Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Facebook se proměnil v médium, nemá v sobě ale nic z novinářské etiky, říká expert

Facebook se proměnil v médium, nemá v sobě ale nic z novinářské etiky, říká expert

Začínal jako programátor, v šestnácti letech vytvořil Josef Holý první počítačovou hru. Od té doby nabíral zkušenosti jak ve start-upech, tak i v korporátním prostředí; nyní pracuje v pražském IT centru farmaceutické společnosti MSD. Posledních několik let se aktivně věnuje digitální etice a umělé inteligenci. 

Tvrdíte, že dochází k demokratizaci umělé inteligence.

Ano, dochází. Dokonce nutně musí, malé firmy s velkými vizemi mají nyní k této technologii přístup a její využití je pro ně nutností ve chvíli, kdy chtějí skutečně globálně prorazit. Bohužel ruku v ruce s tím jde často etika stranou. Jen vzpomeňte, když pozvali do Kongresu šéfa Facebooku Marka Zuckerberga, aby jim vysvětlil, jak je možné, že se na jeho síti manipulovaly volby a prodávaly data, tak on vůbec nevěděl, co jim na to má říct. A to je problém.

Spousta kongresmanů tehdy měla problém i se samotným zařazením Facebooku.

Ano, to je pravda. Podle mě je Facebook softwarový systém, který dělá strojem řízená rozhodnutí. Dá se na něj dívat i jako na inteligentního agenta, který si bere signály od lidí a pak jim doporučuje obsah na míru. Problém ale je, že tento „agent“ nemá naimplementovaná téměř žádná etická pravidla. Facebook je totiž také hlavně médium – i novináři sami přiznávají, jak tato aplikace změnila jejich prostředí – ale nemá v sobě nic z novinářské etiky.

Co mu podle vás v oblasti etiky chybí? Kde je jeho hlavní deficit?

Především v absenci reputačního systému. Jakákoliv platforma, která se snaží o kvalitu uživatelského obsahu – Youtube, Ebay, Uber, Amazon či Tinder – má nějaký reputační systém, který tu platformu kvalitativně čistí. Na Facebooku je největší problém to, že kdybych napsal článek o ekonomii s dobrým titulkem a obsahem, budu mít daleko vyšší reach, tedy reputaci, než například laureát Nobelovy ceny za ekonomii.

Na Facebooku je největší problém to, že kdybych napsal článek o ekonomii s dobrým titulkem a obsahem, budu mít daleko vyšší reach, tedy reputaci, než například laureát Nobelovy ceny za ekonomii.

Myslíte, že tento problém je stále aktuálnější?

Dokud jsme na Facebooku zveřejňovali jen fotky a zážitky, tak to bylo v pořádku. Bohužel od okamžiku, kdy tam začaly integrovat fast stories a řekly, že budou distribuovat obsah, tak se z Facebooku stalo regulérní médium a z nás všech najednou byli redaktoři. Ovšem nechtěně, vždyť nám chybí veškerá novinářská pravidla a etika.

A podle vás třeba nějaký reputační systém zavést.

Ano. Logická otázka ovšem je, kdo by ten systém spravoval a kdo by určoval, co je dobrá reputace a co není. Myslím, že by se to dalo vyřešit decentralizovanou formou kryptotokenů, které by byly postavené na blockchainové technologii. Podobně, jako si budují reputaci novináři v redakcích, tak by si ji budovali i uživatelé na sociální síti pomocí decentralizované technologie.

Jak by to konkrétně fungovalo?

Pokud bych na Facebooku napsal nějaký nesmysl, tak by se mi snížil digitální kredit, který je spojený s reputací. Protože když už napíšu nějaký příspěvek, tak bych měl něco dát všanc, aby mě to motivovalo tvořit kvalitní obsah. Aby to zabránilo hypotetickým případům, kdy bych já, který třeba nechovám křečky, napsal článek o chovu křečků a na jeho základě doma lidem pochcípalo několik zvířat. Reputace jednotlivých lidí a organizací by pak měla být zohledněna v algoritmech třídění a doporučování obsahu, což teď není.

Co kdyby obsah reguloval stát?

To by byl problém. Stejně tak, jako byl problém, když Twitter nedávno zakázal ruské weby distribuující falešné zprávy. Já osobně jsem třeba tento konkrétní případ přivítal, ale to neznamená, že se jedná o koncepční řešení. Když bude jakákoliv centralizovaná entita rozhodovat, co je a co není dobře, nastane cenzura. Proto si myslím, že hlavní výzvou je propojit IT a humanitní profese, které by přinášely svůj pohled.

Když bude jakákoliv centralizovaná entita rozhodovat, co je a co není dobře, nastane cenzura.

Politici často říkají, že z humanitních škol lezou nepoužitelní lidé.

Naopak. Jen ať lidé humanitní obory studují, ale je třeba je začít propojovat se světem IT, protože budou v tomto odvětví hrát velkou úlohu. Je potřeba, aby někdo, kdo například studoval totalitní režimy a má na to doktorát, svou znalost zanášel do těchto systémů, aby pomáhal tvořit veřejný diskurz. Myslím si, že pokud má jednou vzniknout skutečná umělá inteligence, tak že by ji měli stavět lidé s humanitním, nikoliv technickým vzděláním. Umělá inteligence by v podstatě měla být humanitní obor.

Vývojáři softwaru jsou dopaminoví dealeři

Tvrdíte, že vývojáři aplikací tvoří podobnou závislost jako výrobci cigaret.

Je to to pochopitelně míněno v nadsázce. Na druhé straně je ale pravda, že jako jsou výrobci cigaret nikotinoví dealeři, tak vývojáři mobilních aplikací jsou dealeři dopaminu. Některé firmy dokonce již dříve přiznaly, že řada designových rozhodnutí byla dělána tak, aby se lidé stali na jejich aplikacích závislými.

Kolik aplikací je podle vás stvořeno tak, abychom si na nich vytvořili závislost?

Vlastně všechny aplikace, které za sebou mají buďto přímý reklamní model, který se zákazníka snaží udržet, i všechny ty, které se snaží oportunisticky sbírat data. A samozřejmě všechny hry jako takové.

Měl bych se bát toho, co říkáte, pokud jsem průměrný uživatel těchto aplikací? Facebooku, Candy Crushe...

Asi bych se toho nebál, myslím, že pozitiva pořád převyšují nad negativy. Podstatné je, abychom na výrobce tlačili, aby svou technologii nezneužívali. Některé společnosti, například Apple či Google již nyní implementují základní ochranu, aby nám technologie nepoškozovala mozek.

Pokud má jednou vzniknout skutečná umělá inteligence, měli by ji stavět lidé s humanitním, nikoliv technickým vzděláním. Umělá inteligence by v podstatě měla být humanitní obor.

Naprosto zásadní je vytváření závislosti na technologiích pro děti. Používal jste metaforu, že stejně jako nepostavíme před malé dítě panáka vodky, nepostavíme před něj ani tablet.

Zde záleží na věku. V mladším školním věku je třeba mít u dětí nad jejich přístupem k technologiím kontrolu. Hrozí, že si díky uvolňovanému dopaminu – neurotransmiteru zodpovědnému za pocit odměny – vytvoří závislost. Je to podobné, jako například s cukrem, který tomu dítěti také dává pocit štěstí. A pokud se vám ten přístup kontrolovat povede, tak už tu jsou různé teorie, že dítě bude mít nižší inklinace k například drogovým závislostem, až dospěje.

Zmiňoval jste i otázku takzvaného „okamžitého uspokojení.“

Ano, to je přesně to, čeho se dětem na sociálních sítích a v aplikacích dostává. K tomu, aby se jim aplikace rozehrála všemi barvami, se jim stačí dotknout obrazovky, aby viděli nové fotky, stačí jim zascrollovat na Facebooku news feedem. To je velký rozdíl oproti tomu, kdy – když si chtěli z lega nebo jiné stavebnice něco postavit, tak tomu museli věnovat čas, kreativitu a energii.

Je podle vás možné vyvíjet etické aplikace, které ale budou zároveň komerčně úspěšné? Nestojí tyto dva aspekty proti sobě?

Když to vezmu opět na příkladu Facebooku: Dokud to byla platforma na fotky z dovolené, tak byl fakt, že to běží na nějaké marketingové platformě, v pořádku. Navíc už tam nějaká etika byla aplikovaná – například detekce násilí či pornografie. Ale ve chvíli, kdy se ten účel využití změnil na médium a oni už systémem etické kontroly nereagovali, tak to byl problém. Obecně si myslím, že to dělat jde, ale je to o nějaké vyváženosti.

Jak to myslíte?

Například je legitimní vyrábět věci z plastů, ale musíte si být vědom společenské odpovědnosti. Že je legitimní vyrábět dieselové motory, ale být si vědom jejich problémů a snažit se je řešit. Podobně i se softwarem. Jestli etická rovina vývoje softwarové aplikace snižuje potenciální zisk, to opravdu nevím. Problém je, že my jako inženýři o tom, že na nás tato zodpovědnost leží, zatím vůbec neuvažujeme.

720p 360p
Proč: Facebook a data, která na vás má

 

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1