Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Kdo pije s krokodýly? Aneb Za co všechno můžete jít sedět pod bičem egyptské cenzury

Kdo pije s krokodýly? Aneb Za co všechno můžete jít sedět pod bičem egyptské cenzury

Pro Do’á Sálih to nebyla žádná premiéra. Lifestylový pořad a talkshow na egyptské stanici an-Nahár točí už několik let a za tu dobu se v určitých kruzích stala celebritou. Mimo jiné díky tomu, že svůj program dokáže oživit zábavnými vstupy. Jako vždy dokonale nalíčená a načesaná sestoupila ze schodů studia a s vycpaným břichem se jala řešit v egyptské společnosti nový jev – fenomén úmyslně svobodných matek.

Ty jsou na Blízkém východě něco tak nového, že pro ně arabština užívá anglické označení „single mom(s)“ a teprve od ledna letošního roku má Egypt první oficiální svobodnou matkou, kterou kvůli jejím příspěvkům na facebooku a twitteru zná celý svět (a drtivá většina toho arabského ji zavrhuje).

Novinářku Hadír Mekkáwí během těhotenství opustil manžel, jenž tvrdí, že chlapeček, který se narodil, není jeho syn, a Hadír se rozhodla ho vychovávat sama. Krátce po Hadír, se v egyptských médiích objevil další kontroverzní případ ženy, jež zaplatila muži za to, že ji přivede do jiného stavu.

Moderátorka Do’á se tedy rozhodla, že je načase o tomto fenoménu pohovořit před kamerami a během dvouminutového vstupu (ve třičtvrtěhodinovém pořadu) probrala možnosti, jak může žena přijít k miminku, aniž by k tomu nutně musela mít manžela. Záhy zjistila, že sice může moderovat pořad z vany plné pěny a rozebírat otázky „jen pro dospělé“, ale hovořit o sexu mimo manželství není v Egyptě vůbec dobrý nápad. Její pořad byl na další tři měsíce – tedy přes celé léto, stažen z televizních obrazovek, a aby toho nebylo málo, alexandrijský právník Ašraf Nágí na ni podal podle deníku al-Watan žalobu za „podněcování k cizoložství, spáchání hanebného skutku a činnosti podrývající společenské hodnoty“. Člověka by absurdita celé situace pobavila, kdyby Do’á’ nebyla 2. listopadu odsouzena na tři roky odnětí svobody a k zaplacení pokutě 10 tisíc egyptských liber (tedy 12 tisíc korun).

Ještě bizarněji působí případ její krajanky, popové zpěvačky Širín Abdalwaháb. Ta při vystoupení ve Spojených arabských emirátech poté, co ji jedna z posluchaček požádala, aby zazpívala svou píseň „Mašarabtiš min Nílhá“ („Nepil jsi z Nilu“), se smíchem odpověděla, že z toho by dostala leda tak schistosomózu (hodně nehezké parazitní onemocnění ze špinavé vody) a, že je rozhodně lepší pít evian. Video s vtípkem vyvolalo obrovský poprask a v Egyptě si vysloužila masové odsouzení jako nevděčnice. „Egypt jí dal nebe i zemi, aby na ni mohla žít, dal jí stěny domu, které ji a její děti chrání před životem na ulici, Egypt jí dal peníze a záři reflektorů!“ rozohnil se pro BBC Arabic Amdžad Mustafá z Hudebního syndikátu, jenž sedmatřicetileté zpěvačce zakázal kvůli jejímu „neospravedlnitelnému zesměšňování našeho milovaného Egypta“ dál veřejně vystupovat. A aby toho nebylo málo, 23. prosince čeká Širín, která se už plačky veřejně omluvila, jednání u přestupkové komise, neboť byla obviněna z „vědomé provokace za účelem vlastního zviditelnění“.

