Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Chaotický Trump hází spojence přes palubu. Západ neví, co může od USA čekat

ANALÝZA: Chaotický Trump hází spojence přes palubu. Západ neví, co může od USA čekat

Chvíli tak, poté onak. Nějak podobně se v posledních hodinách prezentoval americký prezident Donald Trump. Na summitu skupiny G7 v kanadském Charlevoix si nejprve pochvaloval spojenectví s ostatními účastníky, aby po odjezdu kritizoval kanadského premiéra Justina Trudeaua a odmítl podepsat závěrečné komuniké. O co se snaží? A jakým hlasem nyní mluví Spojené státy?

Ještě před odjezdem z Charlevoix Donald Trump hlásil, jak byl summit skupiny G7 úspěšný. „Na škále od 0 do 10 je úroveň našich vztahů na 10.“ O pár hodin později vyslal z paluby svého Air Force One do světa tweety, kterými dal najevo, jak rychle se u něj dá spadnout z 10 na 0. „Na základě Justinových (kanadského premiéra Trudeaua, pozn. red.) falešných prohlášeních na tiskové konferenci a faktu, že Kanada účtuje vysoká cla našim farmářům, dělníkům a společnostem, jsem dal pokyn americkým zástupcům, aby nepodpořili komuniké…“

Je tak naprosto zřejmé, že veřejně deklarovaná snaha ostatních státníků Trumpa umírnit a přesvědčit, aby upustil od cel na dovoz hliníku a oceli, selhala. Trumpovy výroky jen dokreslily momentální rozložení sil ve skupině sedmi nejprůmyslovějších zemí svět, jak jej nastínila nyní již slavná fotografie amerického prezidenta sedícího za stolem a vzdorujícího tlaku zbylých představitelů.

Jen pro upřesnění, v komuniké není nic, co by mělo Trumpa vyloženě rozčílit a přesvědčit jej dokument nepodepsat. Nenajdete tam žádnou kritickou větu byť jen zdánlivě podobnou té, kterou po setkání ministrů financí a guvernérů centrálních bank G7 podepsal americký ministr Steve Mnuchin a která přímo kritizovala USA za zavádění cel.

Silácká gesta v době předvolební

O co tedy vlastně Trumpovi jde? Existují dvě hlavní varianty vysvětlení. Obě se přitom vzájemně nevylučují. Tou první je pokračování Trumpova tradičního diplomatického stylu, jak jej v eseji pro web magazínu Foreign Policy vykreslil profesor mezinárodních vztahů na Harvardově univerzitě Stephen Walt.

„Trumpův diplomatický styl spočívá v přesvědčení, že USA mají takřka neomezenou kapacitu vynucovat svoji vůli výhrůžkami. Když pohrozí nedodržením článku 5 NATO, ostatní státy zaplatí. Když vyhrožuje Číně obchodní válkou, prezident Si Ťin-pching přispěchá a udělá vše pro to, aby Trumpa učinil šťastným,“ napsal Walt.

Druhou možnost naznačil pro INFO.CZ analytik Asociace pro mezinárodní otázky Petr Boháček. „Donald Trump odchází od, z mého pohledu funkčních, multilaterálních řešení jen proto, že tím boduje u svých voličů a vyhovuje to jeho politickému marketingu.“

V tomto kontextu je potřeba dodat, že USA nyní probíhají primárky před podzimními volbami, v nichž se obmění celá Sněmovna reprezentantů a třetina Senátu. Očekává se, že v obou komorách získají většinu demokraté. Trump přitom dlouho hledal společnou řeč i se současným republikány ovládaným Kongresem. Ten mu smetl ze stolu například jeho pokus zrušit Obamovu zdravotnickou reformu. Dá se předpokládat, že v silně polarizované americké politice by prezident ve většinově demokratickém prostředí narážel daleko častěji.

Ať už jsou Trumpova silácká gesta hnaná jeho náturou, snahou zalíbit se voličům nebo obojím, hází jimi přes palubu tradiční americké spojence. Summitu G7 se kromě USA účastnily jen země, které s Amerikou historicky spolupracují – Velká Británie, Francie, Německo, Kanada, Japonsko a Itálie. Na setkání byli také zástupci Evropské unie.

Trump místo snahy pochopit jejich výhrady k jeho politice už před odletem do Charlevoix přišel s nápadem, aby se do skupiny vrátilo Rusko. To G7 přijala v roce 1998, aby mu v roce 2014 členství pozastavila kvůli anexi Krymu a agresi na východě Ukrajiny. „Trump je ochotnější dát prostor zemím, které představují skutečnou hrozbu pro západní hodnoty a bezpečnost než tradičním spojencům USA,“ diví se bývalý britský velvyslanec ve Washingtonu Peter Westmacott.

Kam kráčíš, Ameriko?

Co je možná ještě horší, Západ nyní absolutně netuší, co může od Spojených států očekávat. Sám Trump se vyjadřuje každý den jinak, navíc často mluví diametrálně odlišně než zbytek jeho administrativy.

Zatímco Trump chce zvát Rusko na summity G7 s odkazem, že anexe Krymu je již starou záležitostí a on bude mít raději Moskvu na jednání než proti sobě, ředitel tajných služeb Dan Coats na konferenci v Normandii varuje: „Ruské činy jsou záměrné, promyšlené a představují všestranný útok Vladimira Putina na vládu práva, západní ideály a demokratické normy. Rusové se snaží rozdělit naší alianci.“

Náměstek ministra zahraničí pro Eurasii a evropské záležitosti Wess Mitchel zase tvrdí, že to, co Evropu a USA spojuje, je silnější než spory. „Silná a svobodná Evropa má pro USA zásadní význam,“ praví.

Který hlas je nyní hlasem Ameriky? Na to je po summitu G7 ještě obtížnější nalézt odpověď než před ním.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1