Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Oslovovali je princezny a posmívali se jim. Dívčí tým ale dokázal vyhrát chlapeckou ligu

Oslovovali je princezny a posmívali se jim. Dívčí tým ale dokázal vyhrát chlapeckou ligu

Katalánský dívčí fotbalový tým AEM Lleida přepisuje historii nejpopulárnějšího sportu na světě. Jako první ženský oddíl totiž dokázal vyhrát mužskou fotbalovou soutěž. Dívky, které věkem odpovídají české kategorii starších žákyň, prohrály pouze jediné z celkových dvaadvaceti utkání.

Dívky z katalánského týmu AEM Lleida byly dlouhodobě výkonnostně na zcela jiné úrovni než jiné oddíly v dívčí fotbalové soutěži. Vedení klubu tak přišlo s odvážným nápadem – nechalo své fotbalistky zapsat do chlapecké regionální ligy. Trvalo to dva roky a hráčky si připsaly historický úspěch, když nechaly všechny chlapecké týmy za sebou a navíc díky Andree Gomezové, která se trefila osmatřicetkrát, braly titul nejproduktivnější hráčky soutěže.

„Abychom holky popostrčili dále dopředu, cítili jsme, že je potřeba, aby hrály proti klukům, protože vždycky potřebujete silné protivníky, abyste dosáhli skutečného pokroku,“ cituje deník New York Times generálního ředitele klubu Josého Salmeróna. V kategorii do čtrnácti let totiž španělský fotbalový svaz povoluje start týmů se zástupci obou pohlaví ve stejné soutěži.

V začátcích se krok vedení setkával s nechápavými pohledy ze strany některých rodičů. „Někteří rodiče nám říkali, že jsme se zbláznili, když jsme zaregistrovali dívčí tým do chlapecké ligy,“ vzpomíná prezident AEM Lleida Sergio González. „Pokud by to vzalo hodně špatný směr, byli bychom zodpovědní za pokořující výsledky dívek.“

V první sezoně se hráčky Lleidy umístily na dvanáctém místě z osmnácti možných, přechod do chlapeckého fotbalu byl pro některé obtížný. Následně si ale začaly zvykat a ostatní týmy stále častěji přehrávaly. Úspěch, který mnozí nečekali, se ale neobešel bez řady nepříjemných poznámek.

„Mnohem větší problém než pro kluky fotbalisty to představovalo pro jejich rodiče,“ překvapil Salmerón. „Je to zvláštní, ale většina machistických komentářů a urážek přicházela ze strany matek našich soupeřů,“ popisuje generální ředitel.

Odvážný dívčí tým ale musel čelit i nepříjemným narážkám ze strany rozhodčích. Před začátkem jednoho ze zápasů se sudí vyptával trenéra dívek, jestli si náhodou se svými svěřenkyněmi nespletli hřiště. Jindy rozhodčí v průběhu utkání oslovoval mladé fotbalistky „princezny,“ což sportovkyně vytáčelo.

V závěrečném domácím utkání, kdy si hráčky AEM Lleida zajistily vítězství v soutěži po výhře nad rivaly La Noguera, se dostalo dívkám uznání od vedení konkurenčního celku, který jim byl do poslední chvíle vážným protivníkem v boji o titul.

„Když se rozdávají taktické pokyny, vidíte ty holky, jak pozorně poslouchají každé slovo trenéra. Skutečně se pak snaží udělat všechno, co jim kouč řekne,“ povšiml si technický ředitel týmu La Noguera Pere Clarisó. „Je těžké prohrát s holkami. Ale tyhle jsou skutečně moc dobré,“ ocenil své soupeřky hráč poraženého týmu Oriol Marchal.

Nyní chtějí v AEM Lleida využít úspěchu svých svěřenkyň k tomu, aby vybrali peníze, které chtějí použít na zlepšení tréninkového programu. „Ženský fotbal učinil velký pokrok, což je až neuvěřitelné, když vidíte velký rozdíl v přidělování peněz svazem do mužského a ženského fotbalu,“ říká González. V mládežnickém fotbalu jsou podle něj například týmy, kde smějí klubová vozidla využívat jen chlapci a muži, ženy jsou odkázány samy na sebe.

Počáteční obavy rodičů se také podařilo dávno překonat. Ana Maria Bielaová vzpomíná, že měla zkraje o svou dceru Cristinu velký strach, když měla nastoupit proti klukům. „Snažila jsem se to oddalovat, jak to jen bylo možné, protože jsem se bála, že by ji kluci mohli zranit. Dcera mi na to odpověděla, že stejně tak může ona zranit kluky,“ vypráví matka jedné z vítězných fotbalistek.

Díky historickému úspěchu hráček AEM Lleida narostla základna ženských týmů o 25 %, podobný zájem o členství v klubu nepanuje v žádném jiném celku v regionu – v dívčím ani chlapeckém. „Jsou ještě mladé, takže si možná ani neuvědomují, že se jim podařilo něco skutečně neobyčejného,“ dodává Bielaová.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744