Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Až Čína s Ruskem vybudují Velkou Eurasii, z Putina bude jen čínský satrapa v Moskvě

ANALÝZA: Až Čína s Ruskem vybudují Velkou Eurasii, z Putina bude jen čínský satrapa v Moskvě

Vladimir Putin sní o tom, že společně s Čínou stvoří Velkou Eurasii. Toto geopolitické uskupení by mělo zahrnovat nové země Evropské unie včetně Česka i postsovětské republiky v Asii, jeho vliv by měl sahat do Pacifiku i Indického oceánu. Eurasie by měla vyzmizíkovat velmocenské postavení Spojených států. Celá věc má ale jeden háček. Spojenectví s Čínou pro Rusko musí nutně skončit špatně. Moskva by se docela dobře mohla už brzy stát loutkovým státem ovládaným z Pekingu.

Když odečteme kremelskou pátou kolonu a nenapravitelné snílky, každému příčetnému evropskému politikovi musí být při pohledu na časovou řadu tvořenou jednotlivými ruskými expanzemi jasné, že Kreml buduje impérium. Po roce 1990 se říše musela vzdát území, jež ovládla během Druhé světové války a krátce po ní. Jen co však Rusko nabralo trochu sil, využilo podivného kataleptického stavu, do kterého Západ upadl na začátku tohoto století. Od Kavkazu po Krym Rusko za bezmocného přihlížení mezinárodního společenství pod cynickými záminkami zvětšuje svou sféru vlivu.

Ruská expanze ale v žádném případě není jen snahou o návrat k jaltskému uspořádání světa, varuje Stefan Hedlund, profesor ruských a eurasijských studií na uppsalské univerzitě ve Švédsku. Nejpozději na dubnovém valdajském diskuzním klubu ruský prezident Vladimir Putin odhalil svůj hýčkaný plán překreslení globální geopolitické mapy světa.

„Prohlubující se příkop mezi Západem a Ruskem Putina přiměl ke hledání jiného mezinárodního ukotvení politiky,“ tvrdí Hedlund. „Společně s Čínou chce vytvořit mocný blok nezápadních zemí, který by mohl vyzvat na souboj americkou hegemonii.“

Podle Hedlunda jde o sebevědomý plán, který podle všech současných indicií může uspět. Evropa je nyní mimořádně slabá, zejména v nových zemích Evropské unie se zcela otevřeně mluví o tom, že Unie je pro ně větším nebezpečím než Rusko a jeho vliv; naposledy tento názor zopakoval exprezident ČR Václav Klaus v rozhovoru pro deník Právo. Jednu věc si však Putin neuvědomuje. Ve spojenectví s Pekingem je Kreml slabším spojencem. Pokud projekt Velké Eurasie uspěje, Rusko v něm nebude hrát roli sebevědomého partnera, ale vazalského státu. Sám Vladimir Putin přestane být světovým hráčem. Stane se prostě jedním z pekingských místodržících.

Idea Velké Eurasie byla v ruském politickém myšlení latentně přítomná okamžitě poté, co 8. prosince 1991 oficiálně skončila sovětská éra. „Den poté lídři dvanácti evropských zemí podepsali Maastrichtské úmluvy,“ konstatuje Dmitrij Jefremenko, výkonný ředitel Institutu vědeckých informací v sociologii ruské Akademie věd. „Roku 2016 ale většina voličů ve Velké Británii rozhodla o tom, že jejich země nadále nemá být součástí Evropské unie,“ dodává Jefremenko. Dominance Západu se dvacet let zdála být nezpochybnitelná, ale bylo to pouze zdání, říká Jefremenko. „Rozhoduje se o tom, jaká bude tvář evropské skutečnosti.“

Jefremenko není nějaký snílek z univerzitní kanceláře; jeho teoretické úvahy mají na uvažování Vladimira Putina významný dopad. Jeho poměrně stručnou, ale údernou esej o Velké Eurasii je proto potřeba číst pozorně a nepodceňovat ji. „Velká Eurasie je synonymem pro změnu, která přitahuje množství zemí nejen v Evropě a v Asii, ale také v Africe,“ píše Jefremenko. Argumentuje, že globalizace coby nástupnického řádu bipolárního světa, selhala a zklamala. Státy, které byly ponechány v globalizační éře opuštěné, podceňované a ponechané napospal geopolitickým třenicím i dopadu ekonomických turbulencí, touží někam patřit.

Přístavem, kam tyto „periferní země“ zamíří, by podle Jefremenka měla být právě Velká Eurasie. Do hry se zde dostává dokonce Orwell ; Jefremenko tvrdí, že v budoucím uspořádání zůstanou Spojené státy se svými americkými satelity osamoceny. Druhým velkým blokem se stane Oceánie. Třetím blokem bude Eurasie, přičemž západní Evropu Jefremenko bez obalu považuje za „západní poloostrov Velké Eurasie.“

Podtrženo a sečteno, Putinovým snem je geopolitická revoluce. Nejpozději od roku 2016 je kremelské kormidlo nastaveno přesně tímto směrem, konstatuje Alexander Mercouris. Potíž je v tom, že samotné Rusko tento ambiciózní sen není schopné uskutečnit. Chybí mu k tomu ekonomická základna, technologie, ale také něco, čemu bychom mohli říkat marketingová přitažlivost pro masu. Profesor Martin Putna označil proruského českého prezidenta Miloše Zemana za ruského švába; ať už je to vhodné nebo nepřípadné přirovnání, vcelku přesně vyjadřuje fakt, že proruské postoje jednoduše v postsovětské Evropě pořád není dost sexy.

Všechno, co chybí Rusku, může dodat Čína. Sergej Luzjanin přímo na stránkách Valdajského klubu naznačuje, že Rusko může svou evropskou expanzi provádět jen díky tomu, že má v zádech Čínu. Už nyní lze říct, že Rusko je prostředníkem, díky kterému Čína proniká do Evropy. Z psychologického pohledu není nic jasnějšího: ve východoevropském kontextu lze počítat s potenciálem slovanské vzájemnosti, byť tato vzájemnost objektivně znamená změnu státu ze suverénního na satelitní. Nic jako euro – čínská vzájemnost ale neexistuje.

Cynický reálpolitik, jakým bezesporu je čínský vůdce Si Ťin-pching, si to všechno uvědomuje. Nezdá se ale, že to plně dochází Vladimiru Putinovi. Už zmíněný uppsalský profesor Hedlund upozorňuje na to, že v Kremlu poslední dobou podléhají svému vlastnímu PR; Putin se považuje za vládce stejné velmoci, jakou je Čína. Jenže to je vnímání založené na studenoválečné premise, že kdo má atomovku, ten patří do velmocenského klubu.

Rozhodující pro geopolitickou váhu země ale dnes je to, čemu by bylo možné říkat velmocenský potenciál, tedy kapacita, kterou země disponuje pro další rozvoj. Čína ho má v takřka neomezené míře. Rusko je na samé hranici své výkonnosti, jeho zejména technologické zaostávání je očividné. Dříve nebo později dojde k okamžiku, kdy se Rusko bude muset stát příjemcem technologií i průmyslových kapacit od jediného spojence, který mu zůstane, tedy od Číny.

A právě to bude okamžik, kdy v Kremlu dostanou ochutnat vlastní medicínu: Velmoci totiž nemají přátele. Nepotřebují je. Stačí jim nepřátelé a vazalové. Velká Eurasie je projektem, který z Ruska nakonec udělá čínského vazala a z Putina moskevského satrapu s prázdným prezidentským titulem.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1