10 poučení z boje s nemocemi: Při epidemiích se pořád chováme jako ve středověku | info.cz

Články odjinud

10 poučení z boje s nemocemi: Při epidemiích se pořád chováme jako ve středověku

10 poučení z boje s nemocemi: Při epidemiích se pořád chováme jako ve středověku
 

SVĚTOVÉ EPIDEMIE | Ten výčet nahání hrůzu: ruská chřipka, španělská chřipka, asijská chřipka, hongkongská chřipka, mexická chřipka, ptačí chřipka, mor, neštovice, tyfus, cholera, ebola, nemoc šílených krav, SARS či horečka dengue. Neboli obří pandemie a epidemie, jimž jsme jako lidstvo v minulosti čelili a které si dohromady vyžádaly stovky milionů mrtvých, výměny vládců i ekonomické a společenské posuny. Ve velkém seriálu INFO.CZ „Světové epidemie“, který tímto příspěvkem končí, jsme je všechny popsali a zamysleli jsme se rovněž nad tím, jak se z dřívějších událostí můžeme poučit v současné situaci, při koronavirové pandemii.

 

Už Cicero říkal, že historie je učitelkou života. Potvrzuje se to rovněž ve chvíli, kdy začneme zkoumat jednotlivé nákazy, s nimiž jsme už jako lidstvo bojovali. Na základě předešlých dílů zmíněného seriálu si tak popišme 10 postřehů, které platí pro rozsáhlé pandemie a epidemie prakticky od starověku až do dneška. A jistě budou relevantní rovněž do budoucna.

1. Vždy zapomeneme

Lidé mají v krizových situacích často pocit, že zažívají nejhorší možnou dobu. Aktuální pandemie je pro mnohé z nás historickou zkušeností, ničemu podobnému jsme nikdy nečelili. Lidstvo má ale s podobnými ranami tisícileté zkušenosti, bojuje s nimi prakticky od počátku věků. A nutno dodat, že mnohdy šlo o daleko horší nákazy, než je aktuální nemoc COVID-19. K těm vůbec nejničivějším nemocem patřily středověký mor, neštovice či španělská chřipka. Právě ta zhruba před 100 lety zabila až 100 milionů lidí, v hodinách dějepisu se ale stále přechází pár větami v souvislosti s koncem první světové války. I na ni jsme již zapomněli.

2. Rozvíjíme lékařství a vědu

Lékařství učinilo za tisíce let obrovské pokroky a jeho dalšímu rozvoji právě devastující nákazy vždy pomáhaly. Vakcíny se začaly objevovat již v 19. století, a to díky průkopníkům, kteří se nebáli jít nevyzkoušenými cestami a příliš se netrápili tím, že na ně okolí bude hledět třeba jako na blázny. Bohužel ne se všemi nemocemi si lidstvo dokázalo účinně poradit, ani to bychom neměli pouštět ze zřetele.

Světové epidemie

3. Inovujeme

Množství historických nákaz lidstvo decimovalo kvůli nevyhovujícím životním podmínkám a příšerné hygieně. Ještě v 19. století se na ulicích mísily lidské výkaly se zvířecími, nikdo se moc nemyl, odpadky se i v největších městech bez uzardění házely na zem. Všechna špína pak končila v městských řekách, odkud se dostávala do lidských organismů. Postupně se ale situace, i kvůli nemocem, změnila. Rozšířily se splachovací toalety a kanalizace, ovlivňující rovněž městskou výstavbu a celkovou ekonomiku země. I dnes vymýšlíme nové cesty, které nám pomáhají problému čelit.

4. Nákazy si nevybírají

Nemocí COVID-19 se nakazili rovněž britský premiér Boris Johnson, princ Charles či oscarový herec Tom Hanks. Nákazy byly takto „demokratické“ skoro vždy: moru dost možná podlehl vládce Athén Periklés, tuberkulóza zničila Franze Kafku, Jiřího Wolkera i anglického krále Eduarda VI., čímž otevřela cestu k trůnu Alžbětě I. Tu zase zohavily neštovice, které zabily francouzského krále Ludvíka XV. Na španělskou chřipku zemřeli takoví umělci jako Schiele, Apollinaire či Rostand. Epidemie ale sehrály roli i v širších dějinných procesech, když například vydaly Ameriku do rukou dobyvatelům či přispěly ke vzniku husitství.

Seriál Světové epidemie

5. Nedokážeme pomoci všem

I když si nákazy skutečně nevybírají a podléhají jim i ti nejmocnější a nejbohatší, nejohroženější bývají vedle jinak oslabených zpravidla ti nejchudší. Dříve, například v časech evropských cholerových epidemií, na ně dopláceli zejména lidé žijící ve slumech a na okraji společnosti, nyní zase přivádějí nemajetné do ještě větších ekonomických problémů. Nikdy nedokážeme pomoci úplně všem, ale v současné vyspělé společnosti se už o to – na rozdíl od dřívějších časů – alespoň snažíme.

6. Objeví se obchodníci se strachem

I když se v krizových časech ve většině lidí vzedme solidarita a začnou si nezištně pomáhat, zkušenosti dlouhých staletí ukazují, že se rovněž vždy najdou bezskrupulózní chytráci, snažící se na nemoci, a zejména na strachu z ní, vydělat. To, co bychom dnes nazvali placebem, se objevilo už v morových dobách, při nákazách bohatli různí mastičkáři, zaříkávači a spekulanti. Ani v tom jsme se bohužel zase tolik neposunuli.

7. Šíří se fake news

Lidé si nemoci a jejich původ neuměli dlouho vysvětlit. Báli se tak, že jde o boží trest, nebo hledali jiná iracionální řešení, často spojená s různými netradičními úkazy a znameními. Problémy také často svalovali na cizince, které nepouštěli do měst, což bylo mnohdy rozumné, protože nemoc s sebou skutečně přinášeli, ale xenofobie a s ní spojená opatření překračovaly jakékoliv meze. Častým terčem útoků se například při morových epidemiích stávali rovněž Židé. Během šíření nemocí tak rostly bariéry, popsané historiky v dalších souvislostech jako „My“ a „Oni“.

8. Vytváříme umění

„Pane doktore, tak těžko mi je, jako bych v prsou olovo měl a zmije. Otevřte tělo mé paprsky zářivými a povězte, co vidět mezi nimi!“ Na což lékař odpovídá: „Co vidím, dělníku, to tvoje plíce jsou. Fabrika ti je popsala dýmem a sazemi. Slyším v nich svištění transmis a stroje, které řvou, že chudý jen dřinu má na zemi. Co vidím, dělníku, to tvoje plíce jsou, prožrané hladem a tuberkulosou. Umřeš.“ To je část básně Jiřího Wolkera z počátku 20. století nazvaná U rentgenu. Ale vzpomeňme si třeba i na morové sloupy, anglické karikatury, Dekameron či nejnovější filmy a seriály. Jako jakákoliv jiná krize, i pandemie a epidemie nakonec slouží jako tvůrčí inspirace.

9. Užíváme si sexu

To spíše na odlehčenou. Ale pokud se nyní mluví o možném zimním babyboomu a i Češi mohli využívat bezplatných prémiových služeb Pornhubu, opět vlastně nejde o nic nového. Nezřízenostem, dokonce až orgiím, se lidé v krizových časech oddávají odjakživa. Když může přijít konec, padají zábrany. A proč si neužít, říkají si někteří.   

10. Přehodnocujeme život

V tom se vlastně všechny změny, které pandemie a epidemie způsobují a přinášejí, propojují. Nejde jen o to, zda jsme dosavadní čas využili aktivně, ale rovněž o to, jak se budeme chovat do budoucna. Co zlepšíme, bez čeho se obejdeme a bez čeho určitě ne. Tedy jak jsme žili a jak budeme žít dál.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud