Balanc mezi cenzurou a toxickou džunglí: Nechci být arbitr pravdy, říká Jourová a zvažuje, jak zkrotit sítě | info.cz

Články odjinud

Balanc mezi cenzurou a toxickou džunglí: Nechci být arbitr pravdy, říká Jourová a zvažuje, jak zkrotit sítě

Žijeme v době emocí a mezi ty, koho je nutné chránit, patří i demokracie a svoboda slova, říká v rozhovoru pro INFO.CZ eurokomisařka pro transparentnost a hodnoty, místopředsedkyně budoucí Evropské komise Věra Jourová. I v nové roli chce důkladně sledovat počínání sociálních sítí a hledat zlatou cestu mezi bezbřehou volností, která otevírá cestu manipulacím, a přísnými pravidly, jenž se nutně mění v cenzuru internetu. Jourová konstatuje: Nechci být arbitr pravdy, ale nějaká pravidla nutná jsou.

V dřívějších vystoupeních jste zmiňovala, že se v nové Evropské komisi chcete ze své pozice věnovat i svobodě tisku. 30 let po sametové revoluci se Česko propadlo o několik příček v žebříčku sestavovaném Reportéry bez hranic a podobný trend se týká i dalších středoevropských zemí. Co hodláte dělat?

Já se budu zaměřovat na země, které mi podle aktuálně zpracovaných dat vyjdou jako problémové. Na jaře budeme mít nový monitoring, do té doby si budu mapovat situaci sama stát od státu. Samozřejmě se budu dívat do svého regionu, ale i jinam. Určitě nejsem z těch, kteří si vyberou takového fackovacího panáka a jdou po něm.

Chci rozumět situaci v celé Evropě a jsem zvědavá, co nám nová data, která se týkají právních podmínek, ochrany nezávislé žurnalistiky, politických zásahů, ekonomické koncentrace médií a inkluze, řeknou. Z výsledků v roce 2017 jsme viděli, že ani jeden stát není úplně za hvězdu v transparentnosti. Byly tam státy, kde jsme zaznamenali střední rizika zejména ohledně ekonomické koncentrace médií, to byl případ Maďarska. Na základě toho výzkumu budu v kontaktu s národními parlamenty a s vládami. Mé kompetence jsou co se týče médií velmi omezené, ale použiji i svou možná neformální autoritu k tomu, aby upozorňovala na to, že pokud si zabijeme nezávislou žurnalistiku, zabijeme kus naší demokracie. 

Pokud se posuneme k digitálním platformám, jak vnímáte zprávu, že Facebook vystavil politikům v podstatě bianco šek na to, že u něj mohou nakupovat i lživou politickou reklamu?

Pro mě je překvapivé, jak se platformy sociálních sítí liší ve svém postoji vůči politickým reklamám. Máme tady prohlášení Facebooku, naopak máme prohlášení Twitteru, že vůbec politické reklamy nepřipustí. Já to beru tak, že tyto platformy poskytují svým uživatelům nějaký privátní prostor, kde zkrátka funguje editoriální politika vlastníka této platformy. Tak to zkrátka je.

Jiná věc je to, že platformy takovým přístupem budou do značné míry ovlivňovat veřejné mínění, možná i výsledek voleb. Já se zaměřuji na to, zda bychom my v Evropské komisi měli přijít s pravidly minimálních standardů, které budou ze zákona dané a které tyto platformy nebudou moci ani v rámci jejich editoriální svobody překročit. A taková pravidla zatím nejsou.

Zvažujete jejich zavedení?

Před evropskými volbami (které se konaly v květnu 2019, pozn. redakce) jsem měla svolané všechny členské země a lidi, kteří za organizaci voleb zodpovídali, a ptala se jich, jak ve svých zákonech reflektovali to, že se stále více politické reklamy přesouvá do online prostoru. V polovině zemí se to vůbec neřešilo; billboardy a tištěná reklama byly přeregulované, online svět byl ale totální džungle. Proto jsem doporučila, aby tyto země udělaly změny v legislativě, aby se zvýšily transparentnost zadavatele a toho, kdo politickou reklamu platí. Já to ze své pozice udělat nemůžu, kompetenci na to vůči volbám ve členských zemích nemám. Mám ji ale vůči evropským volbám a tam se budu dívat velmi seriózně na to, zda nějaká takováto pravidla zavádíme do naší legislativy.

U Facebooku ale vidím jiný problém, je tam poměrně úzká linka mezi placenou politickou reklamou a zbytkem politické debaty, která se na této sociální síti vyskytuje a kterou sice nikdo jako cílenou politickou kampaň neplatí, ale která má stále velmi výrazný vliv. A v této oblasti nechci, aby Facebook tuto debatu nějakým způsobem moderoval, aby do toho vstupoval například tím, že arbitrálně řekne, že jistá oblast je politicky nekorektní a že musí ze sítě pryč. 

Nechte mě se ještě jednou se vrátit k původní otázce: nepřijde vám stav, kdy si politici mohou na největší sociální síti světa zadávat před volbami očividně lživé reklamy, jako toxický?

Ano, přijde. A také je to vysoce nemorální. Ale není to nelegální. A to neberte z mé strany jako nihilismus nebo relativismus. Já s tím chci zacházet velmi opatrně, abychom v dobré víře tím, že poručíme Facebooku, aby dělal kontrolu pravdivosti, nevytvořili mnohem větší monstrum. Nyní jsme jako politici v situaci, kdy se k regulování pravdy stavíme velmi opatrně. A jsme velmi zdrženliví, abychom nepřinesli nějakou formu cenzury. Na druhou stranu ale chceme zavřít oči, případně dát požehnání, aby to za nás dělal Facebook? Kdo vlastně bude ten arbitr pravdy? Já to být nechci.

Pochopitelně sledujeme vyhrocenou debatu ńa toto téma ve Spojených státech, kde Demokraté říkají „pojďme to regulovat a pojďme ten web čistit pro dobro lidstva“, republikáni kontrují „nesahat, protože svoboda slova“. Já si myslím, že to nakonec nemůže vyústit nijak jinak, než že se jako EK dohodneme se Spojenými státy na nějakých možná velmi srovnatelných pravidlech.

Budete tedy s USA v této oblasti koordinovat další postup.

My to děláme už teď. Když jsem původně přišla s konceptem boje proti nenávisti na internetu, měla jsem několik velmi živých debat s našimi partnery v USA, zejména s tamním ministrem spravedlnosti Jeffem Sessionsem o tom, že USA velmi silně akcentují první dodatek ústavy, svobodu tisku, vyznání a projevu. Já tuto debatu vedu už čtvrtý rok a je mi stále více zřejmé, že se diskuse i v Kongresu dostává nikoli do pozice, co uděláme s nelegálním obsahem, ale co uděláme se škodlivým obsahem.

Ro Khanna, kongresman Demokratů, aktuálně navrhoval vznik nové agentury, která by to měla na starosti…

To mě nepřekvapuje, vím, že tímto směrem ta debata směřuje. Já říkám, že máme tři cesty. Buď je to čínská cesta a tudy jít opravdu nechceme, nebo je to vytvoření digitální policie, cenzorského úřadu, a to také nechci. Pak je zde poslední cesta, na které přitlačíme platformy k větší odpovědnosti, já ale nechci jít tak daleko, že by se ta cenzura přesunula na ně. Musí zafungovat jiné mechanismy, fact-checking, odpor vůči lžím v části společnosti…

Zatím to nevypadá, že by se většinová společnost tímto směrem ubírala.

Je pravda, že žijeme v éře emocí a fakta často lidi moc nezajímají.

Jak tedy bude vypadat vaše hlavní agenda pro začátek druhého mandátu v křesle evropské komisařky? Na co se chcete zaměřit nejdříve?

Na rozumný a vyvážený přístup k věcem, o kterých jsme nyní hovořili – na artikulaci rozumných pravidel pro digitální svět a pro svět umělé inteligence, který nezabije inovace, svobodu slova a bude chránit ty, kteří chráněni být mají. Mezi tyto chráněnce patří i demokracie a svoboda slova.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud