Afrika podle Trumpa: Tady se vede válka s terorem, Američané bojují od obrazovek | info.cz

Články odjinud

Afrika podle Trumpa: Tady se vede válka s terorem, Američané bojují od obrazovek

Svým voličům slíbil, že americké chlapce v uniformách vrátí ze zámoří domů. A že sníží výdaje Spojených států v zahraničí, protože peníze jsou potřeba doma. Jak se tyto sliby daří prezidentovi USA Donaldu Trumpovi plnit? Opravdu Američané couvají z role světového četníka? A má Washington v zahraniční politice jasno, nebo jeho diplomaté jen hasí požáry, které založil jejich nevyzpytatelný šéf? V pokračování seriálu INFO.CZ se zaměříme na Afriku.

Afrika je novým klíčovým bojištěm s islamistickým terorem, tvrdí v posledních letech řada stratégů i žurnalistů. Důvody jsou zřejmé: především v severní polovině kontinentu lze nalézt hned několik států, které nejsou z různých důvodů schopné kontrolovat (celé) své území. Ať už pro vlastní politickou slabost a zkorumpovanost, nebo prostě jen kvůli geografické rozlehlosti.

Prezident USA Donald Trump přitom slíbil krácení výdajů na zahraniční mise. Koncem loňského roku ministerstvo obrany USA uvedlo, že Americké vojenské velitelství pro Afriku (AFRICOM) přijde o „něco méně než 10 procent personálu“. Ten dosud podle odhadů čítá zhruba 7200 osob.

Americké síly v Africe

V případě černého kontinentu ale nejsou údaje o americké vojenské přítomnosti zrovna přesné, média se proto uchylují ke spekulacím. Některé mise jsou podle všeho utajené zcela, další nestojí o publicitu. Jeden ze zdrojů citovaných americkou stanicí CNN tak tvrdí, že v Africe ubude až čtvrtina armádní síly. Zpravodajský web The Intercept naopak píše, že „ve skutečnosti amerických vojenských kapacit v Africe přibývá – podle mluvčího Air Forces Africa budují Spojené státy letiště na jedenadvaceti místech, a to včetně Tuniska, Kamerunu, Nigeru a Džibutska“.

Pravdu mohou mít oba, respektive všechny zdroje. Stahování vojáků je docela jiná kapitola než finanční injekce do vojenské spolupráce. Už teď působí Američané na řadě míst jen jako instruktoři místních (obvykle speciálních) jednotek. Zbytek zaoceánských vojáků působí na několika větších a bezpečných základnách, které USA ani za Trumpova panování neopustí. Naopak. Zmíněný server The Intercept konstatoval, že jen na budování afrických kotvišť pro americké námořníky Pentagon v průběhu následujících pěti let vyhradil sumu 240 milionů dolarů.

I když to Washington přiznává spíše jen nepřímo, v Africe jej drží také snaha nedopustit strategický nástup stále asertivnějších mocností – hlavně Číny, ale i Ruska. Jako za studené války, Američané v regionu opět vydatně spolupracují s Francií, konkrétně v jejích bývalých koloniích. Podobně jako jiné země, i USA mají zájem na plynulém lodním (i politickém) provozu v oblasti Rudého moře a Adenského zálivu, tedy v oblasti tzv. Afrického rohu. Zajímají je ale také vývoj v severoafrické Libyi stejně jako v Sahelu, tedy na území na nehostinném jižním okraji Sahary, kde se uchytily a prosperují ozbrojené islamistické skupiny.

Islamistické skupiny v Africe

Africký roh: Piráti, teroristé, Jemen, Somálsko

Jakkoli pozornost médií přitahují Evropě blízké bojiště na Blízkém východě, či ve vizuálně exotickém Afghánistánu, jedním z nejnebezpečnějších, ale i nejdůležitějších regionů planety je oblast Rudého moře a Adenského zálivu. Plují tudy lodě mezi Asií a Evropou, které ovšem napadají afričtí piráti. V Jemenu zuří občanská válka, do které s chutí zasahují okolní země i lokální mocnosti, a propukla zde proto jedna z nejhorších humanitárních katastrof současnosti. Somálsko se ještě nevzpamatovalo z totálního rozvratu svých státních struktur, které k nástupu využilo několik skupin islamistických teroristů. I proto považoval izolacionistický prezident Trump za vhodné loni v červnu vyhlásit, že „američtí vojáci v Džibutsku zůstanou, aby zde bojovali s terorismem a piráty působícími v oblasti Afrického rohu i na Arabském poloostrově“.

Někdejší tábor francouzské Cizinecké legie v Džibutsku proto nyní hostí nejméně čtyři tisíce amerických i dalších koaličních vojáků. Základna známá jako „Camp Lemonnier“ se rozkládá na více než 240 hektarech a stojí tu zřejmě nejrozlehlejší hangáry amerických bezpilotních letounů. Ty odsud vzlétají nejen nad Afriku, ale patrně také do Jemenu, kde funguje mimořádně výkonná pobočka sítě al-Káidy.

Z nejméně pěti (obvykle utajovaných) míst operují Američané i v těžce se zotavujícím Somálsku. V každém případě zde USA loni provedly nejméně 36 úderů bezpilotními stroji. V Keni pak pracuje personál ze Spojených států na přinejmenším čtyřech místech. USA mají své lidi podle všeho i na známém ugandském letišti Entebbe, kde v roce 1976 osvobozovalo izraelské komando rukojmí z letadla uneseného na trase mezi Tel Avivem a Paříží.

Mapa Afrika

Sahel: Kam místní vlády nedosáhnou

Krapet pozapomenutý vnitrozemský Niger přitáhl pozornost Evropanů vlastně až poté, co se zde začaly slévat proudy afrických migrantů na cestě ke Středozemnímu moři, aby se z jeho břehů vydaly vstříc starému kontinentu. Na pomyslnou mapu evropských médií se dostalo i město Agadés, odkud se migranti vydávají do Sahary a dál na sever. Právě u něj si Američané zřídili významnou základnu dronů označenou číslicí 201, kde se podle otevřených zdrojů chystají celkově proinvestovat až sto milionů dolarů.

V Nigeru ovšem Spojené státy mají – díky jeho strategické poloze i relativně vstřícné politické reprezentaci – letišť a základen různé velikosti dohromady pět. Čad ubytoval vojáky z USA v hlavní městě N´Djameně.

Američané mají stálé – či dlouhodobé – zastoupení i na západě kontinentu. „Přítomnost v Senegalu je pro nás velmi důležitá. Pomáhá nám šetřit čas a prostor na kontinentu tak rozlehlém, jako je Afrika,“ nechal se v roce 2017 při návštěvě Dakaru slyšet šéf AFRICOM Thomas D. Waldhauser. Washington zanechal personál také v sahelském Mali (města Bamako a Gao) a na dvou místech Kamerunu. Základna ve třetím největším kamerunském městě Garoua pak nechvalně proslula mučením, kterého se tu na zajatých islamistech z nigerijské organizace Boko Haram údajně dopouštěli místní vojáci. Alespoň to tvrdí skupina Amnesty International. V tomto táboře ale sídlí i Američané – a to jak vojáci, tak žoldnéři.

Pro úplnost, malé americké posádky či jednotlivce lze objevit rovněž v Gabonu a Ghaně. Vůbec nejjižnější americká základna na africkém kontinentu pak leží v Botswaně.

Libye: Jsme tu a nejsme

Podle investigativních novinářů webu The Intercept byla – nebo spíše stále jsou – na libyjském území patrně tři místa, odkud operují americké bezpilotní letouny. Útočily zde proti nejradikálnějším skupinám, tedy zpravidla těm, které jsou napojené na samozvaný Islámský stát a síť al-Káida. Zaoceánské stroje ve stíhání libyjských islamistů pokračují i po nástupu Trumpovy administrativy, ačkoliv ta to víceméně popírá. Nejčastěji se v souvislosti s náhlými útoky na dálku řízených zbraní hovoří o libyjském letišti v al-Wigh, které se nachází u hranic s Nigerem, Čadem a Alžírskem.

Specialisty v amerických uniformách lze objevit i na tuniském letecké základně u města Sidi Ahmed. Samy Spojené státy ale konstatují, že jde o citlivé téma, a proto se svým nasazením zde v nejlepším zájmu hostitelů příliš nechlubí.

PROČ: Migrace z Afriky. Problém, který jen tak neskončí autor: INFO.CZ


V seriálu INFO.CZ o americké armádě ve světě již vyšlo:

Blízký východ podle Trumpa: Sýrie je Rusů, Američany víc zajímá bohatý Záliv

Evropa podle Trumpa: USA chtějí být silné, ale neprovokovat. Fort Trump je v nedohlednu

Asie podle Trumpa: Postavit se Číně, tvrdě tlačit na KLDR a nechat si to zaplatit od spojenců

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud