Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Exkluzivně: Dominance Googlu brzdí pokrok, varuje vlivná eurokomisařka

Exkluzivně: Dominance Googlu brzdí pokrok, varuje vlivná eurokomisařka

Rozmáhající se nadnárodní korporace, jako je Google nebo Facebook, mohou pro evropský trh představovat riziko. Snaha udržet si dominantní postavení a omezování přirozené soutěže může v konečném důsledku způsobit to, že se výrazně zbrzdí technologický pokrok a udusí to malé začínající inovativní firmy. V rozhovoru pro redakci INFO.CZ a další vybraná česká média o tom v Bruselu hovořila evropská komisařka Margrethe Vestager, která se proslavila tím, že vytáhla do boje proti silným koncernům v čele se zmiňovaným Googlem nebo Applem či Ikeou. Jak se proti technologickým gigantům dá postupovat? Co může a nemůže udělat EU? A jak se komisařka staví k šíření falešných zpráv (fake news) přes sociální sítě? I o tom byl rozhovor.

Britský The Economist si ve svém posledním vydání všímá rostoucí síly nadnárodních technologických gigantů, jako je například Google, Facebook či Amazon. „Spotřebitelé utrpí tím, že technologický průmysl se nebude rozvíjet. Méně peněz půjde to start-upů, většinu dobrých nápadů skoupí titáni a ať tak či onak, profitovat z toho budou opět giganti.“ Máte podobné obavy? Co se s tím dá dělat?

Je to přesný popis toho, čeho jsme se obávali už při prvním vyšetřování Google za to, že zvýhodňoval svůj vlastní srovnávač cen (Evropská komise udělila společnosti pokutu ve výši 2,42 miliard eur za zneužívání dominantního postavení na trhu EU; pozn. red.). Myslíme si, že si uvědomili, že jejich vlastní produkt nebyl dostatečně dobrý. Efekt takového chování, které považujeme za nelegální, ohrozil další inovace. Proč byste inovovali a investovali své zdroje, když vás zákazník nenajde? Uvědomte si, že ve většině evropských zemí má Google dominantní postavení na trhu, které někde dosahuje i 95 %.

Je velmi důležité, že je tu otevřený trh, který zaručuje, že i když máte dominantní postavení a soutěž je oslabena, pořád tu existuje konkurence. Je to dobré zvlášť v momentě, kdy tu jsou evropské startupy, prostředí se tak vyvíjí. To je změna, která se udála během posledních deset let. Objevili jsme spoustu schopných lidí, řadu dobrých podnikatelů a startupů. A oni potřebují soutěž, aby mohly získávat zákazníky. Takže ano, tyto obavy, které zmiňujete, jsou určitě rizikem.

V EU je 28 různých právních prostředí a některé společnosti, jako je třeba švédský Spotify, začaly působit v USA, aby mohly dále růst. Je prostředí v EU vůbec připraveno na to, aby tady mohly působit podobné slibně se rozvíjející startupy?

Řekla bych k tomu dvě poznámky. Kromě regulace to souvisí také s kapitálem. V USA mají už dlouhou dobu poměrně fungující systém, v němž se potkává kapitál, podnikatelé a inovátoři. Je to dynamičtější, než jak jsme zvyklí z Evropy. Kolegové v Komisi se snaží vymyslet, jak to změnit.

Kdo je Margrethe Vestager?
Margrethe Vestager je dánská politička a současná evropská komisařka pro hospodářskou soutěž EU. V minulosti působila jako ministryně pro církevní záležitosti a později jako vicepremiérka a ministryně vnitra a hospodářství ve vládě Helle Thorning-Schmidtové. Proslavila se tažením proto gigantickým nadnárodním firmám v čele s Googlem, Applem, Ikeou nebo Starbucks. Stala se přímou inspirací pro postavu fiktivní předsedkyně vlády Birgitte Nyborgové v temném severském seriálu Vláda (Borgen), který se vysílal ve třech sériích v letech 2010 až 2013

V Evropě je běžné, že pokud firma potřebuje kapitál, tak jde do banky. Tím se ale vytváří další dluhy. Někdy by proto dávalo větší smysl prodat třeba 5 % společnosti, a získat tak kapitál a tím pádem potřebné inovátory a inženýry, kteří budou vyvíjet aplikace a programy. V Evropě se to už ale naštěstí také začíná měnit.

Druhá poznámka souvisí s 28 přístupy k možné regulaci. Jedním z velkých přínosů nových pravidel pro ochranu osobních dat (GDPR), které začnou v Evropě platit v květnu, není nastavení samo o sobě, ale to, že jsou tato pravidla sjednocená. Společnostem to usnadní život, protože budou přesně vědět, co mohou a co ne a hlavně, že to všude v EU bude platit stejně.

Ve světle toho, o čem se bavíme v souvislosti se sílicími společnostmi typu Google, nemyslíte, že nyní nastal vhodný čas k tomu, aby se reformovala celá hospodářská politika EU?

Jsou tu dva rozměry. Chování mnohých firem je zastaralé. Máte jako firma dominantní postavení na trhu a chcete si ho udržet i nadále, protože to je pohodlné a nechce se vám s nikým soupeřit. Je to něco, co jsme vídali i dříve. Není to tedy žádná novinka. Ke změně perspektivy může dojít, pokud si uvědomíme, že technologičtí giganti jsou zároveň společnosti, které vydělávají na reklamě. Musíme proto neustále pracovat na zlepšování našich nástrojů. Stále více se zabýváme analýzou dat, které jsme získali. Často se v jednom případě jedná o dva až tři tisíce dokumentů, které musíme projit, a to vyžaduje dokonalejší IT nástroje. Když jsme vyšetřovali Google, museli jsme projít 5,2 terabyte dat. Tohle považuji za největší výzvu dneška.

Pokud zahájíme vyšetřování, máte právo nahlížet do jeho průběhu. To musí být také dobře zorganizováno. Nemůžeme předat jen štos dokumentů, musí to mít nějaký řád. Musí to být dobře připraveno, aby to bylo rychlé. Na tom trávíme opravdu hodně času a utrácíme za to velké množství našich zdrojů. Rychlost je podstatná, protože trhy se mění mnohem rychleji než v minulosti.

V Evropské komisi se tím přímo nezabýváte, ale jaký je váš postoj k tomu, že se přes nová média, jako je třeba sociální síť Facebook, mohou šířit fake news? Jejich dopad na smýšlení veřejnosti je neuvěřitelný a může klidně ovlivnit výsledky voleb. Jak se daří s těmito médii spolupracovat? Nemyslíte si, že vhodnou cestu představuje podobná legislativa, kterou průkopnicky přijalo Německo?

Loňský rok představoval obrovský budíček. Kolegové proto vytvořili pracovní skupinu, která má 14 členů pocházejících z různých členských států. Jsou to lidé se zkušenostmi ze soukromého sektoru a akademické sféry. Jsou mezi nimi mladí lidé nebo třeba vydavatelé. Jejich úkolem je zmapovat celý problém a přijít s doporučením, co by se mělo udělat. Může se jednat o systematické změny, a lze proto uvažovat také o regulaci. Podotýkám ale, že jejich odpovědi zatím nemáme.

Dále to může být jen o lidech, tedy o tom, jak já jako uživatel sociálních médií budu přistupovat ke zprávám a informacím.

Skupina musí pracovat velmi rychle, myslím, že se závěrečnou zprávou mají přijít v březnu. Považuji to za výborný způsob práce, protože to není jen o Komisi. Určitě to ale nemůžeme nechat jen tak a musíme si na to dávat obrovský pozor.

Jak se díváte na problém související s tím, že společnosti, jako je Google nebo Facebook, přebírají obsah médií, aniž by za to platily vydavatelům? Navíc platí, že odvádějí jen zlomky daní, které by ve skutečnosti měly platit.

Ano, právě proto nyní na stole leží otázka zdanění. Kolega v Komisi Pierre Moscovici s námi spolupracuje a řešíme, jak zdanit digitální společnosti.

Za další bych k tomu chtěla říct, že pro vydavatele zůstává i nadále výzvou, jak přijít s nějakým novým funkčním byznys modelem, který by zvládl podporovat nezávislou žurnalistiku. Takovou novinařinu potřebujeme a není to zadarmo. Vydavatelé to budou muset vyřešit. Dobrou zprávou je, že je tu rostoucí počet lidí, kteří jsou ochotni si noviny předplatit. To je moc dobře.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1