Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Ad-Duqm: Ománci staví alternativní cestu ropy z Perského zálivu a nový turistický ráj v jednom

Ad-Duqm: Ománci staví alternativní cestu ropy z Perského zálivu a nový turistický ráj v jednom

Dějiny nás učí, že vládcové, když mají tu možnost, mívají sklony k megalomanii. Stejně tak bohatí lidé. Když se oboje sejde, může vzniknout ledasco. Třeba nové hlavní město na zelené louce, jako před deseti lety v Barmě, kde nicnetušící obyvatele přesunuli z Rangúnu do naddimenzovaného, 320 kilometrů vzdáleného a zbrusu nového hlavní města Neipyijta. Svůj sen o nesmazatelném zápisu do dějin rodné hroudy si poslední tři roky plní i egyptský prezident Abdalfattáh Sísí, které staví pětačtyřicet kilometrů od stávající Káhiry Káhiru novou, lepší, čistší a modernější. Sísí ale není v blízkovýchodním regionu jediný, kdo se rozhodl si něco hezkého postavit.

O kousek dál na východ (dobře, o trochu větší kousek dál na východ, autem slabých 3900 kilometrů) sní už pár let ománský sultán svůj sen o nové Dubaji – ad-Duqm. Ta bude na ploše o devíti stech hektarech ležet na půl cesty mezi Maskatem, hlavním městem na severu, a Salálou, centrem v jižní části země. A hlavně: zajistí Ománu ekonomickou nezávislost na výnosech z těžby ropy. Taková je alespoň představa.

Pro turisty i byznys

Ad-Duqm bývalo malou rybářskou vesnicí, jejíž obyvatelé trávili celý život na moři, které jim přinášelo stejnou obživu jako generacím jejich předků. Teď však prochází celá oblast zásadním přerodem a ten z ní má učinit nejvyhledávanější turistickou a obchodní destinaci nejen v Ománu, ale do budoucna třeba i na celém Arabském poloostrově. Na konci roku 2011 byl představen plán na výstavbu rozsáhlé ekonomické zóny, která prozatím spolkla dvě miliardy dolarů. „Město se obzvláště v posledním roce opravdu dramaticky rozrostlo,“ popsal situaci pro CNN Vijay Handa, ředitel City Hotel Duqm, jednoho ze tří místních ubytovacích řetězců, který kompletně vlastní stát. „Během následujících čtyř pěti let se tu objeví podstatně víc lidí, vznikne tu víc budov a bude tu mnohem víc příležitostí,“ tvrdí Handa.

A nejde jen o síť hotelů, jež by měly do země s obrovským turistickým potenciálem přilákat dovolenkáře, kteří už téměř nikde jinde nemají šanci zažít onen fascinující „autentický Orient“. Ministerstvo turismu si moc dobře uvědomuje potenciál Ománu i současné trendy – aby nalákalo eko-turisty, vyhlásilo například celkem 30 tisíc kilometrů čtverečních země, jak na souši, tak ve vodě, přírodní rezervací. Ke klíčovým prvkům plánu patří také nové letiště, turistické resorty, rybářský přístav a rezidenční zóna, která počítá se 111 tisíci obyvateli (původně v celé oblasti žilo zhruba 6000 lidí, dnes je to dvojnásobek, nicméně ománské statistické údaje o počtu obyvatel jsou jen velmi vágní).

Hlavní je ovšem přístav. Ad-Duqm by měl v případě, že by se z jakýchkoliv (čti politických) důvodů nebylo možné dostat Hormuzským průlivem do Perského zálivu a z něj, plnit funkci alternativního vstupního a výstupního bodu v oblasti. Centrálním bodem má být především obří kontejnerové překladiště, nová rafinérie a rozsáhlá průmyslová zóna.

Investice do nového přístavu tečou například od jihokorejského stavitele lodí Daewoo Shipbuilding & Marine Engineering, který tu už od roku 2012 spravuje suchý dok, v němž je možné opravit i tanker. Chybět samozřejmě nemohou Číňané. Jejich Oman Wanfang je hlavním developerem průmyslové zóny a z pětatřiceti projektů, které se tu mají dočkat realizace, si jich podle Times of Oman na své triko připíšou hned pětadvacet. Oman Wanfang plánuje zahájení obchodních aktivit na rok 2022 a podle výkonného ředitele Alího Šáha počítá společnost s investicemi v celkové hodnotě 10,7 miliardy dolarů.

Nejsou to však jen asijské peníze, které pomáhají z písku stvořit nový ekonomický hub země. V únoru podepsal smlouvy o společné výstavbě nové rafinerie v ad-Duqmu s Ománem Kuvajt. Podle vyjádření ománského ministerstva ropy a plynu tak byl položený základní kámen obchodního partnerství obou zemí. Al-Chalídž Online uvedl, že obě země investují do projektu sedm miliard dolarů. Výstavba by měla trvat 42 měsíců a rafinerie by měla dokázat zpracovat 230 tisíc barelů surové ropy denně. Součástí projektu bude osm nádrží na skladování surové ropy a osmdesátikilometrový ropovod, který ji bude do ad-Duqmu přivádět z přístavu Ra’s Markaz.

Vábení investorů a diverzifikace

Omán nebývá tradičně vnímaný jako ropná velmoc – a čísla toto přesvědčení jen podporují. Sultanát se drží kolem 20. místa světového žebříčku a vytěží méně ropy než třeba Angola nebo Norsko. Podle US Energy Information Administration (EIA) disponuje nijak závratnými rezervami 5,4 miliard barelů (i když ve hře je ještě obří pole s dosud nepotvrzenými 80 miliardami barelů). Když toto číslo porovnáme například s 266 miliardami barelů Saúdské Arábie nebo dokonce 300 miliardami, jež se nachází na území paradoxně hladovějící Venezuely, je zřejmé, že v celosvětovém měřítku toho Omán zas tolik nevytrhne. Nicméně v kontextu domácí ekonomiky je to jiná písnička. Aktuálně podle údajů Světové banky tvoří výnosy z ropy 24,6 % HDP (pro porovnání v roce 1979 to bylo rekordních 71,4 % a ještě v roce 2011 45,4 %). Cílem je srazit toto číslo do roku 2020 na pouhých devět procent.

Podle mluvčího Úřadu pro zvláštní ekonomickou zónu (SEZAD) už do oblasti investovalo na 230 firem, a pomohlo tak k zajištění tisíců nových pracovních míst. Ve třetím vydání příručky pro potenciální investory, kterou SEZAD zveřejnil letos v únoru, vypočítává důvody, proč by měli businessmani zvážit, že své peníze pošlou vydělávat na takové místo, jako je Omán. Skvělá poloha u Arabské moře zajišťuje, že je země na dosah Indickému oceánu a asijským trhům, rozmanitost odvětví, do nichž je možné investovat, je tak veliká, že si tu každý přijde na své, politická stabilita jak v rámci země, tak v mezinárodních vztazích (alespoň dokud žije sultán Qábús), a pak je tu i příslib daňových úlev a pobídek.

„Ad-Duqm bude úžasné město,“ předpovídá výkonný ředitel ománské společnosti Renaissance Services Stephen Thomas. Podle něj by klidně v následujících desetiletí mohl ad-Duqm začít konkurovat obřímu dubajskému přístavu Džabal Alí, jenž je považovaný za devátý nejrušnější přístav na světě a co do velikosti ten největší. „Už teď je jasně vidět, jak nabírá na obrátkách, jak se jeho projekt mění v realitu,“ dodává Thomas. Samozřejmě k tomu dopomohla i výstavba ubytovacích jednotek v hodnotě 197 milionů dolarů, ve kterých by mělo najít nový domov 16 900 lidí a jejíž výstavbu zajistila Thomasem řízená firma.

Ti, kteří ale nejsou na projektu nijak finančně zainteresovaní, to celé vidí v trochu jiných barvách. „Ad-Duqm je jedno velké staveniště,“ stěžuje si jeden z uživatelů cestovatelského fóra Trip Advisor. „Je dobře, že hotel má čisté pokoje, protože kromě nich, tu není vůbec nic,“ dodává jiný. Pro většinu je tak ad-Duqm i po sedmi letech čilé stavební aktivity a miliardových investicích stále jen zastávkou na dlouhé cestě do Salály. Ta totiž na rozdíl od něj nabízí kromě bílých písečných pláží a křišťálového moře také téměř dvacetinásobek ubytovacích kapacit a nejspíš ještě dlouho zůstane turistickým centrem země.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1