Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Arméni slaví svoji sametovou revoluci. Ke skutečné změně je ale ještě dlouhá cesta

ANALÝZA: Arméni slaví svoji sametovou revoluci. Ke skutečné změně je ale ještě dlouhá cesta

Premiérovi odzvonilo. V neděli 22. dubna v jedenáct večer se nočním Jerevanem symbolicky rozezněla kakofonie těch, kteří se nemohli zúčastnit protestů, bušících z oken vařečkami na hrnce. Iniciativu narychlo svolala radní Zara Batojan na podporu protestů za odstoupení premiéra nazvané „Odmítněme Serže.“ Den poté propukly jerevanské ulice v nadšení a spontánní oslavy. Premiér Serž Sarkisjan po deseti dnech většinou nenásilných protestů odstoupil.

Demonstrace začaly před deseti dny, vedené opozičními politiky a ztělesněné nespokojenou mládeží.  Hlavním důvodem bylo rozhodnutí dosavadního prezidenta Sarkisjana kandidovat na premiéra. Předsedu vlády přitom volí parlament, který je ovládán jeho vlastní Republikánskou stranou. Sarkisjan byl arménským prezidentem od roku 2008. Jeho vláda započala příznačně rozsáhlými a násilnými protesty proti volebním podvodům, které byly zakončeny výjimečným stavem po smrti sedmi demonstrantů a jednoho policisty. Sarkisjan vedl zemi poslední dekádu skrze ekonomickou stagnaci, zhoršující se bezpečnostní situaci ve válce s Ázerbájdžánem, rostoucí vliv Moskvy a složitý vztah s Evropou.

Politické šachy

Ke konci jeho druhého a posledního volebního období se v prosinci 2015 prezident odhodlal k odváženému kroku. Svolal referendum o změně politického systému země z prezidentské republiky na parlamentní. Již před hlasováním jej odpůrci referenda nařkli, že za ústavními změnami je snaha prodloužit si mandát a v roce 2018 pokračovat ve vládě „na neurčito“ v křesle premiéra. Prezident tehdy sliboval, že o nic takového nemá zájem a změny byly v referendu schváleny.

V lednu 2018 vybral Serž Sarkisjan svého nástupce v křesle prezidenta, Armena Sarkisjana (nejedná se o jeho příbuzného). V březnu 2018 podpořila Armena Sarkisjana vládnoucí Republikánská strana a na začátku dubna se stal, nyní již spíše ceremoniálním, prezidentem.

První větší demonstrace proti nominaci bývalého prezidenta do křesla předsedy vlády a nejmocnějšího muže země se v Jerevanu odehrála 13. dubna. Bylo jasné, že kandidát Republikánské strany, která parlament v koalici ovládá, se stane premiérem. Protesty byly svolány mládežnickým hnutím „Odmítněme Serže“ a do čela se postavil poslanec Nikol Pašinjan, jeden ze tří předsedů opozičního hnutí Yelk („Odchod“). Liberální prozápadní strana, jejíž název odkazuje k odchodu z Eurasijského ekonomického svazu, kterého je Arménie členem od roku 2015, se dostala nově do parlamentu v dubnu 2017. Pašinjan se k protestům připojil symbolicky po čtrnáctidenním protestním pochodu z druhého největšího města Gjumri. Po cestě od města k městu přesvědčoval občany, aby zabránili zvolení Sarkisjana.

Bouřlivý Jerevan

I navzdory protestům dalších poslanců hnutí Yelk, kteří v parlamentu odpálili dýmovnice, byl Sarkisjan svojí stranou nominován. Za doprovodu každodenních protestů byl pak 17. dubna zvolen novým premiérem. Po jeho zvolení začaly nepokoje nabývat na síle a přidali se k nim i původně spíše pasivní části společnosti. Demonstranti se několikrát střetli s policejními těžkooděnci a stovky z nich byly zadrženy. Policie ale byla překvapivě zdrženlivá vůči rozsáhlému zásahu. Pašinjan, zkušený a často rebelující politik a vůdce, dokázal protesty vést skutečně sametově nenásilnou cestou.

Většina komentátorů byla ještě den před Sarkisjanovou rezignací k úspěchu protestů spíše skeptických. Podobné demonstrace se totiž v ulicích Jerevanu poslední dobou odehrávají celkem často a jsou vždy doprovázeny tvrdým zásahem policie. Naposledy v rámci politické krize v létě 2016. Kromě toho, že je Sarkisjanův režim arogantní, je navíc i notoricky zkorumpovaný a propojený s organizovaným zločinem. Armáda a policie mají v zemi téměř absolutní moc. Arménie je podle globálního indexu militarizace organizace Bicc třetí nejmilitarizovanější zemí světa a propojení společnosti s armádou se ještě prohlubuje v rámci nového programu „národní armády“. Patriarchální arménská společnost je zatížená kulturou násilí, jak politického, tak domácího. Režim v Jerevanu má ale stále hodně daleko k postsovětským diktaturám Střední Asie, Běloruska nebo sousedního Ázerbájdžánu.

