Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

7 let pekla: Klíčové okamžiky syrské války přehledně

7 let pekla: Klíčové okamžiky syrské války přehledně

Dny se o něm mluvilo, teď na něj došlo. Odvetný útok USA ve spolupráci s Velkou Británií a Francii na Sýrii přišel dnes brzy ráno. I podle Česka má jít o jasný signál, že použití chemických zbraní, ze kterého Západ podezírá právě vládu Bašára Asada, je nepřijetelné a bude se trestat. Co dnešnímu útoku předcházelo a jak šel čas se Sýrii během rozvleklé a chaotické sedmileté války?

2011

15. března - Ve městě Dará na jihu země i dalších městech propukly protivládní demonstrace. Účastníci žádali odstoupení prezidenta Bašára Asada a konec téměř půlstoletí trvající vlády strany Baas.

19. dubna - Byl zrušen výjimečný stav, který platil od března 1963.

10. května - Začaly platit sankce EU, které se postupně zpřísňovaly. V květnu uvalily na Sýriisankce mimo jiné i USA.

5. října - Rusko a Čína vetovaly v Radě bezpečnosti OSN rezoluci, která odsuzovala režim v Sýrii za jeho krvavé represe proti oponentům.

2012

4. února - Rusko a Čína opět vetovaly rezoluci RB OSN, která podporovala plán Ligy arabských států na řešení krize v zemi.

25. května - Masakr ve městě Húlá na západě země, při němž zahynulo nejméně 108 lidí. OSN masakr odsoudila a řada evropských zemí, ale i USA a Kanada vyhostila syrské diplomaty.

12. července - Po masakru ve vesnici Trímsá, kde zahynulo 150 lidí, začalo k povstalcům přecházet stále více vládních činitelů.

15. července - Boje se přesunuly i do metropole Damašku.

18. července - Při atentátu v Damašku byl zabit ministr obrany Dáud Radžha a další vládní činitelé.

19. července - Rusko a Čína potřetí vetovaly v RB OSN rezoluci k Sýrii hrozící sankcemi za nedodržení mírového plánu.

23. července - Vláda poprvé přiznala vlastnictví chemických a biologických zbraní.

6. srpna - Premiér Rijád Hidžáb uprchl ze země. Později řekl, že Asadův režim kontroluje nejvýše 30 procent Sýrie.

15. srpna - Podle OSN se režim prezidenta Asada a s ním spřízněné milice šabíha dopustil válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Válečné zločiny ale spáchali také povstalci.

11. listopadu - Opozice vytvořila v katarském Dauhá zastřešující Národní koalici sil revoluce a syrské opozice (NCSROF).

2013

21. srpna - Útok chemickými zbraněmi v oblasti Ghúta jihovýchodně od Damašku (podle opozice zahynulo až 1700 lidí). Útok ohlásila opozice, vláda to popřela a odpovědnost připsaly povstalcům.

31. října - Sýrie zničila své provozy na výrobu chemických zbraní.

2014

14. ledna - Bojovníci ze sunnitské organizace Islámský stát (IS) dobyli provincii Rakka na severu země, první provincie v rukou povstalců.

25. ledna - V Ženevě pod záštitou OSN začaly nepřímé schůzky mezi zástupci opozice a představitelů vlády. Skončily bez dohody.

8. května - Povstalci se po více než třech letech kontroly stáhli z třetího největšího města Homsu.

29. června - IS, která ovládala velká území v Iráku i Sýrii, vyhlásila chalífát (vládu hlavy muslimské obce) pod názvem Islámský stát.

Srpen - Pod vládou IS se nacházela asi třetina syrského území.

16. září - Bojovníci z IS zahájili útok na kurdské město Kobani ležící na hranici s Tureckem, ovládli jej kolem 19. září.

23. září - Armáda USA a některé arabské země zahájily první letecké údery proti pozicím IS v Sýrii.


2015

26. ledna - Kurdské jednotky vytlačily IS z kurdského pohraničního města Kobani, které v září 2014 padlo do rukou IS.

21. května - Radikálové z IS dobyli historické město Palmýra.

29. května - Radikálové ze sunnitského hnutí An-Nusra ovládli západosyrskou provincii Idlib.

30. srpna - Radikálové z IS zničili v historické Palmýře Belův chrám, památku zapsanou na seznamu UNESCO.

27. září - Francie zahájila letecké útoky proti pozicím IS.

30. září - Letecké údery proti IS zahájilo Rusko.

20. října - Prezident Asad poprvé od zahájení na zahraniční cestě, v Moskvě jednal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

26. prosince - Povstalci dobyli na severu Sýrie klíčovou přehradu Tišrín, kterou od roku 2014 ovládali ozbrojenci z IS.

2016

26. února - V Sýrii začalo platit příměří, nedodrženo.

27. března - Vládní jednotky dobyly město Palmýra, ze kterého vyhnaly bojovníky bojovníky IS (ovládali město od května 2015).

12. září - Začalo platit další příměří dojednané USA a Ruskem - platilo jen sedm dní.

11. prosince - Radikálové z IS opět dobyli Palmýru (předtím IS ovládal Palmýru od května 2015 do března 2016).

22. prosince - Druhé největší město Halab (Aleppo) se dostalo celé pod kontrolu vlády. Jednalo se o největší vítězství vlády nad povstalci (režimu ale výrazně pomohla ruská armáda).

29. prosince - Putin oznámil, že syrský režim a rebelové podepsali dohodu o příměří. Příměří se netýká IS, bývalé fronty An-Nusra a jejich spojenců.

2017

4. dubna - Při náletu na vesnici Chán Šajchún v provincii Idlib zemřelo nejméně 86 lidí. Podle exilové organizace syrských ochránců lidských práv SOHR i řady západních zemí šlo o letouny vlády, které použily toxický plyn. Damašek popřel, že by útok spáchala jeho armáda.

7. dubna - USA v reakci na údajný chemický útok z 4. dubna zaútočily na leteckou základnu armády u Homsu, z níž startovala letadla, která podle Washingtonu zaútočila.

12. dubna - Rusko vetovalo návrh rezoluce RB OSN odsuzující chemický útok (Čína se hlasování zdržela).

21. května - Vládní režim ovládl město Homs na západě země, které bylo od revoluce v roce 2011 v držení povstalců.

16. června - Ruské letectvo při náletu u Rakky, které je baštou IS, údajně zabilo vůdce IS abú Bakra Bagdádího; nepotvrzeno.

17. října - Arabsko-kurdské milice SDF dobyly z rukou IS město Rakka, které dříve sloužilo jako hlavní bašta IS v Sýrii.

19. listopadu - Armáda se spojenci vyhnala radikály z Búkamálu, posledního většího města v Sýrii, které kontroloval IS.

 

2018

20. ledna - Turecko zahájilo operaci v severosyrské oblasti Afrín s cílem vyhnat kurdské milice YPG, které Ankara považuje za teroristickou organizaci; Afrín dobyla turecká armáda 18. března.

12. března - Podle SOHR zahynulo v občanské válce v Sýrii od března 2011 přes 350.000 lidí včetně 106.000 civilistů.

7. dubna - Chemický útok na město Dúmá, které bylo pod kontrolou radikálů: zahynulo nejméně 42 lidí. Z útoku byla obviněna vládní armáda, ta to popřela. Při následném raketovém útoku na vládní vojenskou leteckou základnu u Homsu 9. dubna zahynulo 14 lidí, Rusko a Sýrie z úderu obvinily Izrael.

10. dubna - Rusko v RB OSN vetovalo americký návrh rezoluce, který požadoval vytvoření mezinárodního orgánu pro vyšetření odpovědnosti za chemické útoky v Sýrii. Následně neprošla ani rezoluce předložená Ruskem, která požadovala vytvoření jiného expertního výboru pro vyšetření útoku.

14. dubna - Spojené státy, Británie a Francie vyslaly v odvetě za útok na Dúmu sérii několik desítek raket na místa vývoje chemických zbraní a vojenské cíle. Podle SOHR byla zasažena dvě výzkumná střediska v Damašku a jedno v oblasti Homsu. Rakety dopadly také na pět vojenských základen a skladů elitních syrských sil v oblasti metropole.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1