Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Angela u konce s dechem. O co šlo (a půjde) v krizi v Německu

ANALÝZA: Angela u konce s dechem. O co šlo (a půjde) v krizi v Německu

Angela Merkelová se tvrdě střetla s ministrem vnitra Horstem Seehoferem kvůli podobě migrační politiky. Otázka, zda okamžitě vypovídat od německých hranic žadatele o azyl, kteří už jsou registrováni v jiných evropských zemích, bezmála způsobila pád berlínské vlády. V pondělí státníci uzavřeli kompromis. Je to konec politického zápasu u našich sousedů? Jen těžko, jde spíš o pouhý poločas.

Byla to partie, kterých sehrála už mnoho. Nejdřív jeden z nočních jednacích maratonů, ve kterých Angela Merkelová vyniká. Vždy se zdá, jako by ji přibývaly síly, zatímco ostatní zmáhá nedostatek spánku. A poté kompromis, který sice samotný problém neřeší, ale kupuje kancléřce čas a možnost potíže vysedět.

Přesto se z osvědčeného soukolí kancléřčiných mocenských praktik ozývá nepřeslechnutelné skřípání. Její střet s vlastním ministrem vnitra Horstem Seehoferem je napůl banalita, zároveň ale otevírá dveře k nahlédnutí do budoucnosti Angely Merkelové, Německa i Evropy.

O co komu šlo?

Faktická zápletka dramatu, jako by se inspirovala u Shakespearova „Mnoho povyku pro nic“. I kdyby německé úřady začaly vypovídat od hraniční čáry migranty, které už registrovala jiná evropská země, jednalo by se od začátku roku zhruba o 18 tisíc lidí. Na německé poměry směšné číslo. Je zřejmé, že tohle opatření německý problém s migrací nevyřeší.

Přesto bavorská CSU sehrála velké divadlo. Požadovala vypovídání na hranicích okamžitě. Kancléřka původně neměla dostat ani 14 dní na to, aby se pokusila o diplomatické řešení. Horst Seehofer hrozil, že začne jednat i bez jejího souhlasu. Jakožto ministr vnitra k tomu má pravomoc. Zároveň by to ale znamenalo potupný konec vlády pouhé tři měsíce po jejím klopotném sestavení. Proč takové divadlo?

Udivující je už to, že Angela Merkelová si na sebe vůbec upletla bič v podobě Horsta Seehofera na postu ministra vnitra. Právě toho Horsta Seehofera, který ji ještě jako bavorský premiér svého času týden co týden podroboval zdrcující kritice kvůli migrační politice.

Je možné, že Merkelová v rámci koaličních jednání po nevydařených volbách neměla na vybranou a musela ze svého pohledu udělat kozla zahradníkem. Zároveň ale tohle schéma zapadá do taktiky, kterou už dříve několikrát použila proti vnitrostranickým konkurentům. S oblibou jim dávala úkoly, na kterých si vylámali zuby. Často to bylo vedení ministerstva obrany, které je v Německu tradičně v katastrofálním stavu.

Problémy zjevně čekají i Horsta Seehofera v rezortu, který z velké části řeší i bolavou migrační politiku. Velký kritik Merkelové slíbil přinést „Masterplan“, který napraví všechny kancléřčiny chyby. Zatím z něj veřejnost neviděla téměř nic. Ano, pokud Seehofer vyřeší například odsouvání neúspěšných žadatelů o azyl ze země, zaslouží si tím čestný odchod do politického důchodu. Zatím si na tomto problému všichni vylámali zuby a nic nenasvědčuje tomu, že Seehofer neskončí jinak.

Mezitím na něj z rodného Bavorska tlačí konkurenti z vlastní CSU, kteří ho připravili o velkou část vlivu, především jeho nástupce na pozici bavorského premiéra Markus Söder. Ten mluví otevřeně o konci multilateralismu. Jinými slovy, chce, aby Německo jednalo bez ohledu na Evropu. Alternativa pro Německo vysává CSU hlasy, volby v Bavorsku se blíží a lehká hysterie Horsta Seehofera je pochopitelná. Bez činů bude za směšného panáka. Tím spíš, že vzbudil nemístná očekávání, třeba několika svými komplimenty protkanými schůzkami s maďarským premiérem Viktorem Orbánem.