Úspěch protestů byl do velké míry úspěchem politického umění jejich vůdce Pašinjana. Politik dokázal prozíravými kroky přilákat k protestům desetitisíce lidí. Připojily se i davy v dalších městech třímilionové země.  Premiér Sarkisjan souhlasil s osobním setkáním s Pašinjanem, který dorazil 22. dubna přímo z protestů v maskáčovém tričku s obvázaným zraněním na ruce. Naproti Sarkisjanovi v drahém obleku symbolizoval populární revoltu proti aroganci moci. Premiér odmítl diskutovat o rezignaci a ze setkání po dvou minutách odešel. Pašinjan byl následně i přes poslaneckou imunitu zatčen. To přilákalo na Náměstí Republiky, epicentrum protestů, podle odhadů až 100 000 demonstrantů. V klíčový moment následující den, v pondělí 23. dubna, se do čela protestů přidalo asi 200 vojáků v uniformách. Tento symbol vzpoury byl pro Sarkisjana poslední kapkou.

Sarkisjan vydal prohlášení a se slovy „Nikol Paštinjan měl pravdu. Já jsem se mýlil...“ rezignoval. Tento krok vlil novou krev do žil prozápadních sil v Arménské politice. Je to jejich druhá velká výhra v posledním půlroce. V listopadu 2017 podepsala Arménie novou dohodu s Evropskou Unií, která byla velkým úspěchem prozápadní orientace země. Bylo to velké vítězství, zejména po roce 2013, kdy měla Arménie podepsat dlouho vyjednávanou Asociační dohodu s EU, ale prezident Sarkisjan po návratu ze státní návštěvy v Moskvě na poslední chvíli od dohody odstoupil a rozhodl, že Arménie se místo toho přidá k Ruskem vedenému Eurasijskému svazu.

Arménská sametová

Události v Arménii v česko-slovenském prostředí většinou příliš nerezonují. Pokud současné protesty upoutaly pozornost, bylo to díky jejich sebeprezentaci jako arménská „Sametová revoluce.“ A protestům se opravdu, navzdory očekávání, podařilo dosáhnout svého bez většího násilí, což není v Arménii obvyklé. Překvapivý úspěch je nesporně důvodem k oslavám, ale těžko se již věří prohlášením o nové Arménii a začátku revoluce.

Republikánská strana je hluboce zakořeněna ve všech sférách arménské politiky. Ázerbájdžán, bezprostřední vnější nepřítel, stále zabraňuje uvolnění režimu. V průběhu protestů se také objevily spekulace, že se na frontové linii chystá nová ofenzíva. Arménie zůstává „obklíčená“ uzavřenými hranicemi nejen s nepřátelským Ázerbájdžánem, ale i s jeho spojencem Tureckem. V této situaci je stále životně závislá na spojenectví s Ruskem, které pravděpodobně za každou cenu zabrání prozápadní orientaci země. Rusko ovládá velkou část Arménské ekonomiky a politiky. Minulý premiér Karen Karpetjan je například bývalým vysokým manažerem ruského Gazpromu. Pokud by došlo k „nejhoršímu“, Moskva má stále vekou vojenskou základnu v arménském městě Gjumri.

Arméni teď oslavují a tančí v ulicích Jerevanu. K opravdovému úspěchu „Sametové revoluce“ a ke skutečné změně vede ale ještě dlouhá cesta.

Ondřej Zacha
Autor je analytik v organizaci STRATPOL – Strategic Policy Institute a nadšený cestovatel zejména po postsovětských zemích. Vystudoval mezinárodní vztahy na FSS MU v Brně. Věnuje se zejména Jižnímu Kavkazu, analýze konfliktů a lidským právům.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4974, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30000, date: '2018-05-12 14:19:00', body: '

Podle webu Daily Mail se 20 stop dlouhá stvůra objevila u města San Antonio v pátek 11. května. Okamžitě se k ní začali stahovat místní obyvatelé a zatímco někteří se s pozůstatky fotili, jiní neskrývali obavy, že se blíží velká katastrofa. „Na provincii se řítí zemětřesení,“ cituje britský bulvár slova jednoho z místních.

HTML box

Matka dvou dětí Imelda říká, že sama nechtěla věřit tomu, co vidí. „Nikdy jsem nic podobného nepozorovala, Bože, byla jsem šokovaná a děti byly vyděšené.“ 

Experti na mořský život odebrali vzorky, které teď budou analyzovat. Předběžně se domnívají, že se jedná o velrybu, ale její druh zatím neurčili. Nebylo by to poprvé, kdy se beztvará hmota vyvržená mořem ukáže být velrybou v rozkladu. Takřka vždy to vzbudí podobně velké pozdvižení.

Link

Jisté je jedno: ať už přihlížející mají celou událost za zajímavé zpestření nebo za předzvěst něčeho špatného, musejí bez výjimky snášet příšerný puch, který i sami zoologové v nadsázce popisují „jako z jiného světa“.

„Když jsem si dal sprchu, začalo to být lepší, ale stále ten zápach cítím,“ dodává k tomu jeden z pracovníků, který osobně odebíral vzorky. Útěchou jemu i místním může být, že vláda by v průběhu dneška měla nechat mršinu odstranit.

', perex: '

Pozdvižení na jedné z filipínských pláži vzbudil nález pozůstatků neidentifikovaného zvířete, které tam vyplavilo moře. Nevábná organická masa pokrytá jakýmsi „vlasy“ láká vědce. Místní se mezitím bojí, že je to znamená blížící se pohromu. Informují o tom dnes britské bulvární deníky.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4967749-img-filipiny-v0.jpg?v=0', views: 4756, title: 'Moře na Filipínách vyplavilo záhadnou stvůru. Místní se v panice báli, že nastal soudný den', imgCount: 1, type: 'wide image', url: 'https://www.info.cz/magazin/more-na-filipinach-vyplavilo-zahadnou-stvuru-mistni-se-v-panice-bali-ze-nastal-soudny-den-30000.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4397, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);