Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Americká armáda v rozkladu. Zastarává, je zkostnatělá a svět jí utíká stále víc

Americká armáda v rozkladu. Zastarává, je zkostnatělá a svět jí utíká stále víc

Všichni významní soupeři Spojených států na vojenském poli investují miliardy do nových technologií. Washington zatím jen přihlíží. Místo razantního přechodu k novým zbraňovým systémům topí obrovské částky v obnovování stávající techniky. Supervelmoc kvůli tomu slábne. „Zbavit se zastaralých strojů a techniky je pro ozbrojené síly USA větší problém než vyvíjet nové,“ konstatoval znepokojeně prestižní list Foreign Policy.

Před sedmdesáti lety vydal Edward Katzenbach esej, ve kterém napsal, že kdyby někdo vyvinul dostatečně výdržné kolečkové brusle, americká armáda by je ve velkém nakoupila, jen aby nemusela rušit svoje krásné jezdecké jednotky. Katzenbach věděl, o čem mluví. Jako mladý důstojník byl u toho, když kavalérie na konci čtyřicátých let minulého století sváděla svou poslední bitvu, bitvu o svoje vlastní koně. Prohrála ji, jména jezdeckých divizí dnes nesou motorizované a obrněné jednotky US Army. 

Pozoruhodné je to, že kavalérie ještě v atomové éře lpěla na svých koních. Dnešní Spojené státy na tom jsou stejně. Jejich ozbrojené síly beznadějně zastarávají – přesto v nich jsou při životě udržovány technologie, které dávno patří do muzea. Je to, jako kdyby vývoj dinosaurů pokračoval i v éře savců.

Umělá inteligence, autonomní bojové prostředky, drony, nanotechnologické materiály, které umožňují obléct vojákům exoskelety, díky nimž by měli schopnosti nadlidí – to všechno americký průmysl umí vyrábět, a přesto ozbrojené síly zastarávají. Spojené státy už druhé desetiletí vedou žebříček absolutních výdajů na ozbrojené síly. A jak upozorňuje list Foreign Policy, právě v tom je americká slabost.

KLDR: jak vznikl hrozivý režim a proč se (ne)bát jaderného konfliktu:

1080p 720p 360p
KLDR: jak vznikl hrozivý režim a proč se (ne)bát jaderného konfliktu

Udržování velkých ozbrojených sil i s jejich materiálovou základnou totiž pohlcuje zhruba dvě třetiny celkových výdajů americké armády. Až ze zbytku, celkově z nižších jednotek miliard dolarů, si americká armáda, letectvo a námořnictvo může dovolit stavět nové typy zbraní a zbraňových systémů. Pro přesnost: Spojené státy v posledních letech vydávají na obranné rozpočty zhruba 600 miliard dolarů ročně (druhá Čína dává zhruba 200 miliard, Rusko 70, Saúdská Arábie 64, Indie 55 miliard dolarů). Z této astronomické částky se ale třeba pověstné agentuře DARPA, která má na starosti koordinaci nových technologických projektů, dostává pouhé dvě miliardy. Na rok 2018 DARPA v rozpočtu požádala o 3,17 miliardy dolarů, ale americkým zákonodárcům to připadá jako přehnaná částka.

Potíž je, že zatímco DARPA horko těžko bojuje o rozpočty, Čína nebo Indie do svého technologického výzkumu dávají pravidelně přes dvanáct procent obranných rozpočtů. Jinak řečeno, obě nastupující velmoci investují do vývoje v čistých číslech dvakrát až třikrát víc než Spojené státy, které přitom mají desetkrát větší obranný rozpočet.  

Zdá se, že si stále větší počet vlivných analytiků uvědomuje, že americké ozbrojené síly ve srovnání s konkurenty jako je Čína, Indie, Japonsko nebo Německo, pořád ještě dominují. Tato dominance je ale založená na tom, že USA dokáží potenciální válku vyhrát díky materiálové, nikoliv technologické převaze. Geopolitická praxe už mnohokrát potvrdila, že se impéria rodí z kvantity doplněné kvalitou. Velmoci v poslední fázi před implozí disponují kvantitou, ale nedostává se jim schopnost inovovat a posouvat kupředu kvalitu. Potkalo to Sumer, Egypt, Řím, potkalo to Čingischánovy dědice, Nizozemí i Velkou Británii – a teď by docela dobře mohly být na řadě Spojené státy.

Možná trochu překvapivě za to může byrokracie. Spojené státy byly na technologickém vrcholu po roce 1945. Tehdy jejich vývojové kapacity dokázaly úspěšně absorbovat a využít německé experty, kteří stáli třeba za vesmírným programem. Náskok vydržel zhruba tři desetiletí, pak se začal zprvu nenápadně, teď už zřetelně rozplývat. Kdysi inovativní firmy totiž vytvořily zbytnělý aparát, který dělá všechno proto, aby si udržel svoje postavení, moc, vliv a v neposlední řadě rozpočty.

Pěknou ukázkou může být třeba společnost Lockheed. Ta si v letech 1950 až 1980 vybudovala mimořádně silné postavení. Díky němu může dnes pohodlně bojkotovat vývoj jakéhokoliv létajícího stroje, který by ohrožoval „neviditelnou“ technologii stealth, která se zrodila právě v dílnách Lockheedu, v pověstných Skunkworks. Spojené státy by měly už dávno vyvíjet něco pokročilejšího. Místo toho s obrovskými náklady oprašují patenty Lockheedu, které technologicky trčí v šedesátých letech minulého století.

Jeruzalém: Proč Svaté město už tisíce let krvácí?

720p 360p
Jeruzalém: Proč Svaté město už tisíce let krvácí?

Podobná situace je na všech úrovních. Například společnost General Electrics si zprivatizovala vývoj atomových ponorek. USA staví další a další stroje tohoto typu, přičemž cena za kus dělá na papíře zhruba 700 milionů dolarů, v praxi klidně dvojnásobek. Státy jako Německo nebo Švédsko mezitím dávno přešly na vývoj ponorek poháněných motory s vnitřním cyklem spalování, které jsou levnější než americké jaderné ponorky – a přitom při vojenských cvičeních ukazují nesrovnatelně vyšší bojovou efektivitu.

„Vojenské špičky a jejich partneři z průmyslové oblasti inklinují ke klidu a stagnaci a ochotně se spojují proti čemukoliv, co by je mohlo vyrušit,“ tvrdí analýza Foreign Policy.

Americká generalita a admiralita ale jenom odráží všeobecné smýšlení profesionálních příslušníků ozbrojených sil. Ti se považují za výlučnou elitní skupinu. Pokud by se americké ozbrojené síly měly skutečně modernizovat, znamenalo by to přiznat, že profesionálem budoucnosti není dokonale vycvičený kapitán ponorky nebo drsňák od námořní pěchoty, ale „ajťák.“ A to je něco, přes co se mentalita amerických ozbrojených sil ještě nedokázala přenést.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1