Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Až Čína s Ruskem vybudují Velkou Eurasii, z Putina bude jen čínský satrapa v Moskvě

ANALÝZA: Až Čína s Ruskem vybudují Velkou Eurasii, z Putina bude jen čínský satrapa v Moskvě

Vladimir Putin sní o tom, že společně s Čínou stvoří Velkou Eurasii. Toto geopolitické uskupení by mělo zahrnovat nové země Evropské unie včetně Česka i postsovětské republiky v Asii, jeho vliv by měl sahat do Pacifiku i Indického oceánu. Eurasie by měla vyzmizíkovat velmocenské postavení Spojených států. Celá věc má ale jeden háček. Spojenectví s Čínou pro Rusko musí nutně skončit špatně. Moskva by se docela dobře mohla už brzy stát loutkovým státem ovládaným z Pekingu.

Když odečteme kremelskou pátou kolonu a nenapravitelné snílky, každému příčetnému evropskému politikovi musí být při pohledu na časovou řadu tvořenou jednotlivými ruskými expanzemi jasné, že Kreml buduje impérium. Po roce 1990 se říše musela vzdát území, jež ovládla během Druhé světové války a krátce po ní. Jen co však Rusko nabralo trochu sil, využilo podivného kataleptického stavu, do kterého Západ upadl na začátku tohoto století. Od Kavkazu po Krym Rusko za bezmocného přihlížení mezinárodního společenství pod cynickými záminkami zvětšuje svou sféru vlivu.

Ruská expanze ale v žádném případě není jen snahou o návrat k jaltskému uspořádání světa, varuje Stefan Hedlund, profesor ruských a eurasijských studií na uppsalské univerzitě ve Švédsku. Nejpozději na dubnovém valdajském diskuzním klubu ruský prezident Vladimir Putin odhalil svůj hýčkaný plán překreslení globální geopolitické mapy světa.

„Prohlubující se příkop mezi Západem a Ruskem Putina přiměl ke hledání jiného mezinárodního ukotvení politiky,“ tvrdí Hedlund. „Společně s Čínou chce vytvořit mocný blok nezápadních zemí, který by mohl vyzvat na souboj americkou hegemonii.“

Podle Hedlunda jde o sebevědomý plán, který podle všech současných indicií může uspět. Evropa je nyní mimořádně slabá, zejména v nových zemích Evropské unie se zcela otevřeně mluví o tom, že Unie je pro ně větším nebezpečím než Rusko a jeho vliv; naposledy tento názor zopakoval exprezident ČR Václav Klaus v rozhovoru pro deník Právo. Jednu věc si však Putin neuvědomuje. Ve spojenectví s Pekingem je Kreml slabším spojencem. Pokud projekt Velké Eurasie uspěje, Rusko v něm nebude hrát roli sebevědomého partnera, ale vazalského státu. Sám Vladimir Putin přestane být světovým hráčem. Stane se prostě jedním z pekingských místodržících.

Idea Velké Eurasie byla v ruském politickém myšlení latentně přítomná okamžitě poté, co 8. prosince 1991 oficiálně skončila sovětská éra. „Den poté lídři dvanácti evropských zemí podepsali Maastrichtské úmluvy,“ konstatuje Dmitrij Jefremenko, výkonný ředitel Institutu vědeckých informací v sociologii ruské Akademie věd. „Roku 2016 ale většina voličů ve Velké Británii rozhodla o tom, že jejich země nadále nemá být součástí Evropské unie,“ dodává Jefremenko. Dominance Západu se dvacet let zdála být nezpochybnitelná, ale bylo to pouze zdání, říká Jefremenko. „Rozhoduje se o tom, jaká bude tvář evropské skutečnosti.“

Jefremenko není nějaký snílek z univerzitní kanceláře; jeho teoretické úvahy mají na uvažování Vladimira Putina významný dopad. Jeho poměrně stručnou, ale údernou esej o Velké Eurasii je proto potřeba číst pozorně a nepodceňovat ji. „Velká Eurasie je synonymem pro změnu, která přitahuje množství zemí nejen v Evropě a v Asii, ale také v Africe,“ píše Jefremenko. Argumentuje, že globalizace coby nástupnického řádu bipolárního světa, selhala a zklamala. Státy, které byly ponechány v globalizační éře opuštěné, podceňované a ponechané napospal geopolitickým třenicím i dopadu ekonomických turbulencí, touží někam patřit.

Přístavem, kam tyto „periferní země“ zamíří, by podle Jefremenka měla být právě Velká Eurasie. Do hry se zde dostává dokonce Orwell ; Jefremenko tvrdí, že v budoucím uspořádání zůstanou Spojené státy se svými americkými satelity osamoceny. Druhým velkým blokem se stane Oceánie. Třetím blokem bude Eurasie, přičemž západní Evropu Jefremenko bez obalu považuje za „západní poloostrov Velké Eurasie.“

Podtrženo a sečteno, Putinovým snem je geopolitická revoluce. Nejpozději od roku 2016 je kremelské kormidlo nastaveno přesně tímto směrem, konstatuje Alexander Mercouris. Potíž je v tom, že samotné Rusko tento ambiciózní sen není schopné uskutečnit. Chybí mu k tomu ekonomická základna, technologie, ale také něco, čemu bychom mohli říkat marketingová přitažlivost pro masu. Profesor Martin Putna označil proruského českého prezidenta Miloše Zemana za ruského švába; ať už je to vhodné nebo nepřípadné přirovnání, vcelku přesně vyjadřuje fakt, že proruské postoje jednoduše v postsovětské Evropě pořád není dost sexy.

Všechno, co chybí Rusku, může dodat Čína. Sergej Luzjanin přímo na stránkách Valdajského klubu naznačuje, že Rusko může svou evropskou expanzi provádět jen díky tomu, že má v zádech Čínu. Už nyní lze říct, že Rusko je prostředníkem, díky kterému Čína proniká do Evropy. Z psychologického pohledu není nic jasnějšího: ve východoevropském kontextu lze počítat s potenciálem slovanské vzájemnosti, byť tato vzájemnost objektivně znamená změnu státu ze suverénního na satelitní. Nic jako euro – čínská vzájemnost ale neexistuje.

Cynický reálpolitik, jakým bezesporu je čínský vůdce Si Ťin-pching, si to všechno uvědomuje. Nezdá se ale, že to plně dochází Vladimiru Putinovi. Už zmíněný uppsalský profesor Hedlund upozorňuje na to, že v Kremlu poslední dobou podléhají svému vlastnímu PR; Putin se považuje za vládce stejné velmoci, jakou je Čína. Jenže to je vnímání založené na studenoválečné premise, že kdo má atomovku, ten patří do velmocenského klubu.

Rozhodující pro geopolitickou váhu země ale dnes je to, čemu by bylo možné říkat velmocenský potenciál, tedy kapacita, kterou země disponuje pro další rozvoj. Čína ho má v takřka neomezené míře. Rusko je na samé hranici své výkonnosti, jeho zejména technologické zaostávání je očividné. Dříve nebo později dojde k okamžiku, kdy se Rusko bude muset stát příjemcem technologií i průmyslových kapacit od jediného spojence, který mu zůstane, tedy od Číny.

A právě to bude okamžik, kdy v Kremlu dostanou ochutnat vlastní medicínu: Velmoci totiž nemají přátele. Nepotřebují je. Stačí jim nepřátelé a vazalové. Velká Eurasie je projektem, který z Ruska nakonec udělá čínského vazala a z Putina moskevského satrapu s prázdným prezidentským titulem.

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232