Jak vypadá řešení?

Spíš jen jako oddálení problému. V pondělí vystoupili Merkelová i Seehofer na takřka paralelních tiskových konferencích. A i když se zdálo, že mluví o tomtéž, v lecčems si protiřečili.

Seehofer prezentoval výsledek jednání tak, že dal kancléřce Merkelová odklad pouhých 14 dnů. Během nich má vyjednat řešení na evropské úrovni, především v rámci evropského summitu na konci měsíce.

Merkelová naopak zdůraznila, že si od Seehofera nenechává dávat ultimáta. Odmítla také, že by začaly Seehoferovy požadavky automaticky platit, kdyby se jí v řádu týdnů nepodařil diplomatický průlom.

To je ostatně ta pravděpodobnější varianta. Bylo by obdivuhodné, kdyby Německo dokázalo za dva týdny dojednat komplexní evropské řešení problému, na kterém se Evropská unie nedokázal shodnout během tří let.

Kancléřka se ale podle všeho velmi snaží. Ze zákulisních zdrojů se proslýchá, že německá diplomacie se pokouší narychlo svolat neformální summit už na příští víkend. Kancléřka otevřeně mluví, jak je jejím zvykem, o dočasném a polovičatém řešení: místo nové evropské politiky migrace chce dosáhnout dvoustranných dohod s klíčovými státy. Setkání by se měla zúčastnit Itálie, Rumunsko a další balkánské státy. Zda z Berlína někdo volal českým diplomatům, o tom zatím nejsou žádné zprávy, třebaže by se případný ostřejší režim na německých hranicích Česka přímo dotknul.

Jak vypadá budoucnost?

Kromě hysterie CSU a Horsta Seehofera si německá média všímají i zatvrzelosti kancléřky.

Teorii o tom, že jednostranná německá opatření by spustila dominový efekt, který by ještě více podryl zbytky evropské jednoty, opakují jako mantru už od nejhorších okamžiků migrační krize v roce 2015. Stejně jako to, že receptem může být jen celoevropské řešení. K tomu se ale unijní státy ještě ani nepřiblížily.

Kancléřka zjevně chce hrát o další čas. Není ale jasné, jestli ho dostane. A stejně tak není jisté, jestli se může spolehnout na pomoc Emmanuela Macrona, se kterým teď znovu jednala. Sama mu nemá výměnou mnoho co nabídnout – ambiciózní plány francouzského prezidenta na reformu EU vyvolávají podezření u většiny německé politické scény. Navíc, přes viditelná gesta jako v případě lodi Aquarius, jedná Francie ve věcech migrace značně pragmaticky. Ačkoliv Paříž přistoupila na transfery běženců z Řecka a Itálie, fakticky jich země přijala jenom hrstku.

Stále častěji se tak zmiňují memoáry Bena Rhodese, poradce prezidenta Obamy. Podle něj se Merkelová rozhodla počtvrté kandidovat do čela Německa až poté, co byla svědkem referenda o brexitu a, údajně se slzami v očích, také volebního vítězství Donalda Trumpa. Kandidatura měla být zoufalý pokus zastavit pád liberálního světového a evropského řádu.

Možná i proto teď působí unaveně, nezvykle se přeříkává. Po 12 letech v úřadu je zase znovu na začátku. Sestavit vládu jí trvalo půl roku. Do první velké krize se dostala po pouhé polovině tohoto času. A téměř dva ze tří Němců si myslí, že ve sporu Merkelová vs. Seehofer má pravdu ten druhý – tedy že Německo má na svých hranicích jednat podle svých zájmů, nikoliv podle zájmů Evropy.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1