Svléknout člověka do naha. Vedení firem dělá ze špehování zaměstnanců miliardový byznys | info.cz

Články odjinud

Svléknout člověka do naha. Vedení firem dělá ze špehování zaměstnanců miliardový byznys

Před sto lety posílal Henry Ford ke svým dělníkům domů přepadové kontroly. Kdo pil, nebo žil v nepořádku, mohl přijít o práci. Dnešní manažeři volí k prověřování zaměstnanců méně násilné metody, ale o to důkladnější. Pro firmy se stává standardem prostřednictvím sociálních sítích zaměstnance svlékat do naha. Do roku 2022 náklady na špehování zaměstnanců dosáhnou jen ve Spojených státech miliardu dolarů.

Jedna věc se ve srovnání s rokem 1914, kdy Fordovo „Oddělení sociologického výzkumu“ začalo svoje lidi posílat dělníkům domů, nezmění. Stejně jako tehdy i dnes se firmy, které sledují aktivity svých zaměstnanců na sociálních sítích, ohánějí jejich zájmy. Opakují se hesla o zlepšování kvality života nebo o dokonalém sladění osobního a pracovního bytí. Výsledek je ale tentýž: Snahou výzkumu zaměstnavatelů je získat co největší objem informací o tom, jestli by jejich zaměstnanci nemohli mít vyšší efektivitu práce, píše José Luis Penarronda na serveru britské BBC.

Najít se dají i další paralely s časy před první světovou válkou a dneškem. Roku 1914 Henry Ford ve svých závodech zvýšil denní mzdu z 2,4 dolaru na pět – ovšem jenom těm zaměstnancům, kteří prošli sítem požadavků, které na své dělníky Ford kladl. Mezi ty klíčové patřil požadavek, aby kdykoliv o to budou požádáni, do svého soukromí vpustili kontrolory.

Ve světě informačních technologií vývoj směřuje k čemusi velice podobnému, argumentuje Pennaroda. Rozdíl tkví pouze v tom, že po dnešních zaměstnancích nikdo nechce, aby si pouštěli kontrolu do kuchyně, obýváku a do ložnice. Stačí, když nebrání, aby si zvídavé oči prohlížely a probíraly se jejich elektronickou stopou.

Poměrně dlouho se říkalo, že způsob, kterým se člověk prezentuje na sociálních sítích, je důležitým vodícím paprskem třeba pro personalisty. To, co o sobě člověk na sítích mimoděk prozrazuje, o něm dává přesnější a informačně „výživnější“ obrázek než to, jak člověk sám sebe líčí třeba u osobního pohovoru. Jinak řečeno, být na sociálních sítích sdílný se dlouho vykládalo jako v podstatě chvályhodná snaha o zvýšení vlastní ceny na trhu práce.

Francie na nohou: Tisíce lidí stávkují proti reformám prezidenta Macrona, polovina vlaků nepojede

Odborářské organizace chtějí dneškem odstartovat tříměsíční vlnu stávek, během níž by jejich členové nepracovali každý týden dva dny. Macron zatím tváří v tvář hrozbě táhlých výpadků hlásí odhodlání v reformních snahách pokračovat, řada komentátorů ale připomíná několikatýdenní protestní hnutí v roce 1995, kvůli němuž nakonec tehdejší vláda upustila od důchodové reformy.

 

Nyní je bezprostředním spouštěčem Macronův záměr skoncovat se speciálním statusem zaměstnanců státních železnic SNCF, avšak ten přichází například po přelomové reformě zákoníku práce schválené k nespokojenosti odborů loni na podzim. Podle deníku The New York Times přisuzují současná pravidla pracovníkům „těžce subvencované a hluboce zadlužené“ SNCF štědré benefity a v některých případech například umožňují odchod do důchodu ve věku 52 let. Nevoli vzbuzuje také plán na zrušení 120.000 pracovních míst ve státní sféře do roku 2022.

Protestovat se dnes bude v přibližně 180 francouzských městech, píše deník Le Parisien. Největší shromáždění je na programu odpoledne na pařížském náměstí Bastilly, kde organizátoři očekávají 25.000 lidí. V mnoha městech už manifestace probíhají, od rána se také na internetu hromadí fotografie zavřených francouzských škol.

Železničáři avizovali, že provoz dnes bude „velmi narušený“. Vyjet mají jen dvě pětiny vlaků TGV, maximálně polovina příměstských vlaků a jen čtvrtina klasických meziměstských spojů. Ke stávce vyzvaly také tři ze čtyř odborářských skupin zastupující zaměstnance pařížského dopravního podniku RATP, podle webu televize FranceInfo se ale velké výpadky neočekávají.

Stávky se dnes účastní také pracovníci letové kontroly a výpadek má postihnout zejména letiště hlavního města. Le Parisien uvádí, že nejvýrazněji budou zasaženy krátké lety. Narušení provozu ohlásila také letiště v Nice, Lyonu, Marseille a Toulouse.

Tenhle pomyslný palec nahoru má ale také svou odvrácenou tvář, daleko méně motivující. Firmy totiž rychle zjistily, že mohou sociální sítě samy aktivně využívat, aby kontrolovaly svoje zaměstnance způsobem, který by měl jakéhokoliv odboráře hodného toho označení přivést do okamžitého varu. Jenže odboráři zůstávají v klidu a pohodě – a tak společnosti ve velkém investují do nástrojů, které jim umožňují svlékat zaměstnance do naha v práci i mimo zaměstnání.

Phoebe Mooreová, profesorka politologie a ekonomie na leicesterské univerzitě ve Velké Británii dosti brutálním způsobem vysvětlila, jak takové permanentní špehování probíhá. Ačkoliv zaměstnavatelé mají tendenci tvrdit, že se jeho prostřednictvím snaží vylepšit pracovní podmínky zaměstnanců, daleko spíše jim jde o to vědět o svých zaměstnancích i to, co zaměstnanci chtějí zachovat v tajnosti. Typickým příkladem podle Mooreové je hledání si nového zaměstnání, ale také problémy v rodině nebo onemocnění. Profesorka přitom tvrdí, že zaměstnavatelé chtějí o nemoci zaměstnance vědět, aby mohli včas zvážit, jestli se jim vyplatí spíš nemocnému dát možnost léčit se – anebo ho vyhodit, dokud to půjde snadno.

Ben Waber, ředitel americké společnosti Humanyze, pro BBC vysvětlil, jak taková analýza člověka na základě velkých dat probíhá. Humanyze čerpá ze dvou velkých souborů dat. V prvním jsou data o elektronické komunikaci. Důraz je při analýze kladen na zjištění, kolikrát si zaměstnanec v jakých časových úsecích píše se svými spolupracovníky a jaké platformy k tomu využívá. Waber tvrdí, že Humanyze v žádném případě nečte obsah konverzací. Druhý soubor analyzovaných dat je tvořen výstupy z analýzy využití Wi-Fi nebo bezdrátového připojení technologií Bluetooth.

Waber se zapřisáhá, že společnost Humanyze nešťourá v soukromých datech. Jenže Lauren Hoffmanová, která pro Humanyze dřív pracovala jako obchodnice, toto tvrzení zpochybňuje.

„Pokud obchodujete s daty a máte možnost pracovat s nimi v detailu, nikdy se této možnosti sami od sebe a dobrovolně nevzdáte,“ citovala Hoffmanovou BBC.

Hoffmanová popsala, jak fungují například mikrofonní odposlechy zaměstnanců. Datová analýza pracuje se záznamem řeči v okamžitém čase. Mikrofon neřeší, co si zaměstnanec s kým říká, ale zachycuje proud řeči s cílem zjistit, jak často někdo od práce ruší zaměstnanec a kolikrát zaměstnanec ruší někoho jiného. Podrobná analýza trvá zhruba šest týdnů a výsledkem je sada doporučení pro zaměstnavatele.

José Luis Penarronda tvrdí, že jedinou skupinou, kterou plošné vytěžování dat o zaměstnancích nějak vzrušuje, zůstávají ochránci lidských práv. Samotným zaměstnancům to většinově nevadí. Průzkum říká, že 56 procent zaměstnanců bude nosit monitorovací zařízení od zaměstnavatelů, jen pokud jim to „zlepší pocity v zaměstnání.“

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud