověk vyjede jeden kopec a pak už jen sjíždíme dolů. Myslím, že se bude rozhodovat na střelnici,“ řekla Vítková.

Věří, že se po dni volna dokáže po vyhlášení a mnoha gratulacích koncentrovat. „Spíš mně může tohle pomoct, že jsem si zajela výsledek hned na začátku, a o to to může být jednodušší,“ řekla Vítková, která ale jinak nemá velkou pozornost v lásce. „Jsem spíš ta, co nepotřebuje být středem pozornosti, jsem ráda v ústranní. Doufám, že se to podaří nějak zkorigovat a nebude na mě vytvářen takový tlak,“ řekla.

Pořadí zemí podle získaných medailí >>>

Kdo z Čechů hraje o další medaile? >>>

Tabulka s kompletním programem ZOH 2018 >>>

Hokejový program na ZOH 2018 >>>

Online hokejové přenosy >>>

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1