Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Alžírsko se brání: Migranty netýráme. Pozvali novináře, aby se přesvědčili na vlastní oči

Alžírsko se brání: Migranty netýráme. Pozvali novináře, aby se přesvědčili na vlastní oči

Aby dokázalo neoprávněnost obvinění ze špatného zacházení s imigranty ze subsaharské Afriky, pozvalo Alžírsko novináře, aby se podívali na vyhoštění více než 300 lidí do Nigeru. Jídlo, voda, klimatizovaný autobus, odpočinek v nových budovách, píše o cestě agentura AFP, jejíž žurnalisté byli mezi pozvanými.

Ze zatýkání a kolektivního vyhošťování lidí pocházejících ze subsaharské Afriky nedávno alžírské úřady obvinily některé domácí i mezinárodní nevládní organizace. Podle nich jsou vyhoštění někdy ponecháni napospas uprostřed pouště bez jídla a bez vody. Alžír to vehementně popřel s tím, že jde o nepřátelskou kampaň.

Dlouhá pouť do Nigeru začíná ve středisku na okraji Alžíru. Tam bylo shromážděno asi 300 Nigeřanů, většinou žen a dětí, a několik lidí z Mali, Kamerunu nebo Guineje. Byli zatčeni o několik dní dříve na severu Alžírska.

Po desetihodinové noční cestě na jih se konvoj 12 nových a klimatizovaných autobusů zastavuje v Laghautu. Alžírští dobrovolníci rozdávají snídani a pro malé děti pleny. Po 90 minutách se konvoj vydává znovu na cestu a jede ke druhé zastávce v saharském In Saláhu, vzdáleném 1300 kilometrů od Alžíru. Tamní tranzitní středisko se blýská novotou, podle úřadů jeho vybudování stálo 2,2 milionu eur (57 milionů Kč). Tam se mohli uprchlíci dosyta najíst, dostali lahve s vodou a keksy a odpočinuli si. Brzy ráno se vydali na další úsek do Tamanrasetu. Konvoj tam dorazil večer a uprchlíci byli znovu shromážděni ve středisku s kapacitou 1000 míst.

Šestapadesátiletý Abdelkader Adam je tady, 200 kilometrů od hranic své vlasti, a už znovu přemýšlí o návratu do Alžírska. „Nechci se vrátit do Nigeru. Musím živit své dvě manželky a sedm dětí, zůstaly v Nigeru,“ říká novinářům. V Alžírsku byl 14 měsíců a pracoval na stavbě v Tízí-Uzú, 100 kilometrů východně od Alžíru. Tam byl zatčen. „Udělám vše pro to, abych se do Alžírska vrátil. Je mi tam dobře, přijel jsem, abych rodině posílal peníze,“ říká muž obklopený desítkou dalších Nigeřanů.

Sedmadvacetiletý Chazali Harouna hranici přešel teprve před týdnem a dostal se do Tízí-Uzú, kde prý „rychle našel práci“. I on byl zatčen. Také on ujišťuje, že se vrátí, „jakmile se naskytne příležitost“. Uprchlíci říkají, že se rozhodli jet do Alžírska, protože tam poměrně lehce nacházejí práci, hlavně na stavbách. Podle alžírských úřadů mnozí žebrají.

V roce 2014 alžírské úřady nechaly odvézt zpět do vlasti 33.000 Afričanů ze subsaharské oblasti, uvedl oficiální alžírský zdroj. Úřady ujišťují, že respektují práva vyhoštěných. Přesto koncem června ochránci lidských práv z organizace Human Rights Watch (HRW) oznámili, že od ledna byly do Nigeru a Mali za „nelidských podmínek“ vyhoštěny tisíce lidí. V mnoha případech se prý nebral ohled na jejich právní status, někteří tvrdili, že měli vízum.

Tamanrasetský prefekt Džílálí Dúmí řekl, že repatriace z minulých dní má prokázat, jaké úsilí Alžírsko vynakládá na práci s uprchlíky. Byli při ní i zástupci Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) a Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Pascal Reyntjiens, který zastupuje IOM v Alžírsku, ocenil spolupráci všech zúčastněných, kteří měli lidi „nacházející se v nouzi“ na starost.

V pondělí večer mohlo být 354 nigerských uprchlíků - mezi nimi 197 dětí a 77 žen - dovezeno do nigerské Assamaky, vzdálené asi deset kilometrů od hranice, a pak podle dohody s Niamey do oblasti Agadez.

Ostatní, kteří nebyli Nigeřané, měli být podle zástupce alžírského ministerstva vnitra propuštěni. Všichni o návrat do Alžírska nestojí. „Já jsem hranici přešel před rokem. Dal jsem za to přes 1000 eur, ale nakonec jsem se vrátil tam, odkud jsem vyjel. Konec, já se nevrátím,“ řekl devatenáctiletý Malijec Abdoulaye, který pracoval na stavbě v Alžíru, kde mu nezaplatili.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744