Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Čím více média píší o terorismu, tím častěji se útoky dějí, zjistila rozsáhlá studie

Čím více média píší o terorismu, tím častěji se útoky dějí, zjistila rozsáhlá studie

Pero je skutečně mocnější meče, zjistila nová studie. Z ní totiž vyplývá, že čím intenzivněji novináři popisují teroristický útok, tím více inspirují jeho potenciální napodobovatele. To ve finále vede k více teroristickým útokům, uvozuje Michael Jetter, ekonom a autor studie. Ten tvrdí, že pokud média týden nereferují o žádném teroristickém činu, tak po následujících sedm dní je riziko takového aktu nižší, než normálně.

Jetter se rozhodnul analyzovat skutečně velký vzorek dat. Ke svým závěrům přišel poté, co prozkoumal 61 tisíc teroristických útoků, které se odehrály mezi lety 1970 a 2012 ve dvou stovkách zemí, následně Jetter analyzoval jejich mediální pokrytí a došel k nečekanému závěru. Podle vědce totiž existuje významná korelace mezi teroristickým útokem a intenzitou, se kterou se o nich píše v novinách – a to do té míry, že každá nová zpráva o útoku zvýší pravděpodobnost nového útoku 1,4násobně.

„Je to vidět během dní, kdy se noviny zabývají například hurikány a nikoliv Al-Káidou. Vždy v dalším týdnu je méně teroristických útoků,“ tvrdí autor studie.

Podle Jettera může jít o jev, který je známý již desítky let - takzvaný Wertherův efekt. Když se totiž v Goetheho románu Utrpení mladého Werthera hlavní protagonista z nešťastné lásky zabije, netuší, že inspiruje mnoho svých následovníků z reálného prostředí. Všímá si toho až v roce 1970 sociolog David Phillips, který zformuloval hypotézu, podle níž čím více se o sebevraždách píše, tím více lidí se rozhodne vzít si následně dobrovolně život. 

„Wertherův efekt popisuje jev, kdy počet sebevražd v populaci roste ve chvíli, kdy média senzacechtivě popisují nějaký dobrovolný skon,“ říká Benedikt Till, psycholog na vídeňské univerzitě. Podle Tolla je takový trend zejména patrný, když je sebevražda v novinách dopodrobna popsaná či pokud jsou zveřejněné motivy zesnulého. 

„Musíme o teroristických útocích psát méně, a poté jich také méně uvidíme,“ vyvozuje Jetter, podle něhož je klíčem k bezpečnějšímu světu okolo nás i to, pokud bude ve článcích o teroristických útocích méně fotografií, obrázků, textu i emotivního jazyka.

Autor studie pro server Deutsche Welle však dodává, že celý fenomén může mít i jiné vysvětlení. „Teroristé si mohou své útoky plánovat tak, že si počkají na zájem medií a poté provedou další útoky,“ přemýšlí Jetter.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1