Falešné zprávy

Oba případy jsou jen bizarní špičkou ledovce čím dál většího omezování svobody slova v Egyptě. Podle organizace Reportéři bez hranic zastává Egypt 161. místo ze 180 na indexu světové svobody tisku a je tím pádem pro novináře jedním z nejhorších míst na světě, kde můžou provozovat své povolání (z arabských zemí se za Egyptem umístily už jen Libye, Bahrajn, Jemen, Saúdská Arábie a Sýrie; pro srovnání – nejlépe je na tom Norsko, Česká republika je 23. a poslední příčku dlouhodobě okupuje Severní Korea).

V loňském roce se před soudem poprvé za svou pětasedmdesátiletou existenci ocitl i do té doby dokonale hájený Egyptský syndikát novinářů. Půl roku před zatčením tří jeho čelných představitelů se v kancelářích syndikátu nedaleko známého náměstí Tahrír, které do té doby platily za bezpečný přístav, ukryli dva novináři z webového portálu Janájir. Ti byli policií obviněni z šíření falešných zpráv poté, co informovali o záměru as-Sísího vlády darovat Saúdské Arábii dva egyptské ostrovy v Rudém moři. Tento dar, nebo spíš směna za miliardy dolarů, které Saúdové napumpovali do klopýtající egyptské ekonomiky, rozpoutal protesty, jaké as-Sísího garnitura ještě nezažila. „Co vlastně znamená šíření falešných zpráv v zemi, kde sama vláda šíří falešné zprávy?“ ptal se v souvislosti s tímto případem Marwan Kraidy, autor knihy The Naked Blogger of Cairo, který přednáší na Pensylvánské univerzitě.

Ve výroční zprávě The Association for Freedom of Thought and Expression (AFTE) se uvádí, že v roce 2016 došlo v Egyptě k 438 útokům na zaměstnance médií. Ty se pohybovaly na škále od soudních žalob a uvalených vazeb přes fyzická napadení, propuštění z práce a cenzurování textů po policejní razie, uzavírání mediálních platforem a zákazu volného pohybu. Podle Reportérů bez hranic bylo od lednové revoluce v roce 2011 popraveno deset novinářů, aniž by byli jakkoliv vyšetřováni, natož souzeni.

Egypt v současné době vězní desítky novinářů. Patří k nim například i Mahmúd Husajn z al-Džazíry, jenž byl zatčen před 339 dny (počítadlo s jeho fotografií má al-Džazíra na své homepage od chvíle, kdy jej spolu s jeho bratrem nečekaně odvedla policie). Ten si opakovaně stěžoval na porušování základních lidských práv a hrozné podmínky, přitom proti němu dodnes nebylo vzneseno obvinění. Od chvíle, kdy se as-Sísí dostal v roce 2013 k moci, dochází v Egyptě k něčemu ne nepodobnému honu na čarodějnice – každý novinář podezřelý z podpory Muslimského bratrstva musel zmizet ze scény. Egyptská média prošla „sísífikací“.

Vznikají další a nové drakonické zákony, které čím dál víc omezují svobodu slova. V srpnu 2015 byl přijat protiteroristický zákon, podle něhož musí novináři v zájmu státní bezpečnosti informovat o „teroristických“ útocích pouze v souladu s jejich oficiální verzí. (Což je s ohledem na dění na Sinaji zrovna velmi aktuální.) V prosinci loňského roku byl přijat další zákon, který působení médií ještě více reguluje, a ve stejné době byli ze Sinajského poloostrova vykázání všichni novináři a obhájci lidských práv.

