Před sto lety posílal Henry Ford ke svým dělníkům domů přepadové kontroly. Kdo pil, nebo žil v nepořádku, mohl přijít o práci. Dnešní manažeři volí k prověřování zaměstnanců méně násilné metody, ale o to důkladnější. Pro firmy se stává standardem prostřednictvím sociálních sítích zaměstnance svlékat do naha. Do roku 2022 náklady na špehování zaměstnanců dosáhnou jen ve Spojených státech miliardu dolarů.
Jedna věc se ve srovnání s rokem 1914, kdy Fordovo „Oddělení sociologického výzkumu“ začalo svoje lidi posílat dělníkům domů, nezmění. Stejně jako tehdy i dnes se firmy, které sledují aktivity svých zaměstnanců na sociálních sítích, ohánějí jejich zájmy. Opakují se hesla o zlepšování kvality života nebo o dokonalém sladění osobního a pracovního bytí. Výsledek je ale tentýž: Snahou výzkumu zaměstnavatelů je získat co největší objem informací o tom, jestli by jejich zaměstnanci nemohli mít vyšší efektivitu práce, píše José Luis Penarronda na serveru britské BBC.
Najít se dají i další paralely s časy před první světovou válkou a dneškem. Roku 1914 Henry Ford ve svých závodech zvýšil denní mzdu z 2,4 dolaru na pět – ovšem jenom těm zaměstnancům, kteří prošli sítem požadavků, které na své dělníky Ford kladl. Mezi ty klíčové patřil požadavek, aby kdykoliv o to budou požádáni, do svého soukromí vpustili kontrolory.
