Už je to vlastně hrozně dávno: Když se loni na jaře provalila další část babišovského seriálu „nikdy nebudu zasahovat do práce redaktorů v Mafře, a zejména redaktora Přibila“, vypadalo to, že česká média budou dlouho těžko hledat větší skandál. Byl to omyl stejně jako celá řada očekávání, jejichž destrukcí nás ničí současná politika a doba post-faktická obecně.
I v roce 2018 se hlavní spor kolem médií vedl o otázky etiky a důvěryhodnosti. Výzkum, který provedl Institut Reuters pro studium žurnalistiky ve 40 zemích, ukázal, že Češi svým médiím nevěří. Podle v červnu zveřejněných čísel má důvěru v média v Česku jen 31 % lidí, hůř už jsou na tom jen v Malajsii, Řecku, Maďarsku a Koreji. O více než šedesátiprocentní důvěře, jaké se těší třeba ve Finsku nebo v Portugalsku, se českým médiím může jen zdát.
Za této situace, řekněme vnějškové, navíc média řeší i své vlastní problémy. Pokud bychom měli zmínit hlavní, určující, je to podfinancování celého sektoru a s tím související jevy: najímání nekvalifikovaného personálu nebo nedostatek peněz na kvalitní investigativu a vlastní zprávy obecně. Což v konečném důsledku zase vede jen ke zvýšení nedůvěry a odlivu čtenářů.