Represe bez hranic

Situace v Egyptě neunikla pozornosti OSN, která v srpnu vyjádřila „vážné obavy“ z trvajícího „útoku na svobodu slova“. Zvláštní zpravodajka pro lidská práva Fionnuala Ní Aoláin a zvláštní zpravodaj pro svobodu slova David Kaye hovořili o více 130 zablokovaných webových stránkách, převážně zpravodajského rázu. „Omezování informací tak, jak jej provádí egyptská vláda, bez transparentnosti nebo identifikace údajných ‚lží‘ či ‚terorismu‘ připomíná spíš než boj s terorismem represi,“ konstatovali zpravodajové OSN. V Egyptě není přístupná například al-Džazíra nebo al-Watan. Kromě zpravodajských webů, se nedostanete ani na ty lidsko-právních organizací, jako jsou Reportéři bez hranic a Arabic Network for Human Rights Information.

Podle AFTE jsou v Egyptě tabu tři zásadní témata: politika, náboženství a sex. (Takže jim nejspíš zbývá jenom fotbal?) Mimoto mohou být a jsou zakazovány umělecké projevy – pro údajné ohrožení veřejné morálky. Své o tom už ví třeba v úvodu zmiňovaná Do’á anebo spisovatel Ahmad Nágí, kterému publikace výňatku z kapitoly jeho románu „Istichdám al-haját“ („Použití života“) ve státním tisku vynesla dva roky vězení. Jeho román byl shledán „veřejně nemorálním“, neboť obsahoval „vulgární slova a popis sexu a užívání drog“.

Magdí Afífí, bývalý šéfredaktor týdeníku Achbár al-adab, jenž otiskl ukázku Nágího románu, to však vidí jinak. „Skutečný tvůrce je ten, kdo se střetává se společností. Spisovatelé a intelektuálové byli vždycky ve svých vizích o krok před zbytkem společnosti a bez nich je společnost němá. Společnost, která nedýchá kreativitu, připomíná pacienta na JIPce.“

Jak ale chcete být o krok napřed, když nemůžete ani utrousit, že byste se nenapili z Nilu (a trochu snobsky všem připomenout, že vy máte na Evian)? Kdysi to takový problém nebyl. Jeden z největších klasických arabských básníků Abú Nuwás (zemřel v roce 814) napsal jednu svou satirickou báseň na Nil, který byl v jeho době zamořený krokodýly, a Abú Nuwás se jich bál a ani trochu se mu nelíbili.

Kolik let by si za tu drzost asi odseděl dneska?

 

Skupinka cizinců v centru Prahy brutálně napadla číšníka. Šli na něj v sedmi, je ve velmi vážném stavu

Pražští kriminalisté hledají skupinu sedmi mužů, zřejmě cizinců, kteří v sobotu večer napadli číšníka na zahrádce restaurace ve Vladislavově ulici. Muž skončil ve velmi vážném stavu na jednotce intenzivní péče a podstoupil operaci hlavy. Za těžké ublížení na zdraví a výtržnictví hrozí pachatelům v případě odsouzení až deset let vězení.

Na webu zveřejnili policisté fotografie všech sedmi podezřelých i video z napadení, které se odehrálo na náměstíčku u obchodního centra Quadrio. Záběry najdete na konci článku.

Číšník se dostal do konfliktu s hledanými poté, co je upozornil, že nemohou na zahrádce konzumovat donesený alkohol. "Skupina sedmi mužů zaútočila na personál restaurace, jednoho číšníka povalili na zem a tam ho začali mlátit pěstmi a kopat do něj. Když poškozený zůstal bezvládně ležet na zemi, tak podezřelí z místa utekli na tramvaj číslo 14 a odjeli směrem na Karlovo náměstí," popsal napadení mluvčí policie.

Link

Kriminalisté na základě dosavadního vyšetřování předpokládají, že podezřelí jsou cizinci, kteří by mohli bydlet v hotelu, penzionu či jiném typu ubytování v Praze nebo okolí. "Proto prosíme především recepční a všechny jiné svědky, jestli muže viděli nebo vědí, kde by se mohli nacházet, ať kontaktují tísňovou linku 158," uvedl mluvčí.

4934827:article:true:true:true

4934826:article:true:true:true

4934825:article:true:true:true

-1