V červnu 2019 to bude 20 let, co začal platit Zákon o svobodném přístupu k informacím. Za tu dobu si novináři i veřejnost zvykli žádat úřady a instituce o různá data, dokumenty, nahrávky či smlouvy. Právě teď ale hrozí omezení práva na informace „náhubkovým“ přílepkem zákona, kterým se má implementovat nařízení EU k ochraně osobních údajů.
Málokdo si už vzpomene, jak se v roce 1995 Vladimír Mlynář ještě jako šéfredaktor Respektu neúspěšně dotazoval Ministerstva zemědělství, kterým obcím, fyzickým nebo právnickým osobám byly v předchozím roce poskytnuty dotace.
Třiadvacet let starý Mlynářův spor se tehdy dostal až před Ústavní soud a soudce Vladimír Jurka konstatoval, že i bez zákona upravujícího detaily poskytování informací mají žadatelé možnost se tohoto práva, které vychází z Listiny základních práv a svobod i řady mezinárodních smluv, domáhat před běžnými soudy.
Platit za informace dvakrát?
Dnes už zákon máme a české instituce by mohly, pokud jde o svobodný přístup k informacím, fungovat třeba takhle:
Když úřad informace neoprávněně neposkytne, soud mu poskytnutí obratem přikáže pod hrozbou exekuce. Neziskovky zaměřené na poskytování informací a svobodu projevu už si můžou vydechnout, nejsou potřeba.