Články odjinud

Aféra okolo bodyguarda, odchody ministrů a žluté vesty. Těžký rok Emmanuela Macrona

Aféra okolo bodyguarda, odchody ministrů a žluté vesty. Těžký rok Emmanuela Macrona

V roce 2017 triumfoval ve volbách do Elysejského paláce a mluvilo se o něm jako o novém vůdci Evropy, letošek končí s podporou ani ne čtvrtiny obyvatel. Francouzský prezident Emmanuel Macron prožil bouřlivý rok a poznal, jaké to je měnit zemi, kteří mnozí označují za nereformovatelnou. Na konci roku se ale zdá, že lidí skandujících v ulicích hesla typu „Macrone, demisi“ přece jen ubývá a nejtěžší krizi svého dosavadního mandátu prezident ustojí.

Na začátku roku přitom podobnému vývoji nic nenasvědčovalo. Macron se věnoval diplomacii, už v prvních dnech roku přivítal v Elysejském paláci například svůj turecký protějšek Recepa Tayyipa Erdogana. Od levicových politiků si sice vyslechl kritiku, že vítá na červeném koberci autokrata, jenž masivně porušuje lidská práva, Macron ale toto téma při jednání s Erdoganem neopomněl připomenout.

V polovině února pak prezident představil dlouho očekávaný plán, jak v zemi organizovat muslimskou víru. Macron v něm především usiluje o to, aby se francouzský islám zbavil financování ze zahraničí, které v minulosti často vedlo k radikalizaci mešit. Francie chce do budoucna platit imámy ze svého a v zemi se vede diskuze i o zavedení daně z halal potravin, tu ale velká část veřejnosti (nejen muslimů) odmítá.

V březnu se pak prezident zastal francouzského venkova, kdy smetl ze stolu plán své ministryně zdravotnictví Agnes Buzynové. Ta chtěla do národního plánu boje proti alkoholismu zahrnout i víno, jinak nedotknutelnou součást francouzské gastronomie i tradic. Macron nejdříve na zemědělském veletrhu přiznal, že si sklenku vína dává k obědu i k večeři, po pár dnech pak na setkání s vinaři řekl, že by stát neměl Francouze „otravovat takovými hloupostmi“.

Na stranu Buzynové se nicméně přidali vědci připomínající, že alkohol ročně zabije ve Francii na 50 tisíc lidí a po kouření je druhým nejčastějším spouštěčem rakoviny.

Tradiční problém snad všech francouzských prezidentů – stávky – vypukl pro Macrona letos v dubnu. Do ulic vyšli protestující železničáři a zaměstnanci národního leteckého dopravce Air France. Stávky sice na několik dnů značně ztížily lidem dojíždění do práce a ekonomika přicházela o desítky milionů eur, většina veřejnosti ale pro zrušení statusu železničáře a otevření tratí konkurenci měla pochopení a Macron tak ze svých reforem nemusel ustupovat.

Spíše zklamání mu naopak přinesly události ve světové diplomacii – amerického prezidenta Donalda Trumpa přemlouval Macron k zachování mezinárodní jaderné dohody s Íránem marně, v červnu zveřejněný postoj Německa k Macronem navržené reformě Evropské unie zřejmě také nenaplnil prezidentovo očekávání. Kvůli opatrnému přístupu německé kancléřky Angely Merkelové se o pozdějším výsledku dohody mluvilo jako o plánu „mini Macron“.

V létě mohl sice jako fotbalový fanoušek Macron jásat nad triumfem „modrých“ na mistrovství světa v Rusku, to pro něj byla ale asi jediná pozitivní událost ve druhé polovině roku.

V červenci vypukla aféra s Macronovým osobním strážcem a bezpečnostním poradcem Alexandrem Benallou, který se prvního května během oslav Svátku práce vydával za policistu a tloukl demonstranty. Prezident sice Bennallu zbavil funkce, později se ale ukázalo, že šlo spíše o opatření jen na oko a kontroverzní bodyguard se schůzek i nadále účastnil.

Popularita prezidenta šla v té době strmě dolů, Macron se proto v půlce září rozhodl zveřejnit dlouho připravovaný (a odkládaný) plán pro boj proti chudobě. Chtěl tak také dokázat, že není oním „prezidentem pro bohaté“, což mu jeho odpůrci jako bankéři u Rotschildů a absolventovi elitní úřednické školy často předhazují.

Pohromu znamenaly pro Macronovu oblibu u veřejnosti i odchody nejpopulárnějších ministrů, zvláště ministra pro životní prostředí a ekologický přechod Nicolase Hulota a ministra vnitra Gérarda Collomba. Ten byl přitom jedním z prvních politiků, kteří se přidali k mladému ministru hospodářství a věřili v jeho úspěch od počátku prezidentské kampaně. V říjnu ale ministr ohlásil, že dává přednost komunálním volbám a chce se vrátit do křesla starosty rodného Lyonu.

Závěr roku přinesl vůbec nejtěžší dosavadní krizi – hnutí žlutých vest. Protesty začaly původně kvůli plánovanému zdražování pohonných hmot, brzy ale přerostly toto téma a lidé volali po Macronově demisi a zavedení referenda. Plánované zdražování Macron nakonec po konzultaci se svým předchůdcem Nicolasem Sarkozym stáhl, lidem s minimální mzdou přidal sto eur měsíčně a páté pokračování sobotních protestů už znatelně zesláblo.

Do nového roku ale vstupuje 41letý šéf Elysejského paláce značně oslabený, s úlevami ale počítat nemůže: „Jestliže byl tento rok pro Macrona těžkým, ten příští nebude o nic lehčí. V ekonomice slíbil dvě složité reformy týkající se penzí a pojištění v nezaměstnanosti,“ připomíná novinářka Amélie Carrouerová.

Macrona navíc čeká první volební test v podobě voleb do Evropského parlamentu. A prezident souhlasil, že právě on je hlavním soupeřem nacionalistů, jako je Viktor Orbán a Matteo Salvini. Chce-li reformovat Evropu, musí je porazit.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud