Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Barrandov jako dezinformační TV? Je neobjektivní, tvrdí právník, ČT ve sporech může uspět

Barrandov jako dezinformační TV? Je neobjektivní, tvrdí právník, ČT ve sporech může uspět

Lze TV Barrandov spojovat s ryze dezinformačními médii? Podle odborníka na mediální právo Aleše Rozehnala není takové škatulkování efektivní. Mnohé však podle něj naznačuje, že vysílání televize je neobjektivní a nevyvážené. Na dezinformace ve vysílání Barrandova se ptali diváci v rámci konference o problému falešných zpráv, již minulý týden hostila Právnická fakulta Univerzity Karlovy, a které se Rozehnal také zúčastnil.

„Pokud Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) dospěje k závěru, že vysílání je neobjektivní a nevyvážené, čemuž mnohé naznačuje, měla udělit přiměřeně tvrdou sankci, byť nikoli likvidační. Pokud RRTV dospěje k tomu, že byl porušen zákon, měla by dostatečně razantně dát najevo, že byly překročeny mantinely, jejichž nerespektování nebude tolerovat,“ domnívá se v rozhovoru s INFO.CZ právník Aleš Rozehnal.

Zároveň tvrdí, že není škodlivé, pokud má médium vyhraněnou editoriální politiku. Problém podle něj nastává, když je součástí této politiky produkce nepravdivých zpráv, které ničí důvěru v základy demokracie.

ČT má šanci uspět

Na nepravdy ve vysílání TV Barrandov si stěžovala například Česká televize, jejíž hospodaření je častým tématem pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa, kde o něm zazněla řada prokazatelných nepravd, aniž by byl dotčené straně dán prostor pro reakci nebo zazněl oponentní názor. Veřejnoprávní instituce sama pravidelně uváděla výroky majitele Barrandova a moderátora pořadu (A zároveň jeho jediného aktéra) na pravou míru. Využívala k tomu svůj twitterový účet a vydala také publikaci věnovanou ověřování faktů. V ní uvedla, že Soukup devatenáctkrát použil zavádějící a manipulativní tvrzení a osmnáctkrát nemluvil pravdu.

ČT následně prohlásila, že další útoky už bude řešit žalobou. Podle zjištění Hospodářských novin se na soud skutečně hodlá obrátit. „Asi si hodlají stěžovat na to, že v pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa nezaznělo jejich vyjádření. Ten pořad nějaké vyjadřování se k faktům nepřipouští a žádný nárok na to nemají,“ komentoval to pro list Soukup, čímž se mimoděk vymezil proti základům žurnalistiky.

Podle Rozehnala může ČT ve sporu uspět. „Bude se týkat hranic, kde končí meze ospravedlnitelné kritiky České televize, jejíž postavení se blíží postavení orgánu veřejné moci. Z tohoto důvodu musí být ČT připravena na vyšší míru kriticismu než jiná média. Problém také bude, že ačkoli byla vyjádření, která zazněla v TV Barrandov, velmi negativní, byla zároveň obsahově velmi chudá, a tudíž bude komplikované posuzovat pravdivost těchto někdy až nesmyslně působících tvrzení. Přesto se domnívám, že žaloby šanci mají,“ praví advokát, který minulý týden promluvil na konferenci věnované falešným zprávám, kterou hostila Právnická fakulta Univerzity Karlovy.

Také během ní přišel od publika dotaz na Barrandov. Mířil na spojování televize s dezinformačními médii typu Aeronet, která anonymně šíří konspirační teorie a proruskou propagandu. Toto připodobnění však není příliš časté, spíše se objevují srovnání s americkou stanici Fox News, jež ve vysílání propaguje konzervativní vidění světa a útočí na názorové oponenty.

Rozehnal navíc upozorňuje, že škatulkování a označování médií za dezinformační nepovažuje za efektivní. „Vytváření černých listin médií by mohlo vést k tomu, že na tom správném seznamu by se ocitly pouze zdroje informací schválené většinou nebo dokonce vládou,“ praví.

Na řadě je RRTV

Situaci kolem Barrandova má nyní v rukou RRTV. Rada zahájila s Barrandovem řadu správních řízení kvůli porušování podmínek vysílání. Kromě Kauz vyvolávají nevoli i politické debaty Aréna a Duel Jaromíra Soukupa. Diváci v jejich případě poukazují na zvýhodňování hnutí SPD a předsedy hnutí Tomia Okamury. Ten je zdaleka nejčastějším hostem pořadu. Zároveň je veřejně zřejmá jeho spřízněnost s majitelem televize Soukupem přinejmenším skrze okruh příznivců prezidenta Miloše Zemana, v němž se oba muži pohybují. Zcela viditelné to bylo například při finále prezidentské volby, kdy trávili čas v kruhu nejbližších přátel prezidenta.

Okamurovou účastí ve vysílání se zabývala i RRTV. Dospěla však k závěru, že protežování bylo pouze optickým dojmem. „Zatímco ostatní strany vysílaly různé zástupce, SPD reprezentoval pouze Tomio Okamura,“ prohlásil předseda Rady Ivan Krejčí.

„Rada pro rozhlasové a televizní vysílání odložila již několik stížností, které poukazovaly na to, že by televize Barrandov v předvolební kampani zvýhodňovala nějakou stranu či kandidáta,“ dodala k tomu v prosinci tisková mluvčí Barrandova Marie Opálková.

Od té doby ale Rada posuzovala další prohřešky televize. V únoru například zahájila správní řízení kvůli zvýhodňování prezidenta Miloše Zemana v době předvolební kampaně. Televize podle ní v pořadu Aréna nedala prostor argumentům, které podporovaly Zemanova neúspěšného protikandidáta Jiřího Drahoše. Rada se zároveň hodlá ve správním řízení zabývat také zmíněnou kritikou České televize.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4503, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4390, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);