Články odjinud

ANALÝZA: Amerika nás zradí, obávají se syrští Kurdové. A zřejmě mají pravdu

ANALÝZA: Amerika nás zradí, obávají se syrští Kurdové. A zřejmě mají pravdu

Nechají nás v tom. Tak hodnotí syrští Kurdové rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa stáhnout v řádu měsíců své vojáky z území, které kontrolují jejich Lidové obranné jednotky (YPG). Washington argumentuje tím, že tzv. Islámský stát je „téměř úplně“ zničen, což byl jeho cíl. Teď už ale nejde o zničení extremistů, ale osud Kurdů, kteří jsou obklopeni jen nepřáteli.

"Vojenská mise zaměřená na vymýcení Islámského státu v Sýrii směřuje k rychlému konci. Islámský stát je téměř úplně zničen,“ uvedl tento týden Bílý dům v oficiálním prohlášení. „Očekáváme, že země tohoto regionu i vnější hráči budou společně s OSN spolupracovat na budování míru. A zajistí, aby se Islámský stát už nikdy neukázal,“ dodávají lidé amerického prezidenta.

Poněkud alibisticky, chce se říci. Toto syrští Kurdové opravdu nechtěli slyšet poté, co nesli tíhu už takřka vyhraného boje s Islámským státem. Navíc v době, kdy turečtí vojáci obsadili jejich enklávu Afrín. A kdy turecký prezident Recep Tayyip Erdogan veřejně vyhrožuje dobytím významné části syrsko-kurdského území včetně klíčových měst Kobane a Kámišlí.

Budou Kurdové opět občany druhé kategorie?

Valný soucit nemohou Kurdové očekávat ani od režimu Bašára Asada, který tvrdí, že chce zpět celou předválečnou Sýrii. Podle zprávy agentury Reuters nyní damašská vláda kontroluje už 85 procent rozlohy země. Ve staré Sýrii přitom byli Kurdové občany druhé kategorie: neměli stejný přístup ke vzdělání, byli nuceni přijímat arabská jména a mnozí z nich dokonce nezískali faktické občanství země, do které se narodili.

Vyčerpaný Asadův režim kromě Ruska podpírá také Írán, který si podobně jako Turecko nepřeje žádnou kurdskou emancipaci, i kdyby k ní mělo dojít v Sýrii. Ankara i Teherán se obývají radikalizace vlastní kurdské menšiny: podle nejvyšších odhadů žije v Turecku 15 milionů, v Íránu pak až osm milionů Kurdů. A oba státy tvrdí, že jakékoli nezávislé, či třeba jen autonomní kurdské státy budou poskytovat zázemí svým soukmenovcům, tedy rebelujícím Kurdům z jiných zemí.

Jasné a pro Kurdy varovné stanovisko zaznělo i z Moskvy. „Všechny argumenty, které teď budou Američané snášet pro další setrvání v Sýrii, budou jen výmluvy. Myslíme si, že jejich vojenská přítomnost v Sýrii má skončit,“ konstatoval hlavní moskevský vyjednavač Alexandr Lavrentěv. Jinými slovy: Sýrie je naše a případně Asadova, Američané tu nesmějí mít žádný vliv.

Američtí vojáci mají více soucitu než politici

I proto syrští Kurdové vnímali náklonnost USA jako dar z nebes a doufali v jejich pomoc i poté, co bude poražen Islámský stát. Trumpem oznámené stažení přišla jako studená, či spíše ledová sprcha. „Byla by to katastrofa. Dokonce i běžní syrští Kurdové, ne jen politici by takový krok vnímali jako zradu,“ říká pro deník The Washington Post kurdský předák Bedran Ciya Kurd.

„Po čtyřech letech společného válčení vznikl mezi Kurdy a Američany jistý druh vzájemné důvěry. Pokud teď Američané opustí Kurdy, znamená to, že už na Blízkém východě nikdy nenajdou opravdové přátelé,“ dodává pro stejný list jiný kurdský lídr Sálih Muslim, který je dobře znám i v Česku – nedávno byl v Praze na tureckou žádost zatčen a posléze propuštěn.

Kurdové proti odchodu zhruba dvou tisíc amerických vojáků argumentují i tím, že Islámský stát sice pomalu a opatrně, přesto zvedá hlavu na zbytcích svého území při syrsko-irácké hranici. A dokonce se vítězně vrací na už ztracená území, byť jde pouze o malé územní zisky. Což je pravda, Islámský stát však v tuto chvíli přesto nepředstavuje klíčovou hrozbu pro blízkovýchodní stabilitu. Tou je spíše možné ponížení, v horším případě masakr Kurdů, pokud opět zůstanou osamoceni, bez přátel.

To pochopili i američtí vojáci operující ve městě Manbidži, kteří se podle snímků ze sociálních médií zúčastnili tamní demonstrace proti tureckému útoku na enklávu Afrín. Možná tak učinili jako jednotlivci, kteří se snaží osobně podpořit kurdskou věc. Jisté ale je, že i jejich velitelé ve Washingtonu odmítli rychlé stažení a vymohli si na prezidentovi odklad v řádu měsíců, který se teoreticky může prodloužit na roky. Přímo na místě pak američtí důstojníci sáhli k demonstraci síly, aby dali znepřáteleným arabským milicím najevo, že dnes ještě nikam neodcházejí. A že dokud jsou ve městě, není na ně radno útočit.

Co se ale stane po jejich odchodu? Kurdská tragédie jen tak neskončí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud