Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Twitter, ze kterého čerpala BBC i CNN, spravovali ruští trollové. Byl k nerozpoznání od pravých účtů

Twitter, ze kterého čerpala BBC i CNN, spravovali ruští trollové. Byl k nerozpoznání od pravých účtů

Jenna Abramsová na Twitteru často provokovala. Na její tweety ale reagovali i američtí historici a sdílela je nejprestižnější světová média. Nyní vyšlo najevo, že žádná taková dívka neexistovala. Za profilem stáli ruští trollové. Případ znovu ukazuje, že rozpoznat autenticitu účtů na sociálních sítích je v současnosti mimořádně složité.

Byl to profil, který vypadal jako miliony jiných. Mladá dívka Jenna Abramsová si účet založila v roce 2014. Profilovala se jako otevřená, výřečná žena, která komentuje populární události. Nepůsobila ani nikterak hloupě.

Důvěryhodnosti profilu, jenž patřil k nejpopulárnějším na scéně tzv. alternativní pravice (alt-right) dodávala i rozličnost témat. Často tweetovala o historii, věnovala se americké občanské válce. Tvrdila o ní, že nebyla o otroctví, ale o penězích. Provokativními příspěvky si vysloužila pozornost historiků, kteří její slova vyvraceli.

„Odpovídal jsem na ten tweet, jelikož odrážel argument, který jsem slyšel již několikrát, že občanská válka nebyla o otroctví. Přitom odtržené státy vyjádřily jejich dobovými slovy zcela jasně, že byla zcela o otroctví,“ komentuje pro web Daily Beast, který na případ upozornil, historik Kevin Kruse z Princetonská univerzity.

Rusové nachytali BBC, CNN i New York Times

Abramsová glosovala také život celebrit, čímž upoutala bulvární listy. Její vyjádření k lifestylovým tématům ale citovala i BBC. Když se fiktivní uživatelka před loňskými prezidentskými volbami v USA začala jako mnoho dalších věnovat i politice, všimla si jí také další velká média. Její fotky a tweety se objevily na stránkách CNN, New York Times nebo Washington Post.

Vedle toho měla Abramsová též vlastní mailovou schránku, která je nyní stejně jako její Twitter deaktivovaná. Dlouhé články o rasové segregaci nebo vyšetřování demokratické kandidátky Hillary Clintonové zase publikovala na osobním blogu.

„Pokud je účet vedený takto systematicky, je velice těžké rozeznat, že se jedná o podvod,“ konstatuje pro INFO.CZ analytik z think-tanku Evropské hodnoty Roman Máca, který se ruskou propagandou dlouhodobě zabývá.

Snadněji rozpoznat jdou účty, které se dlouhodobě chovají podezřele. Například pokud, se na delší dobu odmlčí a začnou psát před velkou akcí, jakou jsou volby. Nebo pokud náhle změní téma dosavadního zájmu.

V Česku má Rusko své koně, ti řádí na Facebooku

Trollí farmy nejsou jen doménou Ruska. Lživé zprávy, které ovlivnily loňské volby ve Spojených státech, vznikaly také v makedonském městě Veles. Pro jeho obyvatele byly tzv. „fake news“ vítaným zdrojem vysoce nadstandardních příjmů.

„Když někdo nechce odhalit svou identitu, jména správců, jejich zákulisí atd., lze říci, že již něco ‚smrdí‘“.
Roman Máca, analytik think-tanku Evropské hodnoty

Dezinformace se nevyhýbají ani Česku. V tuzemském internetovém prostoru působí řada proruských a protiunijních dezinformačních webů. Svérázným případem, byť typově odlišným, byla „lidová tvořivost“ marketéra Jakuba Horáka, který vytvořil napodobeniny reálných zpravodajských webů a šířil vymyšlené zprávy třeba o tom, jak Andrej Babiš konvertoval na islám. Nachytal jimi agenturu ČTK. Nešlo ale o kampaň s cílem ovlivnit veřejné mínění, nýbrž o žert.

V tuzemsku navíc v tomto ohledu příliš nefunguje Twitter. Kvůli svému vzdělanějšímu a obezřetnějšímu publiku není pro šíření falešných zpráv vhodnou platformou. Trollové se soustředí spíše na Facebook, který využívá daleko více lidí, kteří si s původem té které zprávy často nelámou hlavu.

Máca na svém blogu upozornil například na kampaň před letošními sněmovními volbami a stránku Hlasuji pro czexit napojenou na stranu Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura. Ta během kampaně šířila falešné zprávy, její lidé manipulovali s internetovými anketami a snažili se pošpinit Okamurovy soupeře. Druhý den po volbách stránka zmizela.

„Ruský mechanismus nelze úplně překlopit z USA na situaci v ČR. U nás jsou Rusové aktivnější spíše tak, že podporují své „koně“, tedy přímé spoluhráče Kremlu. Ti hájí jejich zájmy a rovněž obsluhují onu dezinformační mašinerii. Ve značné míře si v tom vystačíme sami jako Češi,“ praví Máca.

Osobní vazby jsou k nezaplacení

V této souvislosti upozorňuje třeba na iniciativu We Are Here At Home, která vznikla v reakci na migrační krizi a zařadila se mezi přední dezinformátory. Zároveň podporovala ruského prezidenta Vladimira Putina, maďarského premiéra Viktora Orbána nebo Miloše Zemana.

Máca o ní publikoval analýzu na webu HlídacíPes.org a zjistil, že stránkou stojí český emigrant žijící v Dubaji ve Spojených arabských emirátech, kde rovněž podniká a je CEO (výkonný ředitel, statutární orgán) společnosti s názvem United Arab Emirates Agency, která se mimo jiné specializuje na internetový marketing a PR.

Jak se dezinformacím bránit nyní řeší nejen politici, ale také velcí internetoví giganti jako Facebook nebo Google. Snaží se tím také odvrátit hrozbu státních regulací, o nichž zákonodárci v USA začali po loňské zkušenosti uvažovat.

Případ Abramsové ale odhaluje, že je někdy obtížné propagandu vůbec rozeznat. Máca doporučuje sázet na osobní zkušenosti. „Novináři by měli využívat osobních vazeb na uživatele, případně se snažit zjistit, kdo za stránkou stojí. Když někdo nechce odhalit svou identitu, jména správců, jejich zákulisí atd., lze říci, že již něco ‚smrdí‘,“ dodává.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1